48 C 181/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno o zaplacení 1.118 Kč s příslušenstvím – náhrada škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.118 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 10.460 Kč, k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla původně žaloba ze dne 2. 9. 2022, kterou se právní předchůdce žalobkyně domáhal po žalované zaplacení částky 12.000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně byl v období od 8. 10. 2021 do 10. 12. 2021 hospitalizován u žalované. K hospitalizaci se dostavil oděný a současně si nechal od dcery přinést celkem 22 knih specifikovaných v žalobě, z nichž 21 z nich bylo v jeho vlastnictví. Knihy byly umístěny ve stolku u postele. V průběhu hospitalizace byl právní předchůdce žalobkyně opakovaně překládán mezi jednotlivými odděleními, jeho věci byly umístěny ve dvou pytlech a následně došlo k jejich ztrátě, v důsledku, níž právní předchůdce žalobkyně o své věci přišel. Následně se u žalované domáhal náhrady škody, nárok vyřizovala jeho dcera. Ta opakovaně urgovala personál žalované s žádostí o informace o věcech, opakovaně jí bylo sděleno, že se věci našly, což nebylo pravdou. V důsledku pandemie onemocnění Covid 19 byly zakázány návštěvy, dne 8. 12. 2021 se dcera právního předchůdce žalobce přesvědčila o tom, že věci nebyly nalezeny. Po jejím marném pátrání po různých odděleních žalované podala dcera dne 8. 12. 2021 stížnost. Žalovaná se v dopise ze dne 13. 12. 2021 za ztrátu omluvila a vyzvala dceru právního předchůdce žalobce k vyčíslení škody, což tato učinila, seznámila žalovanou se seznamem věcí a sepsala čestné prohlášení a škodu vyčíslila v částce 18.936 Kč, kterou i po žalované následně požadovala. Žalovaná dopisem ze dne 8. 4. 2022 sdělila, že žádosti o náhradu škody vyhověla co do částky 5.882 Kč. Zbylou částku žalovaná opakovaně odmítala uhradit, byť dříve výslovně ztrátu dvou pytlů s věcmi právního předchůdce žalobkyně přiznala. Právní předchůdce žalobkyně se tak po žalované původně domáhal zaplacení částky 12.000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 7. 10. 2022 uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla ji zamítnout. Z žaloby nelze dovodit, že právnímu předchůdci žalobkyně vznikla v souvislosti s provozem žalované škoda, právní předchůdce žalobkyně nadto k prokázání jím tvrzeného nenavrhl důkazy. Neprokázal, že věci se v době jeho hospitalizace v zařízení žalované nacházely. Právní předchůdce žalobkyně nedokazuje, že jeho věci byly odloženy na místě k tomu určením nebo na místě, kde se tyto věci obvykle ukládají. Rozsah věcí je natolik značný, že by je ani nebylo kam uložit. Ze vstřícného kroku žalované spočívajícího v úhradě částky 5.882 Kč a z obsahu jejího vyjádření ze dne 8. 4. 2022 nelze usuzovat, že by žalovaná žalobou uplatněný nárok, jakkoliv uznávala. Žalovaná tuto částku uhradila coby způsob mimosoudního vyrovnání uplatněného nároku. Právní předchůdce žalobkyně neunáší důkazní břemeno stran přítomnosti údajně ztracených věcí v zařízení žalované a ohledně jím tvrzené výši škody. Nárok na náhradu škody nebyl nadto uplatněn včas. Ke ztrátě věcí mělo dojít v průběhu hospitalizace, nárok byl uplatněn nejdříve dne 17. 5. 2022, což zcela zjevně neodpovídá lhůtě bez zbytečného odkladu. Právní předchůdce žalobkyně netvrdí, kdy ke ztrátě věcí mělo dojít, za řádné uplatnění nároku nelze považovat stížnost aktivně nelegitimované dcery. Uložit žalované povinnost nahradit škodu by v daném případě bylo v rozporu se zásadami slušnosti a spravedlnosti, neboť se jedná o zjevně nestandartní množství knih a jednání právního předchůdce žalobkyně se vymyká běžnému jednání. Žalovaná soudu navrhla příp. snížení náhrady škody dle § 2953 odst. 1 o. z., neboť není standartní vnášet do nemocničního zařízení 22 knih.

3. V průběhu řízení právní předchůdce žalobkyně dne , datum, zemřel. Usnesením zdejšího soudu ze dne 25. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , soud pravomocně ke dni 20. 9. 2023 rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní.

4. Žalobkyně v replice ze dne 6. 10. 2023 uvedla, že sama žalovaná v dopise ze dne 13. 12. 2021 připustila existenci věcí v zařízení žalované, a i jejich ztrátu. Stran uložení věcí odkázala na nemocniční řád žalované. Pacienti si standardně knihy do nemocnice přináší, nejedná se o cennosti, které by bylo nutno ukládat po dobu hospitalizace v řádu popsaným způsobem do úschovy. Právní předchůdce žalobkyně nebyl nikým upozorněn na nevhodné množství věcí či jejich uložení. Žalovaná sama nevedla žádnou evidenci jeho věcí, stejně jako jejich přesuny mezi jednotlivými odděleními. Nárok na náhradu škody byl uplatněn včas dne 8. 12. 2021, výše škody je řádně prokazována.

5. Žalobkyně v podání ze dne 26. 4. 2024 soudu sdělila, že setrvává jen na požadavku na náhradě škody za ztracené knihy a vzala žalobu co do částky 10.882 Kč částečně zpět a stran rozhodnutí o náhradě nákladů řízení navrhla postup dle § 150 o.s.ř. Důvod pro jeho aplikaci spatřuje ve věku žalobkyně, v její snaze o smírné vyřešení věci a v odmítavém postoji žalované na mimosoudním vyřešení věci.

6. Žalovaná se v podání ze dne 6. 5. 2024 vyjádřila k otázce náhrady nákladů řízení v tom směru, že má v případě zamítnutí žaloby, právo na náhradu nákladů řízení včetně odměny její právní zástupkyně. V podání ze dne 28. 5. 2024 se žalovaná vyjádřila k návrhu žalobkyně na aplikaci § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení.

7. Usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , soud řízení pravomocně ke dni 14. 5. 2024 částečně co do částky 10.882 Kč zastavil. Předmětem řízení tak po tomto částečném zastavení řízení zůstala částka 1.118 Kč.

8. Soud žalobkyni v průběhu řízení usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , vyzval a poučil dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení týkajících se žalobou uplatněného nároku. Současně soud žalobkyni poučil, že v případě, kdy výzvě soudu nevyhoví, vystavuje se riziku, že bude ve věci neúspěšná z důvodu neunesení břemene tvrdit rozhodné skutečnosti a břemene důkazního. Soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a důkazů vyzval písemně z důvodu procesní ekonomie s ohledem na již nařízený termín dalšího jednání a neúspěšný pokus stran o mimosoudní vyřešení věci. Vzhledem ke skutečnosti, že soud dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. vyzývá a poučuje účastníky pouze a jen u jednání, zopakoval soud tuto písemnou výzvu a poučení z procesní jistoty i u jednání soudu konaného dne 27. 5. 2024.

9. Žalobkyně na poučení a výzvu soudu reagovala podáním ze dne 21. 5. 2024, ve kterém uvedla, že pan , jméno FO, se k hospitalizaci dostavil oblečený a obutý. Jeho dcera, která jej minimálně 2 x týdně navštěvovala, mu nosila knihy a nebyla nikdy nikým upozorněna, že by knih bylo moc nebo že by se knihy neměly do nemocnice nosit. Z důvodu plánovaného uzavření nemocnice kvůli pandemii onemocnění Covid 19 a plánované délce jeho hospitalizace mu dcera nanosila do nemocnice větší množství knih, které mu uložila do stolku vedle postele. Knihy byly brožované, převážně nové, jinak ve velmi dobrém stavu, jednalo se celkem o 22 knih specifikovaných v tomto doplnění. Jejich cena přesahuje 8.000 Kč, žalobkyně za ně požaduje pouze 7.000 Kč, od kterých odečetla již žalovanou vyplacenou částku 5.882 Kč, k úhradě tak zbývá částka 1.118 Kč. , jméno FO, byl z odd. , Anonymizováno, přeložen na odd. , Anonymizováno, , kde jej dcera viděla nadlouho naposledy, zde knihy na svém stolku neměl. Následně byl opakovaně překládán na různá oddělení nemocnice, dcera s ním byla v telefonickém kontaktu a pan , jméno FO, si jí stěžoval, že nemá v čem chodit a co číst. Dcera proto opakovaně telefonicky urgovala personál o vrácení jeho věcí. Věci nebyly nejprve k nalezení, následně jí bylo tvrzeno, že se již našly a budou mu předány. Dcera byla i přes uzavření nemocnice dne 8. 12. 2021 do nemocnice pozvána z důvodu jejího poučení, jak se o otce starat. Otce viděla tehdy poprvé po měsíci a půl, neměl u sebe své věci a sestra dceři sdělila, že neví, kde věci jsou a že se spletla, když jí do telefonu říkala, že se věci našly. Dala dceři seznam otcem navštívených nemocničních oddělení a řekla jí, ať jde věci hledat, což učinila, ovšem bezúspěšně. Poslední zmínka o nich byla z oddělení , Anonymizováno, . Následně šla téhož dne podat stížnost. Žalovaná se v odpovědi ze dne 13. 12. 2021 dceři za ztrátu věcí omluvila a vyzvala ji k soupisu seznamu ztracených věcí, který jim následně dodala. Žalobkyně má za to, že stolek vedle nemocničního lůžka je místem, kam se věci obvykle ukládají.

10. Soud u jednání konaného dne 27. 5. 2024 provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a výslechem svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a zjistil následující skutkový stav.

11. Z nemocničního řádu účinného od 24. 11. 2021 soud zjistil a vzal za prokázané, že pacient má šatstvo a prádlo odevzdat oproti potvrzení zdravotnickému pracovníkovi lůžkového oddělení, který se postará o jeho uskladnění v šatně, popř. tento pracovník ukáže pacientovi, kam je možné šatstvo uložit. V případě většího peněžitého obnosu a jiných cenných věcí (šperky, zlato) je pacientům tímto řádem doporučeno jejich předání oproti potvrzení do úschovy.

