48 C 184/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o určení zaniklého společného jmění manželů a o zaplacení 69.167,06 Kč

I. Určuje se, že - závazek vůči [právnická osoba] z titulu půjčky sjednané prostřednictvím bankomatu [právnická osoba] [číslo] ze dne 18. 1. 2018 v 11:40 hod. ve výši 20.000 Kč s příslušenstvím, – závazek vůči [právnická osoba], ve výši 115.262,18 Kč s příslušenstvím, který je předmětem exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu Brno – venkov pod č. j. [číslo jednací], na základě platebního rozkazu Okresního soudu v Blansku ze dne 16. 7. 2018, č. j. EPR 164859/2018-5, – závazek vůči [anonymizována čtyři slova] [obec], z titulu uzavřené Dohody o narovnání ze dne 21. 8 2018 ve výši 132.984 Kč, – závazek vůči [právnická osoba] ve výši 25.511 Kč s příslušenstvím, který je předmětem exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu Brno – venkov pod sp. zn. [spisová značka], na základě rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 711 C 15/2018, – závazek vůči [anonymizována dvě slova] ve výši 22.015,84 Kč s příslušenstvím, který je předmětem exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu Znojmo pod sp. zn. [spisová značka], na základě rozsudku Okresního soudu v Blansku, č. j. 13 C 96/2018-29, ze dne 18. 7. 2018, je výlučným závazkem žalované a nenáleží do zaniklého společného jmění žalobce a žalované.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 69.167,06 Kč, a to prostřednictvím čtyř splátek splatných v částce 17.000 Kč do 30. 6. 2023, v částce 17.000 Kč do 31. 12 2023, v částce 17.000 Kč do 30. 6. 2024 a v částce 18.167,06 Kč do 31. 12. 2024, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.459 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek ve výši 695 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalované určení, že závazky v žalobě uvedené jsou výlučnými závazky žalované a dále zaplacení částky 69.167,06 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že manželství účastníků uzavřené dne 30. 10. 1999 bylo rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 1. 2019, č. j. 10 C 49/2018-17, pravomocně ke dni 21. 1. 2019 rozvedeno. Závazky uvedené v žalobě nespadají do společného jmění manželů, neboť tyto vznikly z výlučného jednání žalované, o němž žalobce nevěděl a nedal k nim souhlas. Současně se žalobce po rozšíření žaloby vůči žalované domáhá zaplacení částky 69.167,06 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobce tuto částku za žalovanou z titulu jejích výlučných závazků uhradil.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak písemně nevyjádřila. U jednání soudu pak uvedla, že veškeré v žalobě uvedené závazky jsou jejími výlučnými závazky a že dlužnou částku je ochotná splácet.

3. Žalobce u jednání soudu konaného dne 12. 12. 2022 navrhl změnu žaloby, a to její rozšíření o částku 13.890,46 Kč. Soud změnu žaloby u jednání dle § 95 o.s.ř. připustil. Předmětem řízení po tomto rozšíření žaloby pak byl vedle určení, že závazky uvedené ve výroku rozsudku, jsou výlučnými závazky žalované, i nárok žalobce vůči žalované na zaplacení částky 69.167,06 Kč.

4. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, dále obsahem připojených spisů a účastnickými výslechy a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Z dohody o narovnání ze dne 21. 8. 21018 uzavřené mezi žalovanou a [anonymizována čtyři slova] [obec], bylo zjištěno, že žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše ve výši 132.984 Kč, který se zavázala uhradit do 27. 8. 2018.

6. Z dopisu [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2018 bylo zjištěno, že dne 18. 1. 2018 v 11.4 0.57 hod. byla prostřednictvím bankomatu [číslo] umístěného na adrese [adresa žalované], uzavřena smlouva o půjčce. Půjčka ve výši 20.000 Kč byla převedena na účet č. účtu [bankovní účet]. Žalobce dopisem ze dne 11. 3. 2019 informoval [právnická osoba] o skutečnosti, že se jedná o dluh žalované, o kterém nevěděl a že tento tak není součástí společného jmění účastníků. O tomtéž dne 11. 3. 2019 žalobce také zpravil [anonymizována tři slova] a společnost [právnická osoba]

7. Z výpisu z bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 1. 2019 do 27. 11. 2019 uhradil celkem 11 x částku 441 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 uhradil 12 x částku 441 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 uhradil 12 x částku 441 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 uhradil 12 x částku 441 Kč. Z výpisu z bankovního účtu č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce v období od 1. 11. 2021 do 21. 11. 2022 uhradil 11 x částku 441 Kč a dále částku 219,46 Kč.

