48 C 63/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A , IČO: IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Jméno žalovaného B ., IČO: IČO žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 181 500 Kč s příslušenstvím – náhrada škody

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 181.500 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně z částky 165.000 Kč od 19. 12. 2016 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 36.331 Kč, k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky 181.500 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobce uvedl, že žalovaný jej coby advokát zastupoval ve věci vymáhání směnečné pohledávky ve výši 165.000 Kč proti dědicům dlužníka , jméno FO, v řízení konaném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaný sepsal návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, na základě směnky, jejíž náležitosti měl zkontrolovat, následně seznámil žalobce se skutečností, že směnka obsahuje formální nesprávnosti a soud směnečný platební rozkaz zřejmě nevydá. Žalovaný proto doporučil žalobci, aby vzal žalobu zpět, což žalobce prostřednictvím žalovaného učinil a řízení bylo na základě pokynu žalobce ze dne 26. 11. 2020 zastaveno. Žalobce následně na doporučení žalovaného a žalovaným zastoupen zahájil proti právnímu nástupci zemřelého dlužníka České republice zastoupené , právnická osoba, řízení o hmotněprávní pohledávce. O nároku žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2022, sp. zn. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. , spisová značka, , tak, že žaloba byla zamítnuta. Důvodem pro zamítnutí žaloby byl závěr soudů obou stupňů o tom, že žalovaný nárok byl promlčen. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně ve spojení s rozhodnutím soudu odvolacího pak vyplývá, že k promlčení došlo nesprávným procesním postupem na straně žalobce, který svůj nárok neuplatnil v zákonné lhůtě, řízení před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. , spisová značka, promlčecí dobu nestaví, neboť žalobce vzal svůj návrh zpět. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá právní vzdělání ani povědomí, byl v tomto řízení zastoupen žalovaným jako advokátem a tento postup mu jím byl doporučen v rámci poskytnuté právní pomoci, má žalobce za to, že žalovaný odpovídá za škodu způsobenou tímto procesním postupem, kdy mezi škodou a pochybením žalovaného jako advokáta je příčinná souvislost. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení škody ve výši 165.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6 % ročně od 19. 12. 2016 do zaplacení a uhrazení soudních poplatků před soudy obou instancí ve výši 16.500 Kč.

3. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2024 uvedl, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že k žádnému pochybení na jeho straně nedošlo. Žalobce mu dne 26. 11. 2020 udělil pokyn ke zpětvzetí směnečné žaloby, kdy mu tento současně udělil pokyn k podání žaloby z titulu smlouvy o zápůjčce. Ke zpětvzetí žaloby se žalobce rozhodl poté, co jej žalovaný seznámil s námitkami protistrany týkajících se formální nesprávnosti směnky a jejich důsledků. Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta a vznikem škody je dána pouze tehdy, pokud je prokázáno, že kdyby k pochybení advokáta nedošlo, škoda by nenastala; pokud není prokázaná příčinná souvislost, odpovědnost za škodu není dána. Důkazní břemeno spočívá na žalobci. I kdyby na straně žalovaného bylo možno dovodit porušení povinnosti, což žalovaný popírá, z hlediska příčinné souvislosti by muselo být dále prokázáno, že kdyby žalovaný nevzal směnečnou žalobu zpět, žalobce by v předmětném řízení uspěl. S ohledem na vysokou formálnost směnečného řízení je prakticky jisté, že žalobce by s uplatněním a prokázáním svého nároku úspěšný nebyl. Směnka totiž nebyla platná z důvodu nesprávného uvedení splatnosti dluhu. V řízení vedeném podpisovou značkou sp. zn. , spisová značka, pak nelze považovat za prokázané, že kdyby žalobce ve směnečném řízení pokračoval, v tomto řízení by se svojí žalobou uspěl. Podmínku příčinné souvislosti tak nelze považovat za prokázanou. Žalovaný z důvodu svého pojištění z odpovědnosti za způsobenou škodu navrhl vstup vedlejšího účastníka , právnická osoba, .

