48 C 167/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 25 000 Kč s příslušenstvím – půjčka

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 7,25 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7,50 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022 ve výši 10,75 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 ve výši 14,00 %, s úrokem z prodlení z částky 25.000 Kč od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a kapitalizovaného úroku ve výši 4.400 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 8. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v týž den v hotovosti finanční prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se s půjčkou ve výši 25.000 Kč zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 17.400 Kč, celkem tedy částku 42.400 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek. Půjčka byla splatná do 3. 9. 2008. Žalovaný splátkovému kalendáři nedostál a závazek do 3. 9. 2008 nesplnil. Žalovaný z titulu této smlouvy uhradil právní předchůdkyni žalobkyně jen částku 13.000 Kč s tím, že tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Žalovaný je tak od 4. 9. 2008 v prodlení s úhradou částky 29.400 Kč sestávající se s z dosud neuhrazené jistiny ve výši 25.000 Kč a z části dosud neuhrazeného soudního poplatku ve výši 4.400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 5. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovaný přes opakované výzvy žalobkyně dlužnou částku neuhradil.

2. Soud ve věci nařídil na den 6. 11. 2023 jednání. Žalobkyně se z něj dne 25. 10. 2023 omluvila a souhlasila s projednáním věci a rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce.

3. Žalovaný u jednání soudu navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že mu v roce 2007 byly odcizeny doklady a že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal a vidí ji poprvé v životě. Částku 25.000 Kč si od [právnická osoba] nepůjčil. Žalovaný současně namítl promlčení dluhu.

4. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a zjistil tento skutkový stav.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a zákazníkem označeným jako [celé jméno žalovaného]. Předmětem smlouvy o půjčce byla půjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se měl zákazník zavázat vrátit jejímu poskytovali spolu se souhrnným poplatkem ve výši 17.400 Kč prostřednictvím 53 týdenních splátek ve výši 800 Kč se splatností 1. splátky 7. dne od data uzavření smlouvy. Půjčka ve výši 25.000 Kč měla být poskytnuta oproti podpisu téhož dne v hotovosti. Smlouva je podepsána oběma stranami a její součástí byly i její smluvní podmínky (viz smlouva o půjčce vč. smluvních podmínek). Pohledávka z titulu této smlouvy byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 25. 6. 2015 zaslaným mu dne 31. 7. 2015 doporučeně na adresu [adresa] adresu [obec a číslo] (viz dopis vč. podacího archu). Žalovaný žalobkyni neuhradil částku 29.400 Kč, proto byl k její úhradě vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2023 zaslané mu dne 17. 1. 2023 doporučeně na adresu [obec a číslo] (viz výzva vč. podacího archu).

6. Projednávanou věc je i v současné době nutno posuzovat dle z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2007, a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o plnění ze smlouvy uzavřené dne 29. 8. 2007, tedy za účinnosti tohoto zákona. <i>7. Dle § 657 tohoto zákona smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>8. Dle § 100 odst. 1 tohoto zákona se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.</i> <i>9. Dle § 101 tohoto zákona platí, že pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>10. Dle § 103 tohoto zákona platí, že bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>11. Dle § 107 odst. 1 tohoto zákona právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.</i> <i>12. Dle § 111 tohoto zákona změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.</i> 13. Soud se s ohledem na procesní obranu žalovaného spočívající v tom, že předmětnou smlouvu o půjčce nepodepsal a dluh je již promlčen, zabýval těmito otázkami.

14. Žalobkyně má obecně v civilním soudním řízení povinnost tvrdit a svá tvrzení prokázat tak, aby soud mohl uzavřít, že žaloba je důvodná. Žalobkyni tak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

15. Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro účastníkovu nečinnost prokázána nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, která je na sporný vztah aplikována. Odtud také vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5094/2016).

16. Žalobkyně se žalované částky domáhala na základě smlouvy o půjčce ze dne 29. 8. 2007, tedy na základě soukromé listiny.

17. K otázce důkazního břemene při prokazování pravosti a pravdivosti soukromé listiny se vyjádřil Nejvyšší soud mj. již v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, kde uvedl, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. Nejvyšší soud dále např. v rozsudku ze dne 17. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1031/96, zaujal názor, že v případě, kdy účastník popře pravost, respektive správnost soukromé listiny, pak platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Ve svém dalším rozsudku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, pak Nejvyšší soud vyslovil, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2006, sp. zn. 33 Odo 988/2004). Je-li tedy zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. K uvedeným závěrům se následně Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, rozsudek ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 564/2005, rozsudek ze dne 29. 6. 2006 sp. zn. 33 Odo 988/2004 a rozsudek ze dne 20. 1. 2009 sp. zn. 23 Odo 1722/2006, usnesení ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5094/2016). S ohledem na právě uvedené lze tedy jednoznačně uzavřít, že žalobkyni tížilo stran prokázání uzavření předmětné smlouvy s žalovaným břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

18. Soud se tak mj. zabýval otázkou, zda žalobkyně v řízení unesla břemeno důkazní ohledně svého tvrzení, že s žalovaným předmětnou smlouvu o půjčce uzavřela či nikoliv a dospěl k závěru, že žalobkyně toto důkazní břemeno neunáší.

19. Pokud účastník v civilním soudním řízení neunáší břemeno tvrzení či břemeno důkazní, je soud povinen o této skutečnosti účastníka ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. poučit.

20. Pokud jde o poučovací povinnost soudu ve smyslu tohoto ustanovení o.s.ř., jedná se o poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. V projednávané věci se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodující skutečnosti a označit k těmto skutkovým tvrzením důkazy. Svojí nepřítomností při jednání tak zbavila žalobkyně soud možnosti poskytnout jí potřebné poučení ke splnění její povinnosti stran žalobou uplatněného nároku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008), nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Soud tak v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Opačný postup soudu (odročení jednání pouze za účelem vyzvání žalobkyně k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů) by bylo porušením zásady rovnosti účastníků řízení (ustanovení § 18 odst. 1 věta první o.s.ř.). Soud dospěl k závěru, že žalobkyně stran uzavření předmětné smlouvy o půjčce s žalovaným, neunesla své břemeno důkazní, které ji v tomto směru jednoznačně tížilo, což vedlo k zamítnutí žaloby.

21. Nadto, i kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že předmětná smlouva byla s žalovaným uzavřena, by byla žalobkyně v řízení stejně procesně neúspěšná, a to s ohledem na námitku promlčení, kterou soud shledal důvodnou.

22. Žalobkyně se žalované částky domáhala na základě smlouvy o půjčce uzavřené dne 29. 8. 2007. Zákazník se v ní měl zavázat uhradit půjčku spolu se souhrnným poplatkem prostřednictvím splátek se splatností poslední splátky (dle žalobkyně) ke dni 3. 9. 2008. Byť promlčecí doba v případě plnění ve splátkách počíná běžet od splatnosti jednotlivých splátek, soud vyšel z data splatnosti celé částky, tj. z data 3. 9. 2008. Promlčecí doba činí tři roky a počíná běžet od okamžiku, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, zde tedy od 4. 9. 2008. Žaloba v této věci byla podána k soudu až dne 9. 2. 2023, tedy zcela jednoznačně dávno po uplynutí promlčecí doby. Změna osoby věřitele pak na běh promlčecí doby nemá žádný vliv. Soud proto uzavřel, že žalobkyni nelze z důvodu promlčení žalobou uplatněné právo přiznat, což jej vedlo ke stejnému závěru jako v případě neunesení břemene důkazního, tedy k zamítnutí žaloby.

23. Výrok o nákladech řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu i jeho vyjádření žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému žádné náklady řízení nepřiznal.