48 C 55/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované a svědka za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: ; , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice o zaplacení 32 241 Kč s příslušenstvím – náhrada škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32.241 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 11. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 41.221 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba ze dne 22. 3. 2022 (čl. 1 spisu), kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 32.241 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která žalobkyni vznikla pádem mobilní dopravní značky na její automobil Škoda Superb. Dne 11. 5. 2021 po 14. hod. při projíždění ulicí [anonymizováno] spadla vlivem větru na vůz žalobkyně svislá dopravní značka umístěná na mobilním přenosném stojanu. Po pádu značky s jejím odklizením pomáhal řidič linkového autobusu městské hromadné dopravy. Na místo se dostavil pohotovostní vůz žalované a hlídka Policie České republiky. Žalobkyně pořídila fotodokumentaci, ze které je zřejmé, že při pádu značky a nárazu do vozidla, vypadla z rámu. Žalovaná po události dopravní značení umístila odpovídajícím způsobem zabraňujícím jejímu pádu. Škoda je představovávána náklady spojenými s opravou poškozeného vozidla. Pojišťovna žalované žalobkyni sdělila, že odpovědnost za škodu neuznává, neboť k pádu značky došlo v důsledku poryvu větru a jde o vyšší moc. Žalobkyně s tímto závěrem pojišťovny nesouhlasí. Intenzita větru nebyla natolik silná, aby se bylo možno vyvinit s poukazem na vyšší moc. Žalobkyně má za to, že nelze mít důvodné pochybnosti o průběhu škodné události, o příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti žalovanou. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 15. 9. 2021. V reakci na výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 16. 5. 2022 uvedla, že nárazem značky došlo k poškození a vysklení pravého bočního skla vozidla žalobkyně, k jeho poškození vrypem a škrábanci pravého okenního a dveřního sloupku a k poškození hlubokým vrypem skla pravých zadních dveří vozidla.

2. Žalovaná v podání ze dne 22. 6. 2022 (čl. 11 spisu) uvedla, že žalobu považuje za neoprávněnou a navrhla její zamítnutí. Žalobkyně považuje za sporné, zda, na jakém místě a za jakých okolností k předmětné události došlo. S žalobkyní předložených důkazů nevyplývá příčina škody. Žalovaná nadto neprokázala, že žalovaná zanedbala dohled nad přenosným přechodným označníkem zastávky a nenese tak za škodu odpovědnost. Přenosný označník zastávky žalovaná umísťuje na základě stanovení přechodného dopravního značení silničním správním úřadem. Škoda byla způsobena poryvem větru, tedy tzv. vyšší mocí, a proto žalobkyně za vzniklou škodu nenese odpovědnost.

3. Žalobkyně v replice ze dne 1. 8. 2022 (čl. 15 spisu) uvedla, že žalovaná sama do druhého dne po události zjednala nápravu, když dopravní značení umístila odpovídajícím způsobem zabraňujícím možnosti pádu značky. Žalovaná se své odpovědnosti nemůže zprostit s poukazem na tzv. vyšší moc, neboť poryv větru neměl takovou intenzitu, aby se mohla žalovaná vyvinit, neboť pokud by byl předmětný označník uchycen řádným a předepsaným způsobem, nemohlo k události dojít ani s přispěním větru.

4. Dne 3. 4. 2023 do řízení vstoupil vedlejší účastník, a to [pojišťovna].

5. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, spisem Policie České republiky, zvukovým záznamem, fotografiemi, výslechem níže uvedených svědků a účastnickým výslechem žalobkyně a zjistil tento skutkový stav.

6. Žalobkyně je na základě dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů ze dne 25. 11. 2019 vlastníkem osobního automobilu Škoda Superb, [registrační značka] (viz předmětná dohoda ze dne 25. 11. 2019 a technický průkaz vozidla).

7. Mobilní dopravní značka označující dočasnou zastávku autobusu městské hromadné dopravy byla umístěna v mobilním označníku, na kterém byly připevněny dvě tabulky – jedna obsahující informaci o názvu autobusové zastávky a druhá obsahující informace o dočasném jízdním řádu. Z fotografií je patrné, že tabulka s vyobrazením autobusu je z rámu mobilní značky vypadlá a leží volně na zemi při patě označníku. Vedle něj je na zemi povalený kovový odpadkový koš. Označník stojí u sloupu veřejného osvětlení na štěrkovém podlaží u obrubníku. Na druhé straně silnice se nachází dočasná dopravní značka umístěná taktéž na kovové konstrukci a postavená na trávníku (viz dvě barevné fotografie označníku).

8. Z fotografií je patrné poškození vozidla – u vozidla bylo vyskleno přední sklo u spolujezdce, na sloupku předních a zadních dveří u spolujezdce je patrný vryp táhnoucí se po celé ploše skla na pravých zadních dveřích, sloupek pravých předních dveří je na jednom místě promáčknutý a v místě promáčknutí a vrypu se nachází žlutá barva. Ve vozidle se nacházejí střepy. Detaily poškození jsou patrné i z fotografií pořízených servisem provádějícím opravu osobního vozidla. Z těchto fotografií je také patrné, že byla provedena oprava vzniklého poškození na předmětném vozidle (viz fotografie).

9. Z fotografií je pak patrné, že následně byla tabulka označující provizorní zastávku autobusu a jízdní řád umístěny kovovými páskami na sloup veřejného osvětlení.

10. Dopisem ze dne 13. 5. 2021 se žalobkyně domáhala náhrady škody vzniklé jí na jejím osobním automobilu. V dopise žalobkyně popsala, že ke škodní události došlo dne 11. 5. 2021 ve 14. hod. na ulici [ulice] u budovy základní školy tak, že vlivem silného větru došlo k pádu stojanu značky na její vůz, čímž došlo na jeho pravé straně k poškození skla, sloupku a zadního okna. Řidič po chvíli projíždějícího autobusu padlý stojan ze silnice z důvodu jeho projetí ulicí zvedl. Žalobkyně zavolala na místo hlídku Policie České republiky, která jí po přijetí na místo, odkázala na žalovanou. Na místo se dostavili pracovníci dispečinku, kteří si pořídili fotografie a zápis. Dispečer následně instruoval žalobkyni, jak má dále ve věci postupovat, že má událost nahlásit na pojišťovnu a kontaktovat právní oddělení žalované, což žalobkyně provedla (viz dopis žalobkyně ze dne 13. 5. 2021).

