49 C 146/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo insolvenční správce dlužníka právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem v  adresa číslo , proti žalovanému: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem v  obec , ulice číslo žalovanému: ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem v  obec číslo oba zastoupeni Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem v  obec , ulice číslo o vydání věcí, in eventum o 138.100 Kč,

I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal vydání věcí, a to: - akušroubovák Makita DHP453RFE-D (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - externí disk ADATA HD710 a paměťová karta [příjmení] [jméno] 128 GB UHS-I Class 10 (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - fotoaparát s příslušenstvím, a to digitální zrcadlovka Canon EOS 1200D + EF-S 18-55 mm DS III Value Up Kit, objektiv TAMRON AF 70-300mm F /4.0-5.6 pro Canon LD Macro 1:2 - GPS Dozor Basic včetně příslušenství, - HP Bluetooth Plantronics Explorer 10 (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - koloběžka pro dospělé zn. [příjmení] [jméno] bíločerná (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - kotoučová pila CS 1250L a příslušenství (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - míchadlo Hitachi (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - počítačová myš MG i-Tec Bluetooth 244 černá, klávesnice KBC GENIUS bezdrátový set Slimstar 8000ME 2, RESFEE – 3.6.2 (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - polarizační filtr HAMA -17IN46 (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - příslušenství k fotoaparátu: Macro blesk Yongnuo YN-EX GN14, TTL Canon, SN: [číslo], externí blesk YONGNUO YN500EX Speedlite GN53, TTL Canon, SN: [číslo] (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - rudl [číslo] (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - stativ Rollei 9300 černý (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - stroj na sváření pln, svářečské kladivo, lamelový kotouč 125 mm (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - tiskárna Cannon i-SENSYS, MF8230CN (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - uhlová bruska (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - vozík nivelační 6 kusů na držáky míchadel 6 kusů (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - vysavač Bosch GAS 35L AFC (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - vysavač Car 275 (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [číslo]), - vysavač Cleanet AS 430 C (inventární číslo majetku společnosti [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]).

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 103.100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení 35.000 Kč.

IV. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 78.850 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa] [číslo], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku společně a nerozdílně 2.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, eventuálně zaplacení částky v celkové výši 138.100 Kč na jejich náhradě (jednotlivé částky přitom uvedl u jednotlivých položek i v jejich vzájemném součtu). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je (podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka]) insolvenčním správcem dlužníka [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] že žalovaní jsou jednateli a současně společníky uvedené společnosti, že ke dni zjištění úpadku byl úpadce mj. vlastníkem movitých věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku, jejichž hodnotu žalobce u každé jednotlivé věci rozvedl. Z účetních dokladů, které žalobce dostal jako insolvenční správce k dispozici, žalobce zjistil, že tyto věci úpadce nabyl, avšak nepozbyl (resp. doklady o pozbytí vlastnictví žalobce neměl k dispozici a žalovaní je nedoložili). Žalovaní na výzvu žalobce tyto movité věci, z nichž by mohli být uspokojeni věřitelé úpadce, žalobci nevydali. Dále žalobce uvedl, že žalovaní poté, co byl zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba], založili společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec] – [část obce], [ulice] [číslo] jejímiž jsou rovněž jednateli. Tato společnost má stejný předmět podnikání, a žalobce„ má důvod se obávat“, že žalovaní věci, jejichž vydání se žalobce domáhá, využívají při podnikání společnosti [právnická osoba] Žalobce vyzval žalované před podáním žaloby k vydání movitých věcí, eventuálně k zaplacení částky ve výši 138.100 Kč na jejich náhradě, marně.