12. Z výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil a vzal za prokázané, že se jedná o dceru žalobkyně a právního předchůdce žalobkyně. Její otec (právní předchůdce žalobkyně) byl dne 8. 10. 2021 přijat na odd. , Anonymizováno, do , nemocnice, k plánované operaci, z důvodu jeho onemocnění a závažnosti operace byla plánována současně i jeho delší hospitalizace trvající min. měsíc a půl. Svědkyně otce pravidelně navštěvovala, věděla, co má v nemocnici za věci a kde je má uloženy, oblečení měl ve skříni a knihy ve stolku. V době jeho hospitalizace se plánovalo uzavření nemocnice z důvodu pandemie onemocnění Covid 19, svědkyně věděla, že otce dlouho neuvidí, a proto mu do nemocnice nanosila knihy, aby měl co číst. Otec byl vášnivým čtenářem. V rodině se domluvili na koupi konkrétních knižních titulů k Vánocům (edice Zaklínače a Harryho Pottera) s tím, že otec si je v nemocnici přečte. Knihy pro otce do nemocnice vybírala svědkyně s žalobkyní. Svědkyně mu osobně knihy naráz do nemocnice přinesla a uložila mu je na stolek vedle jeho lůžka a vedle něj. Otce následně naposledy viděla na odd. , Anonymizováno, , kde knihy neměl, ale nepřišlo jí to vzhledem k faktu, že byl po operaci, zvláštní. Následně se nemocnice uzavřely, otec byl ještě jednou operován a komunikovali spolu pouze telefonicky. Stěžoval si jí, že nemá své věci, nemá si co obléct a nemá co číst a nudí se. Svědkyně opakovaně urgovala sestry o vrácení jeho věcí, dokonce jí bylo řečeno, že mu byly věci vráceny, ale nestalo se tak. Když otce viděla v den jejího poučení o péči o něj poprvé, zjistila, že věci nemá, neměl ani oblečení. K jejímu dotazu na jeho věci jí bylo sděleno, že se spletli a věci nemohou najít a doporučili jí, aby věci hledala sama. Svědkyně dostala seznam všech oddělení, kterými otec během hospitalizace prošel, které ihned v ten den začala osobně navštěvovat. Dozvěděla se, že jeho věci byly dány na odd. , Anonymizováno, do dvou pytlů, které nebyly dále oficiálně předány, do pytlů se nikdo nedíval a nepořídili soupis věcí. Z jednoho oddělení jí posílali na druhé s tím, že nic nemají a o ničem neví. V ten samý den šla svědkyně podat stížnost. Nemocnice se svědkyni omluvila, požádala ji o soupis otcových věcí, nemocnice poskytla následně náhradu, za kterou otci koupili to, co potřeboval. Na jednom oddělení nemocnice se od sestry dozvěděla, že věci měly být předány synovi pana , Anonymizováno, , ten ale žádného syna nemá, svědkyně je jeho jedinou dcerou. Všechny věci mu kupovala svědkyně se svojí matkou (žalobkyní) a všechny knihy mu do nemocnice donesla svědkyně. Knihy, a to dva svazky knih, knihy od Pratchetta a Durella byly nové, kniha Saturnin byla neopotřebovaná. Všechno to byly jeho knihy s výjimkou jedné, která byla z knihovny a byla nemocnicí nahrazena. Svědkyně viděla, kde přesně měl otec věci uloženy při svém pobytu na oddělení , Anonymizováno, . Knihy byly ve stolku vedle jeho lůžka i vedle něj. Vedle stolku byl umístěný svazek Harryho Pottera. Ve skříni na pokoji měl oblečení a boty. Otec si stěžoval, že nemá žádné své věci již během jeho pobytu na oddělení , Anonymizováno, , žádal o ně sestry, ale ty mu je odmítaly dát, žádal tak o jejich zajištění svědkyni, tudíž svědkyně začala o věci urgovat sestry. Ztrátu knih řešila pak poprvé dne 8. 12. 2021, když byla do nemocnice za účelem jejího poučení pozvána. Nebyla nikým z personálu upozorněna na to, že otec má nevhodné množství knih, nikomu to vzhledem k plánovanému uzavření nemocnic nepřišlo divné. Nikdo se o knihy nezajímal, nikdo ji na nic neupozornil. Otec neměl v čem odejít domů, dostal nějaké erární věci, které doma vyhodili. Knihy, které byly nové, kupovala žalobkyně. Svědkyně je do nemocnice odnesla sama v batohu. Nemocnice byly uzavřeny asi dva měsíce. Absenci otcových věcí řešila svědkyně ihned telefonicky, jedno oddělení jí odkazovalo na druhé. Následně jí bylo řečeno, že otec věci má, čemuž uvěřila. Ihned poté, co jej navštívila, se dozvěděla, že otec žádné své věci nemá. Chodil bosky. Ihned se po nich začala shánět. Otec měl u sebe jen rozbité brýle a mobil.

13. Ze vzájemné komunikace stran v období od 10. 4. 2024 do 25. 4. 2024 soud zjistil a vzal za prokázané, že strany spolu vzájemně opakovaně bezúspěšně stran nároku žalobkyně jednaly. Žalobkyně ze svého původního nároku požadovala v průběhu soudního řízení pouze náhradu za ztrátu knih v původní výši 7.000 Kč, od které po odečtení již žalovanou vyplacené částky, požadovala po žalované částku 1.118 Kč.

14. Ze záznamu pacienta z oddělení , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil a vzal za prokázané, že na tomto oddělení, kde právní předchůdce žalobkyně pouze čekal na uvolnění operačního sálu, zůstaly dva pytle jeho osobních věcí, které tomuto oddělení nebyly z oddělení , Anonymizováno, předány ani sepsány, a proto je na tomto oddělení ani neotvírali. Věci měly být cestou sanitářů zaslány po domluvě s oddělením , Anonymizováno, .

15. Z listiny – záznam o přijetí stížnosti ze dne 8. 12. 2021 soud zjistil a vzal za prokázané, že tohoto dne se na oddělení interního auditu a kontroly dostavila za účelem podání stížnosti paní , jméno FO, , která uvedla, že její otec byl hospitalizován na různých odděleních nemocnice a hledají jeho věci. Uvedla v ní, že sama již měsíc bezúspěšně obvolává různé kliniky a dnešního dne zjistila, že otec věci stále nemá a žádá tak o prošetření této záležitosti.

16. Ze zřizovací listiny žalované soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná je organizací zřízenou za účelem poskytování zdravotních služeb ve formě ambulantní a lůžkové péče.

17. Z odpovědi žalované ze dne 13. 12. 2021 soud zjistil a vzal za prokázané, že se jedná o reakci žalované na stížnost svědkyně paní , jméno FO, ze dne 8. 12. 2021. Ze šetření žalované bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně byl od 8. 10. 2021 hospitalizován na , název, (dále jen , Anonymizováno, ), ze které byl následně přeložen na , Anonymizováno, , a to od 21. 10. do 22. 10. 2021, kdy byl opět přeložen na , název, . Dne 3. 11. 2021 byl předán na , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, ) a po revizi operační rány byl dne 8. 11. 2021 přeložen na , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, ) a dne 25. 11. 2021 přeložen na , Anonymizováno, (dále jen , Anonymizováno, ), odkud byl propuštěn do domácí péče. Dle zjištění žalované měl u sebe osobní věci, které byly vzhledem k překladům uloženy do dvou pytlů, které personál předával po překladu na další kliniky. V dokumentaci není předání věci řádně zaznamenáno, poslední informace o předání je pouze ústní ze dne 8. 11. 2021 při jeho přeložení z , Anonymizováno, na , Anonymizováno, . Dne 25. 11. 2021 byl přeložen na , Anonymizováno, a měl u sebe francouzskou hůl a igelitovou tašku. Do dne sepisu stížnosti se jeho osobní věci nepodařilo dohledat, žalovaná zde vyjádřila za vzniklou situací lítost, omluvila se tímto prostřednictvím s tím, že pokud mu vznikla škoda je možné sepsat soupis ztracených věcí a vyčíslit škodu, což bude následně řešit oddělení právních věcí.

