48 C 187/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení titul . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 49.330 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 49.330 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 7. 6. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 20.900 Kč a s úrokem ve výši 19,98% ročně, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 765 Kč se splatností poslední splátky dne 1. 8. 2013. Žalovaný splátkám nedostál, když poslední uhradil dne 28. 5. 2013. Žalovaný zaplatil na jistině půjčky jen částku 8.508,71 Kč a na poplatku částku 7.113,29 Kč; žalovaný tak na jistině půjčky dluží částku 16.491,29 Kč a na poplatku pak částku 13.786,71 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9.545,07 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.797,15 Kč a dále úroku ve výši 19,98 % ročně z jistiny ve výši 16.491,29 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z této částky od 18. 6. 2016 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 20. 12. 2011 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 8.360 Kč a úrokem ve výši 21 % ročně, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 306 Kč se splatností poslední splátky dne 12. 2. 2013. Žalovaný splátkám nedostál, když poslední uhradil dne 28. 5. 2013. Žalovaný zaplatil na jistině půjčky jen částku 8.652,51 Kč a na poplatku částku 7.233,49 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016. Žalovaný tak na jistině půjčky dluží částku 1.347,49 Kč a na poplatku pak částku 1.126,51 Kč. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 779,92 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 288,64 Kč a dále úroku ve výši 21 % ročně z jistiny ve výši 1.347,49 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z této částky od 18. 6. 2016 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 2. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 16.720 Kč a úrokem ve výši 21 % ročně, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 612 Kč se splatností poslední splátky dne 24. 4. 2013. Žalovaný splátkám nedostál, když poslední uhradil dne 28. 5. 2013. Žalovaný zaplatil na jistině půjčky jen částku 10.970,59 Kč a na poplatku částku 9.171,41 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2016. Žalovaný tak na jistině půjčky dluží částku 9.029,41 Kč a na poplatku pak částku 7.548,59 Kč. Žalobkyně se dále po žalovaném domáhá i zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5.226,17 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.934,14 Kč a dále úroku ve výši 21 % ročně z jistiny ve výši 9.029,41 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši z této částky od 18. 6. 2016 do zaplacení. Žalovaný, byť opakovaně upomínán, dlužné částky neuhradil.

2. Žalovaný ve svém vyjádření vznesl námitku promlčení s tím, že všechny tři půjčky byly splatné v roce 2013 a promlčecí doba uplynula před podáním žaloby. Žalobkyni by dále neměly být přiznány náklady řízení, neboť žalovanému nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.

3. Žalobkyně v replice ze dne 1. 10. 2020 uvedla, že žalovaný podepsal dne 28. 10. 2013 uznání dluhu, čímž uznal pohledávku ze všech tří smluv co do důvodu a výše a zavázal se uhradit dlužnou částku prostřednictvím splátek po 2.500 Kč měsíčně počínaje měsíce listopadem 2013. S ohledem na uznání dluhu tak nemohlo dojít k promlčení pohledávky.

4. Žalovaný v podání ze dne 15. 12. 2020 namítl, že výše požadovaného úroku ve výši 19,98 % ročně a 21 % ročně je v rozporu s dobrými mravy.

5. Ve věci bylo na den 13. 4. 2022 nařízeno jednání. Žalovaný se k němu nedostavil, neomluvil se z něj a ani nepožádal o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o.s.ř.

6. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil tento skutkový stav.

7. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20. 12. 2011 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovanému byla na základě této smlouvy poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 8.360 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 1.277 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.900 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.183 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 18.360 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 306 Kč s tím, že 1. splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období; poslední splátka pak byla splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období. Z čl. 1 a čl. 3 smluvních podmínek pak vyplývá, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 21 %.

8. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 2. 2012 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovanému byla na základě této smlouvy v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 16.720 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2.554 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 3.800 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10.366 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 36.720 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 612 Kč s tím, že 1. splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období; poslední splátka pak byla splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období. Z čl. 1 a čl. 3 smluvních podmínek pak vyplývá, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 21 %.

9. Ze zákaznické karty ze dne 29. 2. 2012 pak vyplývá, že žalovaný žil v nájmu, měl půjčku u právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba], požadoval půjčku ve výši 20.000 Kč na vybavení domácnosti. Pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná na základě živnostenského listu v oboru technického poradenství se mzdou 25.000 Kč. Příjmy domácnosti činily částku 33.000 Kč měsíčně, výdaje pak částku 16.724 Kč měsíčně. Při sepisu zákaznické karty byl ověřen občanský průkaz žalovaného, jeho pracovní smlouva, daňové přiznání, nájemní smlouva a doklad SIPO. Žalovaný v této kartě pak uvedl jako svoji kontaktní adresu [adresa].

10. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 7. 6. 2012 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným. Žalovanému byla na základě této smlouvy v hotovosti poskytnuta půjčka ve výši 25.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 20.900 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 3.192 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 4.750 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.958 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit částku 45.900 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek po 765 Kč s tím, že 1. splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období; poslední splátka pak byla splatná nejpozději do konce následujícího týdenního období. Z čl. 1 a čl. 3 smluvních podmínek pak vyplývá, že předmětem smlouvy je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 19,98 %.

11. Ze zákaznické karty ze dne 7. 6. 2012 pak vyplývá, že žalovaný žil v nájmu, měl půjčku u právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba], požadoval půjčku ve výši 25.000 Kč na dovolenou. Pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná na základě živnostenského listu v oboru technického poradenství se mzdou 24.000 Kč. Příjmy domácnosti činily částku 34.000 Kč měsíčně, výdaje pak částku 19.172 Kč měsíčně. Při sepisu zákaznické karty byl ověřen občanský průkaz žalovaného, jeho pracovní smlouva, daňové přiznání, nájemní smlouva a doklad SIPO. Žalovaný v této kartě pak uvedl jako svoji kontaktní adresu [adresa].

12. Žalovaný uznal dne 28. 10. 2013„ …celkovou dlužnou pohledávku společnosti [právnická osoba] vyplývající z výše uvedených smluv o půjčce uzavřenou se společností co do důvodu a výše“ a zavázal se ji uhradit prostřednictvím splátek ve výši 2.500 Kč měsíčně vždy ke každému 10. dni v měsíci počínaje listopadem 2013. V záhlaví uznání je uvedeno„ celková dlužná částka 49.330 Kč a smlouvy [číslo].

13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 17. 6. 2016 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které byly postoupeny i pohledávky za žalovaným z titulu všech tří shora specifikovaných smluv (viz smlouva a její přílohy). Tato skutečnost pak byla následně žalovanému oznámena prostřednictvím dopisu ze dne 17. 6. 2016 zaslaným mu dne 1. 7. 2016 doporučeně na adresu [adresa].

14. Žalovaný celkově uhradil částku 51.650 Kč; poslední splátka ve výši 2.000 Kč byla žalovaným zaplacena dne 24. 5. 2013. Žalovaný tak ke dni postoupení pohledávky, tj. ke dni 17. 6. 2016, dluží žalobkyni z titulu smlouvy [číslo] na jistině částku 16.491,29 Kč a na poplatku částku 13.786,71 Kč. Z titulu smlouvy [číslo] pak žalovaný dluží na jistině částku 1.347,49 Kč a na poplatku částku 1.126,51 Kč a z titulu smlouvy [číslo] pak dluží na jistině částku 9.029,41 Kč a na poplatku částku 7.548,59 Kč. Žalovaný ničeho dále neuhradil, a proto byl k úhradě dlužných částek vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 14. 8. 2017 zaslané mu dne 15. 8. 2017 doporučeně na adresu [adresa].

15. Žalobkyně v emailu ze dne 28. 12. 2020 informovala žalovaného o řízení vedeném u zdejšího soudu a o výši a právních titulech dlužné částky s tím, že akceptuje jeho návrh na úhradu dlužné částky ve splátkách. Žalobkyně následně emailem ze dne 22. 2. 2021 sdělila žalovanému, že neeviduje jím podepsaný soudní smír, jež mu byl zaslán na adresu [adresa]. <i>16. Dle § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>17. Dle § 3036 tohoto zákona se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.</i> <i>18. Dle § 657 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného až do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanského zákoníku“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>19. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>20. Dle § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 ustanovení se promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.</i> <i>21. Dle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>22. Dle § 103 občanského zákoníku bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>23. Dle § 110 odst. 1 občanského zákoníku bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Dle odst. 3 ustanovení se úroky a opětující se plnění promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.</i> <i>24. Dle § 558 občanského zákoníku uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.</i> <i>25. Dle § 55 odst. 1 občanského zákoníku smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.</i> <i>26. Dle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.</i> <i>27. Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 28. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

29. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

30. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné částky z titulu tří uzavřených smluv o půjčce, které byly splatné dne 12. 2. 2013 (smlouva [číslo]), dne 24. 4. 2013 (smlouva [číslo]) a dne 1. 8. 2013 (smlouva [číslo]). Splatnost půjček vychází z jednotlivých smluv, kde je přesně stanovena splatnost 1. splátky (7. kalendářní den od data uzavření té které smlouvy) i splatnost poslední splátky. Dle § 103 občanského zákoníku bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Běh promlčecí doby se tak počítá jednotlivě od splatnosti každé jednotlivé splátky. Byly-li tak poslední splátky splatné ke shora uvedeným datům, počala běžet obecná tříletá promlčecí doba vždy ode dne následujícího po splatnosti té které poslední splátky, tj. ode dne 13. 2. 2013, ode dne 25. 4. 2013 a ode dne 2. 8. 2013, neboť právě od toho okamžiku mohlo být právo vykonáno poprvé (§ 101 občanského zákoníku). Žaloba v této věci byla podána k původnímu procesnímu soudu dne 1. 4. 2019, tímto dnem tak bylo zahájeno řízení (§ 82 o.s.ř.). Žalovaný v řízení před soudem vznesl námitku promlčení a soud po provedeném dokazování uzavřel, že tato je důvodná, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť běh obecné tříleté promlčecí doby skončil ještě před podání žaloby v této věci.

31. Ničeho na shora uvedeném závěru soudu nemění ani ta skutečnost, že žalobkyně v reakci na vznesenou námitku promlčení soudu předložila listinu ze dne 28. 10. 2013 nazvanou„ uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“, z čehož dovozovala, že její pohledávka za žalovaným se promlčuje až za deset let ode dne, kdy k uznání došlo. Toto uznání dluhu soud totiž považuje za absolutně neplatný právní úkon ve smyslu § 39 občanského zákoníku, a to z důvodu jeho neurčitosti. Neurčitost uznání dluhu pak soud konkrétně spatřuje v tom, že z předloženého uznání dluhu není zřejmé, z jaké konkrétní smlouvy o půjčce žalovaný uznává jakou konkrétní částku a nárok z ní vyplývající, když se žalobkyně domáhá z každé jednotlivé smlouvy o půjčce vedle jistiny a poplatku i úroku a úroku prodlení, a to jak v kapitalizované výši, tak i do budoucna. Předložené uznání dluhu tak není určité, když z něj ani nevyplývá jakou konkrétní položku z jaké konkrétní smlouvy a v jaké konkrétní výši měl žalovaný uznat. V záhlaví uznání je uvedena„ celková dlužná částka“ 49.330 Kč a následně pak uvedeny jednotlivé smlouvy o půjčce označené čísly těchto smluv. V úvodu uznání dluhu je pak mj. uvedeno, že žalovaný uznává„ … výše uvedenou celkovou pohledávku společnosti [právnická osoba] za mojí osobou vyplývající z výše uvedených smluv o půjčce uzavřených společností co do důvodu a výše a zavazuji se ji plně uhradit.“ Z textu uznání dluhu tak není jednoznačně zřejmé, co měl žalovaný konkrétně uznat, zdali jen celkovou dlužnou částku ve výši 49.330 Kč nebo veškeré nároky vyplývající ze shora označených smluv, případně pak zda jen pouze některé nároky z nich vyplývající a v jaké konkrétní výši. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že uznání dluhu ze dne 28. 10. 2013, je absolutně neplatným právním úkonem. Soud v této souvislosti odkazuje i na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, např. na jeho rozsudek ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4492/2008, ze kterého mj. vyplývá, že kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony, je k platnosti uznání dluhu nutná písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení jeho důvodu a jeho výše, přičemž výše označeného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná s tím, že nestačí, aby dlužník i věřitel věděli, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, ale aby tyto údaje byly obsaženy v písemném projevu nebo z něj bez pochybností vyplývaly. Ke stejnému závěru pak dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 33 Odo 779/2002, když uzavřel, že„ určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob“, shodně pak i ve svém rozsudku ze dne 19. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 12/2013. Lze tedy uzavřít, že listina ze dne 28. 10. 2013 nesplňuje náležitosti uznání dluhu požadované v ustanovení § 588 občanského zákoníku a tudíž na jejím základě nedošlo k platnému uznání dluhu, které by následně mohlo založit běh nové promlčecí doby.

