48 C 272/2004

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne bytem adresa žalovaného zastoupený notářem titul jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č. j. 48 C 272/2004-75, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, č. j. 37 Co 251/2008-86, se mění tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem id. ½ pozemků [parcelní číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 114 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 49 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 50 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 92 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 2 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 107 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 104 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 101 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 86 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 92 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 96 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 852 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 15 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, ostatní dopravní plocha, o výměře 9 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, ostatní dopravní plocha, o výměře 23 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 2 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, ostatní dopravní plocha, o výměře 5 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 1 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 85 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 19 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 18 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 17 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 18 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, jiná plocha, o výměře 21 m2, p. [číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 92 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 7 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 32 m2, [parcelní číslo] – ostatní plocha, zeleň v zástavbě, o výměře 13 m2 a [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 67 m2, vše zapsáno v katastru nemovitostí u [Katastrální úřad] [anonymizována tři slova] [obec], [katastrální pracoviště] [anonymizováno] [list vlastnictví] pro [obec], k. ú. [část obce] pro [celé jméno původní účastnice], [rodné číslo], bytem [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 37.900 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Česká republika – Městský soud v Brně po právní moci tohoto rozhodnutí vrátí žalovanému částku 9.094 Kč.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech státu částku 10.581,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1. 9. 2004 domáhal určení vlastnictví k pozemkům označeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že k převodu id. ½ pozemků [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v kat. území [část obce] došlo na základě smluv o převodu nemovitostí uzavřených dne 6. 5. 1973 a dne 1. 1. 1978 mezi [jméno] [příjmení] jako převodkyní a čsl. státem, ONV II, zastoupeným [anonymizováno] jako nabyvatelem. Id. ½ těchto pozemků tak přešla na čsl. stát a právo hospodaření k nim vykonával obvodní národní výbor. K převodu pozemků na stát došlo, i když nebyl proveden zápis do evidence nemovitostí, neboť tento měl jen deklaratorní účinky. Žalobce je právním nástupcem národního výboru dle § 68 z. č. 367/90 Sb., o obcích a dle § 1 odst. 1 z. č. 172/1991 Sb. přešly pozemky do vlastnictví žalobce. Na základě smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 21. 8. 1980 uzavřené mezi [jméno] [příjmení] coby převodkyní a čsl. státem – [anonymizováno] pak došlo k převodu id. ½ pozemku [parcelní číslo] v kat. území [část obce]. K převodu pozemků na stát došlo, i když nebyl proveden zápis do evidence nemovitostí, neboť tento měl jen deklaratorní účinky. Žalobce se stal jejich vlastníkem na základě § 3 odst. 4 z. č. 172/91 Sb., a na žalobce přešla pravomoc zrušit tuto organizaci a její závazky přešly na něj. Vzhledem ke skutečnosti, že nedošlo k zápisu do tehdejší evidence nemovitostí, zůstala jako vlastnice těchto pozemků zapsána převodkyně [jméno] [příjmení]. Předmětné pozemky byly projednány v dědickém řízení po ní a jako jejich vlastník byla zapsaná paní [celé jméno původní účastnice] (žalovaná). Pozemky ale nebyly ke dni úmrtí paní [jméno] [příjmení] v jejím vlastnictví a nemohly se tak stát předmětem dědictví po ní. Žalovaná [celé jméno původní účastnice] vlastnictví žalobce neuznala. Zbývající id. ½ předmětných pozemků nabyl žalobce na základě smluv uzavřených mezi jeho právními předchůdci a žalovanou [celé jméno původní účastnice]. Pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] byl v rozsahu jeho id. ½ převeden na žalobce paní [jméno] [příjmení] a v rozsahu jeho id. ½ pak přímo žalovanou [celé jméno původní účastnice]. Předmětné pozemky byly po obnovení katastrálního operátu přečíslovány a nyní jsou označeny takto – pod p. č. [anonymizována dvě slova] – p. [číslo] pod p. č. PK [číslo] – jako p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. č [číslo] a p. [číslo] pod p. č. PK [číslo] – jako p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo].

2. Původní žalovaná [celé jméno původní účastnice] s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí a namítla, že předmětné převodní smlouvy s podpisem [příjmení] nejsou podepsány totožnou osobou. Její matka [jméno] [příjmení] měla značný odpor k socialistickému režimu a odmítala podepisovat cokoliv, co by znamenalo faktické vyvlastnění pozemků, které jí celý život přinášely obživu. Převodní smlouvy místo ní podepsal zřejmě někdo z rodiny, aby byla rodina ušetřena perzekucí ze strany tehdejšího režimu. Pokud převodní smlouvy nebyly podepsány [jméno] [příjmení], nedošlo k jejich uzavření a je tak vlastníkem id. ½ předmětných pozemků. Důkazní břemeno ohledně platnosti smluv nese žalobce. Žalovaná vyjádřila pochybnosti, zdali byly předmětné převodní smlouvy podepsány za nabyvatele oprávněnou osobou. Smlouvy jsou dále neplatné pro jejich neurčitost, neboť předmět smlouvy není přesně označen a absentuje geometrický plán. Smlouvy také neobsahují projev vůle převodce týkající se dohody o kupní ceně. <b>Průběh řízení:</b> a) původní řízení 3. Ve věci byl dne 15. 4. 2008 vyhlášen Městským soudem v Brně rozsudek, č. j. 48 C 272/2004-75, kterým bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno a určeno, že žalobce je vlastníkem id. ½ nemovitostí specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 11. 2009. Žalovaná [celé jméno původní účastnice] proti němu podala dne 6. 6. 2008 odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009 byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č. j. 48 C 272/2004-75, potvrzen. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 11. 2009. Následně žalovaná podala dne 4. 1. 2010 proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, č. j. 28 Cdo 759/2010-98, pravomocně ke dni 17. 1. 2011 odmítnuto.

4. Městský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 15. 4. 2008 mj. v odůvodnění uvedl, že žalovaná neprokázala, že by podpisy paní [jméno] [příjmení] nebyly psány její vlastní rukou, i když tuto skutečnost tvrdila a neposkytla srovnávací materiál prokazatelně psaný vlastní rukou [jméno] [příjmení], čímž bylo znemožněno provedení znaleckého posudku ke zjištění pravosti podpisu na smlouvách. Soud dospěl k závěru, že s odstupem desítek let od podpisu předmětných smluv je na žalované, aby své tvrzení stran podpisů na uvedených smlouvách prokázala. Krajský soud v Brně pak ve svém potvrzovacím rozsudku ze dne 6. 10 2009 mj. konstatoval ve shodě se soudem I. stupně, že žalovaná neprokázala důvodnost svých pochybností o pravosti podpisu [jméno] [příjmení] pod zmíněnými smlouvami s tím, že důkazní břemeno přitom zcela nepochybně spočívalo na žalované, která pravost podpisu zpochybňovala.