2. Žalovaní navrhli, aby soud žalobu zamítl. Uvedli, že všechny žalobcem požadované věci byly před zjištěním úpadku společnosti [právnická osoba]„ řádně likvidovány a vyřazeny z majetku dlužníka“. K prokázání tohoto tvrzení žalovaní navrhli provést doklady o účetním vyřazení majetku. K prokázání tvrzení o faktickém zničení věcí navrhli žalovaní provést důkazy výslechy svědků, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a Bc. [příjmení]. Později pak navrhli ještě provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a účastnickým výslechem obou žalovaných. Tyto důkazy soud neprovedl z důvodů uvedených níže.

3. Mezi účastníky byla nesporná tato skutková tvrzení (jež soud vzal za svá skutková zjištění a s ohledem na zásadu hospodárnosti k nim již nevedl dokazování, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.): [právnická osoba] nabyla movité věci uvedené v žalobě do svého vlastnictví v době, resp. ke dnům uvedeným u jednotlivých věcí v žalobě. Žalobce vyzval žalované před podáním žaloby k vydání movitých věcí a účetních dokladů úpadce, dne 6. 5. 2019 se účastníci osobně sešli a žalobce žalované osobně k vydání vyzýval, žalovaní na této schůzce žalobci vydali mzdové listy a část účetnictví v listinné podobě, sdělili přitom, že zbytek účetnictví a majetku je v sídle úpadce. Elektronicky žalovaní účetnictví nepředali do dnešního dne. Na schůzce dne 6. 5. 2019 žádali po žalobce předložení zařízení, na něž by mohli účetnictví nahrát, na výzvu žalobce však nesjednali žádný termín schůzky, na níž by bylo lze takto účetnictví předat, žalobce je proto vyzval k zaslání prostřednictvím mailu, což žalovaní neučinili. Dále mezi účastníky bylo nesporné, že k 8. 5. 2019 se v sídle úpadce nenacházela žádná z věcí, jejichž vydání se žalobce domáhal, s výjimkou rudlu a uhlové brusky (žalobce tvrdil, že tyto položky se v sídle nenacházely, žalovaný tvrdil, že se tam nacházely). Mezi účastníky dále byla nesporná obvyklá cena všech věcí, jak ji žalobce uvedl v žalobě (nejprve účastníci za nespornou označili obvyklou cenu pouze u položek 1-16, při jednání ve věci dne 15. 4. 2021 pak označili za nespornou též obvyklou cenu položek 17 – 20 takto: obvyklá cena šesti nivelačních vozíků a držáků míchadla byla 27.000 Kč, obvyklá cena vysavače Bosch byla 4.000 Kč, obvyklá cena vysavače Car 275 byla 10.000 Kč a obvyklá cena vysavače Cleanet AS 430 C byla 25.000 Kč).

4. Pro posouzení a rozhodnutí ve věci soud považoval určující, zda věci uvedené žalobcem byly ke dni zjištění úpadku, resp. prohlášení konkurzu na majetek úpadce, ve vlastnictví úpadce, zda byly řádně předány žalobci jako insolvenčnímu správci, a pokud nikoli, jaká byla jejich obvyklá cena.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci v tomto rozsahu soud provedl tyto důkazy a učinil z nich tato skutková zjištění:

6. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že jej dne 5. 3. 2019 u Krajského soudu v Brně podala společnost [právnická osoba], z niž jednal žalovaný 1).

7. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že jím byl mj. zjištěn úpadek dlužníka [právnická osoba], na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalobce v projednávané věci. Účinky rozhodnutí o úpadky a prohlášení konkursu nastaly ke dni 25. 4. 2019 (plyne z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], srov. níže).

8. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] soud zjistil, že tato společnost vznikla dne 12. 2. 2016, jejími jedinými společníky a jednateli byli žalovaní 1) a 2) v projednávané věci, předmětem podnikání bylo mj. truhlářství a podlahářství. Z tohoto výpisu je též zřejmé, že účinky rozhodnutí prohlášení konkursu na majetek společnosti nastaly ke dni 25. 4. 2019.

9. Z písemného vyjádření Bc. [jméno] [příjmení] (vyjádření pro insolvenčního správce) ze dne 12. 9. 2019 soud nevzal za prokázané žádné skutkové tvrzení žalobce, soud vyslechl Bc. [jméno] [příjmení] jako svědka, skutková zjištění srov. níže.