11. Žalovaná dopisem ze dne 13. 5. 2021 informovala žalobkyni o zahájení interního šetření v souvislosti s jí dne 13. 5. 2021 oznámenou událostí a sdělila jí číslo pojistné události vedené u [pojišťovna] a vyzvala ji k součinnosti v podobě doložení tam požadovaných listin.

12. Žalobkyně v dopise„ hlášení škody“ ze dne 25. 5. 2021 popsala, že jí dne 11. 5. 2021 při projíždění ulicí [anonymizováno] v [obec] spadla na auto značka autobusové náhradní dopravy a prorazila jí sklo, svezla se po pravé boční straně auta a poškodila sloupek a lak na dveřích a zadní okno. Ve voze byl na zadním sedadle syn žalobkyně, který plakal a žalobkyně nevěděla, zdali není zraněný. Ve chvíli, kdy syna uklidňovala a zjišťovala jeho zdravotní stav, zastavil za jejím autem autobus, který z důvodu pádu značky nemohl pokračovat v jízdě, jeho řidič vystoupil a stojan zvedl. Vozidlo žalobkyně i poté nadále tvořilo překážku v dopravě, a proto z místa popojela a vozidlo odstavila za křižovatkou [ulice] x [ulice]. Kontaktovala hlídku Policie České republiky, která se na místo dostavila a sdělila jí, že má kontaktovat žalovanou a škodu nahlásit. Žalobkyně zkontaktovala telefonicky žalovanou a hovořila s panem [celé jméno svědka], který na místo vyslal dispečink, který se tam dostavil. Jeho pracovníci pořídili fotografie a sdělili žalobkyni, že viníkem je žalovaná. Dispečeři dále žalobkyni poučili o nutnosti kontaktovat právní oddělení žalované a pojišťovnu. Dispečer jí sdělil, že již není třeba nic vyplňovat a vše je již zadáno v systému. Na základě sdělení pracovníka pojišťovny žalobkyně s vozem z místa nehody odjela a vůz zabezpečila na uzamčeném dvoře. Dne 12. 5. 2021 žalobkyně kontaktovala právní oddělení žalované a hovořila s paní [příjmení], který jí sdělila číslo pojistné události a vyzvala jí k odeslání žádosti o náhradu škody na autě, což žalobkyně učinila. Následně zkontaktovala [pojišťovnu] [anonymizováno], kde jí bylo sděleno, že má vyčkat příchodu likvidátora. Vzhledem k tomu, že se jí následně žádný likvidátor neozval, sama vyhledala smluvní servis, kde zjistili stav vozidla a zaznamenali škodu na něm. Likvidátor se následně neozval ani žalobkyni ani autoservisu, který jí dne 20. 5. 2021 sdělil, že auto je opravené a čeká se na krycí dopis likvidátora. Pojišťovna jí dopisem ze dne 25. 5. 2021 sdělila, že škodu neuhradí, neboť žalovaná se necítí býti viníkem. Žalobkyně jako pracující samoživitelka dvou dětí potřebuje vůz ke každodenní činnosti. Necítí se být viníkem a situaci ani nepovažuje za nešťastnou náhodu, neboť značka měla být upevněna takovým způsobem, aby k události nedošlo, když následně byla značka připevněna zcela jinak ke sloupu veřejného osvětlení.

13. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 15. 9. 2021 k uhrazení žalované částky do 10. 11. 2021 (viz předžalobní upomínka ze dne 15. 9. 2021).

14. Žalobkyně dne 2. 6. 2021 oznámila poškození svého osobního automobilu na Policii České republiky, Obvodním oddělení policie [] (viz potvrzení o přijatém oznámení).

15. Ze sdělení informací Policie České republiky, Obvodního oddělení policie [], ze dne 9. 2. 2023, bylo zjištěno, že policie dne 11. 5. 2021 ve 14.21 hod. přijala oznámení žalobkyně ohledně větru, který zapříčinil pád značky. Na místo se ve 14.30 hod. dostavila hlídka OOP [], která dle stavu poškození předmětného vozu a popsaného děje žalobkyní došla k závěru, že došlo k pádu dočasné zastávky MHD na projíždějící vozidlo, které se v době příjezdu hlídky nacházelo za křižovatkou [ulice] x [ulice] v [obec]. Značka již byla postavena na travnaté – kamenité ploše a byly na ní patrné známky poškození. Hlídka místo opustila ve 14.40 hod. Zakročující hlídka si s odstupem času již nic bližšího nepamatuje.

16. Ze zápisu o poškození motorového vozidla vyplývá, že vozidlo žalobkyně bylo dne 14. 5. 2021 přijato k opravě ve [právnická osoba], []. Dále je z něj zřejmý rozsah poškození vozidla i provedené opravy.

17. Z faktury [právnická osoba] [] ze dne 20. 5 2021 [číslo] pak vyplývá, že oprava předmětného osobního automobilu stála 32.241 Kč. Faktura byla splatná dne 3. 6. 2021. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 10. 6. 2021 pak bylo zjištěno, že tato částka byla dne 10. 6. 2021 uhrazena.

18. Vedlejší účastník ([pojišťovna]) žalobkyni v dopise ze dne 9. 6. 2021 sdělil, že obdržel oznámení o škodní události ze dne 11. 5. 2021. Pojištěná (žalovaná) uvedla, že porušení prevenční povinnosti je sporné. Žalovaná využívá standartních schválených označníků. Pokud žalobkyně uvedla, že k jeho pádu došlo vlivem poryvu větru, jedná se o vyšší moc spočívající v mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události, která způsobí škodu. Žalovaná s ohledem na nedoložení příčinné souvislosti a zavinění na její straně neuznala svoji odpovědnost za vzniklou škodu. Žalobkyně neprokázala, že ke škodě došlo způsobem jí uvedeným, a kdyby se jí to podařilo prokázat, nebylo pojištěnému prokázáno, že nad věcí zanedbal náležitý dohled, tudíž za vzniklou škodu nenese odpovědnost, a proto pojišťovna nemůže žalobkyni nahradit způsobenou škodu (viz dopis vedlejšího účastníka ze dne 9. 6. 2021).

19. Žalobkyně v dopise ze dne 16. 6. 2021 vyjádřila nesouhlas se zamítavým postojem vedlejšího účastníka a uvedla, že existenci vzniku škodní události je možné konstatovat z fotodokumentace pořízené žalobkyní, z její a svědecké výpovědi řidiče autobusu, který značku odklízel. Ke vzniku škody došlo pádem značky z travnaté části chodníku do vozovky. Žalobkyně opětovně vyzvala vedlejšího účastníka k náhradě vzniklé škody ve výši 32.241 Kč (viz dopis žalobkyně ze dne 16. 6. 2021).