8. Z elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Blansku ze dne 16. 7. 2018, č. j. EPR 164859/2018, bylo zjištěno, že žalovaná byla pravomocně ke dni 3. 8. 2018 zavázána uhradit společnosti [právnická osoba] částku 54.628 Kč s příslušenstvím a dále náklady řízení ve výši 15.254 Kč.

9. Z exekučního příkazu ze dne 5. 12. 2018, č. j. [číslo jednací], pak bylo zjištěno, že v exekuci vedené proti žalované za účelem vymožení pohledávky společnosti [právnická osoba] byl postihnut bankovní účet žalobce č. účtu [bankovní účet].

10. Z připojeného spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 10 C 49/2018 soud zjistil, že žalovaná byla v době nápadu návrhu na rozvod manželství účastníků u Okresního soudu v Blansku účastníkem celkem 5 řízení, a to konkrétně řízení o zaplacení vedených pod sp. zn. 6 C 354/2014, sp. zn. 77 C 294/2015, sp. zn. 77 C 92/2016, sp. zn. 13 C 96/2018 a sp. zn. 711 C 15/5018. Z protokolu o jednání ze dne 7. 1. 2019 ve věci rozvodu manželství účastníků, konkrétně pak z výpovědí žalobce a žalované bylo zjištěno, že manžel žádal o rozvod manželství účastníků z důvodů půjček a dluhů manželky, o kterých žalobce nevěděl. Žalobce se o dluzích manželky dozvěděl cca před třemi lety při výběru peněz s tím, že žalovaná vždy uvedla, že je vše zaplacené a žalobce se nemusí o nic starat. Žalovaná pak v rámci své účastnické výpovědi u rozvodu jejich manželství potvrdila, že si půjčovala peníze a že žalobce o jejích dluzích nevěděl. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 30. 10. 1999 a pravomocně ke dni 21. 1. 2019 rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 7. 1. 2019, č. j. 10 C 49/2018-17. Z odůvodnění rozsudku o rozvodu jejich manželství pak bylo zjištěno, že žalovaná si bez vědomí manžela půjčovala peníze, zadlužovala se, což pak vyústilo v exekuci. Soud spatřoval hlavní příčinu rozvratu manželství účastníků v jejich neshodách na hospodaření při vedení společné domácnosti.

11. Z připojeného spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 711 C 15/2018 soud zjistil, že žalovaná se dne 3. 11. 2016 registrovala coby klient u společnosti [právnická osoba] s tím, že má zájem využívat její služby, současně byla seznámena s obchodními podmínkami této společnosti. Téhož dne si žalovaná u společnosti zažádala o úvěr ve výši 7.000 Kč, který jí byl téhož dne také schválen. Úvěr ve výši 7.000 Kč byl splatný do 14 dnů za podmínek v potvrzení o schválení úvěru [číslo] uvedených. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet č. účtu [bankovní účet]. Platebním rozkazem Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 711 C 15/2018-31, pak bylo žalované uloženo zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 8.960 Kč s příslušenstvím a dále i náklady řízení. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 13. 6. 2018.

12. Z exekučního příkazu ze dne 2. 11. 2018 bylo zjištěno, že v exekuci vedené proti žalované za účelem vymožení pohledávky společnosti [právnická osoba] ve výši 25.511 Kč byl postihnut bankovní účet žalobce č. účtu [bankovní účet].

13. Z připojeného spisu Okresního soudu v Blansku sp. zn. 13 C 96/2018 soud zjistil, že žalovaná dne 24. 2. 2017 uzavřela se [právnická osoba] [] [anonymizováno] splátkovou dohodu, z níž vyplývá, že mezi jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva [číslo] s výší pohledávky 10.102,74 Kč. Podpisem dohody žalovaná uznala svůj dluh co do důvodu a výše a zavázala se jej uhradit prostřednictvím splátek po 1.000 Kč měsíčně počínaje dnem 24. 3. 2017 se splatností poslední splátky ve výši 1.102,74 Kč ke dni 24.12. 2017. Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 7. 2018, č. j. 13 C 96/2018-29, byla žalovaná zavázána zaplatit společnosti [právnická osoba] částku 10.102,74 Kč s příslušenstvím a dále i náklady řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 8. 2018. Z odůvodnění rozsudku se pak poddává, že žalovaná svůj dluh co do důvodu a výše vůči této společnosti uznala a že nehradila řádně a včas splátky vyplývající ze splátkové dohody.