10. Z výzvy žalobce ze dne 29. 5. 2019 soud zjistil, že jí žalobce vyzval oba žalované k vydání dokladů, jež rozvedl (inventární seznam majetkových účtů, pokladní kniha, soupis faktur aj.). Tento přípis byl oběma žalovaným doručen, o tom svědčí reakce jejich zástupkyně ze dne 7. 6. 2019 (srov. níže).

11. Z přípisu zástupkyně žalovaných 1) a 2) ze dne 7. 6. 2019 soud neučinil žádné skutkové zjištění určující pro rozhodnutí v projednávané věci. Z obsahu této zprávy je zřejmé, že mezi žalobcem a žalovanými po prohlášení konkursu byla řada sporných otázek, mj. vydání inventárních seznamů majetku, pokladní knihy, soupisy přijatých faktur, mzdové listy aj., to však nemá vztah k otázce vlastnictví movitých věcí, o něž v projednávané věci jde, ani jejich faktické existenci ke dni prohlášení konkursu.

12. Z reakce žalobce ze dne 11. 6. 2019 soud rovněž neučinil žádné skutkové zjištění určující pro rozhodnutí ve věci, je z něj nicméně zřejmé, že v době jeho vyhotovení byl mezi účastníky spor v hodnocení toho, zda žalovaní jako jednatelé úpadce poskytli žalobci jako insolvenčnímu správci dostatečnou součinnost či nikoli.

13. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6. 2019, č. j. [insolvenční spisová značka], soud zjistil, že jím byli oba žalovaní vyzváni, aby do sedmi dnů předložili žalobci doklady, jež soud rozvedl.

14. Na tuto výzvu žalovaní reagovali přípisem ze dne 21. 6. 2019, v němž soudu sdělili, že část požadovaných dokladů žalobci předali osobně dne 6. 5. 2019, zbytek zůstal v sídle společnosti [právnická osoba], kam žalobce dne 8. 5. 2019 vstoupil, aniž o tom žalované dříve informoval, věci tam umístěné si převzal, aniž o tom byl pořízen předávací protokol, resp. seznam takto zajištěných věcí, a proto žalovaní nemohou doložit soudem požadované (zjištěno z přípisu ze dne 21. 6. 2019).

15. Z výzvy žalobce ze dne 10. 6. 2019 adresované žalovanému 2) soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného 2) k vydání majetku úpadce, a to movitých věcí uvedených v žalobě. Podle připojené dodejky byla výzva žalovanému 2) odeslána na adresu [adresa žalovaného]) si zásilku v úložní době nevyzvedl. Podle vyjádření žalovaného 2) při jednání ve věci dne 25. 6. 2020 se žalovaný 2) na této adrese zdržuje a přebírá poštu.

16. Z výzvy žalobce ze dne 10. 6. 2019 adresované žalovanému 1) soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného 1) k vydání majetku úpadce, a to movitých věcí uvedených v žalobě. Podle připojené dodejky žalovaný 1) zásilku převzal dne 17. 6. 2019.

17. Ze stanoviska žalobce jako insolvenčního správce ze dne 28. 6. 2019 (zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 4. 7. 2019 pod č. [anonymizováno]) soud zjistil, že jím žalobce informoval insolvenční soud o dosavadní nesoučinnosti žalovaných v projednávané věci, podrobně rozvedl, co do dne podání soudu žalovaní neprovedli, resp. popsal jejich postup, který hodnotil jako obstrukční. Z připojených příloh (elektronické korespondence) soud vzal za prokázané, že dne 3. 5. 2019 [jméno] [příjmení] vyzývala žalobce k vystěhování (zjevně movitých věcí ze sídla [právnická osoba]), dne 6. 5. 2019 jej žádala o vystěhování a dne 29. 4. 2019 jej žádala o„ odstranění věcí firmy [anonymizováno] z našeho objektu do čtrnácti dnů“.