20. Vedlejší účastník žalobkyni v dopise ze dne 27. 8. 2021 sdělil, že provedl revizi spisu, znovu posoudil nárok žalobkyně a opětovně nárok žalobkyně odmítl s tím, že žalobkyně neprokázala, že by ke vzniku škody došlo způsobem jí uváděným, neboť žalobkyní předložené fotografie byly pořízeny na jiném místě a příčina škody tak nebyla prokázána.

21. Ze sdělení informací o škodní události Policie České republiky, Obvodního oddělení policie [] ze dne 21. 12. 2021, bylo zjištěno, že dne 11. 5. 2021 ve 14.25 hod. byla vyslána hlídka OOP [] na adresu [adresa], kde mělo dojít z důvodu pádu značky k poškození vozidla žalobkyně. Hlídka na místě zjistila, že žalobkyně jela svým vozem Škoda Superb ve směru od křižovatky [ulice] po ulici [ulice], kde u konce domu [ulice a číslo] došlo k poškození jejího vozidla. Žalobkyně coby oznamovatelka hlídce uvedla, že po ulici jela za silného větru, kdy na úrovni zastávky náhradní autobusové dopravy došlo vlivem větru k pádu dopravního značení na její právě projíždějící vozidlo. K poškození vozidla mělo dle jejího tvrzení dojít tak, že vlivem silného větru došlo k samovolnému vychýlení a shození dopravního značení a k celému vysklení bočního okna u spolujezdce, dále jeho posunem došlo k vrypům na středním dělícím sloupku pravé strany a ke škrábanci na pravém zadním okně druhé řady sedadel. Po pádu zůstalo dopravní značení ležet na zemi a poté je zvedl řidič projíždějícího autobusu, neboť dopravní značení tvořilo překážku v silničním provozu. Žalobkyně zastavila z důvodu bezpečnosti až za křižovatkou s ulicí [ulice], odkud volala Policii České republiky, kde byl přítomnou hlídkou zjištěn u vozidla žalobkyně shora popsaný stav poškození, který dle ní odpovídá popsanému sledu událostí od oznamovatelky. Žalobkyně byla dále hlídkou instruována k dalšímu postupu s tím, že věc bude řešena jako škodní událost nepříslušící do kompetence policie a že dle šetření nedošlo k úmyslnému jednání ze strany třetí osoby ani k jakémukoliv trestněprávnímu jednání. Žalobkyně byla poučena, že událost je nutno řešit s žalovanou, neboť dopravní značení je v jejím držení a užívání.

22. Ze spisu Policie České republiky sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] pak bylo zjištěno, že z tam založeného úředního záznamu ze dne 29. 5. 2021 vyplývají tytéž informace jako ze sdělení informací o škodní události ze dne 21. 12. 2021. Z potvrzení o přijatém oznámení ze dne 2. 6. 2021 vyplývá, že žalobkyně oznámila na Policii České republiky poškození svého vozidla. Z jejího úředního záznamu ze dne 3. 6. 2021 je pak zřejmé, že škodní událost nepřísluší do kompetence policie a že nebylo zjištěno protiprávní jednání. Spis dále obsahuje i sdělení informací o škodní události ze dne 21. 12. 2021 a ze dne 9. 2. 2023 (viz výše). Na fotografiích tam obsažených je vidět poškození vozidla žalobkyně spočívající ve vysklení pravého předního skla a ve vrypu na pravém zadním skle. Na dalších fotografiích je pak zachycen zepředu i zezadu pohled na označník s vypadlou cedulkou označující autobusovou zastávkou a s povaleným odpadkovým košem.

23. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že je zaměstnán u žalované jako dispečer a že se k pokynu nadřízeného dostavil na místo události. Na místě pořídili fotografie označníku. Událost si vybavil po přečtení záznamů o ní. Neví, jak daleko vozidlo žalobkyně stálo od místa události. Současně uvedl, že veškerá jejich komunikace je nahrávána a uschovávána.

24. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že je u žalované zaměstnán na pozici traťový dispečer. Spontánně si s ohledem na přítomnost svého kolegy před jednací síní vybavil jen to, že došlo k pádu dopravného značení a že žalobkyně tam stála s vozidlem. Událost na místě zdokumentovali, žalobkyni ztotožnili a předali věc směrovému dispečerovi. Na místo se vydali k pokynu směrového dispečera. Událost uvedli do denního hlášení budˇ vysílačkou nebo mobilním telefonem. Hovory jsou nahrávané. Svědek si k věci nic bližšího ani po zhlédnutí fotografií zachycujících zastávku nevybavil.

25. Svědek [celé jméno svědka] uvedl, že je u žalované zaměstnán jako technik bezpečnosti provozu. Předmětnou věci si vybavuje zběžně, neboť nebyla v jeho gesci. Ihned po přijetí oznámení od žalobkyně předal ústně informaci o události kompetentní osobě, aby zajistila výjezd dispečerů, kteří se na místo dostavili. Jeho telefon není nahráván.

26. Na fotografiích pořízených žalovanou (viz CD disk) je zachyceno vozidlo žalobkyně stojící opodál od místa provizorní autobusové zastávky. Na fotografii je pak zachycen dispečer žalované a žalobkyně. Všechny žalovanou (jejími dispečery) pořízené fotografie pak obsahují datovou stopu, ze které vyplývá, že byly pořízeny dne 11. 5. 2021.

27. Na zvukovém záznamu žalované (viz CD disk) je pak zachycena komunikace pracovníka dispečinku s jinou zaměstnankyní žalované. Vyplývá z ní, že žalobkyně žalovanou ohledně předmětné události kontaktovala a oznámila jí vznik škody – na ulici [ulice] došlo k pádu přenosné zastávky žalované na vůz žalobkyně a k poškození jeho okna a dvou dveří. Z nahrávky také vyplývá, že se na místo události dostavila obvodní hlídka policie a pracovníci žalované, kteří událost zaznamenali do evidence žalované.

28. Soud u jednání konaného dne 11. 1. 2023 vyzval a poučil žalobkyni dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení a k předložení důkazů k prokázání svého tvrzení, že ke škodě došlo způsobem popsaným žalobkyní v žalobě. Žalobkyně na poučení soudem reagovala ihned u jednání a následně i podáním ze dne 8. 2. 2023.

