48 C 239/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem anonymizována dvě slova číslo , PSČ obec o zaplacení 28 550,17 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26.000 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2.017,83 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28.017,83 Kč od 7. 6. 2022 do 13. 10. 2022, co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2.017,83 Kč od 14. 10. 2022 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 171,37 Kč, co do úroku ve výši 23.976,94 Kč, co do částky 473 Kč a částky 532,34 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 28.550,17 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, které žalovaný převzal v hotovosti dne 31. 1. 2021 částku 30.000 Kč, kterou se zavázal vrátit do 31. 3. 2022 spolu s poplatkem ve výši 25.776 Kč prostřednictvím 14měsíčních splátek po 3.984 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 55.776 Kč. Žalovaný smlouvě nedostál, když uhradil pouze částku 4.000 Kč, která byla právní předchůdkyní žalobkyně započtena částečně na úhradu jistiny a částečně na úhradu poplatku. Žalovaný se dostal nejpozději od 1. 4. 2022 do prodlení s úhradou částky 28.550,17 Kč sestávající se z dosud neuhrazené jistiny ve výši 28.017,83 Kč a smluvní pokuty ve výši 532,34 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 28.550,17 Kč, dále úroku ve výši 23.976,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 171,37 Kč, nákladů spojených s uplatněným pohledávky ve výši 473 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28.017,83 Kč od 7. 6. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 3. 6. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 31. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na dobu 14 měsíců spotřebitelský neúčelový hotovostní úvěr ve výši 30.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v hotovosti prostřednictvím 14měsíčních splátek po 3.984 Kč měsíčně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal dále i k úhradě poplatku ve výši 25.776 Kč sestávajícího se z úroku ve výši 2.888 Kč, z úhrady za poskytnutí úroku ve výši 14.700 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2.788 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.400 Kč Celkem se tak žalovaný ve smlouvě zavázal k úhradě částky 55.776 Kč. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit i veškeré náklady spojené se svým prodlením a s vymáháním dluhu a dále i k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že úvěr v hotovosti převzal. Z žádosti o úvěr ze dne 31. 1. 2021 pak vyplývá, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnaný u [anonymizováno 5 slov] a měl příjem z pracovního poměru ve výši 19.867 Kč měsíčně a výdaje spojené s bydlením/energiemi ve výši 3.000 Kč měsíčně a ostatní náklady ve výši 6.750 Kč měsíčně. Jeho měsíční náklady tak činily celkem částku 9.750 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel ve vlastní nemovitosti, byl ženatý a neměl žádnou vyživovací povinnost. Jeho příjmy a výdaje byly doloženy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Z kopií jeho výplatních pásek za měsíc říjen, listopad a prosinec 2020 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 19.867 Kč měsíčně. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do 30. 9. 2021 jako skladník u společnosti [právnická osoba] Žalovaný úvěr spolu s poplatkem právní předchůdkyni žalobkyně zcela nesplatil, když zaplatil dle žalobkyně jen částku 4.000 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky marně vyzýván dopisem ze dne 26. 7. 2022. Dlužnou částku žalovaný žalobkyni neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 zaslané mu dne 5. 10. 2022 doporučeně na adresu [adresa]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2022, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 21. 6. 2022 zaslaným mu dne 23. 6. 2022 doporučeně na adresu [adresa].

6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému dne 31. 1. 2021 poskytnuta zápůjčka ve výši 30.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu, kde je v podmínkách úvěru výslovně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský neúčelový úvěr. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).

16. Z předložených listinných důkazů ale nevyplývá, že by právní předchůdkyně měla veškeré relevantní informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaným vůbec nenechala doložit jeho výdaje, stran nákladů spojených s bydlením žalovaný nepředložil ničeho. Žalovaným uváděné výdaje spojené s bydlením v žádosti o úvěr jsou dle soudu natolik nízké, že právní předchůdkyně žalobkyně měla zvlášť v daném případě být obzvláště pečlivá a nechat si veškeré výdaje žalovaného žalovaným řádně doložit, což neudělala. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do žádosti o úvěr sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet zápůjčku není určena pouze výší příjmů, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích a příjmech, které nedostatečně ověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

17. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčky s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného, že uvedl pravdivé, správné a úplné údaje, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel zápůjčky je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.

18. Smlouva o zápůjčce je nad rámec již uvedeného částečně neplatná i v části, kde se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zaplacení částky 25.776 Kč coby souhrnného poplatku, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 25.776 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 85,29 % jistiny zápůjčky, takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud jej hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. V řízení ale bylo prokázáno, že žalovaný převzal od právní předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku 30.000 Kč, kterou také s ohledem na neplatnost smlouvy měl právní předchůdkyni žalobkyně vrátit jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil celkem částku 4.000 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k úhradě rozdílu těchto dvou částek, tj. k úhradě částky 26.000 Kč, a to dle § 2291 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 10. 2022, který byl dne 5. 10. 2022 předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den, tj. dne 10. 10. 2022. Za přiměřenou dobu bez zbytečného odkladu pak soud považuje dobu tří dnů, která marně uplynula dne 13. 10. 2022, tj. žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky až ode dne následujícího po marném uplynutí přiměřené doby, tj. od 14. 10. 2022. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Byť byla sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 14. 10. 2022 vyšší (15 % ročně), soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši, neboť je vázán žalobním návrhem a tento nemůže překročit.

21. Soud žalobu ve zbylé části jako nedůvodnou zamítl (viz výrok II rozsudku).

22. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 28.550,17 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni svého rozhodnutí částkou 1.306,13 Kč a při porovnání částky žalobou původně požadované, částky přiznané a částky, ve vztahu, ke které byla žalobkyně v řízení procesně neúspěšná, tj. co do částky 28.477,61 Kč, je tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, je uvedeno ve výroku III rozsudku.