49 C 11/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO , se sídlem v  obec - obec , ulice číslo zastoupený titul jméno příjmení , advokátkou se sídlem v  obec , příjmení jméno číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem v  obec - obec , ulice č. číslo , zastoupený jméno příjmení , advokátkou se sídlem v  obec , ulice číslo o 29.001 Kč s úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 29.001 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29.001 Kč za dobu od 15. srpna 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13.000 Kč k rukám [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 29.001 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že účastníci řízení byli do 10. 5. 2019 podílovými spoluvlastníky (každý v rozsahu ideální ½) pozemku [parcelní číslo], jehož součástí byla budova [adresa] (rodinný dům) v [katastrální uzemí], obci [obec], že tato nemovitost se nacházela v uvedené době i ke dni podání žaloby„ ve velmi špatném, de facto v havarijním stavu a výrazně zanedbaném hygienickém stavu způsobilém zapříčinit ohrožení zdraví a životů osob v tomto objektu pobývajících“, že z tohoto důvodu žalobce opakovaně vyzýval žalovanému k tomu, aby nechali u odborného subjektu vypracovat povinné revizní zprávy k posouzení stavu budovy, a aby náklady na tyto revizní zprávy zaplatili v poměru svých spoluvlastnických podílů (tj. rovným dílem), dále žalobce vyzýval žalovaného k tomu, aby společně na svůj náklad provedli opatření k opravě poškozeného vodovodního potrubí a k odstranění švábovitého hmyzu, jímž byla budova podle žalobce zamořena. Žalovaný se žalobcem nespolupracoval, proto žalobce nechal zpracovat revizní zprávy, opravu potrubí a deratizace na své náklady, to vše u„ odborné společnosti [právnická osoba]“. Práce byly vyfakturovány dvěma fakturami v částkách 26.003 Kč a 32.000 Kč. Podle žalobce se jednalo o náklad na záchranu společné věci a své právo na úhrady jedné poloviny vůči žalovanému dovozoval z ustanovení § 1136 písm. b) o. z. Revizní zprávy byly podle žalobce„ nezbytným podkladem k záchraně nemovitosti před havarijním stavem“, deratizace a oprava poškozeného potrubí podle žalobce„ přímo vedly k odstranění havarijního a nevyhovujícího hygienického stavu“. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 29.001 Kč (výzvou ze dne 12. 8. 2019), marně.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Namítal zejména, že jde o účelový návrh ze strany žalobce, jehož smyslem je zbavení žalovaného vlastnického práva a jeho vystěhování z domu. Žalobce podával žaloby vůči žalovanému opakovaně, odstranil jeho domovní schránku z domu na ulici [ulice] č. [číslo] v [obec] tak, aby žalovanému reálně nebyla doručována pošta, veškerá pošta se žalovanému„ dlouhodobě ztrácí“, takže se žalovaný nedozví o podaných žalobách a vydaných rozhodnutích, tato nabydou právní moci a následně žalobce vede vůči žalovanému exekuci„ na bytovou jednotku ve vlastnictví žalovaného v předmětném domě“ (exekuční řízení žalovaný rozvedl). Dále žalovaný uvedl, že dlouhodobě„ čelí útisku ze strany žalobce, respektive [jméno] [příjmení]“, který za žalobce jedná (k tomu žalovaný odkázal na trestní spis vedený vůči [jméno] [příjmení] u Městského soudu v Brně). Pokud jde o faktury předložené žalobcem, tyto jsou podle žalovaného„ zcela účelové“, neplyne z nich, jaké konkrétní práce, kdy a kde měly být provedeny, ani jejich skutečné provedení a zaplacení. Jde o faktury vystavené ve skutečnosti statutárním orgánem žalobce (resp. toutéž osobou). Faktury byly podle žalovaného vystaveny nikoli z důvodu provedení v nich uvedených prací, ale pouze proto, aby žalobce„ měl k dispozici faktury, na základě kterých může podat návrh proti žalovanému“, a neplyne z nich nutnost vynaložené nákladů podle ustanovení § 1136 o. z. Dům podle žalovaného nebyl ve velmi špatném technickém stavu, nevyžadoval vynaložení nákladů jedním spoluvlastníkem v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu podle ustanovení § 1136 písm. b) o. z. Pokud byly na domě prováděny stavební práce, jejich smyslem a účelem nebyla oprava společné věci, ale naopak realizace výlučně zájmů žalobce, kdy žalobce – po rozdělení domu na jednotky – rozšířil jednu svou jednotku (jednotku v prvním patře) a vybudoval zcela novou jednotku v podkroví, to vše aniž k tomu měl příslušná povolení stavebního úřadu. Žalobce původně žádal o vydání potřebných povolení, tato mu vydána nebyla, proto následně začal stavebnímu úřadu dokládat údajný špatný stav budovy (proto také zajišťoval revizní zprávy s nepříznivými závěry) tak, aby to budilo dojem, že je třeba na domě provádět opravy. Následně však neprováděl žádné nutné opravy, ale ve skutečnosti rozšiřoval třetí bytovou jednotku (v druhém nadzemním podlaží) a budoval novou, čtvrtou bytovou jednotku (v podkroví). Jakmile stavební úřad zjistil reálný rozsah prací, práce žalobci zakázal. O pracích vyfakturovaných žalobcem předloženými fakturami nebylo žalovanému ničeho známo, nicméně byly-li vůbec provedeny, pak mohlo jít výlučně o práce na bytových jednotkách ve vlastnictví žalobce nebo vyvolané stavební činností žalobce v důsledku výstavby nového bytu č. 4 (v podkroví). Pokud by byl dům v havarijním stavu, nemohl by v něm žalobce provádět výstavbu nové bytové jednotky. Konečně, žalobce poukazoval též na to, že [právnická osoba] nemá oprávnění k provádění revizí, jež jsou ve faktuře uvedeny.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

4. Z přípisu žalobce ze dne 19. 1. 2018 soud zjistil, že jím žalobce prostřednictvím svého zástupce ([jméno] [příjmení]) informoval žalovaného o tom, že na domě„ je nutné provést kompletní revize plynu, kotle, elektřiny a komínů“ a že„ o jednotlivých zprávách budou (žalovaného) neprodleně informovat“. Připojen byl kontakt na zástupce žalobce. Podle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 19. 1. 2018, na dodejce není zřejmé, že by žalovaný zásilku reálně převzal.

