49 C 117/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících JUDr. jméno příjmení a Mgr. jméno příjmení v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem v  obec – část obce , ulice číslo zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem v  obec , ulice číslo proti žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo zastoupená JUDr. jméno jméno , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o 92.921 Kč,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. dubna 2021, se zamítá.

II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 92.921 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 46.342 Kč k rukám JUDr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Přípisem ze dne 14. 4. 2021 žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě rozvazuje pracovní poměr, neboť se žalobce ve dnech 8. 4. – 14. 4. 2021 nedostavil„ do místa výkonu práce bez omluvy“ a dne 6. 4. 2021 opustil místo výkonu práce„ za účelem údajné návštěvy lékaře, kterou (…) nedoložil“.

2. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, dále náhrady mzdy ve výši 48.047 Kč za období 8. 4. – 30. 6. 2021, kdy právo na zaplacení náhrady mzdy odvozoval od neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, a dále odstupného ve výši 44.847 Kč (tj. trojnásobku průměrné mzdy žalobce), kdy právo na zaplacení této částky dovozoval z toho, že pracovní poměr mezi účastníky byl rozvázán fikcí dohody z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce. Žalobu, pokud jde o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, žalobce zdůvodnil zejména tím, že pro žalovanou vykonával práci„ obsluha tiskařských strojů“ podle pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2018, a to nejprve na adrese [adresa]. [číslo], ode dne 1. 6. 2019 pak na adrese [adresa žalované] [číslo]. S touto změnou místa výkonu práce žalobce konkludentně souhlasil. Následně však byl žalobce v březnu 2021 informován zaměstnavatelem o další změně místa výkonu práce z důvodu stěhování provozovny žalované, s touto změnou již žalobce nesouhlasil a žalované to sdělil. V dubnu 2021 probíhalo stěhování, ke dni 8. 4. 2021 byly odstěhovány stroje, a když se žalobce dostavil do práce, nebylo z tohoto důvodu již možné, aby práci nadále vykonával. Žalovaná neměla práci, kterou by podle pracovní smlouvy mohl žalobci přidělovat ve sjednaném místě výkonu práce. Tím podle žalobce nastala překážka v práci na straně žalované, která vylučovala povinnost žalobce práci pro žalovanou odvádět, a nedostavením se do práce žalobce podle svého názoru neporušil ve vztahu k žalované žádnou svou povinnost. Žalobce se domníval, že žalovaná svým postupem obcházela zákon. Podle názoru žalobce měl být pracovní poměr se žalobcem rozvázán způsobem upraveným v ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce, žalovaná se však snažila vyhnout svým povinnostem, které jí z toho plynuly (poskytnout žalobci náhradu mzdy, případně odstupné).