5. Původní žalovaná [celé jméno původní účastnice] dne [datum] zemřela. Právními nástupci původní žalované byli [jméno] [celé jméno žalovaného]. b) řízení o obnově řízení 6. Žalovaní [celé jméno žalovaného] [celé jméno původního účastníka] podali dne 7. 6. 2012 žalobu na obnovu řízení vedeného u zdejšího soudu pod. sp. zn. 48 C 272/2004 a řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 Co 251/2008. Z odůvodnění žaloby se pak podává, že žalobce [celé jméno žalovaného] nalezl v dokladech své matky paní [celé jméno původní účastnice] listiny obsahující podpisy [jméno] [příjmení] a tato nová skutečnost, která nemohla být v původním řízení využita, by umožnila provést znalecký posudek. Jejich návrh na obnovu řízení byl usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2013, č. j. 48 C 272/2004-118, zamítnut. Žalovaní se proti tomuto rozhodnutí soudu dne 25. 3. 2013 odvolali. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2013, č. j. 37 Co 118/2013, pak bylo usnesení zdejšího soudu ze dne 12. 2. 2013, zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 12. 2013. Následně o návrhu žalovaných na obnovu řízení pak bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 11. 2014, č. j. 48 C 272/2004-145, tak, že byla povolena obnova řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 272/2004. Toto usnesení nabylo právní moci dne 4. 12. 2014.

7. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 1. 2015, č. j. 48 C 272/2004-148, pak bylo řízení z důvodu úmrtí žalovaného [celé jméno původního účastníka] přerušeno. Usnesením ze dne 8. 6. 2015, č. j. 48 C 272/2004-152, pak bylo rozhodnuto o pokračování v řízení s žalovaným [celé jméno žalovaného]. Toto usnesení nabylo právní moci dne 26. 6. 2015. c) obnovené řízení 8. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 48 C 272/2004-157, byla ustanovena znalkyně z oboru písmoznalectví se specializací ruční písmo [celé jméno znalce] s tím, aby ve věci zpracovala písemně znalecký posudek. Jejím úkolem bylo posoudit, zdali podpisy u osoby převodkyně [jméno] [příjmení] na smlouvách o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973, ze dne 1. 1. 1978 a ze dne 21. 8. 1980, odpovídají rukopisu obsaženému ve srovnávacích materiálech v posudku uvedených.

9. Soudem ustanovená znalkyně ve věci dne 29. 9. 2016 zpracovala znalecký posudek, v němž uzavřela, že podpisy převodkyně [jméno] [příjmení] na smlouvách o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973 a ze dne 1. 1. 1978 neodpovídají rukopisu obsaženému ve srovnávacích materiálech a nejsou tedy pravděpodobně pravými podpisy paní [jméno] [příjmení]. K podpisu převodkyně [jméno] [příjmení] na převodní smlouvě ze dne 21. 8. 1980 znalkyně uvedla, že tento neodpovídá rukopisu obsaženému ve využitých srovnávacích materiálech a nelze tedy rozhodnout, zda podpis je pravý podpis [jméno] [příjmení] či nikoli.

10. Ve věci pak bylo opakovaně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2017, č. j. 48 C 272/2004-207, ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2017, č. j. 48 C 272/2004 – 212, tak, že bylo opakovaně určeno vlastnické právo žalobce k předmětným pozemkům. Soud v odůvodnění svého rozsudku mj. uvedl, že pochybnosti žalovaného o pravosti podpisu paní [jméno] [příjmení] pod zmíněnými smlouvami a jejich důvodnost nebyly znaleckým posudkem jednoznačně potvrzeny s tím, že pouhá pravděpodobnost, že podpisy nejsou pravými podpisy [jméno] [příjmení], nepostačuje pro závěr, že zmíněné smlouvy nepodepsala a že tedy na jejich základě nedošlo těmito kupními smlouvami k přechodu vlastnictví na nabyvatelské subjekty.

11. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 37 Co 331/2017-230, pak byl rozsudek ze dne 15. 4. 2008 změněn tak, že byl zamítnut návrh na změnu rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2008, č. j. 48 C 272/2004-75 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, č. j. 37 Co 251/2008-86 a současně bylo potvrzeno usnesení zdejšího soudu ze dne 23. 6. 2017, č. j. 48 C 272/2004-212 Krajský soud uzavřel, že nelze bez dalšího uzavřít, že podpisy na smlouvách ze dne 6. 5. 1973, 1. 1. 1978 a 21. 8. 1980 nejsou pravými podpisy převodkyně paní [jméno] [příjmení].

12. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2019, č. j. 24 Cdo 1110/2019-244, pak bylo pravomocně ke dni 10. 1. 2020 zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 37 Co 331/2017-230, dále rozsudek zdejšího soudu ze dne 25. 4. 2017, č. j. 48 C 272/2004-207 ve spojení s jeho usnesením ze dne 23. 6. 2017, č. j. 48 C 272/2004-212 a věc byla vrácena Městskému soudu v Brně.

13. Nejvyšší soud České republiky ve svém usnesení odkázal na svoji konstantní judikaturu týkající se důkazního břemene pro prokazování pravosti a pravdivosti soukromé listiny a uvedl, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Uvedl, že v posuzované věci je nikoliv na žalovaném, ale na žalobci, aby své tvrzení, že [jméno] [příjmení] předmětné převodní smlouvy uzavřela, prokázal. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud přenesl nesprávně toto důkazní břemeno na žalovaného, nemohlo jeho rozhodnutí obstát, neboť nebylo správné a Nejvyšší soud České republiky proto zrušil nejenom rozhodnutí odvolacího soudu, ale vzhledem ke skutečnosti, že důvody zrušení platily také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto prvostupňové soudní rozhodnutí. <b>Skutkový stav:</b> 14. Soud z provedeného dokazování v původním a v obnoveném řízení, a to níže specifikovanými listinnými důkazy, znaleckým posudkem a výpovědí znalkyně, zjistil následující skutkový stav.

15. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973 (čl. 6 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] coby převodkyněmi a Československým státem, Obvodním národním výborem II., zastoupeným [anonymizováno] coby nabyvatelem. Převodkyně byly obě vlastníky id. ½ pozemku [parcelní číslo] o výměře 114 m², a to na základě titulů tam uvedených. Důvod převodu byl za účelem umožnění výstavby hřiště, za náhradu ve výši 15 Kč za 1 m² dle § 14 odst. 1 vyhl. č. 43/1969 Sb. Na smlouvě je v jejím závěru v části„ převodce (i)“ uveden podpis„ [příjmení]“.

16. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 1. 1. 1978 (čl. 7 spisu) bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] coby převodkyní a Československým státem – Obvodním národním výborem II., zast. [anonymizováno] coby nabyvatelem. Předmětem převodu byla id. ½ pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² za částku tam uvedenou. Převodkyně se stala vlastníkem pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 18. 11. 1965. Důvod převodu byl za účelem výstavby sídliště [část obce] [anonymizováno] – čís. stavby [anonymizováno]. Na smlouvě je v jejím závěru uveden podpis„ [příjmení] [jméno]“.

17. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 21. 8. 1980 (čl. 8 spisu) bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] coby převodkyní a Československým státem – [anonymizováno] coby nabyvatelem. Předmětem převodu byly pozemky tam specifikované, mj. i id. ½ pozemku [parcelní číslo] o výměře 223 m² za částku 6 Kčs za 1m². Převodkyně byla vlastníkem tam specifikovaných pozemků na základě odstupní smlouvy ze dne 12. 11. 1928. Důvod převodu byl za účelem výstavby sídliště [část obce] [anonymizováno] – čís. stavby 605 886. Na smlouvě je v jejím závěru uveden podpis„ [příjmení] [jméno]“ 18. Ze zřizovací listiny ze dne 11. 1. 1967 (čl. 9 spisu) pak vyplývá, že touto listinou byla dne 10. 1. 1967 s účinností od 1. 1. 1967 zřízena Městská inženýrská organizace v [obec] coby organizace na úseku péče o výstavbu a předmětem její činnosti bylo zabezpečit pro Městský národní výbor v [obec] přípravu a realizaci výstavby v [obec]. Tato organizace byla zřízena k návrhu Rady Městského národního výboru v [obec] ze dne 10. 1. 1967 (viz listina založená na čl. 11, 12 a 12 p.v. spisu). Z dodatku ke zřizovací listině ze dne 26. 6. 1968 pak vyplývá, že ke dni 1. 7. 1968 byl změněn její název na Městskou projektově inženýrskou organizaci v [obec] (čl. 10 spisu). Ta se následně ke dni 1. 1. 1969 přejmenovala na [anonymizováno], městskou projektově-inženýrskou organizaci v [obec] (viz listina ze dne 16. 1. 1969 na čl. 10 p. v. spisu). Následně se ke dni 1. 1. 1978 přejmenovala na [anonymizováno] – investorsko- inženýrskou organizaci v [obec] (viz usnesení ze dne 16. 12. 1977 čl. 13 spisu) a tato byla ke dni 31. 8. 1994 Zastupitelstvem [územní celek] zrušena bez likvidace s tím, že práva a závazky přecházejí dnem zániku na zřizovatele (viz výpis z usnesení ze dne 1. 4. 1998 čl. 14 spisu).

19. Z rozhodnutí Státního notářství Brno – město ze dne 28. 11. 1986, č. j. [číslo jednací] (čl. 15 spisu) vyplývá, že tímto rozhodnutím byla schválena dohoda o vypořádání dědictví ze dne 28. 11. 1986, dle které se stala dědicem veškerého majetku po paní [jméno] [příjmení], zemř. dne 5. 5. 1986, mj. i pozemků [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo], paní [celé jméno původní účastnice].

20. Z listu vlastnictví [číslo] pro okres [okres], [územní celek] – [část obce] a [katastrální uzemí] (čl. 16 – 18 spisu, čl. 24 a 52 – 55 spisu) vyplývá, že žalobce byl s [celé jméno původní účastnice] ke dni 5. 5. 2003, dále ke dni 27. 8. 2004, ke dni 23. 5. 2005 i ke dni 24. 1. 2008 vlastníkem každý id. ½ pozemků mj. p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. č [číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] zapsaných pro [územní celek] – [část obce], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo]. Původní žalovaná [celé jméno původní účastnice] byla zapsána jako jejich vlastník na základě rozhodnutí o dědictví ze dne 28. 11. 1986, č. j. [spisová značka].

21. Z identifikace parcel ze dne 29. 9. 2004 (čl. 25 – 27 spisu) je zřejmé, že došlo ke změně označení předmětných nemovitostí původně zapsaných v pozemkové evidenci – parcela původně označená jako PK [číslo] je nyní označená jako parcela [parcelní číslo]. Z parcely původně označené pod PK [číslo] se nově vyčlenily parcely p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Z parcely původně zapsané pod PK [číslo] se pak nově vyčlenily parcely p. [číslo] [parcelní číslo], p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo]. Změna v označení předmětných pozemků ve vztahu původně k p. č. PK [číslo] a p. č. PK 296 je zřejmá i ze sdělení Úřadu městské části [územní celek], [obec] – [část obce] ze dne 9. 8. 2005. Umístění předmětných pozemků je pak zřejmé z katastrální mapy.

22. Z listu vlastnictví [číslo] vedeného pro [územní celek] a okres [okres] (čl. 51 spisu) vyplývá, že původní žalovaná [celé jméno původní účastnice] a paní [jméno] [příjmení] byly spoluvlastníky každá v rozsahu id. ½ tam uvedených předmětných pozemků.

23. Z žádosti žalobce a z jeho návrhu ze dne 29. 11. 1999 (čl. 56, 62 spisu) je zřejmé, že žalobce se touto žádostí domáhal zápisu převodních smluv uzavřených s [celé jméno původní účastnice] dne 21. 11. 1977 týkající se parcely p. č. PK [číslo] a dále dne 21. 8. 1980 týkající se parcely p. č. PK [číslo] do katastru nemovitostí a zápisu svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem na list vlastnictví [číslo] neboť ke dni účinnosti z. č. 172/1991 Sb. vykonával právo hospodaření k nim příslušný obvodní národní výbor. Z prohlášení žalobce ze dne 29. 11. 1999 (čl. 63 spisu) je pak zřejmé, že žalobce nabyl vlastnické právo ke specifikovaným nemovitostem dle § 1 odst. 1 z. č. 172/119 Sb., neboť nemovitosti byly ke dni 23. 11. 1990 ve vlastnictví České republiky a právo hospodaření k nim příslušelo obvodnímu národnímu výboru a na žalobce tak přešly práva a závazky k nim. Z návrhu žalobce ze dne 29. 11. 1999 (čl. 64 spisu) pak soud zjistil, že žalobce se tímto návrhem domáhal zápisu svého vlastnického práva k nemovitostem id. ½ pozemku v k. ú. [část obce] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] neboť ke dni účinnosti z. č. 172/1991 Sb. příslušelo právo hospodaření k nim rozpočtové organizaci [anonymizováno]. Z jeho prohlášení z téhož dne (čl. 65 spisu) pak vyplývá, že žalobce tímto prohlásil, že nabyl vlastnické právo k těmto nemovitostem, a to dle § 3 odst. 4 z. č. 172/1991 Sb., neboť tyto nemovitosti byly ve vlastnictví České republiky a ke dni 1. 1. 1993 s nimi hospodařila rozpočtová organizace [anonymizováno].

24. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 21. 8. 1980 (čl. 58 spisu) vyplývá, že tato byla uzavřena mezi [celé jméno původní účastnice] coby převodkyní a Československým státem – [anonymizováno] coby nabyvatelem. Předmětem převodu byly pozemky tam specifikované, mj. i id. ½ pozemku p. [číslo] to za účelem výstavby sídliště [část obce] [anonymizováno], číslo stavby [anonymizována dvě slova].

25. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 21. 11. 1977 (čl. 60 spisu) vyplývá, že tato byla uzavřena mezi [celé jméno původní účastnice] coby převodkyní a Československým státem – Obvodním národním výborem II., zast. [anonymizováno] coby nabyvatelem. Předmětem převodu byla id. ½ pozemku p. [číslo] to za účelem výstavby sídliště [část obce] [anonymizováno] – č. stavby [anonymizováno].

26. Z rozhodnutí Státního notářství [okres] ze dne 8. 10. 1970, sp. zn. [spisová značka] (čl. 67 – 68 spisu) soud zjistil, že na základě tohoto rozhodnutí [celé jméno původní účastnice] a [jméno] [příjmení] nabyly každá id. ½ tam uvedených nemovitostí původně ve vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. dne 13. 3. 1970, který je vlastnil na základě odstupní smlouvy ze dne 12. 11. 1928.