18. Z e-mailu oddělení právních věcí ze dne 28. 2. 2022 soud zjistil a vzal za prokázané, že se jedná o reakci žalované na e-mail svědkyně paní , jméno FO, doručený jí dne 21. 2. 2022 týkající se ztráty osobních věcí jejího otce s tím, že tato v něm byla poučena o potřebě vyplnit čestné prohlášení a vyčíslit v něm hodnotu ztracených věcí a uvést rok jejich pořízení, současně byla vyzvána k předložení plné moci k dořešení ztráty věcí. Na tento e-mail reagovala e-mailem ze dne 29. 3. 2022 svědkyně , jméno FO, s tím, že žalované zasílá soupis věcí a doklad o pořízení knihy Saturnin (viz e-mail ze dne 29. 3. 2022).

19. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne 18. 3. 2022 soud zjistil a vzal za prokázaný seznam knih a osobních věcí, k jejichž ztrátě v době hospitalizace právního předchůdce žalobkyně u žalované došlo. Současně je v tomto četném prohlášení vyčíslena hodnota ztracených věcí částkou 18.936 Kč.

20. Z listiny – sdělení ke škodní události – ztráta knih a oblečení ze dne 8. 4. 2022 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná v něm uvedla, že v průběhu hospitalizace právního předchůdce žalobkyně došlo během jeho překladů ke ztrátě obou pytlů, ve kterých měl uloženy věci, které se nepodařilo dohledat. O této události bylo vyhotoveno oznámení o škodě, kterému bylo žalovanou v částce 5.882 Kč vyhověno. Při stanovení této částky žalovaná vycházela z přibližné kupní ceny knih a oblečení s přihlédnutím k jejich stáří vypočítané dle amortizačních tabulek. Na tuto listinu reagovala svědkyně , jméno FO, e-mailem ze dne 12. 4. 2022, ve kterém požadovala uhradit celou původně požadovanou částku. Žalovaná na její e-mail pak reagovala dopisem ze dne 21. 4. 2022, kde setrvala na způsobu vyřešení události a na výši dosud přiznané částky 5.882 Kč s tím, že další úhradu odmítla (viz e-mail ze dne 12. 4. 2022 a dopis ze dne 21. 4. 2022).

21. Žalovaná k úhradě původně žalované částky nepřistoupila, a proto byla k její úhradě vyzvána prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2022 (viz předžalobní výzva).

22. Z výpisu z internetových stránek prodejců knih Kosmas, Knihy Dobrovský, Knižního klubu, Knihkupectví Hodonín, Knihy. ABZ a Antikvariátu Avion byly zjištěny ceny jednotlivých knižních titulů. Kniha Saturnin stála v rozmezí od 351 Kč do 388 Kč, kniha Saturnin se vrací 349 Kč, box knih Harryho Pottera 1-7 stál v rozmezí od 2.049 Kč do 2.579 Kč, kniha To by se zvěrolékaři stát nemělo od Jamese Herriota stála 401 Kč, kniha Zvěrolékař opět v jednom kole od Jamese Herriota stále v rozmezí od 229 Kč do 239 Kč, kniha Pračlověk, který cestoval časem od Terryho Pratchetta stál v rozmezí od 303 Kč do 339 Kč, kniha Kobercové od Terryho Pratchetta stála 249 Kč, kniha Tři jízdenky do dobrodružství od Geralda Durella stála v rozmezí od 296 Kč do 313 Kč, komplet Zaklínač stál 3.408 Kč, ke dni 1. 9. 2022 pak 2.199 Kč.

23. Soud pro nadbytečnost zamítl k důkazu provést dotaz na Knihovnu Jiřího Mahena v Brně, kterým mělo být zjištěno, kolik si právní předchůdce žalobkyně půjčoval knih. Soud provedení tohoto důkazu považoval i vzhledem k faktu, že v dané věci se s výjimkou jedné knihy neřešila ztráta vypůjčených knih, za irelevantní. Skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně byl celoživotním a vášnivým čtenářem nadto vyplynula z výpovědi soudem slyšené svědkyně.

24. Dle § 2945 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství. Dle odst. 2 neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět.

25. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora uvedené ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je v rozsahu po částečném zpětvzetí řízení, tj. co do částky 1.118 Kč, důvodná, a proto ji vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni tuto částku.