3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla přitom, že ve dnech 8. 4. – 14. 4. 2021 mohla žalobci přidělovat práci ve sjednaném místě výkonu práce (na ulici [ulice] [číslo] v [obec]), neboť sjednaný druh práce„ obsluha tiskařských strojů“ nezahrnoval pouze„ vlastní tisk“ na příslušném stroji, ale též přípravu materiálu, údržbu a seřízení strojů, úklid a péči o pracovní místo a dílnu jako celek, přípravu tiskových podkladů, manipulaci se zakázkami před i po jejich zpracování a další návazné činnosti spojené s tiskařskou činností žalovaného“. Žalovaná podle svého tvrzení„ působila“ v provozovně na Vídeňské až do poloviny května 2021 a až do té doby měla objektivně možnost žalobci přidělovat v tomto místě práci podle pracovní smlouvy. Žalobce se však rozhodl„ bez jakékoli komunikace se žalovaným“ dne 8. 4. 2021 na pracoviště nedostavit, resp. dostavil se na něj v dopoledních hodinách, odnesl si své osobní věci a pracoviště opustil„ zcela bez relevantního důvodu či jakéhokoli oznámení žalovanému“, následně se již na pracoviště nedostavil.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 31. 8. 2018 spolu uzavřeli pracovní smlouvu, v ní sjednali mj. místo výkonu práce v [obec], [ulice] [číslo] v roce 2019 došlo ke změně místa výkonu práce ([adresa žalované] [číslo]). Na jaře roku 2021 bylo zaměstnancům žalované známo, že dojde k dalšímu stěhování, žalobce s další změnou místa výkonu práce již nesouhlasil, a toto také oznámil žalované, která si tedy nesouhlasu žalobce byla vědoma (mezi účastníky nebylo sporu o tom, že tyto informace si vyměnili, sporné bylo pouze to, kdy k výměně informací došlo). Dne 8. 4. 2021 se žalobce dostavil do provozovny na Vídeňské a následně odešel, ve dnech 8. – 14. 4. 2021 pro žalovanou neodvedl žádnou práci. Přímým nadřízeným žalobce byl Ing. [příjmení], jednatel žalované.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Z pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2018 soud vzal za prokázané, že jí byl sjednán druh práce„ obsluha tiskařských strojů“. Z pracovní smlouvy bez dalšího soud nebere za prokázané, že by sjednaný druh práce zahrnoval činnosti tvrzené žalovanou. Dovozovala-li to žalovaná z ujednání v bodě V.4 pracovní smlouvy, podle názoru soudu nic takového z tohoto ujednání neplyne. V uvedeném ujednání je pouze uvedeno, že zaměstnanec„ potvrzuje, že před uzavřením pracovní smlouvy byl řádně seznámen s právy a povinnostmi, které pro něj vyplývají z této pracovní smlouvy, zejména s pracovními a mzdovými podmínkami, za nichž má právo práci vykonávat, dále že byl řádně seznámen s předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na úseku požární ochrany a životního prostředí a jinými předpisy, které musí při své práci dodržovat“. Nejde o specifikaci sjednaného druhu práce, jak byla žalovanou tvrzena. Skutečný druh, resp. obsah práce, kterou žalobce pro žalovaného prováděl, nicméně soud vzal za prokázaný výslechy svědků ([anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení]), jejichž výpvoěď žalobce ostatně nijak nezpochybňoval.

7. Z dohody o smluvní mzdě ze dne 31. 8. 2018 soud zjistil, že jí byla sjednána splatnost mzdy vždy k 20. dni v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce odvedena (výše sjednané mzdy nebyla pro posouzení a rozhodnutí v projednávané věci určující).

8. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 28. 12. 2020 soud vzal za prokázané, že jím byla nově sjednána výše„ smluvní základní mzdy“. Byť je v čl. I.1 uvedeno jako místo výkonu práce„ [obec]“, nedovozuje soud, že by tímto byla sjednána změna místa výkonu práce. Čl. I.1 totiž obsahuje toliko konstatování o tom, co bylo dříve mezi účastníky sjednáno (přitom mezi účastníky není sporu o tom, že poslední shoda mezi nimi byla na místě výkonu práce na Vídeňské v [obec]), a teprve v další části dodatku je konstatováno, na čem se účastníci dohodli nově (výši základní mzdy) s výslovným konstatováním, že„ ostatní ujednání pracovní smlouvy zůstávají nedotčena“. Tímto dodatkem tedy podle názoru soudu nedošlo ke změně sjednaného místa výkonu práce – a ostatně ani účastníci z něj nic takového nedovozovali, tedy je zřejmé, že skutečně ani jejich vůle nesměřovala ke změně sjednaného místa výkonu práce.

9. Z přípisu žalobce ze dne 31. 3. 2021 soud vzal za prokázané, že někdy před tímto datem byl žalobce informován o tom, že žalovaná hodlá přestěhovat provozovnu, jinak ničeho. Jde o přípis žalobce, jímž sděluje žalovanému, že nesouhlasí se změnou místa výkonu práce. Doručení této listiny žalované bylo mezi účastníky sporné, žalobce doklad o doručení (odeslání) neměl. Tyto skutečnosti soud nepovažuje za podstatné pro posouzení a rozhodnutí ve věci (mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce se změnou místa výkonu práce nesouhlasil a žalované bylo toto známo; soud nepovažuje za rozhodné, kdy přesně žalobce svůj nesouhlas žalované sdělil).

10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021 soud vzal za prokázané, že jím žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě rozvazuje pracovní poměr kvůli neomluvené absenci v práci ve dnech 8. – 14. 4. 2021 a dále kvůli tomu, že dne 6. 4. 2021, kdy žalobce„ opustil místo výkonu práce za účelem údajné návštěvy lékaře, kterou do dnešního dne nedoložil“. Tento přípis byl žalobci doručen (nesporné mezi účastníky, doručení plyne též z toho, že žalobce na něj reagoval přípisem z 5. 5. 2021; podle žalobních tvrzení bylo okamžité zrušení doručeno dne 19. 4. 2021, žalovaný toto nijak nezpochybnil).

