48 C 16/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 697,15 Kč s příslušenstvím – zápůjčka

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 7.697,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2.236,29 Kč, s úrokem ve výši 2.942,64 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24.697,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24.697,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24.697,15 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 22. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s částkou 24.332 Kč prostřednictvím 52týdenních splátek po 1.045 Kč. Žalovaný splátkám nedostál, dostal se do prodlení, celkem žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, uhradil pouze částku 13.000 Kč. Úvěr byl ke dni 18. 3. 2024 zesplatněn. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 24.697,15 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.942,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.236,29 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 24.697,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24.697,15 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.

3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 31. 1. 2026 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela ze zákaznické karty žalovaného ze dne 22. 6. 2023.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 22. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 22.408 Kč a pojistným ve výši 1.924 Kč prostřednictvím 52týdenních splátek ve výši 1.045 Kč. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 22. 6. 2023 vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán na plný úvazek u společnosti , právnická osoba, . s příjmem 35.885 Kč měsíčně, žil v nájmu, splácel měsíčně splátky ve výši 8.000 Kč a měl výdaje ve výši 1.000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl dle zákaznické karty ověřen z výplatních pásek žalovaného za měsíce duben a květen 2023. Žalovaný z titulu uzavřené smlouvy uhradil celkem částku 13.000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem žalobkyně zaslaným mu doporučeně. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 61.728,19 Kč vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 16. 4. 2025 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, .

8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 17.000 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Právní předchůdkyně žalobkyně se posouzením úvěruschopnosti žalovaného dle soudu řádně nezabývala, když se nezabývala jeho výdaji. Ze zákaznické karty vyplývá pouze jejich výše, nikoliv již to, že jejich žalovaným uváděná výše byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena. Právní předchůdkyně žalobkyně měla být dle soudu v tomto případě obzvlášť obezřetná, neboť žalovaným uvedená výše jeho výdajů v částce 1.000 Kč měsíčně v roce 2023 není reálná, zvlášť s přihlédnutím k jeho nájemní formě bydlení. Z uvedeného je tak patrné, že právní předchůdkyně žalobkyně se výdaji žalovaného řádně nezabývala, tyto ani řádně nezjišťovala, natož, any se jimi blíže zabývala, tak jak ji ukládá zákon. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet jej s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy ze dne 22. 6. 2023 čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně téhož dne částku 30.000 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v řízení tvrdila a i prokázala, že žalovaný z titulu smlouvy uhradil celkem částku 13.000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě částky 17.000 Kč (30.000 Kč – 13.000 Kč).

21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 17.000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 24.697,15 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla procesně neúspěšná co do zaplacení částek uvedených ve výroku II rozsudku a dále co do jejich příslušenství tam uvedeného. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud proto ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalovaná procesně neúspěšná, částkou 4.541,06 Kč a částkou 4.541,06 Kč. Při pouhém porovnání částek, ve vztahu, ke kterým byla žalobkyně v řízení procesně úspěšná (17.000 Kč) a částek ve vztahu, ke kterým byla v řízení procesně neúspěšná (21.958,20 Kč), je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.