27. Z platebního příkazu [číslo] ze dne 11. 5. 1973 soud zjistil, že organizace [anonymizováno] dala účtárně platební příkaz k zaplacení částky [číslo] Kčs ve prospěch paní [jméno] [příjmení] a paní [celé jméno původní účastnice] za„ akci“ [anonymizována dvě slova] [část obce] [anonymizováno], čís. st. [anonymizováno].

28. Z platebního příkazu [číslo] ze dne 5. 9. 1980 soud zjistil, že organizace [anonymizováno] dala účtárně platební příkaz k zaplacení částky [číslo] Kčs ve prospěch paní [jméno] [příjmení] za„ akci“ sídliště [část obce] [anonymizováno], číslo stavby [anonymizována dvě slova].

29. Z platebního příkazu [číslo] ze dne 5. 1. 1978 soud zjistil, že organizace [anonymizováno] dala účtárně platební příkaz k zaplacení částky [číslo] Kčs ve prospěch paní [jméno] [příjmení] za„ akci“ sídl. [část obce] [anonymizováno], st. [číslo].

30. Ve věci byla za účelem určení, zda podpisy u osoby převodkyně paní [jméno] [příjmení] na smlouvách o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973, ze dne 1. 1. 1978 a ze dne 21. 8. 1980, odpovídají rukopisu obsaženému ve srovnávacích materiálech uvedených ve znaleckém posudku, ustanovena usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 48 C 272/2004-157, znalkyně z oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo [celé jméno znalce]. Znalkyně ve věci zpracovala písemný znalecký posudek (čl. 167 – 186 spisu). Znalkyně měla za účelem zpracování znaleckého posudku k dispozici srovnávací materiál, a to listiny obsahující rukopis paní [jméno] [příjmení], a to konkrétně originál kupní smlouvy ze dne 11. 3. 1963, smlouvu ze dne 18. 12. 1968 a formulář žádosti o občanský průkaz z roku 1939, dále listiny z úředních evidencí. Znalkyně ke srovnání podpisů využila jen dvě listiny, a to smlouvu o převodu nemovitostí ze dne 18. 12. 1968 a kupní smlouvu ze dne 11. 3. 1963, neboť u ostatních srovnávacích materiálů byly pochybnosti o jejich pravosti. Znalkyně uzavřela, že podpis [jméno] [příjmení] na smlouvě o převodu nemovitostí uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [celé jméno původní účastnice] a Československým státem dne ze dne 6. 5. 1973 neodpovídá rukopisu obsaženému ve znalkyní využitých materiálech a podpis tak pravděpodobně není pravý podpis [jméno] [příjmení]. Ke stejnému závěru znalkyně dospěla i ohledně podpisu [jméno] [příjmení] na smlouvě o převodu nemovitostí uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a Československým státem dne 1. 1. 1978. Ve vztahu k podpisu [jméno] [příjmení] na smlouvě o převodu nemovitostí uzavřené mezi ní a Československým státem dne 21. 8. 1980 znalkyně uzavřela, že tento neodpovídá rukopisu ve srovnávacích materiálech a nelze rozhodnout, zda podpis je pravý podpis paní [jméno] [příjmení] či nikoliv s tím, že k pravosti tohoto sporného podpisu se nelze objektivně vyjádřit pro absenci ukázek podpisů paní [příjmení] z období let 1968 – 1980. Nejednotná písařská rychlost v korelaci s rozdílnou technikou psaní písmen by však mohly nasvědčovat spíše padělku než pravému podpisu jmenované. Znalkyně uvedla, že některé srovnávací podpisy nesou znaky objevující se v podpisech pana [jméno] [příjmení], [datum narození].

31. Soud ve věci vyslechl soudem ustanovenou znalkyni, neboť jednak má za to, že až výslechem znalce je znalecký úkol kompletní a jednak v posuzované věci shledal s ohledem na závěr znalkyně a stanoviska účastníků, že je v dané věci výslech znalkyně nutný pro vyjasnění věci, byť soud v tomto kontextu podotýká, že nemá pochybnosti o správnosti písemného znaleckého posudku. Provést ale k důkazu v této věci„ jen“ písemný znalecký posudek soudu v celém kontextu věci nepřišlo vhodné, ba naopak má soud za to, že bylo nutné soudem ustanovenou znalkyni u jednání soudu vyslechnout.

32. Znalkyně při svém výslechu uvedla, že při zpracování znaleckého posudku měla k dispozici sporné i srovnávací materiály v originálech. Sporný materiál (tři sporné podpisy) byl znalkyní hodnocen jako obtížně zpracovatelný; sporný materiál pak jen z malé části vyhovující. Znalkyně vzájemnou komparací zjistila znaky shodné i rozdílné. Převažovaly rozdíly, proto stanovila záporný závěr v rovině střední pravděpodobnosti; tedy, že pravděpodobně sporné podpisy nejsou pravými podpisy paní [příjmení]. U podpisu na smlouvě ze dne 21. 8. 1980 je pak její závěr nerozhodný. Podpis na této smlouvě byl více nespontánní a nebylo jej možné s ohledem na srovnávací materiál, který byl podstatně dřívějšího data (z let 1927 – 1968) posoudit z hlediska vývoje rukopisu. Nebylo možné se vyjádřit k tomu, zdali daná osoba byla schopna v tom roce takový podpis vyhotovit. Znalkyně ke komparaci tří sporných podpisů využila pouze dva srovnávací materiály, neboť u zbývajících materiálů [číslo] byly pochybnosti o tom, zdali je podepsala paní [příjmení]. Závěr znalkyně ohledně pravosti podpisů je v rovině střední pravděpodobnosti, tedy blíže k padělku. V písmoznalectví se užívá stupnice závěrů, která obsahuje celkem devět závěrů. V případě sporného podpisu na smlouvě z roku 1980 znalkyně není schopna učinit relevantní závěr, a to z důvodu nedostatku srovnávacího materiálu. Uvedla, že sporné podpisy vypadaly na to, že paní [příjmení] měla v době sepisu smluv již hodně let, hezky a myslí si, že by v té době již nebyla schopna takto podpisy zhotovit, neboť srovnávací podpisy jsou více lomené. Ve vyšším věku nastupuje u osob tremor a vlnky bývají zpravidla lomené a nejsou tak plynulé. Srovnávací podpisy obsahovaly více lomených obratlů a ve sporných se toto neobjevovalo a navíc byly značné rozdíly v technice psaní. Sporné podpisy svoji úhledností neodpovídaly věku paní [příjmení].