26. Odpovědnost za škodu na odložené věci ve smyslu § 2945 občanského zákoníku je konstruována jako objektivní odpovědnost provozovatele činnosti, při níž musí její adresáti, aby mohli danou službu využít, odložit své věci a ztrácí nad nimi kontrolu. Provozovatel činnosti je pak vzniklou škodu na odložené věci povinen nahradit bez ohledu na to, jak k ní došlo a zda bude zjištěn skutečný škůdce. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná je provozovatelem činnosti, se kterou je imanentně spojeno odkládání věcí, nad kterými adresáti její činnosti ztrácejí po dobu využití služeb žalované nad odloženými věcmi dozor. Žalovaná poskytuje zdravotnické služby, právní předchůdce žalobkyně byl pacientem žalované, který byl v jejím zařízení hospitalizován, což nebylo mezi stranami sporné. Právní předchůdce žalobkyně byl u žalované po dobu dvou měsíců hospitalizován, podstoupil operaci a revizi operační rány a byl opakovaně překládán na různé kliniky žalované, což vyplynulo nejenom z výpovědi svědkyně, ale i z provedených listinných důkazů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v průběhu hospitalizace (tj. někdy v období od 8. 10. 2021 do 10. 12. 2021) došlo ke ztrátě všech věcí právního předchůdce žalobkyně, tj. jeho oblečení, obuvi, knih apod. Svědkyně vypověděla, že mu z jeho věcí zůstaly jen rozbité brýle a mobilní telefon. Právnímu předchůdci žalobkyně tak prokazatelně vznikla újma způsobená ztrátou těchto věcí. Vznik škody je pak v příčinné souvislosti s tím, že věci byly u žalované odloženy za účelem využití jejích služeb. Je nemožné využít služeb žalované spočívající v čerpání lůžkové zdravotní péče a neodložit si při tom své věci. Nadto je logické, že hospitalizovaný pacient má s sebou více věcí než pacient ošetřený ambulantně, jejich množství pak úměrné roste s délkou hospitalizace. Svědkyně vypověděla, že u jejího otce byla vzhledem k jeho diagnóze a náročnosti operačního výkonu od počátku plánovaná delší hospitalizace, na faktickou délku jeho hospitalizace pak měla vliv jeho reoperace a akutní infekční onemocnění. Svědkyně navíc uvedla, že s ohledem na pandemii onemocnění Covid 19 bylo očekávatelné uzavření nemocnice, ke kterému také následně došlo, proto mu do nemocnice donesla větší množství knih. Svědkyně vypověděla, že její otec měl své oblečení uložené do skříně na pokoji na prvním oddělením, na které byl k hospitalizaci přijat (, Anonymizováno, odd.) a dále ve svém nočním stolku a vedle něj. Soud má za to, že všechny věci právního předchůdce žalobkyně byly uloženy na místě k tomu určeném, vyhrazeném k jejich uložení samotným provozovatelem a nadto i na místě, které je obvyklé. Důvodem, proč jsou nemocniční pokoje vybaveny skříněmi a stolky, je právě a jen to, že slouží k uložení osobních věcí pacientů, což v projednávané věci učinil i právní předchůdce žalobkyně. Žalovaná svoji odpovědnost nemůže vyloučit poukazem na nedostatek místa či na jiné problémy spojené s charakterem, velikostí či vybavením provozovny. Určí-li pak místo (zde umístěných skříní a stolku), nevztahuje se její odpovědnost za škodu na věcech odložených jinde, což není tento případ. V řízení bylo výpovědí svědkyně prokázáno umístění všech věcí vč. knih na místo k tomu určené, a to se dle soudu týká i svazku knih Harryho Pottera umístěných vedle stolku. I tento svazek byl dle soudu umístěn na místě k tomu určeném, a navíc i obvyklém. Je běžnou praxí, že pacienti si na zem vedle stolku a postele umísťují například své pantofle apod. a dle soudu nikdo nemá za to, že je to místo nevhodné, neobvyklé, místo vylučující odpovědnost žalované za jejich případné poškození či ztrátu. V řízení nebylo prokázáno, že by věci byly uloženy v rozporu s pokynem žalované či v rozporu s nemocničním řádem. Předmětné ustanovení neobsahuje pak žádný liberační důvod, pro jehož existenci by se žalovaná mohla své odpovědnosti zprostit.

27. Z provedeného dokazování vyplynulo, že nárok na náhradu škody byl u žalované řádně a včas uplatněn. Zákon pro jeho uplatnění stanoví dvě lhůty, a to první nejasně vymezenou – „bez zbytečného odkladu“ a druhou – patnáctidenní počínající běžet dnem následujícím po dni, v němž se poškozený o ztrátě věcí dozvěděl, resp. musel dozvědět. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že ke ztrátě věcí došlo v průběhu hospitalizace neznámo, kdy a na jakém konkrétním oddělení; svědkyně popsala, že již během otcovi hospitalizace po uzavření nemocnice si otec stěžoval na absenci svých věcí a svědkyně se informací o nich domáhala telefonicky, kdy jí byly opakovaně personálem žalované podány různé informace vč. těch, že se věci našly a budou jejímu otci předány. Právní předchůdce žalobkyně byl v průběhu své hospitalizace opakovaně překládán mezi jednotlivými klinami a postupně byl hospitalizován na pěti z nich. Dle soudu je zcela pochopitelné, že právní předchůdce žalobkyně byl vzhledem ke svému onemocnění a dvěma absolvovaným operacím omezen v pohyblivosti a ve své akceschopnosti. Navíc svědkyně, jeho dcera, která jej v nemocnici pravidelně navštěvovala jej z důvodu uzavření nemocnic navštívit nemohla a museli se tak oba spolehnout na informace sdělené personálem žalované, popř. na jejich činnost. Svědkyně otce poprvé v nemocnici navštívila po měsíci a půl dne 8. 12. 2021, kdy se osobně přesvědčila o tom, že její otec věci nemá a jak popsala ve své výpovědi začala se o jejich osud na místě zajímat. Na radu personálu sama začala otci věci po různých klinikách hledat ovšem bezúspěšně, a proto šla týž den podat stížnost. Dle soudu tak učinila nejdřív jak objektivně mohla, hned první den, kdy zjistila, že její otec své osobní věci nemá a současně je ani po svém hledání nenašla. Nárok na náhradu škody tak byl uplatněn včas. Námitka žalované, že nárok na náhradu škody vznesen včas nebyl, je dle soudu nedůvodná. Stejně jako je nedůvodná její argumentace, že nárok na náhradu škody nebyl uplatněn aktivně legitimovanou osobou. Zákon nepředepisuje, kdo má nárok uplatnit, nadto je pochopitelné, že jej uplatňují rodinný příslušníci pacientů. V dané věci byl nárok uplatněn již během hospitalizace právního předchůdce žalobkyně, který byl nota bene po složité operaci, trpící navíc závažným onemocněním. Dle soudu je zcela logické, že, a to zvlášť v dané věci, nárok na náhradu škody vznesla jeho dcera, soudem slyšená svědkyně. Soud si ani v dané věci neumí představit jiný postup, zvlášť, musela-li se po zjištění jejich ztráty, sama věcí v areálu žalované domáhat a aktivně je hledat, čehož by právní předchůdce žalobkyně nebyl s ohledem na vše shora uvedené dle soudu ani objektivně schopen. Žalovaná nadto stížnost svědkyně bez dalšího přijala, začala s ní komunikovat a žádost s ní nakonec i vyřídila, nikdy v průběhu jejího vyřizování svědkyni s argumentem, že jedná dle ní s nelegitimovanou osobou, neodbyla a jednání s ní z toho důvodu neukončila. Svědkyní dne 8. 12. 2021 vznesenou stížnost soud považuje právě za uplatnění nároku na náhradu škody, a to s ohledem na její obsah, ze kterého je zřejmé, že svědkyně oznámila ztrátu věcí svého otce a požádala o prošetření celé situace. Ostatně žalovaná s ní i tak od počátku kalkulovala, jak vyplývá z obsahu její odpovědi ze dne 13. 12. 2021. Námitka, že nárok na náhradu škody, byl vznesen aktivně nelegitimovanou osobou, je tak dle soudu lichá, a navíc s přihlédnutím ke všem okolnostem dané věci, i minimálně nevhodná. Zákon navíc pro uplatnění nároku na náhradu škody neuplatňuje ani formu ani jeho obsahové náležitosti, z uplatnění nároku musí být jen zřejmé, že jde o požadavek na náhradu škody za věc v daném případě ztracenou. Požadavek na náhradu škody tak může být uplatněn i ústně, je-li z projevu vůle patrna vůle jej uplatnit. Svědkyně popsala, jak již v průběhu hospitalizace reagovala na zmínky svého otce o absenci jeho věcí, popsala, že se jich opakovaně telefonicky domáhala a uvedla i jak na její telefonáty bylo personálem žalované reagováno, dostalo se jí mj. i ujištění, že věci budou otci předány, tudíž bylo pochopitelné, že svědkyně, potažmo i její otec, těmto informacím důvěřoval, navíc v situaci, kdy se svědkyně o opaku, v důsledku uzavření nemocnic, nemohla přesvědčit a její otec vzhledem ke svému faktickému omezení také ne.

