48 C 216/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 567,01 Kč s příslušenstvím – bezdůvodné obohacení

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.992,35 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8.444,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8.305,02 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a částky 130,42 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16.567,01 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2024 uzavřené distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, , na základě, které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 71.300 Kč. Úvěr ve výši 8.000 Kč byl žalovanému na jeho bankovní účet č. účtu , č. účtu, poskytnut dne 25. 5. 2024. Žalovaný si sjednal další volitelné služby. Žalovaný na jistinu uhradil částku 7,65 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkami, žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou zpravila e-mailem ze dne 23. 9. 2024. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 7.992,32 Kč, na úroku částku 8.131,57 Kč a na poplatcích částku 153,40 Kč a částku 159,30 Kč.

2. Soud žalobkyni usnesením ze dne 10. 11. 2025, č. j. 48 C 216/2025-14, vyzval ke sdělení konkrétních informací a listin, které žalobkyně měla k dispozici při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně na tuto výzvu soudu nikterak nereagovala.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 5. 2024 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dálkovým způsobem smlouva o úvěru, na základě, které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr až do výše 71.300 Kč. Úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby BankID. Úvěr ve výši 8.000 Kč byl žalovanému poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 25. 5. 2024 (viz přehled bankovních transakcí). Z listiny – identifikovatelné příjmy – vyplývá, že žalovaný doložil svůj příjem ve výši 29.291 Kč měsíčně prostřednictvím výpisu ze svého bankovního účtu. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši 29.291 Kč, měl náklady na bydlení ve výši 7.000 Kč a další výdeje ve výši 2.000 Kč a 7.000 Kč měsíčně. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 17. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, byl ke dni 25. 5. 2024 žalovaný a byla na něj pod VS , var. symbol, připsána dne 25. 5. 2024 částka 8.000 Kč. Žalovaný úvěr žalobkyni zcela neuhradil, byť byl k jeho úhradě a dále i k úhradě poplatků vyzván e-mailem žalobkyně ze dne 23. 9. 2024 a následně i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 8. 5. 2025 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, .

7. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 7.992,35 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut dne 25. 5. 2024 spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč.

16. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu samotné smlouvy a jejích smluvních podmínek. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Žalobkyně se vůbec nezabývala výdaji žalovaného ani jeho sociální situací. Z ničeho není zřejmé, že příjmové transakce zachycené na listině – identifikovatelné příjmy – se týkají žalovaného. Příjem žalovaného tam uvedený není nijak doložen a ani není zřejmý původ příjmu či příp. jeho skladba apod. Současně není známo, s kým žalovaný sdílí domácnost, zdali např. s další výdělečně činnou osobou či na ni výživou odkázaným dítětem apod. Stejně jako není soudu ničeho známo o typu bydlení žalovaného, což je pro posouzení úvěruschopnosti žalované dle soudu zcela zásadní informace mající zcela zásadní vliv na zodpovězení otázky, zdali je žadatel o úvěr schopen či neschopen zamýšlený úvěr splácet či splatit. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích ani o příjmech žalovaný nijak nedoložil. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy žalovaného, stran jeho výdajů pak ničeho nezkoumala; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalovaného vůbec nezjišťovala, ani je nikterak formálně nesepsala, natož pak, aby se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládaný úvěr zaplatit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s nikterak nedoloženou výší příjmů žalovaného, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpal od žalobkyně prokazatelně dne 25. 5. 2024 částku 8.000 Kč a tuto částku měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy uhradil celkem částku 7,65 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě částky 7.992,35 Kč (8.000 Kč – 7,65 Kč).

21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 7.992,35 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 16.567,01 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak v řízení byla procesně úspěšná co do částky 7.992,35 Kč a procesně neúspěšná co do částky 8.444,24 Kč a částky 130,42 Kč a příslušenství uvedeného ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství žalobkyní požadované, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně současně procesně neúspěšná, k datu vyhlášení rozhodnutí v této věci v případě úroku z prodlení částkou 1.427,32 Kč. Žalobkyně tak v řízení byla procesně úspěšná co do částky 7.992,35 Kč a procesně neúspěšná co do částky 8.444,24 Kč, částky 130,42 Kč a částky 1.427,32 Kč. Již z pouhého porovnání těchto částek je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.