48 C 52/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2.876,72 Kč - smluvní pokuta

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 876,72 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.000 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2.876,72 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou byla dne 8. 5. 2018 uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytovat žalované služby elektronických komunikací a přístup ke službám třetích stran a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Žalované bylo za účelem využívání služeb zapůjčeno přijímající zařízení modem COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (SN [] [anonymizováno]). Žalovaná nedostála smlouvě, nehradila řádně a včas úplatu za služby a smlouva následně zanikla odstoupením právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná nedostála své povinnosti vrátit žalobkyni řádně a včas zapůjčené zařízení a žalobkyně tak má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení poplatku za odpojení ve výši 500 Kč a uhrazení částky 376,72 Kč z titulu neuhrazeného nájemného za pronajaté koncové zařízení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi účastníky byla dne 4. 5. 2018 (nikoliv dle žaloby dne 8. 5. 2018) uzavřena smlouva [číslo] o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, na základě které se právní předchůdce žalobce [právnická osoba] zavázal poskytovat žalované internetové a televizní připojení a žalovaná se zavázala hradit za sjednané služby cenu dle jednotlivých měsíčních vyúčtování. Současně byl touto smlouvou žalované poskytnut do pronájmu modem WIFI ED3 0 za 70 měsíčně. V samém závěru smlouvy je pod písm. f) smlouvy uvedeno, že účastník prohlašuje, že„ se zavazuje uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.5 Podmínek)“. V čl. 7 a 7.5 všeobecných obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně je pak uvedena povinnost vrátit do 7 dnů po ukončení smlouvy pronajaté příjímací zařízení poskytovateli služeb, a to řádně a včas. V čl. 7 podmínek je pak stanoveno, že v případě nevrácení pronajatého zařízení řádně a včas, může být zákazníkovi naúčtována smluvní pokuta dle ceníku. Její výše 2.000 Kč je pak stanovena v ceníku právního předchůdce žalobkyně účinného od 1. 10. 2018 a od 1. 12. 2018. Koncové zařízení bylo žalované předáno dne 7. 5. 2018 (viz zakázkový list z téhož dne). Žalovaná nehradila právnímu předchůdci žalobkyně vyúčtování řádně a včas. Žalobkyně se tak po žalované domáhá z titulu nájemného za jí předané koncové zařízení zaplacení částky 98,98 Kč na základě vyúčtování [číslo] ze dne 1. 6. 2018 se splatností k 20. 6. 2018, dále zaplacení částky 140 Kč na základě vyúčtování [číslo] ze dne 1. 8. 2018 se splatností k 20. 8. 2018, zaplacení částky 70 Kč na základě vyúčtování [číslo] ze dne 1. 9. 2018 se splatností k 20. 9. 2018, zaplacení částky 70 Kč na základě vyúčtování [číslo] ze dne 1. 10. 2018 se splatností k 20. 10. 2018 a zaplacení částky 497,74 Kč na základě vyúčtování [číslo] ze dne 1. 11. 2018 se platností 20. 11. 2018 představující nezaplacený poplatek za odpojení a část nájemného. Právní předchůdce žalobkyně od smlouvy z důvodu nehrazení závazků žalovanou ke dni 20. 12. 2018 odstoupil, o čemž žalovanou zpravil dopisem ze dne 6. 12. 2018 a současně ji vyzval k úhradě dlužné částky a k vrácení pronajatého modemu do 3. 1. 2019. Žalovaná dlužnou částku ani přes opakované výzvy neuhradila, současně nevrátila řádně a včas pronajaté zařízení, byť k tomu byla vyzvána i prostřednictvím předžalobní upomínky zaslané ji právním zástupcem žalobkyně doporučeně dne 12. 5. 2020 na adresu [adresa žalované].

