48 C 263/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 11 333 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 2.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9.800 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení a částky 1.533 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9.800 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena dne 8. 11. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet žalované č. účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalovaného, , Anonymizováno, , téhož dne úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, tj. s částkou 2.800 Kč. Žalovaný se dále zavázal splácet dlužnou částku každý měsíc, a to vždy nejpozději k 10. dni v měsíci, spolu s úrokem za uplynulé období. Jistinu úvěru měl možnost žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se však dostala s placením úvěru do prodlení, žalobkyni neuhradil na dluh ničeho. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 9.800 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 7.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc do vyčerpání úvěru v kapitalizované výši 2.800 Kč a dále zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z částky 7.000 Kč za období od 14. 3. 2024 do 19. 10. 2025 v kapitalizované výši 1.533 Kč.

2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 3. 2. 2026 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že při jejím posuzování vycházela z veřejně dostupných databází, z žádosti o spotřebitelský úvěr a z výpisů z bankovního účtu žalované za období od května do srpna 2024 včetně.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 8. 11. 2024 prostřednictvím webové stránky žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalované téhož dne poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, úvěr ve výši 7.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet za podmínek ve smlouvě uvedených. Totožnost žalované byla ověřena kopií jejího občanského průkazu a průkazu pojištěnce. Žalované byla dne 8. 11. 2024 poskytnuta na její bankovní účet č. účtu , č. účtu, částka 7.000 Kč. Ze žádosti žalované o spotřebitelský úvěr vyplývá, že žalovaná byl v době jejího sepisu svobodná, bydlela v nájmu, měla základní vzdělání, byla invalidní důchodkyní s příjem ve výši 15.629 Kč měsíčně a s výdaji ve výši 12.500 Kč měsíčně. Žalobkyně disponovala výpisy z její bankovního účtu za období května 2024 až srpna 2024 včetně. Žalobkyně ji dopisem ze dne 10. 3. 2025 vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že ke dni 10. 3. 2025 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, a proto byla k úhradě dlužné částky v celkové výši 24.105,83 Kč vyzvána i prostřednictvím právního zástupce žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 19. 10. 2025 zaslané jí dne 21. 10. 2025 doporučeně na adresu , adresa, . Žalovaná je vlastníkem a jediným disponentem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, , na který byla dne 8. 11. 2024 připsána částka 7.000 Kč.

7. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 7.000 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 7.000 Kč.

16. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

17. Příjmy ani výdaje žalované uvedené v její žádosti o úvěr nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalované se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaná ani nijak nedoložila. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalované; nenechala si stran nákladů od žalované ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalované zevrubně zabývala. Žalobkyně se poměry žalované zabývala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalované a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Za situace, že z žalovanou předložených výpisů z jejího bankovní účtu vyplývá, že se po celé předmětné období před čerpáním úvěru pohybovala v režimu čerpání kontokorentu, některé měsíce byla na jejím účtu záporná hodnota a současně nebyly provedeny některé trvalé příkazy z důvodu nedostatku disponibilního zůstatku, měla být žalobkyně při její prověřování obzvláště pečlivá, k čemuž nedošlo, neboť pokud by se žalobkyně zevrubně celkovou majetkovou situací žalované zabývala, musela by dle soudu nutně dospět k závěru, že žalovaná je v situaci, kdy by ji další úvěr neměl být poskytnut. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s lustrací žalované ve veřejně dostupných rejstřících a s objektivně ne zcela doloženou žádostí žalované o jejích výdajích a i příjmech, které žalovaná jen z části doložila, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.

18. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. Žalovaná ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpala od žalobkyně prokazatelně dne 8. 11. 2024 částku 7.000 Kč a měla tuto částku také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě částky 7.000 Kč, když žalovaná netvrdila, natož neprokázala, že by na tuto částku něčeho zaplatila. Břemeno tvrzení a důkazní leželo v tomto směru na žalované, ta ale zůstala po celou dobu řízení nečinná.

21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy její majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky; neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovanou pouze k úhradě jí čerpané a dosud nevrácené částky 7.000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala zaplacení částky 9.800 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku, tj. co do částky 7.000 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku, tj. co do částky 2.800 Kč, částky 1.533 Kč a co do příslušenství uvedeného ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud tak ke dni vyhlášení rozsudku kapitalizoval žalobkyní požadované příslušenstvím ve vztahu, ke kterému byla žalobkyně současně procesně neúspěšná, částkou 1.130,89 Kč. Žalobkyně se tak ke dni vyhlášení rozsudku domáhala po žalované celkově zaplacení částky 12.463,89 Kč a byla procesně úspěšná co do částky 7.000 Kč. Žalobkyně tak v řízení byla úspěšná co do 56 % předmětu řízení a po odečtení svého neúspěchu od svého úspěchu právo na 12 % náhrady nákladů řízení. Plně procesně úspěšná žalobkyně byl měla právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.500 Kč, jež se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, z odměny právní zástupkyně žalobkyně za tři úkony právní služby po 400 Kč za úkon dle § 14b vyhl č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzvy) a z režijního paušálu za tři úkony právní služby po 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. Částečně procesně úspěšná žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (tj. 12 % z 2.500 Kč).