28. Co se výše újmy týče, uvádí soud následující. Výše náhrady se odvozuje od ceny věci, tj. od hodnoty vyjádřené v penězích, která se zásadně určuje jako cena obvyklá, tedy cena, za kterou lze v daném místě a čase pořídit věc shodnou či obdobnou a přihlíží se k tomu, co musí poškozený účelně vynaložit k nahrazení věci. Z výpovědi svědkyně vyplynulo, že se téměř ve většině jednalo o knihy nové a ve zbytku pak o knihy nepoškozené s pevnou vazbou. Z provedeného dokazování byla zjištěna obvyklá cena ztracených knih a žalobkyně tak prokázala výši škody, kterou po žalované za jejich ztrátu požadovala (tj. 7.000 Kč), od které následně odečetla již žalovanou vyplacenou částku 5.882 Kč a požadovala tak z tohoto titulu jen částku 1.118 Kč. Obvyklá cena knih byla zjištěna z nabídky jednotlivých prodejců knih. Argumentovala-li žalovaná, že ke dni jednání soudu konaného dne 27. 5. 2024 zjistila cenu uvedených knižních titulů nižší, je vhodné uvést, že ceny veškerého zboží, knih nevyjímaje, se v průběhu času liší, zboží je předmětem různých slevových akcí apod. Ceny knih vyplývající s žalobkyní předložených důkazů nejsou navíc nijak nepřiměřené, ceny zjištěné žalovanou ke dni jednání se liší mnohdy jen o pár desítek korun. Soud žalovanou předloženou tabulku neprovedl k důkazu, neboť se dle něj nejedná o důkaz, ale pouze a jen o skutková tvrzení žalované. Je všeobecně známo, že ceny se každodenně mění. Smyslem náhrady za újmu však je, aby si poškozený byl schopen ztracenou věc pořídit znovu. V řízení nebylo zjištěno nic, co by soud vedlo k závěru, že žalobkyně snad požaduje přiznat více než ji k pořízení nových věcí stačí. V řízení bylo prokázáno, že došlo ke ztrátě knih, nikoliv snad jen k jejich poškození, tudíž je namístě žalobkyni přiznat právo na náhradu škody ve výši, v jaké je schopna si ztracené knihy opatřit v čase. V době rozhodování soudu nebyla soudem žalobkyní požadovaná náhrada shledána jako nepřiměřeně vysoká, či jinak zcela zjevně nepřiměřená. Soud stran stavu a stáří knih vycházel z výpovědi svědkyně a uzavřel, že žalobkyně prokázala výši nároku na náhradu škody. Ačkoliv se může cena knih obecně lišit a měnit v čase, ať už z důvodu jejich konkrétních specifik, či cenou zvláštní obliby apod., tak u nich nelze obecně připustit princip tzv. amortizace, neboť tento lze uplatnit pouze u věcí, jejichž životnost je pevně daná (např. technickou normou či právním předpisem), což není případ knih. Co se pak ceny knih uvedených v čestném prohlášení týče, platí pro ceny tam uvedené již soudem shora uvedené. Ceny uvedené v čestném prohlášení nejsou ceny zjištěné nějakou komparací, ale ceny, které jim v daný okamžik přisuzuje autor čestného prohlášení. Navíc čestné prohlášení bylo sepisováno v jiném stádiu sporu mezi účastníky. Je zcela pochopitelné, že pokud se žalobkyně, resp. tehdy její právní předchůdce, rozhodl vymáhat nárok soudně, musel mít nárok požadovaný žalobou podložen i stran jeho výše, a proto je dle soudu i logické, že žalovaná částka se od částky požadované čestným prohlášením liší.