11. Z přípisu žalobce ze dne 5. 5. 2021 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021 považuje za neplatné a že„ trvá na rozvázání pracovního poměru výpovědí (…) podle ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce“. Žalobce nesdělil, že by trval na dalším zaměstnávání. Žalobce v přípisu rekapituluje průběh trvání pracovního poměru, popisuje, jak souhlasil s první změnou místa výkonu práce, ač k tomu nebyl uzavřen písemně dodatek, jak se dne 8. 4. 2021 dostavil do práce, avšak„ s ohledem na přestěhování provozu nebylo možné,“ aby mu tam byla přidělována práce podle pracovní smlouvy, což kvalifikoval jako překážky v práci na straně zaměstnavatele a podle žalobcova názoru tím byla vyloučena možnost jeho neomluvené absence v práci. Dále žalobce sdělil žalované, že dne 6. 4. 2021 byl nepřítomen v zaměstnání z důvodu návštěvy lékaře v době od 11.00 hodin do 16.30 hodin, a to po předchozí domluvě s přímým nadřízeným, Ing. [příjmení]. Propustku podepsanou ošetřujícím lékařem žalobce připojil přílohou.

12. Z přípisu žalované ze dne 14. 5. 2021 vzal soud za prokázané, že přípis žalobce ze dne 5. 5. 2021 byl žalované doručen dne 6. 5. 2021. Dále z něj soud zjistil, že žalovaná v něm vyjadřuje svůj názor na platnost okamžitého zrušení pracovního poměru, nevyjadřuje se přitom k absenci dne 6. 4. 2021 (návštěva lékaře), ale koncentruje se na absenci žalobce ve dnech 8. – 14. 4. 2021, kdy zdůrazňuje, že se jednalo o absenci ve sjednaném místě výkonu práce (na Vídeňské, nikoli na Heršpické ulici v [obec]).

13. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 10. 6. 2021 soud vzal za prokázané, že jím žalobce sdělil žalované, že setrvává na svém názoru o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021 a že podle jeho názoru měl být pracovní poměr rozvázán z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. b) zákoníku práce. Žalobce současně avizoval ochotu dohodnout se se žalovanou na rozvázání pracovního poměru za podmínky, že by mu byla vyplacena náhrada mzdy a odstupné ve výši, již rozvedl. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tento přípis byl žalované odeslán dne 14. 6. 2021.

14. Z přípisu zástupce žalované ze dne 25. 6. 2021 soud zjistil, že jím žalovaná reagovala na přípis žalobce ze dne 10. 6. 2021 a že v něm zopakovala svůj názor na platnost okamžitého zrušení pracovního poměru, přitom zdůraznila, že k ukončení činnosti žalované na adrese [ulice] v [obec] došlo„ až poté, kdy pracovní poměr (se žalobcem) byl ukončen“. Z připojeného detailu odeslané zprávy soud vzal za prokázané, že tato zpráva byla odeslána a byla doručena zástupkyni žalobce dne 25. 6. 2021.

15. Z přehledů činnosti (výkazy žurnalizované na č. l. 52 – 57 spisu) soud neučinil žádné pro posouzení a rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde o žalobcem vedené přehledy o odpracované době u žalované v období leden – březen 2021. Otázka odpracované doby není pro rozhodnutí ve věci určující (srov. níže k náhradě mzdy a k odstupnému), vyjma toho rozsah odpracované doby byl prokázán výplatními lístky žalobce za dané období, přičemž jejich obsah žádný z účastníků nezpochybňoval.

16. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 5. 2022 soud vzal za prokázané, že mj. dne 6. 4. 2021 uvedené lékař ošetřil žalobce s diagnózou„ zánět nervu s abscesem“, že při ošetření byla použita anestezie s účinkem 2 – 5 hodin, kdy„ se doporučuje klidový režim a chlazení tváří“, že zákrok byl akutní a žalobci bylo doporučeno domácí doléčení.

