49 C 127/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobce: ; Statutární město Brno, IČO, se sídlem v obec, ulice číslo zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, ulice číslo proti žalované: ; celé jméno žalovaného, narozená dne datum, bytem v obec – obec, ulice číslo o 1.500 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.500 Kč s úroky z prodlení z částky 1.500 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 4. listopadu 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice číslo do tří dnů právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 1.500 Kč s úroky z prodlení z částky, ve výši a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 20. 9. 2021 bylo z ulice ulice v obec odtaženo osobní motorové vozidlo tovární značky Ford, registrační značka, jehož provozovatelem byl v době provedení odtahu žalovaný a které bylo umístěno v místě, které bylo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání, a proto bylo odtaženo a vráceno zpět do místa odtahu. Cena za odtažení a vrácení vozidla zpět na místo odtahu ve výši 1.500 Kč byla stanovena usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015. Informace o odtahu a vrácení vozidla, stejně jako platební pokyny k zaplacení částky 1.500 Kč byly umístěny za stěrač auta, žalovaný na ně nijak nereagoval a nereagoval ani na předžalobní výzvu, dlužnou částku nezaplatil. Žalobce se vyjma částky 1.500 Kč domáhá též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty, kterou k zaplacení žalovanému poskytl v rámci předžalobní výzvy. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Ke dni 20. 9. 2021 byl žalovaný provozovatelem osobního motorového vozidla tovární značky Ford, registrační značka. Uvedeného dne toto vozidlo bylo zaparkováno v místě, kde probíhalo plánované blokové čištění, a z tohoto důvodu bylo místo označeno dopravní značkou o dočasném zákazu stání, proto bylo odtaženo a následně po skončení blokového čištění vráceno zpět do místa odtahu. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 1.500 Kč mj. předžalobní výzvou, marně. Podle ustanovení § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň sedm dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. Žalovaný v projednávané věci netvrdil ani neprokázal, že by byly dány jakékoli důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Je proto jako provozovatel podle shora citovaného ustanovení § 19a odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, povinen zaplatit náklady na odstranění a vrácení vozidla. Usnesením Rady města Brna č. R8/015 ze dne 28. 2. 2019 byla cena za odtah a vrácení vozidla stanovena v částce 1.500 Kč. Jak uvedeno shora, žalovaný dne 20. 9. 2021 nerespektoval dopravní značení o dočasném zákazu stání z důvodu blokového čištění umístěného podle ustanovení § 19a odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., a je podle ustanovení § 19b odst. 1 téhož zákona povinen zaplatit náklady na jeho odtah a vrácení v částce 1.500 Kč, stanovené usnesením schůze Rady města Brna č. R8/015 ze dne 27. 2. 2019 V částce 1.500 Kč je tedy žaloba důvodná. Žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení této částky, marně. Vzhledem k tomu, že je v prodlení se zaplacením peněžité částky, vznikla mu dále povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., a to ve výši stanovené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. I v části týkající se úroku z prodlení je tedy žaloba důvodná a soud jí zcela vyhověl. O třídenní pariční lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, a náhradě hotových výdajů za dva úkony – předžalobní výzva k plnění, podání ve věci samé – žaloba, po 100 Kč, tj. celkem v částce 200 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 600 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). K nákladům za zastoupení žalobce advokátem soud dodává, že náklad vynaložený žalobcem na zastoupení advokátem v projednávané věci nepovažuje za účelně vynaložený (k tomu srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalobce je statutárním městem a předmětem řízení v projednávané věci je naprosto typová záležitost – zaplacení nákladů na odtah vozidla. Soud zde rovněž odkazuje na závěry Ústavního soudu uvedené v odůvodnění nálezu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn.

II. ÚS 2396/09, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 137/2012, v němž soud dovodil, že u statutárního města lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby bylo schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobci náhradu nákladů za právní zastoupení nepřiznal, neboť nejde o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.