6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do zaplacení částky 876,72 Kč. Mezi účastníky řízení vznikl dnem uzavření smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (§ 63 z. č. 127/2005 Sb.) závazkový právní vztah. Z tohoto závazkového právního vztahu vznikla žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, povinnost poskytovat žalované základní a doplňkové služby elektronických komunikací a dodat koncové zařízení a žalované vznikla povinnost žalobkyni za tyto služby uhradit vyúčtované ceny, jakož i povinnost uhradit žalobkyni nájemné za koncové zařízení, které si od ní pronajala. Žalobkyně svým povinnostem z těchto závazkových vztahů dostála, když žalované poskytovala své služby a předala jí žalovanou pronajaté koncové zařízení, žalovaná nikoliv, když žalobkyni neuhradila řádně a včas cenu za jí poskytované služby a dále nájemné za pronajaté koncové zařízení. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 876,72 Kč vyplývá z jednotlivých vyúčtování a představuje část dosud neuhrazeného nájemného za modem a dále poplatek za odpojení z důvodu nedoplatku ve výši 500 Kč. Výše poplatku za odpojení pak vyplývá z ceníku právního předchůdce žalobkyně účinného od 1. 10. 2018 a od 1. 12. 2018. Žalovaná nedostála svým závazkům ze shora uzavřené smlouvy, když nehradila řádně a včas jednotlivá vyúčtování ve lhůtách jejich splatnosti. Žalobkyně od smlouvy odstoupila a žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni dosud neuhrazenou cenu za pronájem a poplatek za odpojení. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky, neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud proto žalobě co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 876,72 Kč vyhověl a zavázal žalovanou k její úhradě.

7. Co se pak nároku žalobkyně na zaplacení částky 2.000 Kč coby smluvní pokuty týče, dospěl soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, k závěru, že žaloba není v této části důvodná, a proto ji zamítl. Ústavní soud v tomto nálezu zcela jednoznačně dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv nemohou být ujednání zakládající smluvní pokutu součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tedy listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Opačný postup je tak v rozporu se zásadou poctivosti. V praxi se tato zásada projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvlášť jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný, např. smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmí být nevýrazně menší, než okolní text, nesmí být umístěn v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. Uvedená zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. I ve spotřebitelských smlouvách je možno všeobecné obchodní podmínky uplatnit, nicméně taková aplikace má nejen uvedená formální omezení, nýbrž i omezení obsahová. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o smluvní pokutě. Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

8. V daném případě s ohledem na postavení stran smlouvy přitom není sporu, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 4. 5. 2018 je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobkyně při jejím uzavírání a plnění jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, vystupoval tedy jako podnikatel, zatímco žalovaná takto nejednala a vystupovala v daném závazkovém vztahu jako spotřebitel. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že žalovaná podepsala toliko jen smlouvu samotnou, nikoliv pak všeobecné obchodní podmínky či ceník právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně opírá svůj nárok na žalovanou částku o ujednání uvedené pod písm. f) smlouvy. V daném ujednání zcela absentuje jak samotná výše smluvní pokuty, tak i uvedení konkrétní povinnosti, za jejichž porušení se žalobce může smluvní pokuty domáhat. Ze smlouvy ani není zřejmé, co konkrétně se rozumí tím, že účastník zařízení nevrátí včas a v pořádku. Na takto sjednané ujednání o smluvní pokutě nelze pohlížet jako na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě, neboť jak samotná povinnost, tak i výše smluvní pokuty je uvedena v jiném dokumentu než je samotná smlouva. Z obsahu samotné smlouvy je pak zcela evidentní, že tato byla uzavřena tzv. adhezním způsobem ve smyslu § 1798 a násl. občanského zákoníku. Žalované tak byl právním předchůdcem žalobkyně předložen k podpisu hotový text smlouvy, kde se pouze doplňovaly údaje týkající se identifikace žalované a jí sjednané služby. Sama žalovaná neměla možnost do textu smlouvy jakkoliv zasahovat a tento nějak ovlivnit. Ujednání o smluvní pokutě musí být uvedeno v textu samotné smlouvy, k níž žalovaná připojuje svůj podpis a musí být sjednáno individuálně, nikoliv způsobem uvedeným v posuzované smlouvě. Samotné ujednání o smluvní pokutě vyvolává svým umístěním a hlavně velikostí písma, jež je na hranici čitelnosti, dojem zcela nepodstatného ujednání, nikoliv tak ujednání, jež žalovanou zatěžuje povinností platit za porušení smluvní povinnosti značně vysokou smluvní pokutu. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že ujednání o smluvní pokutě považuje za neplatné ujednání ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Ústavního soudu a žalobu v tomto rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že závěry prezentované v citovaném rozhodnutí jsou zcela aplikovatelné na projednávaný případ.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 2.876,72 Kč. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I. rozsudku, tedy částkou 876,72 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku v částce 2.000 Kč, pro kterou byla žalobkyně v řízení procesně neúspěšná. Žalobkyně tak byla proto úspěšný co do 30,5 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 69,5 % a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobkyně, by žalovaná měla právo na náhradu 39 % účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalované v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.