32. Jestliže tedy nedošlo k platnému uznání dluhu žalovaným, což by pak jedině zakládalo nový počátek běhu desetileté promlčecí doby, uplatnila se v dané věci obecná tříletá promlčecí doba, jejíž běh v případě všech tří smluv o půjčce skončil před zahájením tohoto řízení a dluh je tak promlčen.

33. Nad rámec shora uvedeného soud uzavírá, že žaloba by nebyla (nebýt promlčení) důvodná co do níže uvedených nároků žalobkyně, a to do jejího nároku na zaplacení poplatku za administrativní činnost ve výši 4.750 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.958 Kč (viz smlouva [číslo]), ve výši 3.800 Kč a ve výši 10.366 Kč (viz smlouva [číslo]) a ve výši 1.900 Kč a ve výši 5.183 Kč (viz smlouva [číslo]), neboť soud tyto nároky žalobkyně shledal nedůvodnými a smlouvy o půjčkách v tomto rozsahu za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť tyto částky představují„ cenu“ za půjčené peníze, tedy úrok a jejich výše je v porovnání s výši půjčky zcela neadekvátní. V případě všech tří smluv pak součet obou těchto poplatků představuje téměř 71 % poskytnuté půjčky. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem, žalovaný se na jejich obsahu nijak nepodílel, zvolená forma mu neumožňovala žádnou smluvní modifikaci a žalovaný je navíc uzavíral jako spotřebitel, což soud vyvozuje jak ze záhlaví smlouvy a z označení žalovaného, tak i z důvodů, pro které si žalovaný vypůjčil. Soud tedy s ohledem na shora uvedené uzavírá, že daná ujednání smluv je nutno považovat za nepřijatelná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Na základě shora uzavřených smluv o půjčkách by tak byl žalovaný povinen hradit vždy a jen toliko jistinu půjčky spolu s tam uvedeným kapitalizovaným úrokem.

34. Co se pak týká žalobkyní požadovaného nároku na zaplacení smluvního úroku ve výši 19,98 % ročně a ve výši 21 % ročně do budoucna z dosud neuhrazených částí jistin a co do jejího nároku na zaplacení kapitalizovaných částek v žalobě uvedených a požadovaných z tohoto titulu, byla by žaloba (nebýt promlčení) také v této části jako nedůvodná zamítnuta. Ze smluvních podmínek mj. vyplývá, že jejich předmětem je poskytnutí neúčelové půjčky s pevně stanovenou úrokovou sazbou. Z obsahu samotných smluv je pak zřejmé, že žalovaný se mj. zavázal uhradit kapitalizovaný úrok tam uvedený a vyplývá z nich i celková dlužná částka. V textu samotných smluv o půjčce se tak nikde o úrocích ve výši 19,98 % ročně či ve výši 21 % ročně nehovoří, tyto jsou uvedeny pouze ve smluvních podmínkách. Ba naopak, ze samotných smluv o půjčkách je zjevné, že žalovaný se zavázal uhradit pevně stanovenou a tam uvedenou částku zahrnující i mj. kapitalizovaný úrok a nikoliv i úrok obchodní ve výši uvedené ve smluvních podmínkách.

35. Žalovaný by tedy byl z titulu shora specifikovaných smluv povinen pouze k úhradě jistiny a úroku, tj. v případě smlouvy [číslo] k zaplacení částky 28.192 Kč, v případě smlouvy [číslo] k zaplacení částky 22.554 Kč a v případě smlouvy [číslo] k zaplacení částky 11.277 Kč, tj. celkově k zaplacení částky 62.023 Kč. Žalovaný dříve uhradil žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci celkem částku 51.650 Kč, tudíž by byl, v případě, že by pohledávka žalobkyně za žalovaným nebyla promlčena, povinen uhradit maximálně rozdíl mezi těmito dvěma částkami, když by soud jako platbu na jistinu zohlednil i platby původně žalobkyní započtené na úhradu poplatků, neboť na jejich úhradu žalobkyni s ohledem na shora uvedené nevznikl nárok.

36. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji soud v celém rozsahu zamítl.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. V řízení byl plně procesně úspěšný nezastoupený žalovaný, a proto mu soud přiznal paušální náhradu nákladů za dva úkony (sepis podání doručeného soudu dne 5. 6. 2019 a podání ze dne 15. 12. 2020) po 300 Kč za úkon dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 254/2015 Sb., tj. celkem částku 600 Kč.