17. Z kopie propustky soud zjistil, že jí ošetřující lékař žalobce, MUDr. [jméno] [příjmení], potvrdil, že žalobce byl v jeho péči, resp. odešel ze zaměstnání za účelem návštěvy lékaře, dne 6. 4. 2021 v 11.00 hodin, příchod je vyznačen v 16.30 hodin, což byl podle žalobce (srov. jeho vyjádření při jednání dne 28. 7. 2022) konec jeho pracovní doby. Na propustce není připojen podpis vedoucího žalobce a mezi účastníky bylo sporné, zda nadřízený žalobce o žalobcově odchodu k lékaři dne 6. 4. 2021 věděl a souhlasil s ním. Zatímco žalobce tvrdil, že o odchodu ústně informoval svého nadřízeného, Ing. [příjmení] a domluvil se s ním takto, neboť neměl možnost navštívit lékaře mimo pracovní dobu, žalovaná vyloučila, že by k něčemu takovému došlo. Z obsahu korespondence mezi účastníky (přípis žalobce ze dne 5. 5. 2021, reakce žalované ze dne 14. 5. 2021, dále z přípisu zástupce žalobce ze dne 10. 6. 2021 a reakce zástupce žalované ze dne 25. 6. 2021 se skutečně jeví, že tato otázka byla mezi účastníky objasněna před podáním žaloby a žalovaná v době před zahájením řízení v projednávané věci nezpochybňovala oprávněnost absence žalobce dne 6. 4. 2021, ale výlučně ve dnech 8. 4. – 14. 4. 2021; vzhledem ke skutkovým zjištěním, jež soud učinil ve vztahu k 8. 4. 2021, k tomu srov. níže, se pak další zjišťování okolností odchodu žalobce k lékaři dne 6. 4. 2021 jevilo jako nadbytečné a soud je již – též s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení – neprováděl).

18. Z informací o ordinační době ošetřujícího lékaře žalobce, MUDr. [jméno] [příjmení], uvedených na jeho webových stránkách, soud zjistil, že v úterý (neboť dne 6. 4. 2021 bylo úterý) byla jeho ordinační doba [číslo] – [číslo] a [číslo] – 17.00 hodin.

19. Z mapy zachycující trasu mezi adresou [ulice] [číslo] v [obec] a adresou ordinace MUDr. [jméno] [příjmení] ([ulice] [číslo] v [obec]) soud vzal za prokázané, že cesta městskou hromadnou dopravou a pěší chůzí mezi těmito dvěma místy trvá cca 50 minut.

20. Soud dále k důkazu provedl dvě videonahrávky, z nichž na jedné z nich není zachyceno nic podstatného z hlediska posouzení projednávané věci (jde o nahrávku, na níž o naprostou většinu doby je zachycena tvář žalobce, nejprve ve venkovním prostředí, potom na cestě zjevně do provozovny, v níž do 7. 4. 2021 vykonával práci, nakonec bezprostředně po vstupu žalobce do provozovny je nahrávka ukončena). Na druhé nahrávce je zachycen interiér místa, kde žalobce do 7. 4. 2021 vykonával práci pro žalovanou. Z nahrávky (též ve spojení s vyjádřením obou účastníků při jednání dne 28. 7. 2022) je zřejmé, že byla pořízena dne 8. 4. 2022 (srov. datové informace o nahrávce a též popisky na listinách zachycených na videu – objednávka, přehled příchodů a odchodů zaměstnanců; datu 8. 4. 2021 odpovídá též zachycený stav provozovny ve spojení se stavem na fotografiích z předchozích dnů, k tomu srov. níže). Dále je z ní zřejmé, že žalobce do provozovny vstoupil v době, kdy tam již byli a pracovali dva jeho kolegové, ti reagovali na přítomnost a aktivitu žalobce (nahrávání na telefon) s určitým překvapením (žalobce jim následně vysvětloval, že„ se přišel rozloučit“) a zjevně v době vstupu žalobce do pracovny vykonávali práci. Z nahrávky je zřejmé, že v době jejího pořízení již na místě nebyl laminovací stroj, na němž žalobce vykonával převážně svoji práci, ani další stroj („ sítotisk“). Je však současně patrné, že je tam množství věcí, které přinejmenším čekají na odstěhování, jednak jsou tam věci, na nichž - podle později slyšených svědků – byla ještě následně po omezenou dobu práce vykonávána (tzv. přípravné práce pro tisk - výroba sít aj.). Za podstatné soud považuje především to, že na pracovišti byli další přinejmenším dva na videu zachycení zaměstnanci žalované a tito práci vykonávali.