14. Z exekučního příkazu ze dne 16. 10. 2018, č. j. [číslo jednací], pak bylo zjištěno, že v exekuci vedené proti žalované za účelem vymožení pohledávky [právnická osoba] [] ve výši 22.015,84 Kč byl vydán exekuční příkaz postihující bankovní účet žalobce č. účtu [bankovní účet].

15. Z výpisu z účtu žalobce č. účtu [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce dne 11. 12. 2018 uhradil za účelem úhrady exekuce částku 22.134,13 Kč.

16. Ze spisu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno – venkov JUDr. Petra Kociána sp. zn. [spisová značka] pak bylo zjištěno, že oprávněná společnost [právnická osoba] se návrhem ze dne 26. 9. 2018 domáhala vůči žalované nařízení exekuce pro vymožení částky 54.628 Kč s příslušenstvím a dále pro náklady řízení ve výši 15.254 Kč. Exekučním titulem pak byl elektronický platební rozkaz Okresního soudu v Blansku ze dne 16. 7. 2018, č. j. EPR 164859/2018-5, pravomocný ke dni 3. 8.2018, kterým byla žalovaná zavázána k úhradě částky 54.628 Kč s příslušenstvím a dále i k náhradě nákladů řízení ve výši 15.254 Kč. Žalobcem se dopisem ze dne 28. 12. 2018 domáhal zastavení exekuce vedené pod sp. zn. [číslo jednací] s tím, že dluh je představován půjčkou manželky (zde žalované), o které nevěděl a nesouhlasí s ní s tím, že o exekuci se dozvěděl až zablokováním svého účtu. V podání ze dne 3. 1. 2019 pak žalobce uvedl, že dluh není součástí společného jmění manželů a bude se jeho vyloučení ze společného jmění manželů domáhat soudní cestou. Dopisem ze dne 11. 3. 2019 pak žalobce navrhl zastavení exekuce vůči své osobě s tím, aby jedinou povinnou byla žalovaná. Žalobce dopisem ze dne 11. 3. 2019 informoval společnost [právnická osoba] o skutečnosti, že dluh je výlučným závazkem žalované a že o jeho vzniku nevěděl a netvoří tak součást jejich společného jmění manželů.

17. Ze spisu soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno – venkov JUDr. Petra Kociána sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že oprávněná společnost [právnická osoba] se návrhem ze dne 3. 10. 2018 domáhala vůči žalované nařízení exekuce pro vymožení částky 8.960 Kč s příslušenstvím a pro náklady řízení ve výši 7.534 Kč. Exekučním titulem byl platební rozkaz Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 5. 2018, č. j. 711 C 15/2018–31, kterým byla žalovaná pravomocně ke dni 13. 6 2018 zavázána uhradit společnosti [právnická osoba] částku 8.960 Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení pak částku 7.534 Kč. Žalobce se návrhem ze dne 11. 3. 2019 domáhal zastavení exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Z dopisu soudního exekutora ze dne 14. 8. 2019 pak bylo zjištěno, že v rámci exekuce nebyl postižen žádný jiný majetek v SJM žalované a žalobce a že byl dne 2. 11. 2019 vydán exekuční příkaz a exekučním příkazem postihnutý bankovní účet vykazoval záporný zůstatek. Z oznámení soudního exekutora o skončení exekuce ze dne 14. 11. 2019 pak soud zjistil, že exekuce byla skončena a zanikly současně právní účinky všech vydaných exekučních příkazů.

18. Z výpisu z bankovního účtu žalobce vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalobce uhradil dne 12. 11. 2019 na úhradu exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] částku 26.086,47 Kč.

19. Ze spisu soudního exekutora Exekutorského úřadu Znojmo JUDr. Evy Koutníkové sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že oprávněná [právnická osoba] [] se návrhem ze dne 14. 9. 2018 domáhala vůči žalované nařízení exekuce pro vymožení částky 10.102,74 Kč s příslušenstvím a pro náklady řízení ve výši 2.252 Kč. Exekučním titulem pak byl rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 7. 2018, č. j. 13 C 96/2018-29. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 9. 1. 2019 pak bylo zjištěno, že pohledávka oprávněné byla dne 12. 12. 2018 uhrazena vč. příslušenství a nákladů exekuce.