5. Z přípisu žalobce ze dne 7. 2. 2018 soud zjistil, že jím žalobce (opět prostřednictvím zástupce, [jméno] [příjmení]) vyzval žalovaného k součinnosti a požádal jej„ o vyjádření k následujícím“. Na připojeném seznamu je uvedeno pojištění nemovitosti, revize spalinových cest, kotlů, elektřiny, vyklizení„ společných prostor“ v domě, zejména sklepních kójí a garáže, dále sdělení, zda žalovaný bude nadále využívat bytovou jednotku v 1. PP, sklepní kóje a garáž v 1. PP, sdělení, zda žalovaný„ chce vidět“ dohodu o užívání, kterou žalobce„ postoupil třetí osobě“, sdělení, zda se žalovaný bude podílet na opravě„ společných prostor“, a to zejména střechy, zatékání do bytové jednotky v 2. NP, výměna kotle, vyvložkování komínů, které„ jsou nezbytně nutné pro chod 2. NP“, oprava a rekonstrukce bleskosvodu (s poznámkou„ nutná“), vstup do bytové jednotky v 1. PP a 1. NP z důvodu provedení revizí kotlů a spalinových cest, předání klíčů k nemovitosti, klíče od„ společných prostor“ apod., montáž podružných měřičů vody, elektřiny a plynu do 1. PP, 1. NP, 2. NP a zahrada, vyúčtování spotřeby vody, elektrické energie ve„ společných částech domu“. Žalobce v přípise žalovanému sděluje, že nemovitost pojistí nejpozději do 15. 2. 2019 a že pokud od žalovaného neobdrží žádnou zprávu, zahájí nejpozději první týden v březnu instalaci podružných měřičů, odstranění závad elektra a odstranění závad topení a vody. Pokud v přípise žalobce hovořil o„ společných částech“ či„ společných prostorech“ domu, není zřejmé, co tím měl na mysli, když v době, kdy byl přípis datován (ke dni 7. 2. 2018) nebyly v domě vymezeny společné části. Dohoda spoluvlastníků byla uzavřena až později (srov. níže). Podle připojeného podacího lístku byl přípis žalovanému odeslán dne 8. 2. 2018.

6. Z dohody (ujednání) spoluvlastníků o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání spoluvlastnictví formou rozdělení nemovité věci na vlastnické právo k jednotkám soud zjistil, že dohoda je datována dne 14. 2. 2018, žalovaný ji podepsal dne 19. 2. 2018 (srov. ověřovací doložka České pošty, s. p.), za žalobce [jméno] [příjmení] – zřejmě – dohodu podepsal dne 14. 2. 2018 (jde o datum uvedené u podpisu zástupce žalobce) a podpis uznal za vlastní dne 10. 5. 2019 (srov. ověřovací doložku notáře [titul] [příjmení]). Téhož dne (10. 5. 2019) došlo současně k zápisu bytových jednotek do katastru nemovitostí (srov. nesporná tvrzení účastníků při jednání dne 11. 5. 2021). Z jakého důvodu došlo k tak výrazné časové prodlevě mezi podpisem dohody a uznáním podpisu ze strany žalobce (a vkladu do katastru nemovitostí), není z listiny ani ze spisu zřejmé, k dotazu soudu při jednání dne 30. 9. 2021 opět zástupce žalobce žádné vysvětlení neuvedl. Pokud jde o obsah dohody, účastníci se dohodli mj., že dům rozdělí na čtyři bytové jednotky, z nichž dvě budou patřit žalovanému (byt v 1. PP a 1. NP) a dvě budou patřit žalobci (byt v 2. NP a v 3. NP), přitom z dalších listin provedených k důkazu (srov. sdělení stavebního úřadu a protokoly z kontrolních prohlídek shora) je nade vší pohybnost prokázáno, že ke dni 14. 2. 2018 ani ke dni 10. 5. 2019 fyzicky žádná bytová jednotka v 3. NP neexistovala. Šlo o půdní prostory, které žalobce bez potřebného rozhodnutí stavebního úřadu začal upravovat tak, aby byly obyvatelné (využitelné jako byt). Z přílohy dohody je dále zřejmé, že ve všech podlažích byla maximální možná plocha vymezena jako byt, pouze nezbytné minimum (společná chodba) byla označena za společnou část. Pokud jde konkrétně o 1. PP, z přílohy je zřejmé, že společnou částí je výhradně chodba. Žádný sklep, sklepní kóje apod. zde jako společné zakresleny nejsou. Dále, pokud jde o 1. NP, v tomto je zakreslen byt č. 2 (společnou částí je pouze schodiště a chodba, žádné další prostory). V tomto kontextu se jeví jako krajně nelogický obsah výzvy žalobce ze dne 30. 4. 2019, kdy žalobce vyzýval žalovaného ke zpřístupnění sklepních kójí, hovořil o„ společné jednotce“ v 1. NP apod. (srov. shora). Pokud jde o rozvody vody (což soud považuje za významné v projednávané věci s ohledem na vyfakturované práce označené jako„ sondy poškozeného potrubí v koupelně“ a„ bourací práce podlah v koupelně, zajištění prasklého potrubí“), jako společná část domu je vymezeno: přípojka od hlavního řadu nebo od hlavního vedení pro dodávky (…) vody a pro odvádění odpadních vod, domovní potrubí odpadních vod až po výpusť (zařízení) pro napojení potrubí odpadních vod z bytu, rozvody vody teplé i studené včetně stoupacích šachet (…) až k poměrovým měřidlům pro byt, nebo k uzávěrům pro byt. Jinými slovy řečeno, společnými částmi jsou vedení teplé a studené vody a odpadních vod od hlavního řadu (hlavního vedení) po poměrové měřidlo či uzávěr pro byt. Ta část, která je za poměrovým měřidlem či uzávěrem pro byt, patří tedy podle této dohody již k bytu a není společnou částí domu.