21. Z fotodokumentace soud zjistil, že ke dni 1. 4. 2021 byly v provozovně dva soubory strojů, resp. dva stroje sestávající z více částí (laminovací stroj a„ sítotisk“), provozovna nejevila známky stěhování. Oproti tomu na fotografiích pořízených dne 7. 4. 2021 je patrné, že tyto dva stroje byly zcela či z převážné většiny pryč (byly odstěhovány, mezi účastníky nebylo sporu o tom, že byly odstěhovány do nové provozovny žalované). Shodně jako na videonahrávce ze dne 8. 4. 2021 je pak na fotografiích ze dne 7. 4. 2021 zachycena část vybavení používaná k přípravě sít pro tisk.

22. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud vzal za prokázané, že žalobce předtím, než začalo stěhování v dubnu 2021, pracoval primárně na laminovacím stroji, vedle toho pracoval též na druhém stroji v téže místnosti (tiskařský stroj), a dále na sítotiskovém stroji. Sítotiskový stroj v provozovně zůstal ještě nějakou dobu po přestěhování laminovacího stroje (snad do konce měsíce) v původní provozovně na Vídeňské, dělaly se tam tisky filmů a přípravy, osvit aj. přípravné tiskařské práce. Dále soud výslechem tohoto svědka zjistil, že při předchozím stěhování (z provozovny na ulici [ulice] do provozovny na ulici [ulice]) žalobce pomáhal se stěhováním, vykonával práce, které s tím souvisely.

23. Svědek [jméno] [příjmení] shodně jako svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že na provozovně na Vídeňské ulici v [obec] byly (před stěhováním) dva hlavní stroje a že vyjma prací na těchto dvou strojích na provozovně byly dělány přípravné tiskařské práce. Tyto přípravné práce byly na provozovně na Vídeňské prováděny ještě nějakou dobu poté, co byly dva hlavní stroje odvezeny do provozovny na Heršpickou. Žalobce podle svědka„ uměl“ práce na všech strojích v provozovně. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud vzal za prokázané, že žalobce pracoval primárně na laminovacím stroji, v případě potřeby (když neměl práci na laminovacím stroji) pak pracoval i na druhém stroji v dílně a dělal i přípravné práce pro tisk (příprava sít a další, které svědek podrobně rozvedl). Tyto přípravné práce se pak na Vídeňské dělaly ještě nějakou dobu po převozu dvou hlavních strojů. V době, kdy započalo stěhování z Vídeňské na Heršpickou ulici, žalobce podle svědka vypomáhal se souvisejícími pracemi (bylo potřeba stroje rozložit aj.).

24. Ač výpovědi obou svědků mohly být ovlivněny skutečností, že oba svědci jsou dosud zaměstnanci žalované (svědek [příjmení] [příjmení] navíc bratrem jednatele žalované), soud neshledal nic, v čem by obsah jejich výpovědí kolidoval zejména s obsahem videonahrávek a fotografií. Oba svědci shodně a podle názoru soudu věrohodně popsali, jaké přípravné práce před samotným tiskem se prováděly na té části zařízení, která ke dni 8. 4. 2021 zůstala na adrese [ulice] (mj. příprava sít), shodně vypověděli a popsali, jak se tyto práce (z důvodu, že zařízení nebylo ještě přestěhováno do nové provozovny) prováděly i po 8. 4. 2021 ještě nějakou dobu na Vídeňské a tam vyrobená síta se pak převážela do nové provozovny na Heršpické, z jejich výpovědí bylo také zřejmé, že čtyři zaměstnanci žalované, kteří obsluhovali tiskařské stroje a realizovali tiskařské práce v provozovně, jak byla na fotografiích a videonahrávkách zachycena, byli schopni do určité míry se zastoupit a vypomoci si (nebylo to tak, že jeden by měl na starosti výlučně jednu část výroby, druhý další atp.). Ze čtyř zaměstnanců dva uměli pracovat jak na laminovacím stroji, tak na sítotiskovém, jeden uměl pracovat pouze na laminovacím a jeden pouze na sítotiskovém. Žalobce pracoval převážně na laminovacím stroji, zároveň však uměl pracovat též na sítotiskovém stroji, a když měl čas, dělal též přípravné práce na sítech. Rovněž v době, kdy došlo k prvnímu stěhování (z Křižíkovy ulice na Vídeňskou v [obec]), žalobce se stěhováním pomáhal.