29. Soud se neztotožnil s procesní obranou žalované. Ačkoliv má žalovaná právo bránit se v civilním sporném řízení jakkoliv, a soud toto její právo ctí, považuje soud za vysoce nepravděpodobné až téměř vyloučené, aby žalovaná částečně uhradila vzniklou škodu bez toho, aby k ní skutečně došlo (viz obsah písemností žalované). Soud má existenci i ztrátu předmětných věcí prokázanou především výpovědí soudem slyšené svědkyně, o jejichž věrohodnosti nemá důvod pochybovat. To, že dle žalované měla být svědkyně jediná, kdo knihy v nemocnici viděl, nikterak její věrohodnost nesnižuje, výpověď svědkyně je logická a konzistentní, navíc v souladu s listinnými důkazy. Existence „dvou pytlů“ věcí vyplývá i z k důkazu provedených listin. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalované o nevhodnosti uložení věcí, ani s tím, že by za škodu neměla odpovídat z důvodu „enormního“ množství a váhy knih s argumenty uvedenými výše. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně stran žalobou uplatněného nároku, a i ohledně jeho výše unesla své břemeno tvrzení i důkazní. Stejně jako má za to, že nárok byl uplatněn řádně a včas. Námitka promlčení vzneseného nároku je tak nedůvodná. Co se množství přinesených knih týče, má soud za to, že jejich množství není s ohledem na plánovanou délku hospitalizace právního předchůdce žalobce a dobu uzavření nemocnic, zcela zjevně nepřiměřené. Právní předchůdce žalobkyně v nemocnici pobýval více jak dva měsíce, z toho měsíc a půl byly nemocnice uzavřeny, svědkyně navíc vypověděla, že její otec byl celoživotní vášnivý čtenář, který takové množství knih četl pravidelně. Svědkyně vypověděla, že ji nikdo nikdy z personálu během hospitalizace na množství knih neupozornil, výslovně pak uvedla, že to ani nikomu vzhledem k uzavření nemocnic nepřišlo zvláštní. Nelze se tak povinnosti hradit škodu zbavit s poukazem na rozpor se zásadami spravedlnosti a slušnosti, neboť jednak k tomuto rozporu nedošlo, nadto nedošlo jen ke ztrátě knih, popř. části z nich, ale všech osobních věcí právního předchůdce žalobkyně, tudíž je tato argumentace lichá. Lichý je i argument žalované směřující k možnosti odnosu některých titulů svědkyní, když z výpovědi svědkyně vyplynulo, že nemocnice byla uzavřena, nadto je tato skutečnost všeobecně známa. Stejně jako je lichá argumentace žalované ve vztahu k nemožnosti využívat stolek v nemocničním pokoji k uložení knih, a i její příměr k množství přinesených knih k drahému fotoaparátu či velké sbírce drahých nerostů. Knihy, a to zvlášť ztracené tituly, které jsou dle soudu de facto běžnou beletrií a nejedná se v žádném případě o nějaké cenné či staré tisky, ojedinělé co do titulu či jejich množství, nejsou všeobecně vnímány jako cenné zboží, a proto soud považuje příměr žalované za nepatřičný. Navíc knihy jsou běžně do nemocnice k hospitalizaci přinášenými a tím pádem i tam běžné uloženými předměty a věcmi běžně při hospitalizaci využívanými, na rozdíl např. od „velké sbírky drahých nerostů či drahého fotoaparátu“.

30. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že nárok je po částečném zpětvzetí žaloby dán, a proto žalobě vyhověl.

31. Co se otázky náhrady nákladů řízení týče, uvádí soud následující. Obecně se při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Základním kritériem při rozhodování o náhradě nákladů řízení je úspěch ve věci. Žalobkyně se původně po žalované domáhala zaplacení částky 12.000 Kč (tj. 100 % předmětu řízení), v průběhu řízení vzala svoji žalobu co do částky 10.882 Kč (tj. 90,7 % předmětu řízení) částečně zpět a řízení tak v tomto rozsahu bylo pravomocně zastaveno. Dle § 146 odst. 2 o.s.ř. platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Žalobkyně vzala svoji žalobu v převážné části předmětu řízení částečně zpět, a to bez zavinění žalované. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení je tak výlučně na straně žalobkyně. To, že žalobkyně vzala svoji žalobu v převážné části předmětu řízení částečně zpět, bylo pouze jejím rozhodnutím. Procesním důsledkem neúspěšného mimosoudního jednání není částečný procesní neúspěch jedné ze stran, žalobkyni tak nic nenutilo brát žalobu v důsledku neúspěšného pokusu o mimosoudní či smírné jednání stran částečně zpět. To, že tak nakonec učinila, bylo pouze a jen jejím rozhodnutím. Nadto žalované nelze odnímat právo na náhradu účelně vzniklých nákladů řízení pouze a jen z důvodu, že se s žalobkyní smírně nedohodla. Uzavření mimosoudní dohody či smíru je právem stran, výsledkem jejich vzájemného jednání a podoba smíru či dohody je jeho výsledkem, do jejich uzavření tak nelze strany nikterak nutit či je dokonce za jejich neuzavření nějak sankcionovat. Úkolem soudem je dle § 99 o.s.ř. mj. usilovat o smír mezi účastníky. Soud se o to v projednávané věci s přihlédnutím k jejím specifikům opakovaně pokoušel, ovšem bezúspěšně a věc tak byla nakonec soudem projednána a rozhodnuta. Byla-li tak žalobkyně o oprávněnosti svého nároku přesvědčena, mohla a měla trvat na projednání žaloby v celém rozsahu, a ne ji brát s ohledem na arogantní a odmítavý přístup žalované (jak sama ve svém podání uvedla) částečně zpět. Následkem částečného zpětvzetí žaloby je částečné zastavení řízení, v rozsahu částečně zastaveného řízení se soud věcí již dál nezabývá a ani zabývat nemůže. S ohledem na poměr úspěchu (9,3 %) a neúspěchu žalobkyně (90,3 %) je tak žalobkyně povinna nahradit žalované účelně vzniklé náklady řízení, a to v rozsahu 81,4 % všech jí účelně vynaložených nákladů řízení (90,7 % - 9,3 %).