7. Z přípisu žalobce ze dne 27. 2. 2018 (podle připojeného podacího lístku odeslaného dne 27. 2. 2018, podle připojené kopie obálky si žalovaný zásilku nepřevzal a tato se vrátila žalobci, úložní doba skončila dne 15. 3. 2018) soud zjistil, že jím žalobce opětovně vyzval žalovaného k řešení jím vymezených záležitostí (revize elektro, spalinových cest, kotlů a plynu – podle žalobce měl žalovaný dříve tvrdit, že tyto revize má, avšak dosud je nepředložil, likvidace„ neužitečných věcí“, pořízení podružných měřičů a oprava kotle v bytě v 2. NP, výzva k participaci na platbě pojistného). Vyjma vlastního obsahu stojí za povšimnutí výčet předchozí korespondence, kdy podle žalobce měly být žalovanému dodávány písemnosti takto: dne 30. 1. 2018 dvě (samostatné) písemnosti a dne 14. 1. 2018 šest (samostatných) písemností. Rovněž z toho lze usuzovat na okolnosti a atmosféru, v jaké účastníci žili v období leden – únor 2018. Z hlediska posouzení projednávané věci je ovšem zjištění o výzvách k participaci na konkrétních záležitostech irelevantní, neboť práce, jejichž úhrady se žalobce fakticky v projednávané věci domáhá, měly být provedeny (a byly vyfakturovány) až v květnu – červnu 2019, tedy o cca rok a půl později.

8. Z přípisu žalobce ze dne 30. 4. 2019 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému svůj nesouhlas s vyúčtováním vody a elektřiny, jak jej žalovaný provedl. Dále žalobce„ opětovně vyzval“ žalovaného ke zpřístupnění sklepů“, přitom konstatoval, že„ klíče od sklepa nemá a v žádném případě jimi nemůže disponovat pouze žalovaný“, nemovitost„ vlastní každý z id. ½“. Žalobce vyzval žalovaného, aby si vybral, které sklepní kóje chce využívat sám a které přenechá k užívání žalobci (s tím, že nevybere-li si žalovaný, provede výběr žalobce a vybrané kóje nechá vyklidit na vlastní náklad). Dále žalobce sdělil žalovanému, že do„ jejich společné jednotky v 1. NP (kterou žalovaný užívá) několikrát v průběhu roku zateklo“ a„ je nutná kompletní rekonstrukce stoupaček“, přitom je podle názoru (neuvedeného)„ vodo – instalatérského mistra“, který byl„ naposled opravovat odpady na WC v bytové jednotce v 2. NP“ (…)„ nutná rekonstrukce pro celý dům“. Žalobce avizoval, že rekonstrukci hodlá realizovat na svůj náklad a následně jednu polovinu požadovat po žalovaném. Žalobce vyzval žalovaného ke„ zvážení“ tvorby fondu oprav. Dále žalobce sdělil, že„ stejně jako stoupačky jsou nevyhovující i stávající elektro rozvody“, že„ je objednán odborný posudek“ a že pokud se žalovaný do 8. 5. 2019 nevyjádří, provede žalobce rekonstrukci na svůj náklad a následně bude požadovat úhradu jedné poloviny. Konečně, žalobce informoval žalovaného o tom, že jednotka v 2. NP je„ neobyvatelná“ a že byl„ nucen z nouze poskytnout dohodu o užívání společnosti, která zaměstnává zahraniční dělníky“, a vyzval jej k jednání o dalším osudu domu, přitom sdělil, že„ komunikace a cesta přes zmocněnce (žalovaného), paní [příjmení], je zdlouhavá, poněvadž není kompetentní k tomu, aby věc rozhodla bez žalovaného“. Podle připojené dodejky žalovaný přípis převzal dne 9. 5. 2019.

9. Z jakého důvodu žalobce přípisem ze dne 30. 4. 2019 vyzýval žalovaného k vyklizení sklepa apod., když o několik týdnů dříve uzavřel se žalovaným dohodu o rozdělení domu na jednotky, a podle této dohody mj. celé 1. PP mělo být bytovou jednotkou ve vlastnictví žalovaného, není zřejmé, k dotazu soudu při jednání dne 30. 9. 2021 zástupce žalobce žádné vysvětlení neuvedl. Totéž pak lze konstatovat o jednotce v 1. NP, kterou v přípise z 30. 4. 2019 žalobce označuje za„ společnou“, avšak podle dohody uzavřené dávno předtím měla tato jednotka být žalovaného. Soud si je vědom toho, že věcněprávní účinky dohody nastaly později (ke dni 10. 5. 2019, což je navíc pouhých deset dní po sepsání přípisu a jeden den následující po převzetí přípisu žalovaným), nicméně to nic nemění na tom, že dohoda mezi účastníky byla uzavřena dávno dříve, že účastníky zavazovala a že se skutečně nenabízí žádné jiné vysvětlení obsahu přípisu žalobce ze dne 30. 4. 2019, než intenzivní a nepoctivý nátlak na žalovaného ze strany žalobce. Tomu nasvědčuje též avizované přenechání jednotky v 2. NP k užívání„ společnosti, která zaměstnává zahraniční dělníky“ (a již samo toto přenechání k užívání třetí osobě kontrastuje s tvrzením žalobce o havarijním stavu domu apod. Sotva si lze představit, že by poctivá osoba přenechala k užívání nemovitost třetí osobě za situace, kdy nemovitost je ve stavu, který ohrožuje život a zdraví lidí (srov. žalobní tvrzení o stavu, který mohl ohrozit životy a zdraví uživatelů domu). Buď dům v takovém stavu nebyl (a skutková tvrzení žalobce nejsou pravdivá), nebo byl (a v tom případě nebylo od žalobce poctivé dům přenechat k užívání jinému).

10. Žalovaný v řízení opakovaně uváděl, že korespondence od žalobce (ani jiná) mu nebyla doručována, neboť žalobce mu odmontoval poštovní schránku a odpojil zvonek.

11. Z faktury [číslo] soud zjistil, že ji dne 12. 6. 2019 vystavila [právnická osoba] [anonymizováno], jako odběratel je uveden žalobce (dříve podnikající pod názvem [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova]) a žalovaný, datum vystavení a současně datum uskutečnění plnění je 12. 6. 2019, vyfakturovány jsou tyto práce:„ sonda poškozeného potrubí v koupelně“,„ bourací práce podlah v koupelně, zajištění prasklého potrubí“,„ odstranění podlah“ a„ likvidace násepu“. Žalobce sice k dotazu soudu nijak nekonkretizoval, kde přesně (v jaké koupelně, případně na jaké chodbě) byly práce prováděny, nicméně mezi účastníky bylo nesporné, že žádné práce nebyly provedeny v koupelně v žádné z bytových jednotek žalovaného (srov. vyjádření zástupců při jednání dne 11. 5. 2021).

