48 C 75/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 14 541,70 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9.942 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.942 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení -) částky 4.228,70 Kč, -) úroku ve výši 13,64 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 22. 12. 2009 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 22. 12. 2009 do 31. 12. 2009, -) úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, -) úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, -) úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, -) úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, -) úroku z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) úroku z prodlení ve výši 8,75 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, -) úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 14.170,70 Kč od 1. 1. 2020 do 14. 12. 2020, -) úroku z prodlení z částky 4.228,70 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, -) částky 371 Kč, <b>zamítá.</b>

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba doručená soudu dne 18. 12. 2020, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14.541,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi ní a žalovanou byla dne 28. 7. 2008 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které byl žalované dne 4. 8. 2008 poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč, který se zavázala splatit prostřednictvím třiceti pravidelných měsíčních splátek po 1.283 Kč měsíčně počínaje měsícem září 2008. Žalované byl dále dne 26. 8. 2009 vyplacen automatický revolving ve výši 10.623 Kč, o který se navýšila celková částka, kterou byla žalovaná povinna splatit prostřednictvím splátek. Žalobkyně se s žalovanou dohodla na bezplatném odkladu splátek [číslo] [číslo] [číslo] žalovaná se je zavázala zaplatit jako odložené splátky [číslo] [číslo] [číslo]. Úvěr ve výši 20.000 Kč byl žalované vyplacen na její bankovní účet dne 4. 8. 2008 a v částce 10.623 Kč pak dne 26. 8. 2009. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 20.698 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek byl úvěr zesplatněn a pohledávka byla uplatněna v rozhodčím řízení. Rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vydal dne 15. 10. 2010 rozhodčí nález [číslo jednací], kterým žalované uložil uhradit žalobkyni částku 60.519 Kč s příslušenstvím. Na základě tohoto rozhodčího nálezu pak byla vůči žalované vedena exekuce, který byla následně usnesením Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2020, č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], zastavena, a to z důvodu nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. Žalobkyně své nároky ze smlouvy přepočítala a požaduje tak po žalované na jistině částku 14.170,70 Kč. Současně žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 371 Kč, a to za prodlení žalované se splátkami. Žalobkyně se tak vůči žalované domáhá zaplacení částky 14.170,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 13,64 % ročně z této částky od 22. 12. 2019 do zaplacení a částky 371 Kč.

2. Žalovaná ve svém podání doručeném soudu dne 16. 3. 2021 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává a namítla promlčení žalovaného dluhu. Současně odmítla hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť zastoupení žalobkyně advokátem považuje za neúčelné.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 10. 5. 2021 uvedla, že jí v řízení uplatněná pohledávka promlčená není. Rozhodčí žaloba byla podána na základě rozhodčí doložky, což mělo za následek stavění běhu promlčecí doby po dobu rozhodčího a exekučního řízení. Žalobkyně podala následně bez zbytečného odkladu žalobu a k promlčení jejího nároku tak nedošlo. Žalovanou uplatněnou námitku promlčení pak považuje za výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

4. Soud ve věci jednal a věc rozhodl u jednání konaného dne 5. 9. 2022 v nepřítomnosti žalované za splnění podmínek dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Na základě provedeného dokazování níže uvedenými listinnými důkazy soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že tato byla mezi stranami uzavřena dne 28. 7. 2008. Žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 18.490 Kč prostřednictvím 30 splátek po 1.283 Kč měsíčně. Celkem se tak žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 38.490 Kč. Úvěr měl být dle smlouvy poskytnut žalované na její bankovní účet č. účtu [bankovní účet]. Žalovaná měla úvěr splácet za podmínek uvedených ve splátkovém kalendáři. Součástí úvěrové smlouvy byly i úvěrové podmínky.

7. Ze zápisu z jednání s klientem ze dne 27. 1. 2010 bylo zjištěno, že žalovaná z důvodu ukončení pracovního poměru požádala žalobkyni o odklad splátek splatných v období ledna až března 2010 včetně. Z přílohy této žádosti listiny - zrušení dohody pak vyplývá, že žalovaná ukončila u společnosti [právnická osoba] ke dni 30. 11. 2009 pracovněprávní vztah založený dohodou o provedení práce.