29. S ohledem na žalobkyní učiněné důkazní návrhy a s ohledem na skutečnost, že těmito důkazy či informacemi disponovala žalovaná a žalobkyně navrhla soudu jejich vyžádání u ní, vyzval soud žalovanou dle § 129 odst. 2 o.s.ř. k součinnosti při jejich opatření a předložení, a to zejm. ke sdělení identifikačních údajů pracovníka dispečinku pana [celé jméno svědka] a dvou pracovníků pohotovostního vozidla vyslaného k předmětné události a k předložení hlasového záznamu zachycujícího telefonát žalobkyně s pracovníkem žalované. Žalovaná soudu následně sdělila, že nemá k dispozici hlasový záznam zachycující telefonát žalobkyně s panem [celé jméno svědka]. Následně soud vyzval žalovanou k součinnosti při sdělení čísel linek obsluhujících provizorní zastávku v daný den a ke sdělení iniciálů řidičů autobusů a dále při označení a při předložení všech dokumentů vztahujících se k předmětné škodní události, kterými žalovaná disponuje (např. hlášení, fotografií a zvukových záznamů). Žalovaná k výzvě soudu ze dne 20. 3. 2023 v podání ze dne 18. 4. 2022 označila autobusové linky obsluhující předmětného dne provizorní zastávku a jména jejich řidičů. Současně soudu na flash disku předložila fotografie a zvukové záznamy dispečerů vztahující se k předmětné události.

30. Soud všechny řidiče autobusových linek obsluhujících předmětnou zastávku vyslechl. Svědek [celé jméno svědka] si k předmětné události ani po seznámení se s fotografiemi označníku nic nevybavil. Stejně jako soudem slyšený svědek pan [celé jméno svědka], který navíc po předestření obsahu předmětné události a zhlédnutí fotografií označníku výslovně uvedl, že pokud by zvedal označník, určitě by si to pamatoval. Svědek [celé jméno svědka] také o události spontánně nic nevěděl, po předestření obsahu události uvedl, že žádný označník nezvedal.

31. Soud dále ve věci vyslechl řidiče autobusu pana [celé jméno svědka], který si po předestření události soudem, k věci ničeho nevybavil. Po seznámení se s fotografiemi označníku svědek sám spontánně uvedl, že„ označník je dost těžkej, aby jako by vítr ho shodil nebo něco,jo“, ačkoliv soud v rámci obsahu předestření předmětné události tento výraz vůbec nepoužil. Svědek byl (ostatně jako všichni slyšení svědci) před zahájením výslechu soudem poučen podle § 126 o.s.ř. a současně soud přímým dotazem na svědka zjišťoval, zdali dostal od někoho instrukce, jak má u soudu vypovídat. Poté, co byl svědek soudem dotázán na to, proč zmiňuje vítr a odkud má tuto informaci, svědek viditelně znervózněl a začal rychle mluvit. Soud tak na základě shora uvedeného pochybuje o věrohodnosti svědka [celé jméno svědka], neboť má za to, že svědek soudu neuvedl vše, co o věci věděl a evidentně měl o věci informace (o větru), které soudu sám spontánně nesdělil, když na úvod své svědecké výpovědi výslovně uvedl, že si nic nevybavuje a neví, o čem se v projednávané věci jedná. Nadto byl soudem z počátku přímo dotazován, zdali byl nějak a někým instruován stran své svědecké výpovědi, což vyloučil. Dle soudu by bylo zcela pochopitelné, kdyby se svědek„ pídil“ po důvodech, pro které je k soudu volán a zajímal se o ně, zvlášť potkal-li se před jednací síní se svými kolegy a jedná se o věc jeho zaměstnavatele, a nijak by jeho svědeckou věrohodnost následně nesnižoval fakt, že by tuto skutečnost soudu při své svědecké výpovědi sdělil, zvlášť, je-li jím na to výslovně dotazován. Pokud to ale svědek neuděl (byť o věci měl evidentně informace, které mu nebyly soudem sděleny a nemohl je objektivně získat ani z obsahu spisu či z předvolání k výslechu), má soud o jeho věrohodnosti pochybnosti.

32. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že jí v okamžiku, kdy projížděla po ulici [ulice], spadl z boku na její vůz označník a svezl se jí po autě. Syn přítomný v autě začal plakat, měl zabodané střepy v rukou. Ty byly rozeseté po celém autě. Žalobkyně zastavila a z vozu vystoupila. Za její vůz přijel autobus. Začala na jeho řidiče křičet, ať označník nechá na místě a šla konejšit svého syna. S řidičem pak již nemluvila. Žalobkyně byla nervózní, s vozem popojela 20–30 metrů za křižovatku. Po zjištění stavu syna pak volala policii. Po příjezdu hlídky s nimi šla k označníku a ti jí řekli, že musí kontaktovat vlastníka označníku. Označník ze silnice zvedl řidič autobusu. V místě byl vysoký obrubník, žalobkyně nijak z cesty nevybočila. Označník nestál na zpevněné tvrdé podložce. Žalobkyně následně kontaktovala žalovanou, kde se s ní s ohledem na skutečnost, že se nejedná o střet s jiným vozidlem, nehodlali bavit. Hovořila tam s panem [celé jméno svědka], který poté, co mu řekla, že má v autě krvácející dítě trpící epilepsií, šel událost někam řešit. Po chvílí na místo přijeli dispečeři žalované, kteří auto fotili, mluvili s žalobkyní a zjišťovali stav jejího syna. Seznámili se s místem označníku a jeden z nich jí řekl, že je to jejich pochybení. Ve vrypu na vozidle byla žlutá barva. Následně jí oznámili, že je vše zaznamenané a na místo již nikdo nedorazí. Žádný záznam o nehodě jí nedali s tím, že je vše zanesené již do systému a že musí kontaktovat pojišťovnu a právní oddělení [anonymizována dvě slova], což žalobkyně učinila. Na pojišťovně jí pak řekli, že se nejedná o klasickou dopravní nehodu, tudíž si musí sama zajistit odtah vozidla. Vůz s pomocí přátel provizorně zajistili a umístili na uzamčený dvůr. V dopravním podniku následně hovořila s paní [příjmení], která jí sdělila číslo pojistné události s tím, že žalobkyně musí sepsat žádost o náhradu škody. Na pojišťovně jí následně sdělili, že má vyčkat příchodu likvidátora. Ten se jí neozýval. Žalobkyně si sama vyhledala smluvní autoopravnu, kde auto přijali a čekali na likvidátora, který se tam nedostavil. Žalobkyně byla následně pojišťovnou vyrozuměna, že škodu neuhradí. S řidičem autobusu komunikovala jen ohledně značky. Žalobkyně se synem byli v šoku, žalobkyně s ohledem na jeho zdravotní stav nevěděla, kam má dřív volat. Byla nervózní, s vozem popojela, když viděla před sebou a za sebou autobusy. Je samoživitelka; částka za odstranění škody na voze pro ni byla příliš vysoká, kdyby jí nepomohla rodina, nemohla by si dovolit zaplatit ji. Značka po pádu ležela v silnici tak, že autobus, který chtěl ulicí následně projet, by jí musel hodně objíždět, jednalo se o úzkou silnici, takže řidič zastavil a zvedl ji. Značka byla dlouhá, obdélník byl žluté barvy, označení zastávky ze značky vypadlo. Vryp na vozidle byl žluté barvy. Ten den foukal vítr. Žalobkyně neviděla, že by krom označníku a popelnice spadlo cokoliv dalšího. Následně byla značka připevněna na sloup veřejného osvětlení. Chodník v místě označníku je zvlněný a jsou tam kamínky. Žalobkyně žádného ze slyšených řidičů nepoznala.