12. Z faktury [číslo] soud zjistil, že ji dne 28. 5. 2019 vystavila [právnická osoba] [anonymizováno], jako odběratel je opět uveden žalobce (dříve podnikající pod názvem [anonymizováno] – [anonymizována čtyři slova]) a žalovaný, datum vystavení a současně datum uskutečnění plnění je 28. 5. 2019, vyfakturovány jsou tyto práce:„ revize elektro p. [příjmení]“,„ revize elektro p. [příjmení] – přípojka“,„ revize elektro společné prostory – bytová jednotka 1. NP“,„ revize plynového zařízení“,„ revize plynového zařízení,„ deratizace, posouzení výskytu švábovitého hmyzu“,„ posudek TZB a kanalizace“,„ revize komínů – [příjmení] kominický mistr“,„ revize komínů – [příjmení] kominický mistr“ a opětovně„ revize komínů – [příjmení] kominický mistr“.

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce a [právnická osoba] měli ke dni vystavění faktur stejnou osobu jednatele (statutárního orgánu) a společníka, a to pana [jméno] [příjmení] (srov. vyjádření zástupců při jednání ve věci dne 30. 9. 2021).

14. Ze zprávy o provedení čištění a kontrole spalinové cesty ze dne 27. 5. 2019 soud zjistil, že ji vyhotovil [jméno] [příjmení], kominík – revizní technik spalinových cest, a že podle ní byl kontrolován kotel umístěný v předsíni v 2. NP, tzn. v bytě, který v té době patřil žalobci.

15. Z oznámení komínových závad ze dne 24. 5. 2019 soud zjistil, že podle něj kominík [jméno] [příjmení] dne 24. 5. 2019 zjistil„ havarijní stav komínové vložky (…) od spotřebiče v 1. NP.

16. Ze zpráv o revizi elektrického zařízení ze dne 12. 1. 2018, vypracované [jméno] [příjmení], soud zjistil, že dne 12. 1. 2018 revidoval vnitřní silnoproudé rozvody bytového domu [ulice a číslo] v [obec], že šlo o mimořádnou revizi a že závěr byl, že elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti schopné provozu po odstranění závad. Revizní technik ve zprávě mj. uvedl, že„ zjištěné závady bezprostředně neohrožují bezpečnost, pro trvalé provozování je však nezbytné jejich odstranění“, závady pak uvedl tyto: vypínače„ jsou opotřebované a nesplňují funkční provoz“, za nebezpečné označil jedno svítidlo bez krytu ve sklepě, jednu objímku bez krytí, jednu zářivku bez krytů a jednu zásuvku bez ochranného vodiče. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení jsou platby za údajně vypracované revize z období květen 2019 (podle faktury k uskutečnění zdanitelného plnění došlo dne 28. 5. 2019), zjevně nemůže jít o revizní zprávu, která byla fakturovaná fakturou ze dne 28. 5. 2019. Podrobný obsah zprávy nicméně soud uvádí s ohledem na další žalobcem předložené revizní zprávy (srov. níže).

17. Totéž pak nutno uvést ve vztahu k Periodické zprávě o revizi zařízení na ochranu před účinky atmosferické a statické elektřiny ze dne 12. 1. 2018, kdy tato zpráva měla být podle svého obsahu vyhotovena dne 12. 1. 2018, tj. takřka o rok a půl dříve, než byla vystavena faktura, o niž jde v projednávané věci a na níž je jako datum uskutečnění zdanitelného plnění uvedeno 28. 5. 2019.

18. Ze zprávy o revizi elektrického zařízení ze dne 28. 5. 2019 vypracované [jméno] [příjmení] soud zjistil, že podle ní šlo o mimořádnou revizi, že revize byla provedena dne 27. 5. 2019 a že závěr technika byl, že elektrické zařízení je z hlediska bezpečnosti neschopné provozu. Revizní technik uvedl, že elektroinstalace v hlavním domovním rozvaděči je nevyhovující, samotná rozvodnice je také nevyhovující, zcela chybí hlavní jističe před elektroměrem (což podle technika„ ohrožuje zdraví a majetek občanů“) a jednofázový elektroměr má k 27. 5. 2019 stejný stav jako k 20. 5. 2019. Technikem popsaný havarijní stav je třeba řešit novou přípojkou do objektu s dostatečnou rezervou pro současně používané spotřebiče v domácnostech a„ s ohledem na počet bytových jednotek v budoucnosti“. Ze zprávy není zřejmé (a žalobce se k tomu při jednání dne 30. 9. 2021 nedokázal vyjádřit), k jaké havárii v domě došlo či co se stalo v mezidobí mezi šetřením [jméno] [příjmení] (12. 1. 2018) a [jméno] [příjmení] (28. 5. 2019), jak mohlo dojít ke ztrátě hlavního jističe apod. S ohledem na datum vyhotovení revizní zprávy J. Ježka i další okolnosti se však jeví, že obsah této revizní zprávy svědčí o pravdivosti skutkového tvrzení žalovaného o tom, že poté, co žalobce nedosáhl příslušného povolení na vestavbu čtvrté bytové jednotky (v podkroví, resp. půdních prostorách domu), informoval stavební úřad o„ havarijním stavu“ domu a oznámil zahájení„ oprav“, což dokládal revizními zprávami z období květen 2019. V e skutečnosti však nešlo o práce vedoucí k zachování původního stavu, ale o přestavbu bytu v 2. NP a vestavbu nového bytu v podkroví, což mu bylo následně stavebním úřadem zakázáno (srov. skutková zjištění ze spisu stavebního úřadu níže). Navíc u zprávy J. Ježka je zjevné, že byla vyhotovována za situace, kdy reviznímu technikovi byl znám záměr žalobce vestavět další bytovou jednotku, a tomu odpovídají též jeho závěry (doporučení nové přípojky tak, aby zohledňovala„ počet bytových jednotek v budoucnosti“).

19. Z revizní zprávy vypracované J. Ježkem ze dne 13. 5. 2019 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutkové zjištění. Podle obsahu revizní zprávy měly být předmětem revize„ NN rozvody bytové jednotky v 1. NP“, tedy bytové jednotky, kterou v té době užíval žalovaný, nicméně žalovaný podle svého tvrzení do bytu v té době nikoho nepustil, tedy bylo naprosto vyloučeno, aby se v jeho bytě prováděla revize, ostatně jeho podpis na revizní zprávě připojen není. Podle žalovaného se spíše mohlo jednat o revizi rozvodů v bytové jednotce žalobce, tj. v 2. NP. Závěry revizního technika jsou z hlediska rozhodnutí v projednávané věci zcela irelevantní (srov. níže), proto se soud ani dále nezabýval otázkou, zda skutečně revize v bytě žalovaného provedena byla, zda byla provedena jinde apod.

