48 C 232/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 560 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14.000 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení a částky 4.560 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena dne 10. 11. 2023 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet žalovaného č. účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného, , Anonymizováno, , téhož dne úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, tj. s částkou 4.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal splácet dlužnou částku každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, spolu s úrokem za uplynulé období. Jistinu úvěru měl možnost žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaný se však dostal s placením úvěru do prodlení, žalobkyni neuhradil na dluh ničeho. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 14.000 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 10.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc do vyčerpání úvěru v kapitalizované výši 4.000 Kč a dále zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z částky 10.000 Kč za období od 15. 3. 2024 do 14. 6. 2025 v kapitalizované výši 4.560 Kč.

2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 2. 12. 2025 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že při jeho posuzování vycházela z veřejně dostupných databází a z žádosti o spotřebitelský úvěr.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 11. 2023 prostřednictvím webové stránky žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalovanému téhož dne poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, úvěr ve výši 10.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet za podmínek ve smlouvě uvedených. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu. Žalovanému byla dne 10. 11. 2023 poskytnuta je jeho bankovní účet č. účtu , č. účtu, částka 10.000 Kč. Ze žádosti žalovaného o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaný byl v době jejího sepisu svobodný, bydlel s další osobou v družstevním bytě, měl základní vzdělání a byl od října 2021 osobou samostatně výdělečně činnou v oboru stavebnictví s měsíčním příjmem 80.635 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 25.000 Kč. Žalobkyně disponovala výpisy z jeho bankovního účtu za období prosince 2022 až května 2023 včetně. Žalobkyně jej dopisem ze dne 11. 3. 2024 vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že ke dni 11. 3. 2023 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a proto byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 35.677,53 Kč vyzván i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaný je vlastníkem a jediným disponentem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, , na který byla pod VS , var. symbol, připsána částka 10.000 Kč.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 10.000 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč.

16. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Příjmy ani výdaje žalovaného uvedené v jeho žádosti o úvěr nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný ani nijak nedoložil. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně se poměry žalovaného zabývala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Za situace, kdy žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má měsíční příjem ve výši 80.635 Kč a z výpisů z jeho bankovního účtu za únor 2023, duben 2023 a květen 2023 vyplývá výše mzdy za duben 2023 20.037 Kč, výše mzdy za březen 2023 20.534 Kč a výše mzdy za listopad 2022 ve výši 20.335 Kč a současně je z těchto výpisů z jeho bankovního účtu zřejmé, že žalovaný měl v tomto období více půjček od více subjektů (např. v prosinci 2022 půjčku od , právnická osoba, , Anonymizováno, ve výši 10.000 Kč a od , právnická osoba, ve výši 16.000 Kč, v únoru 2023 půjčku od , právnická osoba, ve výši 20.000 Kč, v květnu 2023 půjčku od , právnická osoba, ve výši 19.800 Kč, či od , právnická osoba, ve výši 20.000 Kč, v dubnu 2023 půjčku od , právnická osoba, ve výši 20.000 Kč a od , právnická osoba, . ve výši 30.000 Kč, či prodloužení půjčky , právnická osoba, ve výši 6.500 Kč), měla být žalobkyně zvlášť obezřetná a zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s lustrací žalovaného ve veřejně dostupných rejstřících a s objektivně ne zcela doloženou žádostí žalovaného o jeho výdajích a i příjmech, které žalovaný jen z části doložil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpal od žalobkyně prokazatelně dne 10. 11. 2023 částku 10.000 Kč a měl tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě částky 10.000 Kč, když žalovaný netvrdil, natož neprokázal, že by na tuto částku něčeho zaplatil. Břemeno tvrzení a důkazní leželo v tomto směru na žalovaném, ten ale zůstal po celou dobu řízení nečinný.

21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě jím čerpané a dosud nevrácené částky 10.000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 14.000 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku, tj. co do částky 10.000 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku, tj. co do částky 4.000 Kč, částky 4.560 Kč a co do příslušenství uvedeného ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud tak ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenstvím ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně současně procesně neúspěšná, částkou 3.915,01 Kč. Žalobkyně se tak ke dni vyhlášení rozsudku domáhala po žalovaném celkově zaplacení částky 22.475,01 Kč Kč a byla procesně úspěšná co do částky 10.000 Kč. Již z pouhého porovnání těchto dvou částek je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.