33. Soud neprovedl k důkazu fotodokumentaci a záznam pořízený žalovanou, neboť to považoval jednak za nadbytečné, když skutečnosti z nich vyplývající, byly zjištěny z jiných již provedených důkazů, a navíc s ohledem na sdělení žalované i za objektivně nemožné, neboť žalovaná k přímému dotazu soudu ohledně existence těchto důkazů výslovně uvedla, že nad rámec již k důkazu poskytnutého, žádnými dalšími listinami, fotografiemi či záznamy nedisponuje. Žalobkyně tyto důkazy navrhla v reakci na výpověď dispečerů, kteří uvedli, že na místě pořizovali fotografie a jejich komunikace je zaznamenávaná. Žalobkyně tyto důkazy neměla v držení, objektivně je ani v držení mít nemohla, k jejich získání a k následnému provedení byla nutná součinnost žalované, ke které jí soud explicitně vyzval – žalovaná ale uvedla, že ničím dalším v souvislosti s předmětnou událostí nedisponuje. Z těchto objektivních důvodů soud k důkazu také nemohl provést kamerový záznam z autobusu, neboť dle sdělení žalované žádný takový záznam neexistuje.

34. Byť soudem slyšení svědci (dispečeři) uvedli, že tyto důkazy pořizovali a současně byla jejich komunikace s žalovanou zaznamenána, soud tyto důkazy nemohl z objektivních důvodů k důkazu provést. Soud k důkazu neprovedl výslech hlídky Policie České republiky, neboť to s ohledem na obsah policejního spisu a s ohledem na závěr Policie České republiky prezentovaný v jejím podání ze dne 9. 2. 2023 považuje za nadbytečné. Zjištění přítomné hlídky na místě, kde ke škodní události došlo, vyplývá z jejich úředních záznamů.

35. Soud zhodnotil veškeré provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. <i>36. Dle § 2894 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).</i> <i>37. Dle § 2900 občanského zákoníku platí, že vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.</i> <i>38. Dle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>39. Dle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.</i> <i>40. Dle § 2952 občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.</i> 41. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a zavázal žalovanou a vedlejšího účastníka na její straně k povinnosti hradit společně a nerozdílně žalobkyni žalovanou částku vč. příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonem stanovené výši.

42. Předmětem sporu byla náhrada škody vzniklá žalobkyni pádem provizorního dopravního značení žalované na jejím osobní automobil. Mezi stranami nebylo sporu o vzniku a existenci škody. Spor mezi nimi byl o tom, zdali k předmětné události (k pádu značky) došlo a zda tato událost byla v příčinné souvislosti se vzniklou škodou a dále zda zde existoval liberační důvod, který by žalovanou zprošťoval odpovědnosti za škodu, či nikoliv.

43. Soud má na základě hodnocení všech shora provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti za prokázané, že dne 11. 5. 2021 po 14.00 hod. došlo na ulici [ulice] v [obec] k pádu provizorního dopravního značení označujícího autobusovou zastávku na v té době projíždějící osobní automobil žalobkyně.

44. Soud primárně vyšel z účastnické výpovědi žalobkyně, která v ní detailně popsala, jak k události došlo – značka na její projíždějící vůz spadla v důsledku větru, rozbila jí přední okénko u spolujezdce a při pádu pohybem po vozidle jí poškodila lak a zadní okénko na pravé straně vozu. Žalobkyně popsala, že ihned po pádu značky zastavila a s ohledem na přítomnost svého syna, který cestoval na poškozené straně vozidla, na jeho poranění střepy a jeho celkový zdravotní stav, zjišťovala, zdali není poraněný a uklidňovala ho. V tom okamžiku na místo přijel autobus městské hromadné dopravy, který kvůli spadlé značce na vozovce a jejímu vozu, nemohl pokračovat v jízdě. Řidič autobusu navzdory jejím prosbám, ať značku nechá ležet na místě, tuto zvedl a vrátil na místo. Žalobkyně v důsledku toho a svého šoku z místa události popojela a vůz na nejbližším bezpečném místě odstavila a situaci začala řešit. Ihned kontaktovala policii, následně na jejich doporučení pak žalovanou, která po jejím naléhání vyslala na místo události svoje pohotovostní vozidlo. Žalobkyně na místě spolupracovala s hlídkou policie a dispečery žalované a dále se zachovala dle jejích instrukcí.

45. Skutečnosti sdělené žalobkyní při jejím výslechu pak vyplývají z dalších provedených důkazů, a to zejména z obsahu policejního spisu, z jí sepsaných žádostí a následně i z výpovědí pracovníka žalované pana [celé jméno svědka] a dvou dispečerů žalované, kteří se dostavili s pohotovostním vozidlem žalované na místo události, a ze zvukového záznamu. Rozsah poškození vozidla v důsledku pádu značky je pak zřejmý z fotografií pořízených žalobkyní, policií i opravu provádějícího autoservisu. S žalobkyní po nehodě jednala hlídka policie a dispečeři žalované. Jak hlídka Policie České republiky, tak dispečeři se po události seznámili s místem, kde k pádu značky na vozidlo žalobkyně došlo, vyslechli ji a stvrdili, že k události popsané žalobkyní došlo způsobem jí uváděným. Žalobkyně se dále řídila jejich radami a z pohledu soudu udělala maximum možného v dané situaci.