33. Soud vzal ze znaleckého posudku doplněného o výslech znalkyně za prokázané, že podpisy u osoby převodce„ [příjmení]“ a„ [příjmení] [jméno]“ uvedené ve smlouvách o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973 a ze dne 1. 1. 1978 nejsou pravými podpisy paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Znalkyně v posudku dle soudu přesvědčivě a fundovaně uvedla, jak při jeho zpracování postupovala, z čeho vycházela a k jakému závěru dospěla. Byť sporný materiál v podobě tří sporných podpisů označila za obtížně zpracovatelný, a to s ohledem na malé množství srovnávacího materiálu, byla znalkyně schopna znalecký posudek zpracovat a dospět k závěru tam prezentovanému. Použitou metodiku popsala i při svém výslechu, kde uvedla, že sporné podpisy nejsou pravděpodobně pravými podpisy [jméno] [příjmení], neboť ve sporných podpisech převažovaly rozdíly oproti srovnávacím podpisům, jejichž autorem byla prokazatelně [jméno] [příjmení]. Sporné podpisy byly navíc úhledné, dle znalkyně by [jméno] [příjmení] v letech sepisu převodních smluv nebyla schopna takového podpisu, neboť byla již vyššího věku, kdy nastupuje v písmu tremor a vlnky bývají více lomené; sporné podpisy neodpovídají svojí úhledností, oproti srovnávacím podpisům jsou tam rozdíly v technice psaní a neobjevují se tam vlnky, které se objevují ve srovnávacích podpisech. Lze tedy uzavřít, že podpisy [jméno] [příjmení] na smlouvách o převodu nemovitostí ze dne 6. 5. 1973 a ze dne 1. 1. 1980 nejsou v rovině střední pravděpodobnosti pravými podpisy [jméno] [příjmení] a jsou dle znalkyně spíše padělky. Byť stran podpisu na smlouvě o převodu nemovitostí ze dne 21. 8. 1980 nebyla znalkyně schopná učinit relevantní závěr, zda podpis tam uvedený je či není pravým podpisem [jméno] [příjmení], znalkyně při svém výslechu uvedla, že paní [příjmení] by takto úhledného podpisu ve vyšším věku (pozn. soudu - v době sepisu smlouvy jí bylo 76 let) nebyla již schopna s poukazem na srovnání se srovnávacím materiálem (a to smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 18. 12. 1968 a kupní smlouvy ze dne 11. 3. 1963), kde se, byť se jedná o listiny, které prokazatelně podepisovala v mladším věku (pozn. soudu - v době, kdy jí bylo 59 a 64 let), objevuje rozdílná technika psaní a větší lomenost vlnek než u sporných podpisů, které by nutně vzhledem k dataci smluv musela podepsat ve vyšším věku, kde je pravděpodobné, že již nastupuje třes a člověk není schopen takového podpisu, jakého byl schopen v mladším věku.

34. Byť si je soud vědom, že závěr o pravosti podpisu může učinit jen znalec a nikoliv soud, dospěl soud po provedeném dokazování s ohledem na závěry znalkyně prezentované v písemném znaleckém posudku a při jejím výslechu v kontextu jejího zjištění, že podpisy [jméno] [příjmení] na převodních smlouvách ze dne 6. 5. 1973 a ze dne 1. 1. 1978 jsou nejspíše padělky, k závěru, že je vysoce pravděpodobné, že ani podpis u osoby převodce na převodní smlouvě ze dne 21. 8. 1980 není pravým podpisem paní [jméno] [příjmení], a to právě z důvodů uvedených výše.

35. V průběhu řízení byly k důkazu soudem provedeny i další listiny jako např. lékařské zprávy týkající se zdravotního stavu paní [celé jméno původní účastnice] či listiny obsahující podpis paní [jméno] [příjmení]. Soud se těmito listinami dále při hodnocení důkazů nezabýval, když uzavřel, že listiny týkající se negativního zdravotního stavu původní žalované byly podstatné pro povolení obnovy řízení a tato byla soudem pravomocně již povolena a soud je tímto vázán a listiny obsahující podpisy paní [jméno] [příjmení] byly podstatné pro zpracování znaleckého posudku a soud v řízení provedl důkaz tímto znaleckým posudkem. Nadto tyto listinné důkazy nepřinesly stran merita věci žádné nové poznatky. V řízení o povolení obnovy byl účastnicky slyšen žalovaný. Soud z jeho výpovědi pro meritum věci nezjistil nic podstatného, a proto se jeho výpovědí při hodnocení důkazů dále nezabýval.

36. Z důvodu změny v obsazení senátu ke dni 1. 1. 2022 byl u jednání soudu dne 16. 3. 2022 dle § 119 odst. 3 o.s.ř. sdělen obsah protokolů o jednání. <i>37. Dle § 68 z. č. 367/1990 Sb., o obcích, práva a závazky místních národních výborů a městských národních výborů přecházejí na obce, v nichž měly ke dni účinnosti tohoto zákona tyto národní výbory sídlo; obdobně přecházejí práva a závazky obvodních národních výborů a národních výborů měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem na město Brno, Ostravu, Plzeň a Ústí nad Labem.</i> <i>38. Dle § 1 odst. 1 z. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce 1) a v hlavním městě [obec] též na městské části, 2), 3) pokud obce a v hlavním městě Praze též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily.</i> <i>39. Dle § 3 odst. 4 z. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě, jestliže na okresní úřady, hlavní město Prahu a města Brno, Plzeň a Ostravu přešla pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace, pokud nepřecházejí do vlastnictví obcí podle § 2 nebo podle § 3 odst. 1 až 3.</i> <i>40. Dle § 34 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, právní úkon je projev vůle směřující ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.</i> <i>41. Dle § 40 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. Dle odst. 2 písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně. Dle odst. 3 citovaného ustanovení písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.</i> <i>42. Dle § 134 odst. 2 z. č. 40/1964, občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 3. 1983, ke smlouvě opřevodu nemovitosti je třeba její registrace státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy.</i> <i>43. Dle § 130 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>44. Dle § 46 odst. 1 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Dle odst. 2 pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.</i> <b>Právní hodnocení:</b> 45. Soud po provedeném dokazování s přihlédnutím ke všemu, co v původním a i v obnoveném řízení vyšlo najevo, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl a změnil původní ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaná soudní rozhodnutí, když dospěl k závěru, že nejsou věcně správná.

46. Smlouvy o převodech nemovitostí musely mít dle tehdy účinného občanského zákoníku písemnou formu. Zákon tak vyžadoval k platnosti takových smluv určitou formu. Je-li zákonem pro určité právní jednání předepsána určitá forma, je její dodržení pak předpokladem platnosti právního jednání, neboť jedině platné právní jednání může vyvolat právní následky a dodržení určité formy pak lze považovat za předpoklad účinnosti právního jednání. Pokud má být zákonem vyžadovaná forma dodržena, musí v ní být zachyceny podstatné náležitosti právního jednání. Zákonem požadovaná písemná forma smluv o převodech nemovitostí chrání nejen strany smlouvy, ale přispívá i k ochraně třetích osob a k udržení větší právní jistoty. Zákonný požadavek na písemnou formu předchází ukvapenému jednání stran a vzbuzuje v nich přirozeně ostražitost a pozornost, kterou musí (by měly) smlouvě a jejím náležitostem věnovat tak, aby dosáhly kýžených právních následků s takovou smlouvou spojených. Písemná forma smlouvy má mj. i funkci důkazní, kdy její existence zlepšuje postavení stran v případném sporu. Rozdíl v důkazní síle je pak mezi listinami veřejnými a soukromými. V daném případě se jedná o listiny soukromé, tudíž popírá-li osoba pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně její pravosti na osobě, která ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Právní jednání, při kterém nebyla dodržena zákonem předepsaná forma, je absolutně neplatné. Pokud je tak zákonem předepsána písemná forma smluv o převodech nemovitostí, musí být splněny zákonné požadavky, aby byla předepsaná forma dodržena – tj. musí existovat listina a podpis na ní. Listina se pak skládá z projevené vůle tam písemně zachycené a z podpisu. Podpis zaručuje identifikaci podepsané osoby a pravost listiny. Zachycený písemný projev je tak projevem perfektním až podpisem osoby jednající. Byť na podpis nejsou zákonem kladené zvláštní požadavky, rozumí se podpisem ručně psané jméno a příjmení jednající osoby, kdy se vychází z premisy, že každý se podepisuje stejně a lze jej tak později dle podpisu identifikovat. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že pokud smlouvu coby listinu zachycující projev vůle stran smlouvy osoba jednající nepodepsala, neprojevila tak kýženou vůli a smlouva je tak absolutně neplatná, neboť nebyla dodržena zákonem požadovaná forma jednání. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

