49 C 109/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících Věry Kadlecové a Ing. Zdeňka Macha v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem v  obec – část obce , ulice číslo proti žalované: ; název žalované , IČO , se sídlem v  obec , část obce číslo o určení doby trvání pracovního poměru a uložení započtení doby zaměstnání,

I. V části, v níž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému započíst dobu zaměstnání žalobce u Ing. [jméno] [příjmení] v době od 2. ledna 2009 do 13. dubna 2015, do doby pojištění pro účely podle zákona č. 155/1995 Sb., se žaloba zamítá.

II. V části, v níž se žalobce domáhal určení, že pracovní poměr podle pracovní smlouvy ze dne 16. prosince 2009 mezi Ing. [jméno] [příjmení], [IČO], jako zaměstnavatelem, a žalobcem jako zaměstnancem, trval od 2. ledna 2009 do 13. dubna 2015, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal, aby soud určil, že v době od 2. 1. 2009 do 13. 4. 2015 trval jeho pracovní poměr u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a dále aby soud uložil žalované započíst žalobci dobu trvání tohoto pracovního poměru do doby pojištění pro účely zákona č. 155/1995 Sb. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 19. 12. 2008 uzavřel s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pracovní smlouvu, v níž sjednali druh práce a místo výkonu práce, jež žalobce rozvedl, a den nástupu do práce (2. 1. 2009). Podle této smlouvy žalobce vykonával pro [anonymizováno] [jméno] [příjmení] práci až do dne 13. 4. 2015, kdy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zemřel. Následně, v roce 2020, žalobce zjistil, že žalovaný neeviduje zaměstnání žalobce u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zaměstnavatele. Vzhledem k tomu, že Ing. [jméno] [příjmení] zemřel, není reálné, aby podal příslušnou přihlášku k pojištění zaměstnance zaměstnavatelem. Žalobce podrobně rozvedl důvody, pro něž by měla být započtena doba jeho zaměstnání u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pro účely zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, neboť ve věci nemůže být pasivně legitimována, neboť provést započtení doby zaměstnání do doby pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb. může výlučně [ulice] [anonymizována tři slova], nikoli žalovaná. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Česká správa sociálního zabezpečení rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, pokud není v tomto zákoně stanoveno, že o nich rozhoduje jiný orgán sociálního zabezpečení, a zařizuje výplaty těchto dávek. Ze shora citovaného ustanovení je zřejmé, že subjektem, který rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, je Česká správa sociálního zabezpečení, nikoli žalovaná. České správě sociálního zabezpečení (nikoli soudu) rovněž přísluší o dávkách, jichž se žalobce ve své podstatě (dávky invalidního důchodu, jak plyne z obsahu spisu) domáhá, rozhodovat, a v rámci takového řízení též posoudit, zda lze započíst dobu zaměstnání do doby pojištění pro účely zákona č. 155/1995 Sb. Z těchto důvodů soud dovodil, že v části, v níž se žalobce domáhá započtení doby zaměstnání do doby pojištění podle zákona č. 155/1995 Sb., nelze žalobě vyhovět již proto, že subjektem, který o započtení doby zaměstnání do doby pojištění rozhoduje (v rámci řízení o žádosti o invalidní důchod, o nějž žalobci podle obsahu spisu zjevně jde, k tomu srov. vyjádření žalované ze dne 12. 1. 2022 a rozhodnuté České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 8. 2021, č. j. R- 30.8.2021 – 422/701 108 3794)), je Česká správa sociálního zabezpečení, nikoli žalovaná. Nelze tedy uložit provedení zápočtu podle žalobního návrhu žalované, a proto v této části soud žalobu zamítl (výrok I.). Dále se soud zabýval žalobou v části, v níž se žalobce domáhal určení trvání pracovního poměru v době od 2. 1. 2009 do 13. 4. 2015. Dospěl pak k závěru, že z povahy věci žalovaná nemůže být ani v této části žaloby pasivně legitimovaná a žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení (srov. ustanoven § 80 o. s. ř.). Jde-li o spor o dobu trvání zaměstnání a jeho započtení, jde o předběžnou otázku, která má být řešena v řízení o žádosti o invalidní důchod podle zákona č. 155/1995 Sb. K rozhodnutí o této otázce je pak příslušný správní orgán, nikoli soud, jak shora uvedeno. Pro zjevnou absenci pasivní legitimace žalované a současně absenci naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení trvání pracovního poměru, zamítl (výrok II.). Konečně, žádal-li žalobce v podání ze dne 24. 2. 2022 o„ doporučení, alespoň rámcově, jak postupovat dále“, nelze než žalobci doporučit, aby se se žádostí o právní pomoc obrátil na advokáta, nejlépe advokáta specializujícího se na danou problematiku. Soudy právní pomoc (včetně rad o vhodnosti dalšího postupu) účastníkům řízení poskytovat nemohou. Vyjma toho nutno uvést, že možnosti dalšího postupu žalobce podrobně rozvedla žalovaná v podání ze dne 12. 1. 2022, jímž se vyjadřovala k možnosti mimosoudního vyřízení věci. Toto podání žalované bylo žalobci doručeno dne 17. 1. 2022. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal žalované, která byla ve věci plně úspěšná, náhradu nákladů řízení za jeden úkon (vyjádření ve věci samé) ve výši 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. O pariční třídenní lhůtě přitom soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).