25. Z výplatních lístků žalobce soud vzal za prokázané, že v lednu 2021 žalobci byla zúčtována mzda ve výši 18.500 Kč za 168 odpracovaných hodin, v únoru 2021 mu byla zúčtována mzda ve výši 18.500 Kč za 160 odpracovaných hodin a v březnu 2021 mu byla zúčtována mzda ve výši 18.500 Kč za 184 odpracovaných hodin.

26. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

27. Žalobce pro žalovanou vykonával práci„ obsluha tiskařských strojů“ podle pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2018 s tím, že nejprve bylo místo výkonu práce sjednáno v [obec], [ulice] [číslo] později došlo ke změně na adresu [adresa]. Při prvním stěhování provozovny žalobce změnu místa výkonu práce akceptoval (srov. vyjádření žalobce) a se stěhováním pomáhal (srov. výpovědi svědků). S další změnou místa výkonu práce, o níž byl žalovanou informován v přesně nezjištěné době v březnu 2021 (o tom svědčí obsah jeho dopisu datovaného 31. 3. 2021), již žalobce nesouhlasil, a žalovanému toto bylo známo (srov. nesporná tvrzení účastníků). Dne 1. 4. 2021 pracoviště žalobce nejevilo známky stěhování. Následně, někdy v období do 7. 4. 2021 (srov. druhou část fotodokumentace) došlo k odvezení dvou hlavních strojů (laminovacího a sítotiskového), na místě však zůstalo několik zařízení, na nichž mohly být a podle shodných výpovědí svědků též byly ještě po nějakou dobu prováděny přípravné práce pro tisk (síta). Ještě po 8. 4. 2021 se část materiálu pro tisk vyráběla na Vídeňské a tyto prefabrikáty se následně převážely k dalšímu zpracování do nové provozovny na Heršpické ulici v [obec] (k tomu rovněž srov. shodné výpovědi slyšených svědků). Dne 6. 4. 2021 se žalobce dostavil k ošetření u lékaře MUDr. [jméno] [příjmení], z práce přitom odešel v 11.00 hodin a již se do ní nevrátil (srov. propustku). Žalovaná přinejmenším po doložení propustky ze strany žalobce (přílohou přípisu z 5. 5. 2021) nijak nezpochybňovala, že žalobce skutečně byl v dané době u lékaře. S výjimkou návštěvy lékaře dne 6. 4. 2021 žalobce až do 7. 4. 2021 pro žalovanou odváděl práci na adrese„ staré“ provozovny na ulici [ulice] v [obec]. S ohledem na obsah fotodokumentace je zřejmé, že až do 7. 4. 2021 přitom tato jeho práce nemohla spočívat výlučně v obsluze laminovacího stroje, ale zjevně žalobce spolupracoval též při stěhování (z fotografií ze dne 7. 4. 2021 je zřejmé, že laminovací stroj je odstěhován, s ohledem na jeho velikost a množství součástí – k tomu srov. fotografie ze dne 1. 4. 2021 - je zřejmé, že odstěhování nemohlo proběhnout v krátkém časovém úseku, takže pokud žalobce nemohl vykonávat práci při obsluze laminovacího stroje, je zjevné, že nějakým způsobem pomáhal se stěhováním, které v tu dobu probíhalo, k tomu též srov. nápis na nástěnce, jak je zachycen na videonahrávce). Dne 8. 4. 2021 se žalobce dostavil na místo výkonu práce na Vídeňské v [obec], avšak nepřipojil se k práci svých kolegů, pořídil toliko dvě videonahrávky, jejichž obsah soud provedl k důkazu, rozloučil se s kolegy (srov. obsah videonahrávky) a bez dalšího (aniž by provedl jakoukoli práci pro žalovanou) odešel, když zjevně sám dospěl k závěru, že na místě„ nemá co dělat“. Přípisem ze dne 14. 4. 2021, doručeným žalobci dne 19. 4. 2021, pak žalovaná sdělila žalobci, že s ním okamžitě rozvazuje pracovní poměr z důvodů, jak shora podrobně uvedeno. Následovala korespondence mezi účastníky a jejich zástupci o obsahu, jak rovněž shora uvedeno.

28. Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalovanému doručeno dne 19. 4. 2021 – třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021 (dále též„ zák. práce“).

29. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

30. Podle ustanovení § 208 zák. práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87).

31. Poté, co soud zjistil, že žaloba byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 72 zák. práce, se zabýval otázkou, zda byla podána důvodně.

32. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ve dnech 8. – 14. 4. 2021 žalobce pro žalovanou neodvedl žádnou práci. Sporné bylo, zda v tomto období žalovaná objektivně mohla žalobci práci ve sjednaném místě výkonu práce ([ulice] č [číslo] v [obec]) přidělovat. Pokud jde o sjednaný druh práce, v pracovní smlouvě byl označen poněkud obecně jako„ obsluha tiskařských strojů“. Z výpovědi obou slyšených svědků, ale ostatně též z fotodokumentace, videonahrávky a z vyjádření žalobce přitom bylo zřejmé, že práce žalobce nezahrnovala pouze práci na jednom (laminovacím) stroji, ale že žalobce pracoval též na druhém stroji (sítotiskovém) a vykonával mj. též přípravné práce (příprava sít). Dále bylo prokázáno, že žalobce pomáhal se stěhováním z první provozovny do druhé (z Křižíkovy na [příjmení]) a do 7. 4. 2021 pomáhal též s pracemi v souvislosti s novým stěhováním provozovny (na Heršpickou). Za podstatné ovšem soud považuje to, že žalobce vykonával přípravné práce pro tiskařskou výrobu (příprava sít), tzn. pokud mu takový úkol nadřízený dal, žalobce to akceptoval a práci odvedl. Tyto práce pak mohly být zjevně vykonávány i přes probíhající stěhování dne 8. 4. 2021 (fotografie i videonahrávka zachycují tuto část provozovny, přičemž z ničeho se nejeví, že by se v této části provozovny nemělo pracovat, na rozdíl od jiných částí dílny tato část není vyklizená apod.) a podle shodných výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] byly ještě nějakou dobu po 8. 4. 2021 prováděny v provozovně na Vídeňské ulici v [obec]. Z žalobcovy videonahrávky ze dne 8. 4. 2021 je rovněž zřejmé, že dva jeho kolegové přinejmenším ještě tohoto dne práci v původní provozovně pro žalovanou odváděli.

33. Jestliže tedy žalovaná mohla dne 8. 4. 2021 žalobci přidělovat práci ve sjednaném místě výkonu práce (provozovna na Vídeňské ulici v [obec]), nemohly být na její straně dány překážky v práci ve smyslu ustanovení § 208 zák. práce.

34. V tomto směru je zcela irelevantní, zda bylo z hlediska žalované efektivní a hospodárné mít v provozovně na Vídeňské dne 8. 4. 2021 tři zaměstnance, zda by práci, kterou jim uvedeného dne zadala, zastali dva či jeden zaměstnanec (srov. úvahy žalobce při jednání dne 28. 7. 2022) apod. Podstatné je, že ve sjednaném místě výkonu práce žalovaná žalobci dne 8. 4. 2021 práci přidělovat objektivně mohla. Žalobce za této situace nebyl oprávněn sám si učinit závěr o tom, že pro absenci laminovacího stroje, na němž jinak převážně pracoval, nemůže dosavadní práci vykonávat a může pracoviště bez dalšího opustit. Opuštění pracoviště za této situace se soudu jeví jako předčasné (bylo by namístě teprve tehdy, kdyby žalobce po příchodu do zaměstnání našel pracoviště zcela opuštěné, bez pracovních pomůcek, strojů, vybavení – i tak by ovšem bylo lze očekávat, že žalobce bude další postup konzultovat se žalovanou, resp. se svým nadřízeným. Naprostou absenci strojů a pracovních pomůcek nicméně žalobcova videonahrávka ze dne 8. 4. 2021 nezachycuje, naopak z ní – i ve spojení s fotodokumentací a s výpověďmi svědků – plyne, že část sjednaného druhu práce mohl žalobce dále vykonávat (příprava sít).