46. Byť se v případě dalších k důkazu provedených listin (obsah spisu policie, sdělení zasahující hlídky, hlášení škody žalobkyní atd.) jedná o nepřímé důkazy, lze dle soudu ze všech v řízení provedených důkazů vyvodit stejný logický závěr, a to ten, že k pádu značky na vůz žalobkyně došlo v místě, čase a za okolností popsaných žalobkyní v jejím účastnickém výslechu. Veškeré provedené důkazy jsou pak v souladu s tvrzením žalobkyně a bezezbytku je podporují. V řízení veškeré provedené důkazy pak ve svém souhrnu tvoří logický celek, ze kterého lze jednoznačně vyvodit závěr o tom, že k pádu značky došlo.

47. Skutečnosti popsané žalobkyní v rámci jejího účastnického výslechu zcela korespondují s obsahem jejích písemností týkajících se uplatněného nároku na náhradu škody pocházejících z doby bezprostředně následující po předmětné události, z čehož soud také vyvozuje jejich autenticitu. Žalobkyně uvedené sepisovala a uváděla (hlídce PČR a pracovníkům dispečinku) bezprostředně po události a na základě požadavku zaměstnankyně žalované, bez vědomí toho, že jí žalovaná, popř. vedlejší účastník, nebudou ochotni škodu uhradit a že její náhrada bude předmětem soudního sporu, což dle soudu také svědčí o autenticitě žalobkyní sdělených a zachycených informací, a nikoliv např. o jejich tendenčním sepsání či změně jejích tvrzení v důsledku vývoje událostí.

48. Žalobkyně od počátku tvrdila, že se po pádu značky v místě nacházel autobus, jehož řidič měl značku zvednout a vrátit ji na místo. Za účelem prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně po výzvě a po poučení soudem dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. označila k provedení důkazy dle soudu relevantní prokázat jí tvrzenou skutečnost. S ohledem na objektivní nemožnost žalobkyně opatřit si tyto důkazy, žalobkyně navrhla, aby tyto důkazy zajistil soud, který v tomto kontextu požádal žalovanou o součinnost, která ačkoliv z počátku tvrdila, že vlastním šetřením nevytipovala žádné autobusy a řidiče nacházející se v inkriminovanou dobu na předmětném místě (viz sdělení žalované u jednání soudu konaného dne 11. 1. 2023), následně uvedla čísla linek autobusů a jména řidičů nacházejících se v daný den v době od 14.00 do 14.15 hod. na předmětném místě. Soud takto žalovanou označené řidiče předmětných autobusů coby svědky vyslechl, žádný z nich si ve věci nic nevybavil, dva z nich výslovně uvedli, že pokud by zvedali značku, pamatovali by si to. Soudem slyšení svědci tak tvrzení žalobkyně neprokázali, což ale nemění nic na tom, že ze všech shora uvedených důvodů má soud za prokázané, že k události došlo v místě, čase a za podmínek uvedených žalobkyní. Tvrzení žalobkyně také potvrzují fotografie poškozeného vozidla pořízené jí, dispečery žalované, autoservisem, a konečně i zasahující hlídkou police, ze kterých je patrné, že v místě vrypu na sloupku dveří se nachází barva laku nacházející na označníku. Na místě přítomný dispečer žalované a žalobkyně jsou dokonce na jedné z fotografií pořízených dispečery žalované dne 11. 5. 2021 přímo zachyceni. Z obsahu policejního spisu pak mj. vyplývá, že označník byl poškozen.

49. Žalobkyni pak dle soudu nelze nikterak ani v nejmenším podezírat, že by si uvedené smyslela, a to právě s ohledem na všechny další důkazy a mj. i s ohledem na chování žalované, která po předmětné události provedla změny v umístění označení provizorní zastávky zachycené na fotografiích. Byť stran prokázání náhrady škody tížilo důkazní břemeno žalobkyni, žalovaná neuvedla žádný relevantní důvod, proč v daném místě provedla změnu v uchycení provizorní zastávky a lze se tak důvodně domnívat, že k tomu přistoupila právě v důsledku předmětné události.

50. Chování žalobkyně bezprostředně po pádu označníku je pak dle soudu zcela pochopitelné, a to zvlášť, měla-li v autě zraněné dítě. Za takové situace je pak případné racionální chování v podobě např. opatřování si důkazů pro případné soudní řízení dle soudu to poslední, co by člověk v danou chvíli dělal. Naopak je zcela pochopitelné chování žalobkyně, která prioritně řešila vzniklou situaci, a to v tom směru, že zjistila existenci a rozsah příp. poranění svého dítěte a následně poškozené vozidlo odstavila tak, aby netvořilo překážku v dopravě. Žalobkyně pak dle soudu nemohla vzhledem k situaci ani nikterak ovlivnit chování řidiče a zabránit mu zvedat spadlou značku, a to zvlášť s přihlédnutím k tomu, že vše shora popsané se uskutečnilo v řádu několika minut. Následně pak dle soudu postupovala velmi racionálně, když se pokusila dotazem na žalovanou zjistit identitu řidiče (viz tvrzení žaloby u jednání soudu konaného dne 20. 3. 2023). Soud tak nemá žádný důvod nevěřit žalobkyni.

51. Co se pak mechanismu pádu značky a skutkového děje týče, byť se jedná o otázku znaleckou, uvádí soud následující – pád označníku a možnost poškození vozidla nikterak nevylučuje a neznemožňuje jeho výška, neboť jednak nebyla známa přesná poloha značky a vozu v době pádu značky a také není zřejmé, která konkrétní část označníku (která konkrétní jeho tabulka) vozidlo pádem poškodila, byť soudě dle barvy ve vrypu sloupku se, byť se jedná o spekulaci, jednalo s vysokou pravděpodobností o horní žlutý obdélník. Pro závěr soudu pak není nikterak podstatné, zdali žalobkyně jela při kraji pravého jízdního pruhu nebo až při středu vozovky, neboť z provedeného dokazování je evidentní, že se na vzniku škody svým jednáním nepodílela a nelze tak příp. uvažovat o jejím spoluzavinění apod.

52. Z výpovědi dispečerů (svědka [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]) žalované vyplynulo, že tito se na místo události dostavili (viz fotografie jimi pořízené) a pořídili fotodokumentaci označníku a vozidla žalobkyně stojícího opodál a událost nahlásili do denního hlášení, které provedli vysílačkou s tím, že oba svědci uvedli, že veškerá jejich komunikace se směnovým dispečerem je nahrávána a uchovávána. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že tento s žalobkyní po události hovořil a událost nahlásil ústně směnovému dispečerovi, který zajistil výjezd pohotovostního vozidla žalované na místo události (viz zvuková nahrávka).