4. Vedlejší účastník , právnická osoba, . Přistoupila do řízení podáním ze dne 7. 3. 2024.

5. Žalobce v replice ze dne 15. 3. 2024 uvedl, že spatřuje pochybení žalovaného ve skutečnosti, že před zpětvzetím žaloby ve směnečném řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, žalobce nepoučil o rizicích tohoto procesního úkonu na vymahatelnost pohledávky, zejm. riziku promlčení nároku, které v případě, kdy námitku promlčení žalovaná strana uplatní, musí soud respektovat. V příčinné souvislosti s tímto porušením povinností advokáta zamítl Městský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 165.000 Kč. Žalobce nesouhlasí s procesní obranou žalovaného, má za to, že bylo povinností žalovaného doporučit žalobci nejvhodnější postup a současně mu jako klientovi poskytnout potřebné informace tak, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout pro další postup a udělit v tomto směru žalovanému jako advokátovi závazné pokyny. Žalobce uplatnil své právo prostřednictvím žalovaného u soudu a zajistil si tak stavení běhu promlčecí lhůty ve vztahu ke směnečné pohledávce vyplývající ze zajišťovací směnky. Tuto hmotněprávní pohledávku z půjčky žalobce u soudu neuplatnil a její promlčecí lhůta uplynula nezávisle na směnečné pohledávce. Žalovaný už při přijetí směnky k uplatnění pohledávky z ní plynoucí formou návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu neodhalil nedostatky směnky a nepoučil žalobce o možných následcích tohoto postupu. Stran návrhu žalovaného na vstup vedlejšího účastníka do řízení má žalobce za to, že k tomuto nejsou dány důvody, neboť tento na rozdíl od žalovaného není pasivně legitimován. V případě jeho vstupu žalobce předpokládá, že vedlejší účastník nebude v řízení zastoupen advokátem, a pokud ano, tak tento nebude případně požadovat náhradu nákladů řízení, neboť takové náklady nejsou účelně vynaložené.

6. Vedlejší účastník ve svém vyjádření ze dne 12. 11. 2024 uvedl, že žalobce v žalobě ani v následném vyjádření řádným způsobem netvrdí skutečnosti, které jsou rozhodné pro existenci tvrzeného nároku a současně ani nenavrhuje důkazy, které by tento nárok jednoznačně prokazovaly. Žalobce by měl tvrdit a prokazovat, že pochybení žalovaného odůvodní závěr, že v případě, že pokud by žalovaný nepochybil, nedošlo by ke vzniku tvrzené škody; ze skutkových tvrzeních žalobce nic takového nevyplývá, naopak je zcela zřejmé, že by žalobce ve směnečném sporu nebýt zpětvzetí učiněného žalovaným na základě pokynu žalobce, prohrál. Rovněž v případě žaloby o zápůjčce byl žalobce v důkazní nouzi, neboť žalovaná se vedle uplatněné námitky promlčení, bránila žalobě i věcně, když uvedla, že žalobce svůj nárok nijak neprokázal, nenabídl žádný důkaz o existenci zápůjčky. Žalobce si i jako neprávník musel být vědom a důvodně předpokládat a znát rizika spojená s případným neunesením důkazního břemene, a to ve vztahu k oběma řízením. Pouhé tvrzení žalobce, že žalovaný v rámci poskytnuté právní pomoci doporučil žalobci nesprávný procesní postup, k prokázání nároku nestačí. Žalobce rovněž netvrdí a neprokazuje, zda mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného a tvrzenou škodou, je vztah příčinné souvislosti; není tvrzeno ani prokázáno, zda v případě, že by žalovaný žalobcem tvrzené povinnosti neporušil, by, při pravidelném běhu věcí, bylo možno proti právnímu nástupci původního dlužníka dluh vůbec vymoci. Vedlejší účastník navrhl žalobu zamítnout a přiznat mu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Vedlejší účastník u jednání vznesl námitku promlčení, neboť týkalo-li se pochybení žalovaného porušení informační povinnosti před zpětvzetím žaloby ve směnečném řízení, je nárok již promlčen.

7. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a zjistil z nich tento skutkový stav.

8. Z procesní advokátní plné moci vyplývá, že žalobce udělil dne 10. 3. 2019 plnou moc ke svému zastupování žalovanému.

9. Soud k důkazu mj. provedl i níže uvedené listiny obsažené ve spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, .

10. Z žaloby ze dne 15. 3. 2021 vyplývá, že žalobce se v zastoupení žalovaného coby advokáta domáhal po žalované České republice – , právnická osoba, zaplacení částky 165.000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne 15. 3. 2021. Žalobce v žalobě mj. uvedl, že žalovanou částku dne 18. 3. 2016 zapůjčil dne 3. 9. 2016 zemřelému panu , jméno FO, s tím, že dlužná částka bude vrácena dne 18. 3. 2016, resp. do 18. 12. 2016. Pohledávka byla uplatněna v dědickém řízení po zemřelém vedeném u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , spisová značka, a z důvodu možného promlčení i v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, . Toto řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno.

11. Ze směnky vyplývá, že výstavce pan , jméno FO, vystavil dne 18. 3. 2016 směnku na částku 165.000 Kč, která měla být splatná u žalobce do 18. 12. 2016.

12. Ze směnečného platebního rozkazu ze dne 8. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , vyplývá, že Krajský soud v Brně uložil směnečným platebním rozkazem žalované České republice – , právnická osoba, povinnost zaplatit žalobci směnečný peníz 165.000 Kč s příslušenstvím.

13. Z námitek žalované ze dne 15. 10. 2020 vyplývá, že žalovaná Česká republika – , právnická osoba, podala proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 8. 9. 2020 námitky s odůvodněním, že směnka je s ohledem na absenci určení konkrétního dne splatnosti neplatná.

14. Ze záznamu advokáta ze dne 26. 11. 2020 vyplývá, že žalovaný žalobce seznámil s námitkami žalované v řízení o směnečném platebním rozkazu a žalobce dal žalovanému pokyn ke zpětvzetí žaloby s tím, nechť je po právní moci usnesení o zastavení řízení podána žaloba z titulu zápůjčky.

15. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2020, č. j. , spisová značka, , vyplývá, že směnečný platební rozkaz ze dne 8. 9. 2020 byl z důvodu zpětvzetí žaloby ze dne 26. 11. 2020 zrušen a řízení bylo zastaveno.

16. Z vyjádření žalované k žalobě ze dne 15. 7. 2021 vyplývá, že žalovaná Česká republika – , právnická osoba, neuznala nárok žalobce z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce a namítla jeho promlčení. Splatnost zápůjčky byla sjednána k datu 18. 3. 2016, resp. k datu 18. 12. 2016 a tříletá promlčecí lhůta uplynula dnem 19. 3. 2019, resp. dnem 18. 12. 2019. Žaloba byla podána dne 15. 3. 2021, čili po uplynutí promlčecí doby. Řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, nemohlo a ani nemělo vliv a běh promlčecí doby pro uplatnění nároku z údajné smlouvy o zápůjčce, neboť se jedná o dva diametrálně zcela odlišné nároky. Žalobce vzal v řízení žalobu zpět, nedošlo tedy ke stavení promlčecí doby. Žalobce nadto nárok nikterak neprokazuje.