20. V každém případě se u shora uvedených revizních zpráv z května 2019 (ty byly vyfakturované fakturou, jejíž částečné úhrady se domáhá žalobce v projednávané věci) jednalo o revize mimořádné, nikoli řádné. Ze žádné ze shora uvedených revizních zpráv pak neplyne, že by byla předána též žalovanému.

21. Ze zprávy o revizi plynového zařízení ze dne 4. 2. 2019 soud zjistil, že ji uvedeného dne provedl [jméno] [příjmení] se závěrem, že domovní rozvod zemního plynu není schopen bezpečného a spolehlivého provozu. Souvislost s projednávanou věcí není zřejmá (v projednávané věci jde o fakturu vystavenou dne 28. 5. 2019 s uskutečněním zdanitelného plnění téhož dne, tzn. je vyloučeno, aby se týkala revizní zprávy ze dne 4. 2. 2019).

22. Ze zprávy o revizi plynového zařízení ze dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že je obsahově zcela totožná jako zpráva ze dne 4. 2. 2019. Z jakého důvodu byla revize prováděna opakovaně, aniž byly odstraněny závady zjištěné dřívější revizí, není zřejmé. Jeví se jako možné, že skutečně se jedná o účelově vyhotovenou listinu, jak při jednání dne 30. 9. 2021 uváděl žalovaný (v podrobnostech soud odkazuje na obsah protokolu z jednání, z hlediska posouzení v projednávané věci to není podstatné).

23. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného [právnická osoba] ze dne 30. 5. 2019 plyne, že uvedeného dne [právnická osoba] převzala částku 26.003 Kč od žalobce a žalovaného na úhradu faktury [číslo].

24. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného [právnická osoba] ze dne 12. 6. 2019 plyne, že uvedeného dne [právnická osoba] převzala částku 38.720 Kč od žalobce a žalovaného na úhradu faktury [číslo].

25. Ze sdělení stavebního úřadu (Úřad městské části [územní celek], [obec] – [obec], Odbor stavební) ze dne 11. 3. 2021 soud zjistil, že pro stavební úpravy a nástavbu rodinného domu a umístění opěrné zdi na pozemku rodinného domu [adresa] v [obec] byla vydána tato povolení: dodatečné povolení pro stavební úpravy v bytové jednotce ve 2. NP (nabytí právní moci dne 4. 11. 2020), dodatečné povolení pro stavbu opěrné zdi (právní moc dne 27. 11. 2020) a stavební povolení pro nástavbu rodinného domu (rozhodnutí ze dne 19. 11. 2020, v právní moci dne 29. 12. 2020). V domě byly prováděny kontrolní prohlídky a ústní jednání s ohledáním na místě samém, k tomu stavební úřad přiložil protokoly z těchto úkonů.

26. Z protokolu z kontrolní prohlídky stavebního úřadu dne 30. 5. 2019 soud zjistil, že dne 6. 5. 2019 oznámil žalobce stavebnímu úřadu zahájení„ udržovacích prací“ na domě. Kontrolní prohlídka se podle záznamu stavebního úřadu konala za účelem zjištění,„ zda oznámené prováděné udržovací práce a stavební úpravy na předmětné stavby (…) nevyžadují stavební povolení ani ohlášení“. Žalobce podle záznamů stavebního úřadu doložil posudek o stavu instalací TZB a zprávu o revizi elektrického zařízení, dále další zprávy o revizi elektrického zařízení, revizi plynového zařízení, zprávu o kontrole spalinových cest a doklad o provedení revize zdravotně technické služby na výskyt švábovitého hmyzu. Stavební úřad na místě samém zjistil, že byly zahájeny práce na výměně elektroinstalace v bytě v 2. NP a oprava vnitřních instalací v bytě. Dále je v protokolu připojeno vyjádření žalovaného („ po déle než rok trvajícím zatékání z horního bytu žiji v plísni a zdravotně závadném prostředí“) a reakce žalobce („ je to díky vadné vodoinstalaci, kanalizaci a stoupačkách“). Kontrolní prohlídky se zúčastnil za žalobce [jméno] [příjmení], žalovaný a dále zástupci stavebního úřadu (srov. podpisy na prezenční listině).

27. Z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 6. 9. 2019 soud zjistil, že při předchozí prohlídce (dne 30. 5. 2019) stavební úřad neshledal žádné postupy, které by byly v rozporu se stavebním zákonem. Kontrolní prohlídka dne 6. 9. 2019 se konala za účelem zjištění,„ zda rozsah oznámených udržovacích a stavebních úprav nebyl rozšířen o práce, které vyžadují rozhodnutí nebo opatření podle stavebního zákona“. Účel kontroly byl podle záznamu zmařen, neboť nebyla zpřístupněna půda (půdní prostor; vstup na půdu byl podle zjištění stavebního úřadu uzamčen a zaskládán stavebním materiálem, zástupce vlastníka k tomu uvedl, že„ stále nemá k dispozici klíč od pana [příjmení]“), proto byla kontrolní prohlídka ukončena a další termín dohodnut na 27. 9. 2019 v 9.00 hodin. Zástupce žalobce byl přitom vyzván, aby zajistil do prostor přístup. Na dotaz stavebního úřadu, kde se nachází čtvrtá bytová jednotka, která je uvedena v katastru nemovitostí, zástupce žalobce uvedl, že„ neví, že to zjistí“. Podle prezenční listiny byly prohlídce přítomni zástupci stavebního úřadu a dále zástupci žalobce (pan [příjmení]. [příjmení] a pan [příjmení]. [příjmení] (podle připojené plné moci zástupce žalobce). Žalovaný se podle prezenční listiny kontroly neúčastnil.