53. Žalobkyně po výzvě a poučení soudem označila dle soudu maximum možných důkazů relevantních k prokázání jejích skutkových tvrzení. Žalobkyni dle soudu nelze klást k tíži, že žalovanou označené řidiče nepoznala, a to zvlášť za situace, byla-li žalobkyně„ odkázána“ na součinnost s žalovanou při zajišťování žalobkyní navržených důkazů. Soud tak má pád značky za prokázaný.

54. Co se pak porušení právní povinnosti žalovanou týče, uvádí soud následující.

55. Zásada prevence představuje jednu ze stěžejních zásad občanského práva. Prevenční povinnost je chápána jako povinnost k jednání, které nepůsobí škodu, popř. pak povinnost k jednání, které škodu nezvětšuje. Ustanovení § 2900 občanského zákoníku pak ukládá každému povinnost postupovat vzhledem ke konkrétním okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. Tuto obecnou prevenční povinnost má pak povinnost zachovávat každý, jedno, vyplývá-li pro něj ze smluvního vztahu či z obecné právní povinnosti. V případě prokázání existence protiprávního úkonu, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi nimi, pak bude dána i odpovědnost za škodu ve smyslu § 2910 občanského zákoníku. Zavinění je pak v rozsahu nedbalosti presumuje (viz § 2911 občanského zákoníku). Při posouzení okolností je nutné zohledňovat mj. místní a časové souvislosti, možnost odvrácení újmy, zájmy zúčastněných osob a existenci, rozpoznatelnost a rozsah rizika pro osobu podléhající prevenční povinnosti. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4536/2018, ze kterého mj. vyplývá, že„ koná-li vlastník při správě věci a při nakládání s ní způsobem, jenž vyvolá újmu třetí osoby, dopustí se porušení § 2900 o. z. vytvoří-li vlastník při správě předmětu vlastnictví a nakládání s ním nebezpečnou situaci, resp. bude-li mít kontrolu nad nebezpečím hrozícím jinému od předmětu jeho vlastnictví, a přitom neučiní dostatečná opatření k odvrácení hrozící újmy, poruší povinnost plynoucí z § 2901 o.z.“ Protiprávnost ve vztahu k jednání porušujícímu absolutní práva poškozeného je založena na zákazu zasahovat do práv třetího, a platí erga omnes. Protiprávnost je dovozována z tzv. zákonného zákazu zasahovat do práv třetích osob, pokud konkrétní jednání nepředstavuje naplnění některého z důvodů vylučujících protiprávnost. Protiprávnost je dovozována z porušení povinností stanovených v právním řádu. Povinností stanovenou zákonem je především povinnost ochrany dle § [číslo], jež má svůj odraz v povinnosti péče (§ [číslo]) a lze ji interpretovat jako povinnost chovat se tak, aby právní statky nebyly ohrožovány. Těmi je mj. vlastnictví třetích osob. Příčinná souvislost coby jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu je pak to, zdali je škoda přičítána škůdci, vymezuje tedy vztah mezi jednáním škůdce a škodou.

56. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná porušila prevenční povinnost ve smyslu § 2900 občanského zákoníku, když si nepočínala tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

57. Byť žalovaná k označení provizorní zastávky použila a umístila označník na základě stanovení přechodného dopravního značení silničním správním úřadem a prováděla jeho kontrolu (viz její tvrzení ve vyjádření k žalobě ze dne 22. 6. 2022), nepočínala si dle soudu s ohledem na okolnosti případu natolik obezřetně, aby předešla vzniku škody.

58. Z fotografií zachycujících označník je zřejmé, že tento byl umístěn v místě nezpevněného, nerovného kamenitého pásu nacházejícího se mezi chodníkem a vozovkou. Označník je pak představován dlouhou tyčí, na které jsou uchyceny dva kovové obdélníky; horní obsahující označení zastávky a její název je natřen žlutou barvou; spodní obsahující jízdní řád je pak v červeném kovovém rámu; značka je pak umístěna v disku z kola autobusu. U značky samostatně stojící, pokud není uchycena či pevně spojena s jinou věcí, nelze nikdy zcela vyloučit, že může dojít k jejímu pádu. V dané věci riziko jejího pádu zvyšoval zcela jistě terén, na kterém byla umístěna – nejednalo se o rovnou a zpevněnou plochu, která by zcela jistě sama o sobě přispěla k její stabilitě, nýbrž o zcela nerovnou, nezpevněnou a kamenitou do stran se svažující plochu, která naopak významně přispívala k její nestabilitě. Soudem popisovaná nestabilita provizorního značení s ohledem na povrch je nota bene zřejmá i z k důkazu provedených fotografií zachycujících následně umístěný označník, kde jsou mj. zachyceny dvě mobilní značky na druhé straně silnice (byť zřejmě ne ve vlastnictví žalované), které jsou evidentně křivě stojící právě z důvodu svého umístění na nerovném, do cesty se svažujícím trávníku, což způsobuje jejich nestabilitu. Žalovaná si v případě této konkrétní dočasné zastávky městské hromadné dopravy měla s ohledem na poměry panující v místě jejího umístění (viz terén) počínat obezřetněji a tuto umístit tak, aby riziko jejího pádu maximálně minimalizovala např. jejím připevněním k plotu, k zábradlí či k jiné se zemí pevně spojené věci, když ne úplně eliminovala. Žalovaná tak zcela evidentně neudělala, následně došlo k jejímu pádu a ke vzniku škody na vozidle žalobkyně.

59. Kýženou nápravu žalovaná provedla až po předmětné události, kdy s odstupem několika dnů (viz výslech žalobkyně) žalovaná dva kovové obdélníky obsahující označení zastávky a jízdní řád umístila způsobem zcela vylučující jejich pád, a to tak, že je pevně připevnila kovovými páskami na sloup veřejného osvětlení a zcela jednoduše, efektivně a s min. náklady tak dle soudu de facto zcela eliminovala možnost jejich pádu. Až tímto jejich dodatečným umístěním žalovaná zcela dostála své obecné prevenční povinnosti. Pokud by zastávka byla od počátku označena tímto dodatečným způsobem umístění, k jejímu pádu by nedošlo, a to ani v důsledku poryvu větru apod. Nad rámec již uvedeného soud dodává, že to, že označník byl umístěn v souladu se silničním správním úřadem, neznamená, že takto umístěný označník nemůže způsobit škodu. Zde je nutno také rozlišovat odpovědnost vyplývající z občanskoprávních a veřejnoprávních předpisů. Soud dává žalované za pravdu, že žalovaná není povinna umísťovat značení na sloupy veřejného osvětlení, je ale v souladu s citovaným ustanovením povinna počínat si všeobecně preventivně tak, aby zabránila vzniku nedůvodné újmy na tam citovaných hodnotách.