47. Smlouvy o převodu nemovitostí uzavřené dne 6. 5. 1973 a dne 1. 1. 1978 mezi [jméno] [příjmení] coby převodkyní a čsl. státem, ONV II, zastoupeným [anonymizováno] jako nabyvatelem, nebyly na straně převodkyně [jméno] [příjmení] coby vlastníkem tam specifikovaných pozemků podepsány paní [jméno] [příjmení]. Převodkyně [jméno] [příjmení] tak neprojevila vůli takové smlouvy uzavřít a nebyla tak splněna zákonem požadovaná písemná forma smlouvy o převodu nemovitostí, neboť vůle směřující k převodu nemovitosti je právně významná jen v případě, že je projevena v písemné formě. V řízení bylo znaleckým posudkem a výslechem znalkyně prokázáno, že převodkyně coby vlastník ve smlouvách označených pozemků převodní smlouvy nepodepsala, tudíž nedošlo na jejich základě k převodu vlastnického práva na stát (potažmo následně na žalobce).

48. Smlouvy o převodech nemovitostí ze dne 6. 5. 1973, ze dne 1. 1. 1978 a ze dne 21. 8. 1980 byly uzavírány navíc v době, kdy dle § 134 občanského zákoníku ve znění do 31. 3. 1983 byla nutná jejich registrace státním notářstvím. Řízení o registraci smluv pak bylo upraveno v z. č. 95/1963 Sb., o státním notářství, účinném od 1. 4. 1964 do 1. 1. 1993, kdy k provedení registrace bylo příslušné státní notářství dle obvodu nemovitostí, kterých se smlouva týkala a státní notářství následně vedlo sbírku ověřených opisů registrovaných smluv.

49. Nabyvatelem byl ve všech třech případech stát, jehož jménem vždy jednal orgán státní správy, tj. Brnoinvesta nebo obvodní národní výbor, který tak měl zvlášť dbát, aby v případě, kdy jsou s převodci uzavírány smlouvy o převodech nemovitostí, tyto byly uzavírány v souladu se zákonem. V daném případě žádná ze smluv registrována nebyla.

50. V době sepisu všech tří převodních smluv byl navíc účinný z. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, dle jehož § 1„ potřeby národního hospodářství vyžadují, aby byly evidovány údaje o nemovitostech nutné pro plánování a řízení hospodářství, zejména zemědělské výroby, pro ochranu socialistického společenského vlastnictví a osobního vlastnictví občanů, pro řádnou správu národního majetku a pro ochranu zemědělského půdního fondu a lesního fondu. Tyto potřeby národního hospodářství zajišťuje evidence nemovitostí.“ Dle § 5 odst. 1 tohoto zákona se v evidenci nemovitostí běžně zapisují změny vlastnických vztahů, vlastnická práva nově vzniklá, jakož i jejich omezení, obdobné údaje o správě národního majetku a nově vzniklá práva trvalého užívání národního majetku a osobního užívání pozemků. Nabyvatel si tak měl dle soudu počínat při sepisu převodních smluv obezřetněji a měl, pokud tyto smlouvy uzavíral, nechat tyto smlouvy v souladu s tímto zákonem evidovat v příslušné evidenci zvlášť, když šlo o evidenci jím vytvořenou. Ani k této evidenci předmětných převodních smluv v dané věci nedošlo. Nabyvatel (žalobce) tak dle soudu nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze po něm se zřetelem k okolnostem a k významu právního jednání v dané věci oprávněně požadovat, zvlášť s přihlédnutím k účelu zákona uvedeném v jeho § 1 a dále k čl. VII převodních smluv, kde se s uvedeným postupem explicitně počítá. Žalobce se tak s ohledem na shora uvedené nemohl stát ani oprávněným držitelem a splnit zákonem vyžadovanou podmínku pro vydržení předmětných pozemků.

51. Žalobce vlastnické právo k předmětným nemovitostem nemohl nabýt ani vydržením, neboť pro vydržení vlastnického práva nejsou v dané věci splněny podmínky předvídané v § 130 občanského zákoníku. Vlastnické právo vydržením může nabýt pouze držitel, který je držitelem oprávněným. Oprávněným držitelem je v souladu s tímto ustanovením pouze taková osoba, která vykonává faktické panství nad věcí, nebo taková, která vykonává právo pro sebe, nakládá s věcí jako s věcí vlastní a je současně v dobré víře, a to se zřetelem ke všem okolnostem, že jí věc nebo právo patří. Žalobce v dané věci nebyl v dobé víře, neboť nepostupoval při sepisu převodních smluv a později s obvyklou mírou opatrnosti, když v rozporu s tehdy účinným občanským zákoníkem nenechal převodní smlouvy zaregistrovat u státního notářství, ani např. nikterak neověřil pravost podpisů podepisující osoby či nezajistil přítomnost svědků při jejich podpisu, čímž by se zcela jistě předešlo tomu, že smlouvu namísto v záhlaví uvedeného převodce podepíše někdo jiný. Pokud žalobce pochybil a v rozporu s právními předpisy umožnil, aby se stal detentorem věci, nelze mít za to, že jeho držba je oprávněná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 22 Cdo 469/2004). Soud v tomto kontextu odkazuje např. i na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 885/2005, kde je explicitně uvedeno, že„ dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci písemné smlouvy o převodu nemovitosti“ a že za„ oprávněného držitele nelze považovat držitele, který se uchopil držby nemovitosti na základě smlouvy o jejím převodu, která nebyla registrována státním notářstvím, v době, kdy zákon takovou registraci vyžadoval“. Nadto se nemožností vydržení předmětných pozemků žalobcem zaobíral mj. i Krajský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 9. 10. 2018, č. j. 37 Co 331/2017- 230, kde uvedl, že vydržení pozemků žalobcem v dané věci nepřichází v úvahu, neboť na stát, který byl právním předchůdcem žalobce, je nutno klást zvýšené nároky stran obezřetnosti při uzavírání smluv, kdy si musel být vědom, že smlouvy neuzavírá s osobou v nich uvedenou, event. by šlo k jeho tíži, že totožnost takové osoby nedostatečně ověřil. Na straně žalobce tak nemohl nastat stav dobré víry v bezvadnost titulu, od něhož vydržení vlastnického práva odvozuje. Žalobce také nemohl být v dobé víře, že je vlastníkem předmětných pozemků, neboť mu až do roku 2004 nesvědčily zápisy vlastnického práva v příslušných evidencích a ani se změny v tomto směru až do roku 2004 nedomáhal, byť měl převodní smlouvy po celou dobu k dispozici.