20. Žalobce se v rámci své výpovědi vyjádřil jednotlivě ke všem závazkům. O půjčce u [právnická osoba] se žalobce dozvěděl až z výpisu z bankovního účtu, smlouvu o půjčce dne 18. 1. 2018 ve výši 20.000 Kč neuzavřel. Žalobce dále neuzavřel žádnou smlouvu se společností [právnická osoba], o tomto závazku žalované se dozvěděl až v exekučním řízení. Stejně tak neměl nic společného se závazkem žalované vůči [anonymizována tři slova], kde byla žalovaná zaměstnána jako vedoucí a kde zřejmě vzala zboží a hotovost. Žalobce v minulosti také neuzavíral smlouvu se společností [právnická osoba] – o závazku žalované u této společnosti se žalobce dozvěděl až v exekučním řízení a z dopisů, které byly žalované doručovány na adresu jejich posledního společného bydliště. Částka 26.086,47 Kč mu za účelem úhrady pohledávky této společnosti za žalovanou v rámci exekučního řízení byla stržena z jeho bankovního účtu. Stejně žalobce neuzavíral smlouvu se [právnická osoba] []. Částka 22.134,13 Kč za účelem úhrady závazku žalované u této společnosti byla žalobci stržena z účtu soudním exekutorem.

21. Soud z účastnické výpovědi žalované zjistil, že žalovaná uzavřela dne 18. 1. 2018 prostřednictvím bankomatu [právnická osoba] smlouvu o půjčce ve výši 20.000 Kč. V minulosti také uzavírala smlouvy se společností [právnická osoba], o čemž manžela neinformovala. V případě závazku vůči [anonymizována čtyři slova] [obec], se jedná o její výlučný závazek, který splácí prostřednictvím srážek z platu. Žalovaná v minulosti také bez vědomí manžela uzavírala smlouvy se společnostmi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova].

22. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

23. Soud věc posuzoval dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to s ohledem na skutečnost, že manželství zaniklo rozvodem již za působnosti tohoto zákona. <i>24. Dle § 708 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen„ společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za trvání manželství na základě zákona. Dle odst. 2 společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.</i> <i>25. Dle § 710 občanského zákoníku jsou součástí společného jmění dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.</i> <i>26. Dle § 736 občanského zákoníku je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.</i> <i>27. Dle § 737 odst. 1 občanského zákoníku vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné. Dle odst. 2 vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.</i> <i>28. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 29. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení občanského zákoníku soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl.

30. Manželství účastníků uzavřené dne 30. 10. 1999 zaniklo pravomocně ke dni 21. 1. 2019 rozvodem jejich manželství. Rozvodem účastníků zaniklo také jejich společné jmění manželů. Obecně platí pravidlo, že součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství. Ustanovení § 710 občanského zákoníku představuje výčet závazků tvořících výjimku z tohoto obecného pravidla. Dle § 710 písm. b) občanského zákoníku není součástí společného jmění závazek převzatý za trvání manželství jen jedním z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Za dluh bez souhlasu druhého manžela je pak nutno považovat nejen to, že k převzatému dluhu nebyl dán vědomě souhlas druhým manželem, popř. druhý manžel přímo nevyjádřil nesouhlas s jeho převzetím, ale i situaci, kdy nedošlo k udělení souhlasu s převzatým dluhem, protože o něm druhý manžel nevěděl. Není-li souhlas druhého manžela s převzetím dluhu udělen, dluh se nestane součástí společného jmění a bude výhradním dluhem manžela, který jej převzal, a tento za něj odpovídá.