28. Z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 27. 9. 2019 soud zjistil, že dne 25. 9. 2019 žalobce sdělil stavebnímu úřadu, že ruší kontrolní prohlídku, neboť„ stále nemá klíče od půdního prostoru, který ve sdělení nazývá bytovou jednotkou ve 3. NP (o zřízení této bytové jednotky dne 4. 2. 2019 požádal (žalobce), dnem podání bylo zahájeno společné územní a stavební řízení, které bylo dne 4. 7. 2019 usnesením [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] zastaveno)“, že stavební úřad provedl kontrolní prohlídku společných částí domu za účasti žalovaného, stavební úřad přitom zjistil, že půdní prostor je uzamčen, přístup ke dveřím (v porovnání s prohlídkou dne 6. 9. 2019) je volný, tj. nezastavěný stavebním odpadem a materiálem na podestě, na podestě byl pouze složen stavební materiál a umístěna cedulka s nápisem„ zákaz vstupu na staveniště“. Vnější prohlídkou domu zástupci stavebního úřadu zjistili, že původní balkon u bytu v 2. NP byl rozšířen (při kontrolní prohlídce dne 6. 9. 2019 uváděl zástupce žalobce k dotazu stavebního úřadu, že„ se jedná o stavební plošinu“), část původních oken byla zazděna, v konstrukci střechy nad pokojem byl zřízen zapuštěný vikýř s vertikálním oknem, před oknem byla zřízena nosná ocelová konstrukce s trapézovým plechem, zřejmě pro budoucí balkon, nad vikýřem je zřízena stříška, jsou provedeny klempířské prvky, v konstrukci střechy nad původní kuchyní v 2. NP je zřízen vikýř s vertikálním oknem, uliční část byla celá zakryta lešením, přesto bylo zřejmé, že ve střeše je zřízen vikýř větších rozměrů, je zřejmé, že s popsanými zásahy do konstrukce střechy souvisí i výměna a změna části konstrukce krovu. Podle sdělení zástupce žalobce (tehdy p. [příjmení]) adresovaného stavebnímu úřadu v původním prostoru (který žalobce označoval za bytovou jednotku) probíhala rekonstrukce bytu. Podle zjištění stavebního úřadu byly prováděny zásahy do nosných konstrukcí domu, ke změně vzhledu domu, ke změně využití půdních prostor na bytovou jednotku, přitom tato stavba byla prováděna bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem. Stavební úřad dospěl k závěru o účelovosti tvrzení zástupce žalobce ([anonymizováno]. [příjmení]) ohledně toho, že nemá klíče od půdního prostoru, a konstatoval, že vyzve žalobce k bezodkladnému zastavení prací.

29. Z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil, že k účasti na této kontrolní prohlídce byl žalobce vyzván stavebním úřadem dne 30. 9. 2019, dne 16. 10. 2019 žalobce oznámil opětovné zrušení kontrolní prohlídky (stavební úřad průběh podrobně rozvedl, přitom konstatoval, že je zřejmé, že žalobce„ účelově znemožňuje oprávněné úřední osobě vstup na stavbu“). Podle obsahu protokolu je zřejmé, že zástupci žalobce se kontrolní prohlídky nakonec zúčastnili, byly zjištěny stavební úpravy vyžadující rozhodnutí stavebního úřadu (u bytové jednotky v 2. NP zvětšení dveřního otvoru v nosné zdi, rozšíření stávajícího balkonu a zazdění oken, do půdního prostoru, tj. bytové jednotky v 3. NP, žalobce opět neumožnil přístup, tentokrát s odůvodněním, že tento prostor je pronajat).

30. Z protokolu z kontrolní prohlídky ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že bylo zjištěno provádění nepovolených stavebních úprav v podkroví domu souvisejících se zřízením bytové jednotky, do konstrukce střechy byla osazena okna a vikýře, které stavební úřad blíže rozvedl, rozvody vnitřních instalací byly napojeny na stávající rozvodu v bytě v 2. NP, chybělo dokončit podlahy, omítky, dlažby, obklady aj. Dle sdělení žalobce byly práce započaty v dubnu 2019, stavební deník nebyl veden.

31. Ze žalobcem předložené fotodokumentace soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Především nutno přisvědčit žalovanému v tom smyslu, že z dokumentace naprosto není zřejmé, kdy a kde byla pořízena. Vzhledem k tomu, že na domě probíhaly rozsáhlé stavební práce (stavební úpravy bytové jednotky v 2. NP, vestavba čtvrté bytové jednotky), nelze vyloučit, že jde o práce na třetí či čtvrté bytové jednotce, a nelze z fotodokumentace vzít za prokázané, že by dokumentovala skutečně výlučně práce na společných částech domu (zde soud poukazuje na to, že ani zástupce žalobce nebyl schopen při jednání soudu jakkoli blíže při pohledu na jednotlivé fotografie specifikovat, kde konkrétně v domě měly být pořízeny). Vyjma toho ovšem nutno zdůraznit, že těmito fotografiemi soud nemá za prokázaný havarijní stav společných částí domu, a bez ohledu na to, v jakém stavu se společné části domu nacházely. Konečně, při posuzování projednávané věci je nutno vycházet z předmětu řízení tak, jak byl vymezen žalobcem, a to mj. skutkovým tvrzením o úhradě prací uvedených ve dvou fakturách předložených žalobcem. Pokud jde o práce, ty byly vyfakturované fakturou [číslo] (druhá faktura byla vystavena na revizní zprávy, na posudek TZB a kanalizace a deratizaci, tzn. zjevně nikoli na stavební práce, které měly být zachyceny na fotografiích), u nich soud považuje za podstatné, že se zjevně nemohly týkat společné části domu (srov. níže), proto je z hlediska posouzení v projednávané věci též zcela irelevantní skutkové zjištění o tom, zda se případně nějaká společná část domu nacházela v havarijním stavu.

32. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 34.201 Kč. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla odeslána dne 13. 8. 2019.

33. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

34. Ke dni 14. 2. 2018 byli žalobce a žalovaný podílovými spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je budova [adresa], vše v obci [obec], [katastrální uzemí], a to každý v rozsahu id. ½. Dne 14. 2. 2018 žalobce a dne 18. 2. 2018 žalovaný podepsali dohodu, jíž zrušili podílové spoluvlastnictví a vypořádali je tak, že dům rozdělili na čtyři bytové jednotky (z nichž jedna jednotka navzdory obsahu dohody fyzicky neexistovala, srov. v podrobnostech shora). Pravost podpisu žalovaného byla ověřena dne 18. 2. 2018, žalobce svůj podpis uznal za vlastní dne 10. 5. 2019 a téhož dne nastaly věcněprávní účinky dohody (vklad do katastru nemovitostí byl proveden s účinky ke dni 10. 5. 2019). Mezi žalobcem a žalovaným zjevně panovaly dlouhodobě neshody ohledně užívání domu, již z části korespondence adresované žalovanému z ledna – února 2018 je zjevné, že žalobce požadoval po žalovaném součinnost v několika věcech, nicméně podle tvrzení žalovaného většina písemností nebyla reálně žalovanému doručena, neboť žalobce měl odstranit jeho domovní schránku a odpojit domovní zvonek. Je přinejmenším s podivem, proč žalobce – pokud chtěl skutečně dané otázky se žalovaným skutečně řešit – jím přednesené otázky neřešil se žalovaným během kontraktačního procesu, tj. při jednání o obsahu dohody, kterou podepsali dne 14. 2. 2018 (resp. 18. 2. 2018), proč řadu otázek, které mohly být obsahem dohody (např. pojištění, příspěvky na revize apod.), účastníci řízení v dohodě naprosto neupravili. Bez ohledu na tyto nejasnosti je z hlediska posouzení věci podstatné dále skutkové zjištění soudu o tom, že na jaře 2019 měl žalobce určitý stavební záměr, k němuž mu nebylo vydáno potřebné rozhodnutí stavebního úřadu (původní stavební řízení bylo zastaveno), a toto žalobce následně fakticky„ vyřešil“ takovým postupem, že stavebnímu úřadu ohlásil provádění prací, které nevyžadují rozhodnutí či ohlášení podle stavebního zákona (k čemuž dokládal revizní zprávy, z nichž měl nepříznivý stav budovy plynout, jak uvádí stavební úřad v seznamu„ oznámený rozsah prací“ v protokolech z kontrolních prohlídek), následně realizoval naprosto odlišné práce (odpovídající jeho původnímu záměru, tj. rekonstrukce bytu v 2. NP a výstavba bytu v půdních prostorách), stavebnímu úřadu po určitou dobu fakticky bránil v provedené kontrolního šetření (srov. záznamy o prohlídkách v září a na začátku října 2019), a poté, co stavební úřad kontrolu provedl (dne 24. 10. 2019), zjistil, že jsou prováděny práce, k nimž je vyžadováno rozhodnutí podle stavebního zákona, a zahájil řízení o odstranění stavby (srov. v podrobnostech shora). Za podstatné soud považuje dále skutkové zjištění o tom, že četnost korespondence žalobce adresovaná žalovanému – jak je patrné z části předložené žalobcem – byla naprosto nadstandardní (srov. dva přípisy odeslané dne 30. 1. 2018, čtyři přípisy odeslané dne 14. 2. 2018) a její obsah naprosto neodpovídal tomu, co jinak mezi účastníky v dané době probíhalo (srov. výzvy žalobce k řešení otázek, které mohly a měly být předmětem dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v době, kdy byla dohoda uzavírána, případně výzvy žalobce k vyklizení sklepních prostor, kójí apod. v době rok a dva měsíce po podpisu dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, podle níž prakticky celé 1. PP bylo označeno za bytovou jednotku ve vlastnictví žalovaného). Takovýto postup žalobce nelze hodnotit jinak než jako šikanózní, mající za cíl znepříjemnit bydlení v domě a život žalovaného obecně.

35. Pro nadbytečnost pak soud neprováděl další dokazování, neboť skutkový stav byl shora uvedenými důkazy dostatečně zjištěn tak, aby bylo možné o věci rozhodnout. Navrhoval-li žalobce, resp. trval-li na provedení dalších důkazů (srov. jeho vyjádření při jednání dne 30. 9. 2021), takovými důkazy neměla být prokázána tvrzení (tvrzení,„ že byly provedeny všechny práce vyfakturované fakturami na č. l. 15 a 16 a že tyto práce byly nutné, neboť stav byl havarijní“), jež mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci, a proto – též s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti řízení – soud důkaz těmito prostředky neprováděl. Pro nadbytečnost pak soud neprováděl ani další důkazy navrhované žalovaným (důkaz trestním spisem ve věci trestního řízení vedeného proti dřívějšímu jednateli žalobce, [jméno] [příjmení], důkaz výpisem z obchodního), neboť jejich provedení nemohlo vést ke zjištění skutkového stavu věci tak, aby tento vyústil v pro žalovaného příznivější rozhodnutí.

36. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

37. Žalobce se domáhal zaplacení podle ustanovení § 1136 písm. b) o. z.

38. Podle ustanovení § 1136 písm. o. z. spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

39. Při aplikaci ustanovení § 1136 o. z. je nutno v projednávané věci zohlednit zejména to, že ke dni 10. 5. 2019 došlo právně k rozdělení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, k rozdělení domu na jednotky. Po tomto datu tak nelze uplatňovat ustanovení § 1136 o. z. ve vztahu k tomu, co nadále bylo součástí jednotlivých bytů, ale výhradně ve vztahu ke společným částem domu.

40. Pokud pak jde o vyfakturované částky, bez ohledu na to, zda jejich fakturace má odraz v realitě (tj. zda vyfakturované práce byly skutečně provedeny), je zjevné, že nejde o práce a situaci podřaditelnou pod skutkovou podstatu ustanovení § 1136 písm. b) o. z.

41. Fakturou [číslo] byly vyfakturovány sondy poškozeného potrubí v koupelně, bourací práce podlah v koupelně, zajištění prasklého potrubí, odstranění podlah a likvidace násepu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o potrubí v koupelně, tj. uvnitř bytu, s přihlédnutím k tomu, jak si účastníci vymezili společné části domu, je zřejmé, že šlo o část bytu, nikoli o společnou část (společné bylo podle dohody účastníků vedení a potrubí po hranici bytu, nikoli však uvnitř bytu, srov. skutková zjištění u dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví shora). Ve vztahu k těmto pracím tak nelze uplatnit ustanovení § 1136 písm. b) o. z. Dále, vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo nesporné, že žádné práce nebyly provedeny v žádné z koupelen v žádném z bytů, které v té době vlastnil žalovaný, nelze dovodit ani žádný jiný důvod, proč by žalovaný měl participovat na úhradě prací prováděných zjevně v koupelně v některém z bytů žalobce (lhostejno, zda se jednalo byt č. 3 či byt č. 4). Pokud jde tedy o fakturu [číslo] zjevně zde není žádný právní důvod, proč by žalovaný měl participovat na opravě potrubí uvnitř bytu, který nebyl jeho a potrubí nebylo dohodou bývalých spoluvlastníků vymezeno jako společná část, ale jako část náležející k bytu, u níž opravy stíhají vlastníka bytu.