52. Žalovanému, resp. jeho právní předchůdkyni nelze dle názoru soudu klást k tíži skutečnost, že se neplatnosti smluv v minulosti nedomáhali. Převodní smlouvy nebyly nikde evidovány ani registrovány, tudíž lze předpokládat, že žalovaný a jeho právní předchůdkyně o jejich existenci vůbec nevěděli. Právní předchůdkyně žalovaného paní [celé jméno původní účastnice] byla v dobré víře, že je vlastníkem předmětných pozemků, když předmětné pozemky byly projednány v dědickém řízení po její zemřelé matce paní [jméno] [příjmení], a tato je v roce 1986 děděním nabyla do vlastnictví. Původní žalovaná [celé jméno původní účastnice] byla v dobré víře i stran zápisu svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem v katastru nemovitostí, kde jako jejich spoluvlastník figurovala až do roku 2008. Její vlastnické právo bylo sporováno až okamžikem zahájení tohoto řízení, tj. od 1. 9. 2004, resp. od okamžiku doručení žaloby její osobě, tj. od 20. 1. 2005. Je tak logické, že pokud [celé jméno původní účastnice] žila v domnění, že je vlastníkem pozemků a současně neměla ponětí o existenci převodních smluv, nedomáhala se jejich neplatnosti, případně nenapadala pravost podpisů tam uvedených. [celé jméno původní účastnice] od počátku tvrdila, že jí smlouvy nejsou známy a považuje za nepravděpodobné, že by její matka [jméno] [příjmení] pozemky prodala. Obrana žalované, resp. žalovaného tak byla stran těchto tvrzení od počátku konzistentní. Žalovaná od roku 1986 do min. roku 2005 žila v domnění, že je vlastníkem předmětných pozemků. To, že se na nich jako vlastník nerealizovala, jí dle soudu také nelze klást k tíži, neboť jednak je nutné přihlédnout k tehdy panujícím společenským poměrům a jednak i k tomu, že vlastník má ke svému vlastnictví široké oprávnění zahrnující mj. i možnost věc opustit či ji zničit. Sám žalobce se zápisu svého domnělého vlastnického práva začal domáhat až v roce 1999, kdy se prokazatelně domáhal zápisu převodních smluv uzavřených s [celé jméno původní účastnice] v roce 1977 a v roce 1980 do katastru. Do té doby (tj. od roku 1973, 1978 a 1980) se o osud pozemků formálně nezajímal, i když fakticky se na nich jako vlastník realizoval. Skutečnost, že v důsledku tehdy panujících poměrů a jejich následné změny a pro absenci příslušných evidencí a registrací smluv, nebyl žalobce jako jejich vlastník evidován, nelze nikterak klást k tíži žalovanému či jeho předchůdkyni. K platnému převodu vlastnického práva k nim na žalobce s ohledem na shora uvedené ani nedošlo, když převodní smlouvy byly neplatné a nebylo stran jejich registrace postupováno v souladu se zákonem.

53. Na závěrech soudu ničeho nemění ani žalobcem k důkazu předložené platební příkazy, kdyžz nich lze zjistit jen to, že subjekty tam uvedené daly pokyn účtárně k výplatě částek tam uvedených paní [jméno] [příjmení]. Není z nich zřejmé, zdali skutečně k výplatě peněz došlo a příp. komu konkrétně byly peníze vyplaceny. Nadto skutečnost, že byly vystaveny platební příkazy, nemůže změnit ničeho na tom, že shora specifikované převodní smlouvy jsou ze shora uvedených důvodů absolutně neplatné, což ve svém důsledku znamená, že nemohou vyvolávat zamýšlené právní důsledky.

54. Soud se s ohledem na již shora uvedené z důvodu procesní ekonomie nezabýval dalšími žalovaným tvrzenými důvody případné neplatnosti předmětných převodních smluv, když ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou absolutně neplatné.

55. Soud s ohledem na obsah zrušovacího usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2019, č. j. 24 Cdo 1110/2019-244 a jeho závěr, že v posuzované věci je nikoliv na žalovaném, ale na žalobci, aby své tvrzení, že [jméno] [příjmení] předmětné převodní smlouvy uzavřela, prokázal, žalobce u jednání soudu konaného dne 16. 3. 2022 poučil dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby ve lhůtě 30 dnů od konání jednání označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že předmětné převodní smlouvy byly uzavřeny paní [jméno] [příjmení] s tím, že nevyhoví-li výzvě soudu, vystavuje se riziku, že bude ve věci neúspěšný z důvodu neunesení břemene důkazního. Žalobce ani po tomto poučení soudu žádný další důkaz stran tohoto svého tvrzení neoznačil a nepředložil a soud tak uzavřel, že žalobci se jeho tvrzení, že paní [jméno] [příjmení] převodní smlouvy podepsala, nepodařilo prokázat. <i>56. Dle § 235 h odst. 1 o.s.ř. byla-li povolena obnova řízení, soud prvního stupně, jakmile usnesení nabude právní moci, věc znovu bez dalšího návrhu projedná; přihlédne přitom ke všemu, co vyšlo najevo v původním řízení nebo při projednávání žaloby. Shledá-li soud napadené rozhodnutí věcně správným, zamítne usnesením návrh na jeho změnu. Jestliže soud napadené rozhodnutí ve věci samé změní, nové rozhodnutí nahradí původní rozhodnutí.</i> 57. Soud tak při hodnocení důkazů vzal do úvahy všechna zjištění z původního řízení a z projednání žaloby na obnovu řízení a věc v celém rozsahu, v jakém byla obnova povolena, znovu projednal. Vzhledem ke skutečnosti, že soud v tomto obnoveném řízení dospěl k závěru, že původní rozhodnutí, tj. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č. j. 48 C 272/2004-75, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, č. j. 37 Co 251/2008-68, nemůže ve světle nově zjištěných skutečností obstát, rozhodl soud nyní o změně těchto původních rozhodnutí tak, aby vedle sebe neexistovala dvě rozhodnutí. Nyní soudem změněný shora specifikovaný rozsudek byl podkladem pro zápis vkladu vlastnického práva žalobce k pozemkům specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. <b>Náklady řízení:</b> 58. Procesně úspěšný žalovaný má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které v souvislosti s řízením měl. Soud musí s ohledem na dikci § 235 i o.s.ř. a s ohledem na pravomocně povolenou obnovu řízení rozhodovat o náhradě nákladů řízení za všechny části řízení, tj. za řízení původní, za řízení o obnově i za řízení po povolené obnově. Původní žalovaná [celé jméno původní účastnice] byla v řízení nejdříve nezastoupená (resp. zastoupená svým synem coby obecným zmocněncem), následně se na základě plné moci ze dne 2. 1. 2010 nechala v řízení zastoupit notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalovaní, s kterými bylo po úmrtí původní žalované [celé jméno původní účastnice] v řízení pokračováno, [jméno] a [celé jméno původního účastníka] se v řízení nechali na základě plné moci ze dne 7. 6. 2012 zastoupit notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V plné moci pak bylo výslovně uvedeno, že jeho zastupování v řízení je v souladu s § 25a odst. 1 o.s.ř. a § 3 odst. 2 notářského řádu.