17. Z protokolu o jednání ve věci zde vedené pod sp. zn. , spisová značka, ze dne 2. 3. 2022 vyplývá, že žalobce byl soudem vyzván a poučen dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ohledně svých tvrzení. Právní zástupce žalobce u jednání uvedl, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena ústně dne 18. 3. 2016, splatnost byla dohodnuta do 18. 12. 2016 s tím, že ze směnky vyplývá, že , jméno FO, převzal 165.000 Kč, kdy jejím podpisem deklaroval, že dne 18. 3. 2016 tuto částku převzal a zavázal se ji vrátit do 18. 12. 2016. Právní zástupce žalobce v případě zpochybnění směnky navrhl zpracování grafologického znaleckého posudku. Žalovaná následně pravost podpisu pana , jméno FO, na směnce zpochybnila.

18. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 2. 3. 2022, č. j. , spisová značka, , vyplývá, že soud zamítl žalobu žalobce na zaplacení částky 165.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok je promlčen, neboť zpětvzetím návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu nedošlo ke stavení promlčecí doby. Promlčecí doba uplynula dnem 19. 12. 2019 a žaloba byla podána dne 15. 3. 2021, tudíž po jejím uplynutí. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 7. 2023.

19. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne na 20. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Krajský soud v Brně v něm mj. uzavřel, že námitka promlčení byla žalovanou vznesena důvodně. Řízení vedené z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce a řízení z titulu směnečných nároků jsou dvě různá na sobě nezávislá řízení, která mohla být zahájena v témže okamžiku. Žalobce se tak mohl a měl domáhat svého nároku z tvrzené smlouvy o zápůjčce ve lhůtě tří let od tvrzené splatnosti, tj. od 19. 12. 2016. Žalobce tak sám zavinil marné uplynutí promlčecí doby. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 7. 2023.

20. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2023 vyplývá, že žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky s odůvodněním, že k promlčení jeho nároku došlo nesprávným procesním postupem na straně žalobce, který neuplatnil svůj nárok v zákonné lhůtě, neboť z důvodu zpětvzetí směnečné žaloby žalobcem promlčecí doba nároku běžela i po dobu řízení, jako by k řízení vůbec nedošlo a žalovaný mu tento postup v rámci právní pomoci doporučil, a proto odpovídá za škodu. Mezi účastníky bylo nesporné, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena.

21. Soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl k důkazu žalobcem navržený spis Okresního soudu v Blansku sp. zn. , spisová značka, a ani jeho účastnický výslech, neboť to považoval s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci za nadbytečné.

22. Dle § 24 odst. 1 z. č. 85/1996 Sb., o advokacii, odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

23. Soud po právním hodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

24. Žalobce se svého nároku domáhal z titulu újmy způsobené mu žalovaným coby advokátem při výkonu advokacie dle § 24 z. o advokacii. Advokát má obecně objektivní odpovědnost za vznik újmy, kterou způsobil klientovi v souvislosti s výkonem advokacie. Předpokladem vzniku jeho odpovědnosti je výkon advokacie, újma, příčinná souvislost mezi nimi a existence klienta a souvislost s výkonem advokacie. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 15 Cdo 1862/2001, mj. uzavřel, že „o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Byla-li příčinnou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává, příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo“. Tentýž soud pak ve svém usnesení ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2007/2009, uzavřel, že odpovědnost advokáta za škodu vzniká při současném splnění všech předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody, jejich existenci je povinen tvrdit a prokázat žalobce s tím, že prokazování liberačních důvodů advokátem přichází v úvahu, teprve prokázal-li žalobce předpoklady odpovědnosti. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti (viz rozsudek téhož soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007), podle něhož je dána příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v řízení úspěšný. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem se jako předběžná otázka řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta s nárokem u soudu skutečně uspěl (viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1515/2007). Existenci všech čtyř podmínek je třeba vyřešit jako otázku předběžnou. Soud v rámci řízení o předběžné otázce zkoumá, jak mohlo či mělo soudní řízení dopadnout, kdyby advokát postupoval řádně a ve shodě s § 16 z. o advokacii, tedy zda by klient se svými tvrzenými nároky před soudy či jinými orgány uspěl, či nikoliv.