31. V nyní projednávané věci bylo provedeným dokazováním jednoznačně prokázáno, že ve výroku specifikované závazky vznikly za trvání manželství a že se jedná o závazky převzaté pouze žalovanou čili o její výlučné závazky. Žalovaná byla smluvní stranou smluv, na jejichž základě převzala závazky, což vyplývá jednak z jednotlivých smluv, splátkové dohody a dohody o narovnání a dále také z jednotlivých shora specifikovaných exekučních titulů, kterými k úhradě dlužných částek byla zavázána jen žalovaná. Z účastnické výpovědi žalované vyplynulo, že žalovaná v minulosti opakovaně bez vědomí manžela uzavírala jednotlivé smlouvy o půjčkách a úvěrech. Z výpovědi manžela pak vyplynulo, že tento o závazcích žalované převzatých za trvání manželství nevěděl, nedal k nim souhlas a dozvěděl se o nich až v době jejich exekučního vymáhání. Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že ve výroku specifikované závazky, byť byly žalovanou převzaty za trvání manželství účastníků, představují onu výjimku z obecného pravidla a nenáleží a nenáležely do již zaniklého společného jmění účastníků. S ohledem na tento závěr je za ně pak zcela odpovědná žalovaná.

32. V řízení bylo dále provedeným dokazováním prokázáno, že žalobce uhradil na výlučné závazky žalované celkem částku 69.167,06 Kč. Žalobce uhradil dne 12. 11. 2019 převodem ze svého bankovního účtu zcela exekuci vedenou u exekutorského úřadu Brno – venkov pod sp. zn. [spisová značka] pro pohledávku společnosti [právnická osoba] za žalovanou v celkové výši 26.086,47 Kč a dále dne 11. 12. 2018 pak částku 22.134,13 Kč za pohledávku [právnická osoba] [] za žalovanou vymáhanou v rámci exekučního řízení vedeného u Exekutorského úřadu Znojmo pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce také v minulosti na závazek žalované u [právnická osoba] vzniklý z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 18. 1. 2018 uhradil celkem částku 20.946,46 Kč, a to prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek po 441 Kč Celkem žalovaný na úhradu závazků žalované uhradil částku 69.167,07 Kč. S ohledem na shora uvedené tak činil bez právního důvodu ve prospěch žalované a žalovaná je tak nyní dle § 2991 občanského zákoníku povinna mu tuto dlužnou částku uhradit.

33. Žalovaná navrhla úhradu dlužné částky prostřednictvím čtyř splátek v období dvou let, žalobce se splátkami souhlasil. Soud se proto návrhem žalované na úhradu dlužné částky splátkami zabýval. Při rozhodování o žádosti žalované o uložení plnění ve splátkách se soud opřel o kritéria stanovená v rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 25.1.2017 č. j. 22 Cdo 5352/2016, dle kterého podle § 160 odst. 1 o. s. ř. je zpravidla lhůta ke splnění povinnosti (tzv. pariční lhůta) tři dny od právní moci rozsudku. Soud sice může určit delší lhůtu ke splnění povinnosti nebo může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, měl by ale mít na zřeteli, že se již jedná o výjimku, pro jejíž uplatnění by měly svědčit konkrétní okolnosti případu a racionální důvody zohledňující zejména povahu projednávané věci, přiznaný nárok a osobní poměry účastníků. Soudy musí s ohledem na konkrétní okolnosti případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran. Soud žádosti žalované o splátky vyhověl, a to s ohledem na počet jejích závazků, dále s ohledem na souhlas žalobce s nimi a také s ohledem na výši dlužné částky a celkovou dobu splácení. Dostojí-li totiž žalovaná uloženým splátkám, dojde k úhradě dlužné částky do dvou let, tudíž zájmy žalobce nebudou dle soudu nikterak ohroženy. Soud v tomto kontextu upozorňuje, že nedodrží-li žalovaná splátkový kalendář a dostane s platbou jakékoliv splátky do prodlení, stává se celá dlužná částka splatnou a tím tak žalovaná ztrácí benefit splátek.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o.s.ř. V řízení plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu všech mu účelně vzniklých nákladů. Žalobce požadoval pouze úhradu soudního poplatku, ostatních nákladů řízení v podobě odměny jeho právní zástupkyně se žalobce výslovně vzdal. Soud tak procesně neúspěšnou žalovanou zavázal k úhradě soudního poplatku v celkové výši 5.459 Kč (2.000 Kč + 2.764 Kč + 695 Kč).

35. Soud s ohledem na rozšíření žaloby zavázal žalobce k doplatku soudního poplatku ve výši 695 Kč, a to s ohledem na výši jistiny. Žalobce má poplatkovou povinnost dle § 2 odst. 1 písm. a) z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše poplatku pak dle § 6 zákona vychází z punkta žaloby. Splatnost soudního poplatku je pak stanovena v § 7 z. o soudních poplatcích (viz výrok IV rozsudku).