59. Soud má za to, že žalovanému nelze přiznat náhradu nákladů řízení spočívající v odměně notáře za jeho zastupování v řízení.

60. V civilním soudním řízení může být zástupcem účastníka kromě advokáta též notář. Činnost notářů je upravena zejm. v z. č. 358/1992 Sb., notářském řádu. Oproti zastoupení účastníka advokátem existuje u zastoupení notářem podstatné omezení spočívající v tom, že notář nemůže účastníka zastupovat v jakémkoli řízení, ale pouze v rozsahu svého oprávnění stanovených notářským řádem, a to zejména s přihlédnutím k omezením uvedeným v jeho § 3. Na rozdíl od advokáta notář nemá tzv. generální praxi, tj. nemůže zastupovat účastníky řízení ve všech řízeních, ale pouze ve vyjmenovaných, která souvisejí s jeho činností, např. poskytovat právní porady a zastupovat v jednání s fyzickými a právnickými osobami a v řízení před orgány veřejné moci, přičemž před soudy jen v řízeních podle části páté občanského soudního řádu, ve věcech veřejných rejstříků a ve věcech podle zákona o zvláštních řízeních soudních, s výjimkou některých vyjmenovaných řízení, která se agend notářů netýkají. V souladu s výše uvedeným může notář zastupovat v řízení podle části V. občanského soudního řádu, v řízeních ve věcech veřejného rejstříku a v řízeních podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Notář tedy může zastupovat účastníka před soudem jen ve výslovně stanoveném okruhu řízení. K zastupování před soudem jsou totiž obecně příslušní advokáti, nikoli notáři. Omezené zástupčí oprávnění notáře v civilním řízení zdůrazňuje také § 25a odst. 1 o. s. ř.: "Účastník si může zvolit zástupcem též notáře; notář může účastníka zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními předpisy. S ohledem na shora uvedené tak soud žalovanému nepřiznal při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměnu notáře dle vyhl. č. 177/1996 Sb., ale přistupoval k němu jako k účastníkovi nezastoupenému. <i>61. Dle § 151 odst. 3 o.s.ř. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.</i> 62. Citované ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. bylo vloženo do § 151 o.s.ř. novelou o.s.ř. č. 139/2015 Sb., účinnou od 1. 7. 2015. Na toto ustanovení navozující vyhláška č. 254/2015 Sb., která upravuje výši paušální náhrady nezastoupeného účastníka a podává demonstrativní výčet úkonů, za které paušální náhrada přísluší, pak vstoupila v účinnost dne 6. 10. 2015, s tím, že v mezidobí byla nezastoupeným účastníkům přiznávána paušální náhrada ve výši 300 Kč analogicky dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

63. Soud proto s ohledem na shora uvedené přiznal žalovanému paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za úkony po datu 1. 7. 2015 (byť ve věci byly činěny úkony i před tímto datem), a to tedy za celkem 13 úkonů: -) účast u jednání před soudem dne 17. 9. 2015 (čl. 153 spisu), -) vyjádření ze dne 27. 12. 2016 (čl. 191 spisu), -) účast u jednání před soudem dne 10. 1. 2017 (čl. 193 spisu), -) závěrečný návrh ze dne 23. 1. 2017 (čl. 199 spisu), -) účast u jednání před soudem dne 25. 4. 2017 (čl. 204 spisu), -) odvolání ze dne 7. 7. 2017 (čl. 213 spisu), -) účast u jednání před Krajským soudem v Brně dne 9. 10. 2018 (čl. 228 spisu), -) dovolání ze dne 29. 11. 2018 (čl. 235 spisu), -) účast u jednání před soudem dne 10. 9. 2020 (čl. 255 spisu), -) vyjádření ze dne 17. 10. 2020 (čl. 257 spisu), -) účast u jednání před soudem dne 16. 3. 2022 (čl. 262 spisu), -) závěrečný návrh ze dne 5. 5. 2022 (čl. 277 spisu), -) účast u jednání před soudem dne 17. 6. 2022 (čl. 281 spisu).

64. Žalovanému v souvislosti s řízením vznikly dle § 137 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení spočívající také v jím zaplacených soudních poplatcích v celkové výši 34.000 Kč, a to za: -) odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2008, č. j. 48 C 272/2004-75, ve výši 3.000 Kč (uhrazeno dne 6. 6. 2008 – čl. 78 a dne 27. 6. 2008 – čl. 81 spisu) -) dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009, č.j. 37 Co 251/2008-86, ve výši 5.000 Kč (uhrazeno dne 6. 1. 2010 – čl. 93 spisu) -) návrh na obnovu řízení ve výši 5.000 Kč (uhrazeno dne 7. 6. 2012 – čl. 105 spisu) -) odvolání proti usnesení Městského soudu ze dne 12. 2. 2013, č. j. 48 C 272/2004-118, ve výši 2.000 Kč (uhrazeno dne 27. 3. 2013 – čl. 123 spisu), -) odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2017, č. j. 48 C 272/2004-207, ve výši 5.000 Kč (uhrazeno dne 23. 8. 2017 – čl. 221 spisu), -) dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2018, č. j. 37 Co 331/2017-230, ve výši 14.000 Kč (uhrazeno dne 4. 12. 2018 – čl. 241 spisu)

65. Soud tak žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznal částku v celkové výši 37.900 Kč. <b>Náklady státu:</b> 66. Státu vznikly v souvislosti s řízením náklady v podobě znalečného. Ve věci byla k vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ustanovena znalkyně. Znalkyni bylo pravomocně ke dni 22. 11. 2016 pak přiznáno usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 48 C 272/2004-189, znalečné v celkové výši 9.094 Kč Tyto náklady státu byly rozsudkem zdejšího soudu dne 25. 4. 2017, č. j. 48 C 272/2004-207, ve spojení s jeho usnesením ze dne 23. 6. 2017, č. j. 48 C 272/2004-212, uloženy zaplatit žalovanému, který je soudu dne 27. 11. 2018 uhradil. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 11. 2019, č. j. 24 Cdo 1110/2019-244, byla rozhodnutí, kterým byla žalovanému povinnost uhradit státu vzniklé náklady, zrušena. Soud proto nyní ve výroku III. tohoto rozsudku vzhledem k výsledku řízení, kdy žalovaný již povinnost k náhradě nákladů státu nemá, rozhodl o vrácení této žalovaným uhrazené částky žalovanému.

67. V průběhu řízení vznikly státu v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku náklady ve výši 9.094 Kč a dále náklady vzniklé státu v souvislosti s výslechem soudem ustanovené znalkyně ve výši 1.487,90 Kč, tj. celkově tak státu vznikly náklady ve výši 10.581,90 Kč, které soud vzhledem k výsledku řízení uložil zaplatit procesně neúspěšnému žalobci, a to dle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát proti účastníkům dle výsledků řízení právo na jejich náhradu.