32. Náklady žalované se sestávají z odměny právní zástupkyně žalobkyně za čtyři úkony právní služby po 1.580 Kč za úkon (počítané z punkta 12.000 Kč) dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu právního zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 7. 10. 2022 a ze dne 25. 1. 2024 a za účast u jednání soudu konaného dne 10. 4. 2024), dále z odměny právní zástupkyně žalobkyně za 2,5 úkonu právní služby po 1.000 Kč za úkon (počítané z punkta 1.118 Kč) dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. g) a § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. (za účast u jednání soudu konaného dne 27. 5. 2024 v čase od 13.00 do 15.20 hod. počítané za dva úkony právní služby a za účast u jednání soudu při vyhlášení rozsudku v rozsahu ½ odměny), z režijního paušálu za šest úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 10.620 Kč ve výši 2.230 Kč. Soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepisu jejího sdělení ze dne 6. 5. 2024, ze dne 10. 5. 2024, ze dne 15. 5. 2024 a ze dne 28. 5. 2024, neboť tato sdělení se netýkají věci samé, jedná se jen o sdělení žalované obsahující její argumentaci k případnému rozhodnutí soudu o náhradě nákladů řízení, popř. sdělení o vzdání se práva odvolání proti rozhodnutí soudu, tato vyjádření tak soud s ohledem na jejich obsah nepovažuje za podání ve věci samé a žalované tak za jejich sepis nenáleží odměna.

33. Žalovaná má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, za které soud považuje i ty spočívající v jejím právním zastoupení. Soud v této souvislosti odkazuje mj. na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1669/2016, kde soud stran žalované mj. uzavřel, že není organizační složkou státu, nýbrž subjektem se samostatnou právní subjektivitou. Jedná se o příspěvkovou organizaci, jejímž hlavním úkolem je poskytování zdravotnických služeb. Dovolací soud již judikoval, že je-li hlavním úkolem příspěvkové organizace poskytování zdravotnických služeb a není organizační složkou státu, která disponuje dostatečným množstvím odborných zaměstnanců způsobilých zajišťovat ochranu zájmů České republiky v řízení před soudy, má právo nechat se v řízení zastoupit advokátem, přičemž je vynaložený náklad na odměnu advokáta nákladem účelným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3570/2013, uveřejněné v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 13646). Má-li takový subjekt zřízen právní odbor, neznamená to automaticky, že disponuje dostatečným materiálním a personálním zázemím, které by umožňovalo erudovaným způsobem vystupovat v tak specifických a náročných sporech, jakým je spor o náhradu škody za usmrcení...“. V nyní projednávané věci se projednával spor o náhradu škody, tudíž spor skutkově i právně složitější, tedy spor zcela jistě svojí náročností přesahující např. agendu nezaplacených regulačních poplatků apod., u níž by dle soudu šlo teoreticky uzavřít, že náklady spojené se zastupováním žalované advokátem by nebyly shledány jako účelně vynaložené, což ale nyní nebyl tento případ. Obdobně tento soud uzavřel i ve svém usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3570/2013.

34. Plně procesně úspěšná žalovaná by tak měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12.850 Kč. Žalovaná má odečtení svého neúspěchu (9,3 %) od svého úspěchu (90,7 %) právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10.460 Kč (tj. 81,4 % z částky 12.850 Kč).

35. Soud neshledal v dané věci důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o.s.ř., jehož užití se žalobkyně domáhala. Obecně platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci. Diskreční oprávnění soudu dle § 150 o.s.ř. umožňující výjimečně náklady řízení zcela nebo z části nepřiznat ukládá soudu, aby zkoumal, zda ve věci existují zvláštní okolnosti, pro něž soud pak nemusí úspěšnému účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení přiznat. Za okolnosti zvláštního zřetele, které odůvodňují nepřiznání náhrady nákladů řízení, nelze považovat pouze skutečnost, že by jejich přiznání způsobilo jednomu z účastníků větší újmu než druhému, ale je nutné, aby byly dány i další okolnosti mající vliv na spravedlivé rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. K aplikaci § 150 o.s.ř. by tak mělo docházet pouze v ojedinělých případech, kdy je užití této výjimky z obecného pravidla beze vší pochybností opodstatněno. Soud má za to, že v daném případě není pro jeho aplikaci prostor. Z prohlášení žalobkyně o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků ze dne 29. 5. 2024, z oznámení ČSSZ ze dne 11. 12. 2023 a z předpisu příspěvku na správu domu a pozemku a záloh na služby poskytované s užíváním bytu ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že žalobkyně je vdova žijící sama, mající příjem jen v podobě starobního důchodu ke dni 11. 12. 2023 ve výši 26.456 Kč měsíčně. Vlastní id. ¾ bytu v Brně, ve kterém žije a louku/pole v , adresa, . Má výdaje spojené s bydlením ve výši 10.761 Kč měsíčně. Samotný vysoký věk, či sociální poměry žalobkyně spočívající v tom, že je starobní důchodkyní, nemohou být v dané věci pod tyto důvody podřazeny, stejně jako její snaha o mimosoudní vyřešení věci. S žalobkyní vyplněného prohlášení je evidentní, že má příjem i majetek, není tedy osobou nemajetnou apod. Žalobkyni nebylo nikterak upřeno její právo přístupu k soudu, tuto možnost měla a očividně ji podáním civilní žaloby využila, bylo její vůli, zda v řízení pokračovat či nikoliv a v jakém rozsahu, vzala-li žalobu bez zavinění žalované zpět, dopady jejího rozhodnutí jdou k její tíži a jsou s tím spojeny následky zde v podobě rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Současně byl předmětem řízení spor o náhradu škody, nikoliv tedy např. spor spojený s nárokem z titulu náhrady škody na zdraví apod., jehož vedení by za určitých podmínek aplikaci § 150 o.s.ř. odůvodňovalo. Vzhledem k závěru, že soud neshledal pro aplikaci § 150 o.s.ř. podmínky, neaplikoval jej a uložil žalobkyni s ohledem na procesní úspěch žalované povinnosti nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení, a to dle § 146 odst. 2 o.s.ř.