48 C 170/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně:B2 Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 49 989,64 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 32.389,64 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20.400 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 20.400 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1.278,86 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 49.989,64 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 6. 7. 2019 uzavřena smlouva č. , hodnota, na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 23.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 22.398 Kč prostřednictvím 18měsíčních splátek po 2.523 Kč. Žalovaný splátkám nedostál, celkem uhradil pouze částku 5.400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 20.400 Kč, poplatků ve výši 17.489,64 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 11.500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.278 Kč a poplatků ve výši 600 Kč s příslušenstvím.

3. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 1. 9. 2025 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela z lustrace žalovaného ve veřejně dostupných databázích, z příjmu žalovaného ve výši 17.814 Kč, který byl doložen pracovní smlouvou a výplatními páskami, a z karty zákazníka.

4. Žalovaný u jednání soudu konaného dne 9. 2. 2026 uvedl, že předmětnou smlouvu uzavřel a uhradil i nějaké splátky, následně byl z důvodu epidemie onemocnění covid propuštěn ze zaměstnání, musel opustit nájemní byt a splátky z tohoto důvodu přestal hradit. Aktuálně mu znemožňuje pracovat jeho nepříznivý zdravotní stav a současně nesplňuje nárok na výplatu starobního důchodu a je stran svých příjmů závislý pouze na sociálních dávkách a bydlí v garsonce, jejíž provoz hradí město.

5. Soud u jednání provedl dokazování níže specifikovanými listinnými důkazy a zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne 6. 7. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce – , Anonymizováno, č. , hodnota, na základě, které byla žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuta zápůjčka ve výši 23.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 22.398 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k celkové úhradě částky 49.398 Kč prostřednictvím 18měsíčních splátek po 2.523 Kč. Žalovaný převzetí částky 23.000 Kč stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný v kartě zákazníka ze dne 6. 7. 2019 uvedl, že žije v nájmu, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, pracuje na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.814 Kč, současně uvedl své odhadované měsíční výdaje ve výši 2.000 Kč a výši měsíčních splátek 4.474 Kč. Žalovaný současně uvedl i další čistý příjem domácnosti ve výši 2.200 Kč měsíčně. Žalovaný k ověření své úvěruschopnosti předložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky. Žalovaný se s úhradou zápůjčky dostal do prodlení, uhradil na ni pouze částku 5.400 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022 zaslaným mu dne 11. 2. 2022 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 51.268,50 Kč vyzván dopisem žalobkyně ze dne 10. 2. 2022 i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2025 zaslané mu dne 24. 3. 2025 doporučeně na adresu , adresa, .

7. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 17.600 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 23.000 Kč.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Výdaje žalovaného uvedené v obou zákaznických kartách nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného zápůjčku splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích a i příjmech, které žalovaný jen z části doložil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně měla být v daném případě obzvláště obezřetná, a to s ohledem na žalovaným uváděnou výši jeho pravidelných měsíčních výdajů ve výši 2.000 Kč, kterou soud v roce 2019 hodnotí jako nereálnou, a to zvlášť k přihlédnutím k formě nájemního bydlení žalovaného. Soud s ohledem na tvrzení žalobkyně u jednání, že stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nedisponuje žádnými jinými informacemi a listinami, než které již byly soudu k důkazu předloženy, považoval za nadbytečné vyzývat a poučovat žalobkyni v tomto směru dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. a z tohoto důvodu považoval i za nadbytečné vyslýchat žalobkyní navrženou svědkyni, když tvrzení, ke kterému měla být slyšena, měl soud prokázané z jiných listinných důkazů.

18. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet jej s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, které svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 7. 2019 čerpal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně téhož dne částku 23.000 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla a současně i soudu prokázala, že žalovaný uhradil pouze částku 5.400 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě jistiny ve výši 17.600 Kč (23.000 Kč – 5.400 Kč), kdy žalovaným celou zaplacenou částku započetl na umoření jistiny.

21. Soud nadto smlouvu o zápůjčce v části, ve které se žalovaný zavázal uhradit úroky a poplatky v celkové výši 22.398 Kč, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 22.398 Kč při zápůjčce ve výši 23.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 97,4 % jistiny zápůjčky. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).

22. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný u jednání soudu uvedl své aktuální sociální a majetkové poměry, když uvedl, že prodělal mozkovou mrtvici s dlouhou hospitalizací, v důsledku epidemie onemocnění covid 19 přišel o poslední zaměstnání a o nájemní bydlení a nepříznivý zdravotní stav mu dlouhodobě znemožňuje pracovat a ve svých příjmech je závislý pouze a jenom na sociálním systému, když pobírá na sociálních dávkách částku 5.220 Kč měsíčně, za léky vydá cca 700-1.200 Kč měsíčně a nezbývá mu ničeho na úhradu splátek dlužné částky, a to ani v žalobkyní navržené výši 500 Kč měsíčně. Soud s ohledem na takto zjištěné majetkové poměry žalovaného, žalovaného zavázal k úhradě žalované částky v zákonné lhůtě k plnění, když dospěl k závěru, že aktuální sociální a majetková situace žalovaného žalovanému znemožňuje hrazení splátek, byť v jakékoliv měsíční výši, a proto návrhu žalobkyně na plnění dlužné částky ve splátkách nevyhověl, neboť pro uložení splátek nejsou v daném případě dle soudu splněny podmínky.

23. Ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. představuje výjimku z obecného pravidla, kterým je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, přičemž s výjimkami je nutné z povahy věci nakládat umírněně. Soud musí, v případě rozhodování o možnosti úhrady splátkami, hodnotit nejen majetkovou a sociální situaci žalovaného na straně jedné, ale i zájem žalobkyně na úhradě dluhu v přiměřené době na straně druhé. S ohledem na dlouhodobě nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, který není schopen hradit dlužnou částku ani ve splátkách v minimální měsíční výši, dospěl soud k závěru, že v daném případě nejsou podmínky pro výjimku z pravidla splněny, a proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v obecné třídenní lhůtě dle § 160 o.s.ř. Pro úplnost je třeba dodat, že žalovaný po celou dobu o tom, že žalobkyni dluží, věděl a mohl tak dluh postupně, byť po malých částkách, umořovat.

24. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě dosud nevrácené částky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 17.600 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

25. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 49.989,64 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla procesně neúspěšná co do zaplacení částek uvedených ve výroku II rozsudku a dále co do jejich příslušenství tam uvedeného. Při pouhém porovnání částek, ve vztahu, ke kterým byla žalobkyně v řízení procesně úspěšná (17.600 Kč) a částek ve vztahu, ke kterým byla v řízení procesně neúspěšná (32.389,64 Kč s příslušenstvím), je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.