25. Žalobce spatřoval pochybení žalovaného ve skutečnosti, že „před zpětvzetím žaloby ve směnečném řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , spisová značka, , kterou jménem žalobce jako jeho právní zástupce k tomuto soudu podal, žalobce nepoučil o rizicích tohoto procesního úkonu na vymahatelnost pohledávky, zejména riziku promlčení nároku, které v případě, kdy námitku promlčení žalovaná strana uplatní, musí soud respektovat“. Žalobce z tohoto pochybení žalovaného dovozuje svůj neúspěch v řízení zde vedeném pod sp. zn. , spisová značka, .

26. Žalobce v tomto řízení tvrdil, že mezi nyní již zemřelým panem , jméno FO, a žalobcem byla dne 18. 3. 2016 uzavřena ústní smlouva o zápůjčce částky 165.000 Kč, jež byla splatná do 18. 12. 2016 a která byla zajištěna směnkou.

27. Není pochyb o tom, že mezi účastníky tohoto řízení existoval na základě plné moci ze dne 10. 3. 2019 platný vztah mezi advokátem a klientem. Ostatně tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná. Žalovanému vznikla jeho neúspěchem v související civilní věci škoda tím, že byl jeho nárok na zaplacení částky 165.000 Kč s příslušenstvím z důvodu promlčení zamítnut. Škodou je újma nastalá v majetkové sféře poškozeného, která je objektivně vyjádřitelná penězi. Ušlý zisk je ušlým majetkovým prospěchem spočívající v nenastalém zvětšení majetku poškozeného, které by bylo možno – kdyby nebylo škodné události – důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.

28. Soud se pro případný závěr o úspěšnosti žaloby musel mj. zabývat i tím, zdali škoda vznikla v příčinné souvislosti s výkonem advokacie a dospěl k závěru, že nikoliv. Soud se pak v tomto kontextu jako předběžnou otázkou musel zabývat tím, zda by poškozený při řádném postupu advokáta s nárokem u soudu skutečně uspěl či nikoliv.

29. Směnka je dokonalým dlužnickým cenným papírem, pohledávka vtělená do směnky je pohledávkou abstraktní a samostatnou. Abstraktnost či též nezávislost směnečné pohledávky se projevuje tím, že není závislá na okolnostech, které nejsou součástí směnečného vztahu, tedy především není závislá na příčinném vztahu, není závislá na důvodu vzniku směnečného vztahu, může dokonce existovat i bez tohoto důvodu. Práva vyplývající ze směnky a z tvrzené zápůjčky jsou v daném případě samostatnými právy. Žalobci tak od počátku ničeho nebránilo domáhat se svých práv jak ze směnky, tak i ze zápůjčky současně. Způsob vymáhání plnění je tak úvaze věřitele. Současné vedení sporů z obou titulů je možné, nebrání jim ani překážka věci zahájené ani překážka věci rozsouzené. V řízení o vydání směnečného platebního rozkazu se jedná o proplacení směnky, v dalším řízení pak jde o vztah mezi účastníky smlouvy o zápůjčce, tedy na základě jiného titulu. Rozhodnutí o jednom z těchto nároků netvoří překážku věci rozsouzené, problémem, není ani to, byl-li by žalobce v obou těchto řízeních úspěšný.