42. Fakturou [číslo] byly vyfakturovány revizní zprávy, posudek TZB a kanalizace a„ deratizace, posouzení výskytu švábovitého hmyzu“. Ani v jednom případě nejde o náklad na práce, který by bylo lze kvalifikovat jako„ nutný náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci“. Náklad na pořízení revizních zpráv a posudku TZB nepochybně není nákladem nutným na záchranu věci (takovým nákladem by byl náklad vynaložený na odstranění následků havárie apod., nikoli však náklad, který má být pravidelně vynakládán – vyjde-li soud z tvrzení žalobce, že šlo o revizní zprávy, které měly být pravidelně pořizovány v souladu s příslušnou legislativou, přičemž tuto svou povinnost žalovaný neplnil a v tomto směru se žalobcem nespolupracoval; nad rámec toho nutno zdůraznit, že po provedeném dokazování má soud za prokázané, že ani o takové revizní zprávy se nejednalo v projednávané věci. Již ze žalobcem předložených revizních zpráv je zřejmé, že šlo vesměs o zprávy mimořádné, nikoli řádné, pravidelné, vyjma toho jejich pořízením žalobce nesledoval splnění jakékoli své povinnosti, ale výlučně realizaci svých vlastních – stavebních – záměrů, neboť tyto revizní zprávy s negativním výsledkem předkládal stavebnímu úřadu k doložení svého tvrzení o nutnosti oprav na domě, k tomu srov. skutková zjištění shora). Ani náklad na případné odstranění„ švábovitého hmyzu“ nepochybně není nákladem nutným k záchraně věci, neboť případný výskyt„ švábovitého hmyzu“ (který je ovšem mezi účastníky v projednávané věci rovněž sporný) není, byť nepochybně snižuje kvalitu bydlení v domě, stavem, který by ohrožoval dům z hlediska stavebního apod., nejde o náklad nutný na záchranu společné věci. Nutno dodat, že výskyt„ švábovitého hmyzu“ nelze dovodit z žádné fotografie předložené žalobcem (ač fotografiemi žalobce své tvrzení o výskytu hmyzu chtěl prokazovat). Soud nicméně v tomto směru nepostupoval podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť dovodil, že náklad na případné odstranění hmyzu není nákladem nezbytným na záchranu společné věci podle ustanovení § 1136 odst. b) o. z.

43. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že ve věci nelze plnění přiznat podle ustanovení § 1136 písm. b) o. z., se soud – při zohlednění skutečnosti, že právní posouzení je věcí soudu a soud v tomto směru není vázán právním hodnocením či návrhem žalobce - zabýval otázkou, zda žalovanou částku nelze žalobci přiznat z jiného právního důvodu. Takový právní důvod ovšem soud nenalezl.

44. Žalobce netvrdil, že by se se žalovaným na povinnosti zaplatit žalovanou částku dohodl, soud – vzhledem k tomu, jak byl předmět řízení po skutkové stránce vymezen – nenalezl ani žádný jiný právní důvod, z něhož by bylo lze dovodit povinnost žalovaného plnění poskytnout, a to ani smluvní, ani mimosmluvní (z titulu náhrady škody či bezdůvodného obohacení). Soud tedy nenalezl žádný právní důvod, podle něhož by bylo lze žalovanému uložit poskytnout žalobci požadované plnění.

45. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že skutečným účelem podané žaloby bylo znepříjemnit život žalovanému. Plnění, jehož se žalobce domáhal, zjevně nebyl povinen poskytnout žalovaný. Žalobce usiloval o realizaci svých (stavebních) zájmů na rodinném domě v [obec], žalovaný zjevně dobrovolně v tomto směru žalobci nepomáhal, na což žalobce reagoval mj. podáním žaloby v projednávané věci. Šikanózní postup žalobce soud spatřuje v celé řadě dalších okolností, jak již popsáno shora (srov. zahrnování žalovaného množstvím korespondence v období leden – únor 2019, deklarace požadavků na řešení celé řady záležitostí, které mohly a měly být předmětem dohody uzavírané v téže době, v přípise ze dne 30. 4. 2019 požadavek zpřístupnění prostor, které podle dříve uzavřené dohody měly být součástí bytu žalovaného aj.). Tomuto jednání a postupu žalobce pak nelze přiznat ochranu (srov. ustanovení § 6 odst. 1 a 2 o. z.).

46. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl, jak ve výroku I. uvedeno.

47. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalovaného ve výši 11.500 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za pět úkonů právní služby po 2.300 Kč a dále za pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání (dne 11. 5. 2021 jeden úkon, dne 30. 9. 2021 dva úkony, neboť dílka jednání přesáhla dvě hodiny). Náhrada za daň z přidané hodnoty k náhradě nákladů řízení nepatří, neboť zástupce žalovaného není jejím plátcem.

48. Domáhal-li se žalobce aplikace ustanovení § 150 o. s. ř., k takovému postupu soud neshledal důvod, neboť neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. odůvodňovaly. Pokud se žalovaný neúčastnil prvního setkání se zapsaným mediátorem, jak mu bylo soudem uloženo, soud s přihlédnutím k dalším okolnostem v tomto neshledal důvod pro nepřiznání náhrady nákladů řízení. Je třeba přihlédnout k tomu, že řízení v projednávané věci je vedeno v době, kdy Česká republika byla zasažena rozsáhlým výskytem onemocnění Covid-19, že z tohoto důvodu od března 2020 byla prováděna četná restriktivní opatření, situace se výrazně zhoršila na podzim 2020, na jaře 2021 pak vedla k zákazu volného pohybu osob atd. Jde o skutečnosti obecně známé, které nepochybně netřeba podrobněji popisovat. Za této situace soud chápe obavu žalovaného, který je osobou vyšší věkové kategorie, účastnit se setkání s dalšími osobami, což by reálně mohlo ohrožovat jeho život a zdraví. S přihlédnutím k tomu soud dospěl k závěru, že ve věci není namístě aplikace ustanovení § 150 o. s. ř.

49. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 13.000 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).