48 C 268/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Alenou Frankovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 1.920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Městského soudu v Brně dne 16. 7. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1.920 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů spojených s odtahem vozidla [registrační značka] [značka automobilu], který tvořil překážku provozu na pozemní komunikaci v ulici [ulice a číslo] v [obec] dne 27. 2. 2020. Dle výpisu z centrální evidence vozidel je žalovaná provozovatelem předmětného vozidla. Cena za odtažení vozidla se skládá ceny za jednorázový odtah 1.487,60 Kč, za uložení vozidla na jeden den 99,17 Kč, celkem tedy 1.920 Kč. Protokol o odtažení motorového vozidla [číslo] byl sepsán na základě pokynu strážníka Městské policie [obec], kdy dle ust. § 45, odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Přes předžalobní výzvu k zaplacení ze dne 9. 3. 2020 žalovaná úhradu neprovedla. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz dne 7. 9. 2020, č. j. EPR 165369/2020-7, zrušený usnesením ze dne 9. 11. 2020 pro nemožnost doručení do vlastních rukou žalované. Žaloba spolu s výzvami byla žalované doručena vyvěšením na úřední desce soudu dne 16. 2. 2021, poté co si žalovaná v úložní době zásilku soudu zaslanou na adresu trvalého bydliště nevyzvedla u příslušného poštovního úřadu a dle záznamu pošty nemá domovní schránku. K doručené žalobě ani výzvám se žalovaná nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nevyvrátila ani nepopřela a neprokázala zaplacení žalované částky, když po doručení žaloby nepředložila žádný důkaz o platbě, případně, že by pohledávka nevznikla nebo již zanikla. Žalovaná se k doručenému návrhu a výzvě dle ust. § 115 a) o. s. ř. vyvěšením na úřední desce soudu písemně nevyjádřila, soud tedy má za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce sdělil, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud proto po provedení a zhodnocení listinných důkazů, a to výpisem z centrální evidence vozidel, mandátní smlouvou [číslo] ze dne [datum] + dodatek [číslo] protokol o odtažení motorového vozidla [číslo] předžalobní výzvou k zaplacení odtahu vozidla, vzal soud za prokázané, že žalovaná je provozovatelem předmětného motorového vozidla [značka automobilu], tvořilo předmětné vozidlo překážku provozu v ulici [ulice a číslo] a dospěl k závěru, že návrh žalobce je důvodný a návrhu vyhověl, neboť v souladu s ust. § 45, odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích je žalobce oprávněn odstranit z pozemní komunikace vozidlo, pokud tvoří překážku silničního provozu. Výše úhrady za odtah vozidla byla stanovena citovaným usnesením [žalobce] [územní celek]. Příslušenství žalované částky přiznal soud dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. a nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění nař. vlády č. 163/2005 Sb.. Soud rozhodl v souladu s ust. § 115a) bez nařízení jednání, neboť všemi důkazy, které byly k žalobě připojeny, byl nárok žalobce zcela plně osvědčen a soud proto podanému návrhu v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s judikaturou Ústavního soudu tak, že žalobci nepřiznal odměnu za zastupování advokátem. Soud své rozhodnutí opíral o nález Ústavního soudu ČR sp.zn.

II. ÚS 2396/09, jenž odpovídá i nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 23.11.2010, sp.zn.

III. ÚS 2984/09. U žalobce tedy lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby mohl a byl schopen v dostatečné míře hájit svá práva a zájmy, navíc v takto bagatelních věcech, bez toho, aby musel využívat služeb advokátů a náklad právního zastoupení tak nelze považovat za účelně vynaložený. Konkrétní hotové výdaje žalobce nebyly doloženy. Soud proto na žalobce nahlížel jako na nezastoupeného účastníka a přiznal mu podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ OSŘ") nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to ve výši 100 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 OSŘ provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.