48 C 26/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 246,53 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14.246,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14.246,53 Kč od 18. 9 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14.246,53 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 24. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím splátek, kterým nedostál, a proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal v případě svého prodlení uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný svým závazkům nedostál. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2023, č. j. 263 C 1/2023-33, soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částky ve výroku uvedené včetně smluvní pokuty. Prodlení žalovaného s úhradou jistiny trvalo i po vydání tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se tak nyní po žalovaném domáhá smluvní pokuty kapitalizované za období od 10. 1. 2023 do 19. 9. 2023 ve výši 14.246,53 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 17. 2. 2026 uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela mj. z příjmu a výdajů žalovaného a lustrovala jej ve veřejně dostupných rejstřících.

3. Žalovaný se k žalobě v proběhu řízení nikterak nevyjádřil.

4. Soud nařídil na den 22. 6. 2026 ve 13.00 hodin jednání. Žalovaný, ač k jednání řádně a včas soudem obeslán, a to z adresy evidované v centrální evidenci obyvatel, tj. adresa, se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nepožádal soud ani o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne 24. 2. 2022, z předsmluvního formuláře a z oznámení o poskytnutí úvěru ze dne 25. 2. 2022 vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se zavázal žalobkyni uhradit prostřednictvím 36měsíčních splátek po 3.329 Kč, celkově se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 105.156 Kč. Současně se jejím prostřednictvím zavázal v případě svého prodlení žalobkyni uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný současně s touto smlouvou uzavřel pojištění (viz přihláška). Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu (viz občanský průkaz). Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 263 C 1/2023, resp. z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 2. 2022 a jeho příloh vyplývá, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24. 2. 2022 s tím, že doručením tohoto oznámení žalovanému došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota. Toto oznámení bylo žalovanému doručeno dne 3. 3. 2022 do vlastních rukou (viz doručenka). Poskytnutí úvěru ve výši 50.000 Kč dne 24. 2. 2022 žalovanému vyplývá z karty klienta a z dokladu o vyplacení úvěru z téhož dne. Z listiny – hodnocení klienta ze dne 24. 2. 2022 vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy příjem v podobě mzdy ve výši 25.814 Kč měsíčně a dále měl výdaje spojené s bydlením ve výši 3.384 Kč měsíčně, byl ženatý, žil v pronájmu, měl středoškolské vzdělání a pracoval na hlavní pracovní poměr. Výše příjmu žalovaného za leden 2022 ve výši 23.996 Kč měsíčně a za únor 2022 ve výši 23.363 Kč měsíčně vyplývá z potvrzení o provedení transakce. V listopadu 2021 měl žalovaný mzdu ve výši 32.926 Kč měsíčně, v prosinci 2021 pak ve výši 30.084 Kč měsíčně (viz potvrzení o provedeni transakce). Ze skóringu žalovaného vyplývá, že žalovaný měl v době jeho provádění skóring 375. Žalovaný nebyl ke dni 23. 2. 2022 veden v registru SOLUS (výpis z registru). Z oznámení ze dne 19. 7. 2022 vyplývá, že žalovaný nedostál sjednaným splátkám úvěru a byl vyzván k jeho okamžité úhradě. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 9. 2025 zaslané žalovanému téhož dne doporučeně na adresu adresa, vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 14.246,53 Kč (viz upomínka vč. doručenky). Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 10. 2023, č. j. 263 C 1/2023–33, vyplývá, že žalovanému byla rozsudkem pro zmeškání uložena povinnost uhradit žalobkyni částku tam uvedenou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 11. 2023.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

15. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizované smluvní pokuty vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené mezi stranami. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč.

16. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy samotné. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Žalobkyně při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela jen z údajů předložených, popř. částečně doložených žalovaným, a to konkrétně z jeho příjmu v podobě mzdy. Výdaje žalovaného uvedené v listině o výdajích nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalovaného sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Žalobkyně měla být při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného obzvláště obezřetná, a to s ohledem na žalovaným uváděnou výši nákladů na bydlení ve výši 3.384 Kč měsíčně, které se soudu i vzhledem k žalovaným uváděné formě nájemního bydlení jeví v roce 2022 jako nepřiměřeně nízké. Při posouzení úvěruschopnosti pak nelze vycházet jen z normativně stanovených nákladů na bydlení, neboť tyto nikterak nezohledňují individuální situaci každého dlužníka. Stejně jako z jeho negativní lustrace ve veřejně dostupných rejstřících, neboť konkrétní dlužník může být ve špatné finanční situaci či už i ve dluhové spirále a nemusí být současně účastníkem insolvenčního řízení. Žalobkyně nadto měla stran příjmu žalovaného informace pouze z výpisu z účtu, nedisponovala ani úplným výpisem z jeho bankovního účtu za nějaké konkrétní období, ze kterého by vyplývala jeho reálná finanční situace. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně u jednání sdělila, že nad rámec skutečností uváděných v žalobě, úvěruschopnost žalovaného nikterak dál neprověřovala, považoval za nadbytečné poučovat žalobkyni v tomto směru dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.

18. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva o úvěru s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy mezi stranami uzavřené, soud v nyní projednávané věci uzavřel, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení kapitalizované smluvní pokuty, jež byla předmětem tohoto řízení, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení byl zcela procesně úspěšný žalovaný, tomu ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.