60. Ačkoliv žalobkyně v žalobě a v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že k pádu značky došlo vlivem větru, nemá soud za prokázané, že by se v projednávané věci jednalo o vítr takové síly a intenzity, aby bylo možné učinit závěr o tom, že se jedná o tzv. vis maior, tedy o okolnost vylučující odpovědnost žalované za škodu. Na fotografiích zachycujících po události na místo vrácený označník je v protisměru viditelné jiné mobilní dopravní značení, které stojí na kraji chodníku. Na týchž fotografiích není patrné, že se by se na silnici v místě události či v jejím bezprostředním okolí nacházely spadené předměty, popř. spadané větve apod., zkrátka cokoliv, co by svědčilo o tom, že se místy v době události přehnal vítr intenzity vichřice apod., který by bylo za jistých okolností možno považovat za případný liberační důvod. Naopak z fotografií je evidentní, že vlivem pádu označníku došlo k vypadnutí tabulky značky označující zastávku autobusu a k pádu kovového koše nacházejícího se v jeho bezprostřední blízkosti; nic dalšího výskytu silného větru či vichřice nenasvědčuje, ačkoliv soud předpokládá, byť se jedná o spekulaci, že pokud by vítr takové intenzity dosahoval, bylo by to zcela patrné z okolí události (např. spadlé naproti umístěné dopravní značení, poházené odpadky z vysypaných košů, zlámané větve na silnicích a chodnících apod.). Poryv větru či vichřici pak dle soudu nelze automaticky dovozovat jen z existence povaleného kovového odpadkového koše, neboť nelze vyloučit, že koš spadl např. také v důsledku pádu značky, neboť není zcela zřejmé, kde konkrétně se před jejím pádem oproti značce nacházel. I pokud by v místě a v čase události k lokálnímu poryvu větru došlo, nejednalo by se vzhledem k poměrům panujícím v té době v místě, o vítr takové intenzity, aby jej bylo možno označit za mimořádnou, nepředvídatelnou, neodvratitelnou a nezaviněnou událost vylučující odpovědnost žalované za škodu.

61. Vzhledem ke skutečnosti, že právní hodnocení projednávané věci je záležitostí soudu a soud zjištěný skutkový stav právně zhodnotil jako porušení prevenční povinnosti žalovanou, nezabýval se dále nikterak obranou žalované spočívající v tom, že žalovaná nezanedbala náležitý dohled nad věcí ve smyslu § 2937 odst. 1 občanského zákoníku, neboť to vzhledem ke svému právnímu hodnocení považoval za nadbytečné. Nad rámec tohoto pak soud jen dodává, že břemeno důkazní ohledně nezanedbání náležitého dohledu tíží žalovanou, nikoliv, jak si žalovaná mylně myslí, žalobkyni. Žalobkyně pak v tomto směru žádnou povinnost tvrdit a dokazovat nemá. Naopak uvedené musí prokázat žalovaná, aby se případně odpovědnosti za škodu zprostila s poukazem, že této své povinnosti ve smyslu zmíněného ustanovení občanského zákoníku dostála. S ohledem na právní hodnocení a na obsah dokazování nelze souhlasit s žalovanou, že bylo prokázáno, že žalovaná vynaložila veškeré úsilí, aby vzniku škody zabránila a jde tak o vznik neodvratitelné škody, a to s ohledem na vše shora uvedené. Otázka dohledu nad věcí pak nebyla vůbec předmětem dokazování.

62. Žalobkyni v důsledku pádu označníku vznikla škoda ve výši žalované částky. Jedná se o škodu skutečnou spočívající v nákladech na opravu vozidla, kterou prováděl servis vystavující fakturu (viz zápis o poškození motorového vozidla, faktura a příjmový doklad). Oprava vozidla byla servisem provedena (viz fotografie) a částka servisem požadovaná (viz faktura) pak byla uhrazena (viz příjmový doklad) a žalobkyni tak prokazatelně vznikla škoda v této výši.

63. Soud tak na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že byly splněny veškeré předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za způsobenou škodu – bylo prokázáno, že došlo k předmětné události v příčinné souvislosti s porušením prevenční povinnosti žalované a v důsledku toho ke vzniku škody na majetku žalobkyně, a žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni z titulu náhrady vzniklé škody žalovanou částku vč. jejího příslušenství.

64. Žalovaná navzdory tomu, že k úhradě žalované částky byla žalobkyní opakovaně vyzývána, tuto ve lhůtě stanovené k její úhradě neuhradila, dostala se tak s její úhradou do prodlení, a žalobkyně tak má vedle práva na jistinu právo i na její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od 11. 10. 2021 do zaplacení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

65. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. V řízení plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.613 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně za osm úkonů právní služby po 2.420 Kč za úkon dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu právního zastoupení, za sepis výzvy a žaloby, za sepis repliky ze dne 1. 8. 2022, za účast u jednání soudu konaného dne 11. 1. 2023 a dne 20. 3. 2023 a za účast u jednání soudu konaného dne 17. 5. 2023 (odměna za dva úkony za jednání v délce od 10.32 hod. do 12.45 hod.), za režijní paušál za sedm úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za náhradu za promeškaný čas za 15 půlhodin po 100 Kč za půlhodinu dle § 14 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 za čas strávený na cestě k soudu a zpět (2,5 hodiny/1 cesta x 6), z cestovného za celkem tři cesty z místa sídla právního zástupce žalobkyně v Praze k jednání soudu do Brna a zpět ve výši 3.258 Kč za jednu cestu při délce jedné cesty tam a zpět 410 km, při průměrné spotřebě vozidla 6,66 l /100 km, při průměrné ceně benzínu 41,2 Kč l a výši náhrady 5,2 Kč/km dle vyhl. č. 467/2022 Sb. (v případě jednaní soudu konaného dne 11. 1. 2023 a dne 20. 3. 2023) a dle vyhl. č. 85/2023 Sb. (v případě jednání soudu konaného dne 17. 5. 2023), za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % počítané z částky 32.734 Kč ve výši 6.874 Kč Celkem tak žalobkyni náleží na náhradě nákladů řízení částka 41.221 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení spočívající v odměně právního zástupce žalobkyně za úkon spočívající v sepisu vyjádření ze dne 16. 5. 2022 a ze dne 8. 2. 2023, neboť takto vzniklé náklady soud nepovažuje za účelně vynaložené, neboť byť tyto podání byly učiněny po výzvě soudu, skutečnosti tam uvedené měly být obsaženy v řádné žalobě.