35. Soud tedy dospěl k závěru, že přinejmenším ke dni 8. 4. 2014 nebyly dány na straně žalované překážky v práci, které by vylučovaly žalobcovu povinnost práci podle pracovní smlouvy pro žalovanou vykonávat.

36. Svévolný odchod z práce za této situace (žalobce netvrdil, že by se se žalovanou na takovém postupu dohodl, ze všech jeho vyjádření i z obsahu korespondence je zřejmé, že šlo o jeho rozhodnutí po vlastním zvážení situace na pracovišti dne 8. 4. 2021, pokud ne ještě dříve – zde soud poukazuje na dříve pořízené fotografie) nelze hodnotit jinak než jako porušení povinností, které žalobci plynou z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, a to zvlášť hrubým způsobem. Opuštěním pracoviště dne 8. 4. 2021 a nedostavením se k výkonu práce tak žalobce naplnil podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.

37. Bez ohledu na druhý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru (svévolné opuštění pracoviště dne 6. 4. 2021 za účelem návštěvy lékaře) tedy byl již jednáním žalobce dne 8. 4. 2021, spočívajícím v opuštění pracoviště a nedostavení se k výkonu práce (bez ohledu na další absenci žalobce v následujících dnech) dán důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil, ani soud neshledal žádný jiný důvod neplatnosti, nezbylo soudu, než žalobu v části, v níž se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, zamítnout (výrok I.).

38. Pokud jde o mzdová plnění, jichž se žalobce domáhal, tato navazovala na otázku platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021.

39. Podle ustanovení § 69 odst. 3 písm. b) zák. práce rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit; v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.

40. Vzhledem k tomu, že pracovní poměr nebyl ze strany žalované rozvázán okamžitým zrušením ze dne 14. 4. 2021 neplatně, nejsou dány předpoklady pro přiznání náhrady mzdy žalobci podle ustanovení § 69 odst. 3 písm. b) zák. práce.

41. Podle ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné (zákon dále upravuje výši odstupného v závislosti na délce pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele).

42. Jak shora uvedeno, pracovní poměr účastníků byl rozvázán okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 14. 4. 2021, a to z důvodů podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, nikoli dohodou či výpovědí z pracovního poměru z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. b) zák. práce. Není tak ničím dáno ani právo žalobce na odstupné podle ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce. V tomto směru nelze vycházet z toho, že nebýt okamžitého zrušení pracovního poměru, byla by žalovaná se žalobcem pracovní poměr rozvázala dohodou či výpovědí z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. b) zák. práce. Pracovní poměr byl rozvázán jiným způsobem, než je předvídán v ustanovení § 67 odst. 1 zák. práce, a proto žalobci právo na odstupné nevzniklo.

43. Z právě uvedených důvodů soud žalobě nevyhověl ani v té části, v níž se žalobce domáhal náhrady mzdy a odstupného. Jiný právní důvod při přiznání žalovaných částek či jejich části soud z obsahu spisu neshledal ani žalobce netvrdil okolnosti, z nichž by bylo možno jej dovodit. Soudu tedy nezbylo než žalobu zamítnout i v této části (výrok II.).

44. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalobce ve výši 36.600 Kč podle ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za pět úkonů právní služby po 7.320 Kč (neboť předmětem řízení bylo nejenom určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, ale též mzdové plnění ve výši 92.921 Kč), dále za pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 10. 5. 2022 a účast u jednání soudu dne 28. 7. 2022 (dvě úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny), náhrada za promeškaný čas podle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu v částce 200 Kč (40 minut zpoždění se zahájením jednání dne 10. 5. 2022) a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 8.043 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

45. Domáhal-li se žalovaný dále náhrady nákladů vynaložených v souvislosti s podáním ze dne 24. 5. 2022, náhradu nákladů za tento úkon mu soud nepřiznal, neboť obsahem podání jsou skutečnosti, které žalovaný mohl a měl uvést již při jednání ve věci dne 10. 5. 2022 (a vyjma toho též ve vyjádření k žalobě). Neučinil-li to a doplnil-li tyto skutečnosti teprve na výzvu soudu ve lhůtě mu k tomu soudem určené, nelze to klást k tíži žalobce. Náklad vynaložený v této souvislosti pak není vynaložený účelně, který jediný lze nahrazovat (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.).

46. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 46.342 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).