30. Z uvedeného tedy vyplývá, že pokud žalobce uplatnil právo na zaplacení směnky podáním návrhu na vydání směnečního platebního rozkazu, nemělo vedení řízení o tomto jeho nároku vliv na běh promlčecí doby z titulu tvrzené zápůjčky a nedocházelo k jejímu stavení, neboť po dobu směnečného řízení se nestaví běh promlčecí doby k uplatnění práva zde vyplývajícího z tvrzené zápůjčky. Soud v tomto kontextu odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, kde soud uzavřel, že „věřitel směnkou zajištěné pohledávky je oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky v jakémkoliv pořadí, případně i souběžně; ustanovení § 334 obch. zák. na tzv. zajišťovací směnky nedopadá. Po dobu směnečného řízení se nestaví běh promlčecí doby k uplatnění práva, které je směnkou zajištěno.“31. Pokud tak žalobce uplatnil svůj nárok z titulu zápůjčky splatné dne 18. 12. 2016 u soudu až dne 15. 3. 2021, uplatnil jej prokazatelně až po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a jeho práva z ní vyplývající byla promlčena. Na uvedený následek tedy nemá vliv zpětvzetí návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, neboť ke stavení promlčecí lhůty v daném případě s ohledem na shora uvedené nedošlo. To znamená, že i kdyby žalovaný žalobce před zpětvzetím žaloby, ke kterému došlo dne 26. 11. 2020, upozornil na riziko promlčení spojené s tímto úkonem, žalobce by byl stejně v řízení zde vedeném pod sp. zn. , spisová značka, neúspěšný, protože námitka promlčení vznesená v tomto řízení žalovanou by byla důvodná. Ke zpětvzetí návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, tj. ke dni 26. 11. 2020, již byla pohledávka z tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 18. 3. 2016 a splatné dne 18. 12. 2016, promlčená a žalobce by v řízení zde vedeném pod sp. zn. , spisová značka, nebyl úspěšný. S ohledem na formální nedostatky směnky by žalobce nebyl (i s přihlédnutím k obsahu námitek žalované) se svým nárokem úspěšný ani v řízení o směnečném platebním rozkazu, nebylo-li by zpětvzetí návrhu, neboť směnka je s ohledem na svůj nedostatek týkající se doby splatnosti neplatná (viz § 33 a násl. z. č. 191/1950 Sb., z. směnečného a šekového) a žaloba by byla zamítnuta a žalobce by tak ani v tomto řízení nebyl se svým nárokem úspěšný.

32. Soud pak v tomto kontextu odkazuje i na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2023, č. j. , spisová značka, , kde soud mj. uzavřel, že „v posuzovaném případě nelze dojít k závěru, že by se ze strany žalovaného mělo jednat o zneužití práva na úkor žalobce, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil, a že by tudíž bylo možno hodnotit vznesenou námitku promlčení jako rozpornou s dobrými mravy. Předmětné řízení bylo vedeno z titulu tvrzené smlouvy o zápůjčce, a pokud bylo v minulosti zahájeno žalobcem řízení z titulu směnečných nároků, jedná se o dvě zcela různá řízení, která jsou na sobě nezávislá, a jež mohla být zahájena v témže okamžiku. Pokud tedy žalobce tvrdil, že se po žalovaném domáhal zaplacení částky 165.000 Kč s příslušenstvím na základě ústně uzavřené smlouvě o zápůjčce, měl a mohl se tohoto nároku po žalovaném domáhat ve lhůtě 3 let od tvrzené lhůty splatnosti, tj. od 19. 12. 2016. Žalobce tak sám zavinil marné uplynutí promlčecí doby, a tuto skutečnost není možno klást za vinu nikomu jinému než pouze žalobci. Za situace, kdy byla žaloba podána až dne 15. 3. 2021, vznesl žalovaný námitku promlčení důvodně, a žalobci tudíž nemůže být z tohoto důvodu uplatněné právo soudem přiznáno. S ohledem na tento závěr je nadále již nadbytečné se zabývat tím, zda mezi žalobcem a panem , jméno FO, byla dne 18. 3. 2016 smlouva o zápůjčce ústně uzavřena či nikoliv, neboť by bylo ve smyslu ustanovení § 6 o. s. ř. v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení provádět ohledně takového nároku dokazování a zbytečně zvyšovat náklady řízení, když výsledkem by muselo být vždy zamítnutí žaloby pro promlčení práva na zaplacení částky 165.000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce“.

33. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že nebyly splněny předpoklady pro závěr, že žalovaný coby advokát odpovídá za škodu vzniklou v souvislosti s výkonem advokacie, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Škoda nevznikla v příčinné souvislosti s výkonem advokacie, neboť žalobce by totiž ani v případě, nebylo-li by jím vytýkaného jednání žalovaného, v němž žalobce spatřoval jeho pochybení coby advokáta, nebyl v souvisejících řízeních se svým nárokem s ohledem na vše shora uvedené úspěšný.

34. Soud se pro nadbytečnost již dále nezabýval námitkou promlčení vznesenou vedlejším účastníkem, neboť zodpovězení této otázky by ničeho na rozhodnutí soudu nezměnilo.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení plně procesně úspěšný žalovaný a vedlejší účastník mají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval, a proto o nich soud rozhodl tak, že mu právo na jejich náhradu nepřiznal (výrok II rozsudku).

36. Procesně úspěšný vedlejší účastník má vůči procesně neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Vedlejší účastník má v řízení stejná procesní práva a povinnosti jako účastník, kterého v řízení podporuje. V případě, kdy vedlejším účastníkem podporovaná strana spor vyhraje, jako v tomto případě, se náklady přiznávají zvlášť straně a zvlášť vedlejšímu účastníkovi. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že náklady právního zástupce vedlejšího účastníka jsou neúčelně vynaloženými náklady. Vedlejší účastník má stejně jako každý jiný účastník právo nechat se v řízení zastoupit právním zástupcem a takto vynaložené náklady lze považovat za účelně vynaložené. Soud v tomto kontextu odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 756/2014, kde mj. uzavřel, že účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, kterého si zvolí a kterým může být především advokát, jemuž lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení. Účelem zastupování advokátem je, aby zastupovanému účastníku byla poskytnuta právní pomoc, na kterou má v řízení před soudy každý právo, a to již od počátku řízení. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje patří k nákladům řízení, které je povinen platit zastoupený účastník, jemuž může být za podmínek uvedených v ustanoveních § 142 až § 150 o.s.ř. přiznána jejich náhrada proti jinému účastníku, jestliže šlo o náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Odměna za zastupování advokátem a jeho hotové výdaje jsou samy o sobě vždy náklady potřebnými k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nejde-li o zneužití práva účastníka dát se v řízení zastupovat advokátem na úkor jiného účastníka …. Z tohoto hlediska lze za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Soud v daném případě nezjistil žádnou skutečnost, ze které by mohl dovodit, že vedlejší účastník zneužil právo na zastupování advokátem. Soud se neztotožnil se závěrem žalobce, že nárok vedlejšího účastníka na náhradu nákladů řízení je nárokem nehorázným ani s jeho závěrem, že vedlejší účastník nemusí být právně zastoupen, neboť disponuje právním oddělením. Byť vedlejší účastník, kterým je pojišťovna, bezesporu disponuje právním oddělením, toto se primárně zabývá zcela jinou agendou (např. vymáháním pojistného apod.), a ne zastupováním vedlejšího účastníka před soudy, nota bene v řízení o nyní projednávaném nároku.

37. Soud tak vedlejšímu účastníkovi přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36.331 Kč. Náklady vedlejšího účastníka se sestávají z odměny právního zástupce vedlejšího účastníka za tři úkony právní služby po 8.380 Kč za úkon dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, z režijního paušálu za tři úkony právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu konaného dne 20. 11. 2024), z cestovného z místa sídla právního zástupce vedlejšího účastníka v Praze k soudu v Brně a zpět dne 20. 11. 2024 ve výši 3.186 Kč (při celkové délce trasy 420 km, průměrné spotřebě vozidla 5,2 l/100 km, ceně benzínu 38,20 Kč/l a sazbě náhrady za používání vozidla ve výši 5,60 Kč/km dle vyhl. č. 398/2023 Sb.), z náhrady za promeškaný čas za celkem osm půlhodin strávených na cestě k soudu Z Prahy do Brna a zpět po 100 Kč za půlhodinu v celkové výši 800 Kč dle § 14 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 30.026 Kč ve výši 6.305 Kč.