8. Ze smlouvy o běžném účtu ze dne 28. 7. 2008 bylo zjištěno, že [právnická osoba] zřídila dne 28. 7. 2008 žalované bankovní účet č. účtu [bankovní účet].

9. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] pak bylo zjištěno, že žalované byla na základě smlouvy ze dne 28. 7. 2008 poskytnuta žalobkyní celkem částka 30.623 Kč. Částka 20.000 Kč byla žalované poskytnuta dne 4. 8. 2008 a částka 10.623 Kč pak dne 26. 8. 2009. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 20.681 Kč.

10. Z interní listiny žalobkyně je pak zřejmé, že k čerpání úvěru ve výši 20.000 Kč žalovanou došlo dne 4. 8. 2008. Žalovaná následně začala úvěr splácet, první splátku uhradila dne 8. 8. 2008, poslední splátku pak dne 21. 12. 2009.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru [právnická osoba] bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně č. účtu [bankovní účet] byla dne 4. 8. 2008 na účet žalované č. účtu [bankovní účet] poukázána částka 20.000 Kč a dne 26. 8. 2009 pak částka 10.623 Kč.

12. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. účtu [bankovní účet] ze dne 6. 8. 2008 bylo zjištěno, že žalované byla dne 4. 8. 2008 žalobkyní poukázána na její bankovní účet č. účtu [bankovní účet] částka 20.000 Kč.

13. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. účtu [bankovní účet] ze dne 26. 8. 2009 bylo zjištěno, že žalované byla téhož dne žalobkyní poukázána na její bankovní účet č. účtu [bankovní účet] částka 10. 623 Kč.

14. Z návrhu na zahájení rozhodčího řízení ze dne 14. 7. 2010 bylo zjištěno, že rozhodčí řízení bylo zahájeno k návrhu žalobkyně dne 14. 7. 2010.

15. Fakturou ze dne 27. 5. 2010 [číslo] splatnou dne 6. 6. 2010 byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty ve výši 269 Kč. Fakturou ze dne 27. 6. 2010 [číslo] splatnou dne 7. 7. 2010 byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty ve výši 102 Kč.

16. Z rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2010, č. j. [spisová značka], pak bylo zjištěno, že žalovaná byla tímto rozhodčím nálezem zavázána zaplatit žalobkyni částku 60.519 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 28. 7. 2008. Tento rozhodčí nález nabyl právní moci dne 18. 10. 2010.

17. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že exekuce nařízená usnesením Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2011, č. j. [číslo jednací], nařízená na majetek povinné dle rozhodčího nálezu rozhodce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 15. 10. 2010, sp. [] [číslo] a vedená u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [], pod sp. zn. [spisová značka], byla tímto usnesením zastavena. Z jeho odůvodnění se pak podává, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem a že smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřená dne 28. 7. 2008 je pro rozpor s dobrými mravy neplatná a proto je neplatná i rozhodčí smlouva a není tak dána pravomoc rozhodce pro vydání rozhodčího nálezu, a proto byla exekuce pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastavena. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2020.

18. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2020, č. j. 20 Co 103/2020-45, pak bylo usnesení o zastavení exekuce potvrzeno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8. 12. 2020.

19. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 12. 2020 pak bylo zjištěno, že žalovaná dlužnou částku ani přes opakované výzvy žalobkyni neuhradila, a proto byla k její úhradě vyzvána i prostřednictví právního zástupce žalobkyně výzvou zaslanou jí téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalované].

20. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná měla u této společnosti založený od 28. 7. 2008 bankovní účet č. účtu [bankovní účet]. Bance se nepodařilo s ohledem na značný časový odstup dohledat konkrétní příchozí platby v roce 2008 a v roce 2009.

21. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7. 7. 2022 pak bylo zjištěno, že účet č. účtu [] [bankovní účet] patří žalobkyni. Bance se nepodařilo s ohledem na značný časový odstup dohledat pohyby na účtu v roce 2008 a v roce 2009.

22. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

23. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s § 3028 odst. 3 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen jako „občanský zákoník“) posuzoval daný závazkový vztah dle z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dle z. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ občanský a obchodní zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb. <i>24. Dle § 39 občanského zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>25. Dle § 56 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.</i> <i>26. Dle § 100 odst. 1 občanského zákoníku se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Dle odst. 2 se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.</i> <i>27. Dle § 101 občanského zákoníku pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>28. Dle § 107 odst. 1 občanského zákoníku se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.</i> <i>29. Dle § 112 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.</i> <i>30. Dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> <i>31. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 32. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení občanského a obchodního zákoníku soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

33. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 28. 7. 2008 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované žalobkyní dne 4. 8. 2008 poskytnut na bankovní účet žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a dne 26. 8. 2009 pak revolvingový úvěr ve výši 10.623 Kč. Provedenými důkazy, a to zejména zprávami bank, byla také vyvrácena obrana žalované spočívající v tvrzení, že nikdy nevlastnila bankovní účet. V řízení bylo prokázáno, že žalované byl v den uzavření smlouvy o úvěru zřízen bankovní účet, na který jí byl úvěr následně poskytnut.

34. Žalovaná se v uzavřené smlouvě o revolvingovém úvěru vedle vrácení úvěru ve výši 20.000 Kč zavázala i k zaplacení smluvní odměny za poskytnutí úvěru ve výši 18.490 Kč a dále k zaplacení smluvní odměny za poskytnutí každého revolvingu ve výši 12.471 Kč. Soud smlouvu o revolvingovém úvěru shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 občanského zákoníku). Částka 18.490 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 92,5 % jistiny úvěru, takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Rozpor s dobrými mravy pak způsobuje neplatnost celé úvěrové smlouvy. Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani skutečnost, že žalobkyně se poté, co byl rozpor smlouvy o revolvingovém úvěru s dobrými mravy konstatován mj. i z tohoto důvodu v usnesení zdejšího soudu o zastavení exekuce, rozhodla úrok přepočítat a požadovat jej v jiné výši. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. smlouva je neplatná, aniž by to žalovaná namítala.

35. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty a úroku.

36. Žalobkyně žalované prokazatelně dne 4. 8. 2008 vyplatila částku 20.000 Kč a dne 26. 8. 2009 pak částku 10.623 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že právní důvod plnění žalobkyni odpadl (smlouva o úvěru je neplatná), je třeba na plnění poskytnuté žalované žalobkyní hledět nikoliv jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení, které by měla žalovaná žalobkyni vrátit.

37. Žalovaná namítla v řízení promlčení žalobou uplatněného nároku a soud se tak touto námitkou žalované musel ve věci zabývat a dospěl k závěru, že tato námitka je částečně důvodná.

38. Jestliže je smlouva ex tunc absolutně neplatná, představuje plnění, které žalobkyně žalované poskytla v celkové výši 30.623 Kč, bezdůvodné obohacení, přičemž promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení se řídí § 107 odst. 2 občanského zákoníku a pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby je rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo, přičemž při absolutní neplatnosti právního úkonu běží promlčecí doba ode dne, kdy bylo plnění přijato (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 30 Cdo 4635/2007). V dané věci žalobkyně žalované poukázala částku 20.000 Kč na její bankovní účet dne 4. 8. 2008 a částku 10.623 Kč pak dne 26. 8. 2009. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se dle § 107 odst. 1 a 2 občanského zákoníku promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky. Žalobkyně o tom, že k výplatě částek došlo a komu je vyplatila, věděla od samého začátku, tj. od poskytnutí obou částek, tj. od 4. 8. 2008 v případě částky 20.000 Kč a od 26. 8. 2009 v případě částky 10.623 Kč. Nejpozději ode dne následujícího tak právo mohlo být vykonáno poprvé a žalobkyně se tak mohla vůči žalované domáhat jejich vydání.

39. Rozhodčí řízení ve věci bylo zahájeno ke dni 14. 7. 2010. V případě částky 20.000 Kč došlo k jejímu promlčení – promlčecí doba dvou let počala běžet od 5. 8. 2008 a do doby zahájení rozhodčího řízení, tj. do 14. 7. 2010, uplynulo 709 dnů, následně došlo ke stavění běhu promlčecí doby zahájením rozhodčího řízení, tj. od 14. 7. 2010 do právní moci rozhodčího nálezu, tj. do 18. 10. 2010 a zbylá část promlčecí doby marně uplynula v době před zahájením exekučního řízení, které bylo zahájeno až dne 5. 4. 2011. V případě částky 10.623 Kč vyplacené dne 26. 8. 2009 pak námitka promlčení nebyla shledána důvodnou – promlčecí doba počala běžet od 27. 8. 2009 a do doby zahájení rozhodčího řízení, tj. do 14. 7. 2010 uplynulo pouze 322 dnů. Ke stavění běhu promlčecí doby pak došlo okamžikem zahájení rozhodčího řízení, tj. od 14. 7. 2010 do jeho pravomocného skončení, tj. do 18. 10. 2010 a následně i okamžikem zahájení exekučního řízení, tj. od 5. 4. 2011 do jeho pravomocného skončení, tj. do 8. 12. 2020. Mezi zahájením obou řízení uplynulo 169 dnů a mezi pravomocným skončením exekučního řízení a zahájením řízení v této věci pak uplynulo jen 10 dnů, což znamená, že neuplynula dvouletá promlčecí doba a pohledávka žalobkyně za žalovanou ve výši 10.623 Kč promlčena není. Soud neshledává, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla jakkoliv v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy si naopak počínala žalobkyně, která ve smlouvě požadovala lichevní úrok.

40. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 20.681 Kč. Žalovanou uhrazená částka tak byla započtena na nejdříve splatný dluh, tj. na částku 20.000 Kč a z části i na úhradu dluhu z částky 10.623 Kč, tj. 30.623 Kč – 20.681 Kč. Žalovanou tak soud zavázal k úhradě částky 9.942 Kč představující dosud neuhrazenou částku, kterou byla žalobkyni povinna z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 občanského zákoníku vrátit a ve vztahu, ke které byla námitka promlčení shledána nedůvodnou. S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a ani v daném případě nebyla mezi stranami sjednána, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným po výzvě věřitele dle § 563 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 12. 2020, který byl téhož dne odeslán žalované. Žalované došel v souladu s fikcí třetí pracovní den, tj. dne 10. 12. 2020 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat dobu tří dnů, která skončila dne 14. 12. 2020, což znamená, že žalovaná byla v prodlení s úhradou dlužné částky až od 15. 12. 2020, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Žalovaná nerozporovala složení ani výši dlužné částky, neprokázala, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Její procesní obrana spočívající v tvrzení, že nikdy neměla bankovní účet, byla provedeným dokazováním vyvrácena, když z důkazů vyplynulo, že žalovaná měla zřízen běžný účet a že jí na ni byly žalobkyní poukázány částky úvěru.

41. Ve zbývající části předmětu řízení specifikované ve výroku II rozsudku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 14.541,70 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Žalobkyně tak byla procesně neúspěšná co do zaplacení částek 4.228,70 Kč, částky 371 Kč a co do příslušenství uvedeném ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí v této věci částkou 38.385,13 Kč Celkem tak žalobkyně byla procesně neúspěšná co do zaplacení částky 42.984,83 Kč (4.228,70 Kč + 371 Kč + 38.385,13 Kč). Při porovnání částek 14.541,70 Kč a částky 42.984,83 Kč představující neúspěch žalobkyně v řízení je tak zřejmé, že v řízení byla procesně úspěšnější žalovaná, která tak má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na jejich náhradu. Náklady řízení žalované ve výši 600 Kč jsou představovány paušální odměnou za dva úkony dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč za úkon, a to za sepis vyjádření k žalobě a za účast žalované u jednání soudu konaného dne 25. 5. 2022).