18. Z přílohy č. 1 k insolvenčnímu návrhu (Seznam majetku) soud zjistil, že v tomto seznamu žalovaní jako jednatelé [právnická osoba] uvedli mj. uhlovou brusku Asist v pořizovací ceně 983,50 Kč (jde zjevně o tutéž brusku, jež je uvedena pod položkou [číslo] v žalobě). Jinak v tomto seznamu není uvedena žádná z věcí uvedených v žalobě.

19. Podle protokolů o vyřazení drobného dlouhodobého majetku měly všechny movité věci uvedené v žalobě (včetně položky č. 12 a 16, tzn. včetně rudlu a uhlové brusky) být účetně vyřazeny z majetku společnosti ke dni 31. 12. 2018. Namítal-li žalobce nepravost těchto listin, otázkou pravosti se soud nezabýval, neboť i kdyby šlo o listiny pravé, nelze z nich učinit skutkové zjištění rozhodné pro posouzení v projednávané věci. Zde soud zdůrazňuje, že účetní vyřazení věcí nemá žádný vliv na vlastnické právo. Jinými slovy, účetním vyřazením majetku nepozbývá vlastník vlastnické právo k předmětu vlastnictví. Těmito listinami tedy soud nevzal za prokázané, že by společnost pozbyla vlastnictví k v žalobě uvedeným věcem.

20. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že jí žalobce (zastoupený advokátem) vyzval oba žalované k vydání movitých věcí (identifikace těchto věcí je stejná jako v žalobě) nebo úhrad jejich ceny (celkem v částce 138.100 Kč). Z připojené podací stvrzenky soud zjistil, že tyto výzvy byly oběma žalovaným odeslány dne 15. 8. 2019.

21. Z přípisu žalovaného 2) datovaného„ 4. 9. 201“ (zřejmě 4. 9. 2019) soud zjistil, že jím žalovaný 2) sdělil žalobci, že movité věci požadované žalobcem nebyly podle žalovaného 2) ke dni podání insolvenčního návrhu majetkem společnosti [právnická osoba], tedy ani součástí její majetkové podstaty. Všechny věci byly podle žalovaného 2) ke dni 31. 12. 2018 účetně vyřazeny z majetku společnosti a„ došlo k jejich faktické likvidaci“. O tom byly pořízen likvidační protokol, který zůstal v sídle společnosti.

22. Z přípisu žalovaného 1) ze dne 5. 9. 2019 soud zjistil, že jím žalovaný 1) sdělil žalobci totéž. Přípis má zcela totožný obsah jako předchozí přípis žalovaného 2).

23. Výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato svědkyně pronajímala prostory společnosti [právnická osoba], že s [právnická osoba] byli dohodnuti na vyklizení věcí nejprve k 28. 2. 2019, následně se dohodli, že je vyklidí„ do měsíce“, ani to však společnost neprovedla, a svědkyně se následně obrátila na žalobce jako insolvenčního správce se žádostí o vyklizení, neboť jí věci bránily v užívání nemovitosti. Podle svědkyně byly věci ve skladovacích prostorách, do nichž neměl přístup nikdo jiný vyjma majitelů skladovacích prostor. Svědkyně se domnívala, že mezi věcmi, které ve skladu zůstaly, byl rudl, o uhlové brusce jí nebylo známo ničeho. Pokud jde o rudl, skutečnost, že by zůstal ve skladu, nemá soud výslechem této svědkyně za prokázanou, svědkyně sama jednak vypověděla, že jde o její domněnku (srov.„ mám za to, že…“), nikoli jistotu, jednak sama v rámci výslechu později uvedla, že v září (2019, pozn. soudu) si nepamatovala, co všechno bylo dne 8. 5. 2019 ze skladu odvezeno. Nepamatovala-li si to svědkyně po čtyřech měsících od události, sotva mohla totéž přesněji pamatovat o další dva roky později (kdy byl její výslech proveden).

24. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o„ zaměstnance a kamaráda“ žalovaných. Tento svědek sice poměrně podrobně popsal akci v [obec], při níž mělo dojít ke zničení fotoaparátu aj., nicméně v tomto směru soud jeho výpověď považuje za zcela nevěrohodnou, a to z více důvodů. V první řadě proto, že svědek si nepamatoval takřka nic, vyjma toho, jak přesně mělo dojít k údajné škodní události (kdy shodně se žalovanými popsal pád do nivelační stěrky). Svědek si pamatoval, že k události došlo v [obec], avšak nedokázal nijak specifikovat, kde – což je o to více s podivem, že při cestě na místo měl sám svědek řídit auto. Svědek nedokázal specifikovat, zda se jednalo o centrum [obec] či okraj, následně si vzpomněl, že to bylo na [část obce]. Dobu, kdy k události došlo, si svědek také nepamatoval. Nedokázal si vzpomenout ani na popis fotoaparátu, který měl být při pádu zničen, a to ani značku, ani barvu, ani nic dalšího specifického, pouze později doplnil, že„ to byl normální digitální foťák“. Pokud jde o svědkův popis toho, jak vypadá nivelační vrstva, v tomto směru byla ve výpovědi svědka podle názoru soudu patrná snaha vypovídat ve shodě s tvrzeními žalovaných. Svědek nejprve uvedl, že nivelační vrstva je 1 či 2 cm hluboká, teprve na dotaz soudu, zda se fotoaparát utopil v centimetrové vrstvě nivelace, svědek začal dále rozvíjet, že když se nivelační vrstva vylije, je tam vrstva cca 5 cm a ta se dále„ roztahuje“ po celé místnosti. Na dotaz soudu, zda se tedy fotoaparát utopil v pěticentimetrové vrstvě, svědek uvedl, že viděl fotoaparát spadnout,„ byl od nivelace“ a dál se o něj svědek nestaral. Svědek nevěděl o tom, že by fotoaparát používali kdykoli předtím, věděl však o tom, že fotografie ze zakázek nadále pořizovány jsou, neboť jsou zveřejňovány v „ podlahářském časopise“. Kdo a jak fotografie pořizuje, svědkovi známo nebylo. S ohledem na obsah výpovědi dalších svědků (D. [příjmení] a J. [příjmení], oba srov. níže) a pro nevěrohodnost ani ve zbytku soud nevzal výpovědí svědka [příjmení]. [příjmení] za prokázané jakékoli další tvrzení žalovaných. Jak již uvedeno shora, výpověď svědka [příjmení]. [příjmení] soud hodnotí jako zcela nevěruhodnou a nevzal jí za prokázané ničeho. Svědek si nevybavoval naprosto žádné detaily s výjimkou toho, co ve svých podáních uváděli žalovaní (pád fotoaparátu do nivelace apod.). Jím popisovaný sled událostí je navíc zcela nepravděpodobný (fotoaparát a příslušenství byly podle nesporných tvrzení účastníků pořízeny postupně, v roce 2016 a 2017, podle svědka [příjmení]. [příjmení] zakázka v [obec] byla první a jediná, na kterou byly použity, soud nepovažuje za pravděpodobné to, že by pro snímání vylévání nivelační vrstvy bylo použito současně všechno příslušenství – zde soud poukazuje na to, že podle tvrzení žalovaných mělo být při této škodní události zničeno zcela vše, co s fotoaparátem souviselo, navíc podle svědka [příjmení]. [příjmení] i nadále společnost [právnická osoba] nějakým způsobem fotografie pořizovala. Jeví se krajně nepravděpodobné, že by společnost pořídila poměrně drahý fotoaparát včetně příslušenství, ten použila na jedné velké zakázce, přitom by došlo v důsledku pochybění zaměstnance k jeho totálnímu zničení, společnost by vůči zaměstnanci nepožadovala náhradu škody a další zakázky by fotografovala nezjištěným způsobem). Jako nevěrohodná se jeví též výpověď v té části, v níž svědek popisoval, jak v případě poškození pracovních nástrojů (srov. pilu, vysavač) obratem zajistil a začal používat své vlastní, případně jiné, avšak z vlastních zdrojů (od rodiny apod.). V tomto směru je navíc jeho výpověď též v rozporu s výpověďmi dalších svědků (srov. níže).

25. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že rovněž tento svědek je dosud zaměstnancem žalovaných. Za podstatné v jeho výpovědi soud považuje, že svědek si vybavil, že„ při stěhování z [obec] na Merhautovu“ (pozn. soudu: tzn. poté, co [právnická osoba] ukončila činnost a byl podán insolvenční návrh)„ nějaké nářadí se tam nechávalo, něco se bralo s sebou“. Ač si svědek nevybavil jednotlivé věci, které byly ve skladu ponechány a které byly odvezeny (svědek si byl jist, že odvezeny byly dva nivelační vozíky), podstatné z hlediska soudu je, že rámcově toto zcela odpovídá tvrzení žalobce (část věcí byla ponechána ve skladě, část věcí, která podle účetních dokladů, které se žalobci podařilo zajistit, měla rovněž být ve vlastnictví [právnická osoba], ve skladě nezůstala a do dnešního dne nebyla dohledána).

26. Dále za podstatné soud považuje, že svědek [příjmení]. [příjmení] pro žalované pracuje od podzimu 2017 (nesporné mezi účastníky), že on osobně byl na jediné velké zakázce v [obec], na níž se pokládaly podlahy, nikoli však vylévaly. Pokud byly podlahy vylévány, muselo se podle svědka jednat o jinou zakázku z doby, než začal pro žalované pracovat. Tím soud považuje – ve spojení s dalšími důkazy – za vyvrácené tvrzení žalovaných o zničení fotoaparátu a příslušenství při realizaci zakázky na vylévání podlah v [obec]. Soud zde přihlíží k tomuto: Podle nesporných tvrzení účastníků fotoaparát a příslušenství bylo pořízeno v letech 2016 a 2017. Svědek [příjmení]. [příjmení] začal pro žalované pracovat na podzim 2017. Podle jeho výpovědi pokud byla realizována zakázka s vyléváním podlah, bylo to předtím, než svědek začal pro žalované pracovat. K účetnímu vyřazení fotoaparátu a příslušenství došlo dne 31. 12. 2018, tj. v roce, kdy již svědek pro žalované pracoval. Kdyby ke zničení došlo v roce 2018, svědek by o takové zakázce a její realizaci věděl (již pro žalované pracoval). Kdyby ke zničení došlo dříve, než svědek pro žalované začal pracovat, byly by tyto věci účetně vyřazeny již k 31. 12. 2017 či dříve. Z toho je zřejmé, že k žádnému zničení fotoaparátu a příslušenství v roce 2018 nedošlo. Byly-li tyto věci k 31. 12. 2012 účetně vyřazeny, nesvědčí to nijak o jejich faktickém stavu.

27. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o osobu, u níž žalovaní, resp. [právnická osoba], nechávali opravovat elektrické nářadí. Výpovědí této svědkyně soud nevzal za prokázané tvrzení žalovaných o zničení jakékoli věci ze seznamu uvedeného v žalobě. Pokud jde o akušroubovák Makita, k tomu si svědkyně nevybavila, že by jej [právnická osoba] nechala opravovat či že by došlo k jeho poruše. Pokud jde o vysavač [příjmení], svědkyně si sice vzpomněla na to, že nějaký vysavač byl„ totálně spálený, takže nemělo smysl to opravovat“, nicméně soud nemohl touto výpovědí ve spojení s listinami vzít za prokázané, že se jednalo o vysavač Bosch uvedený pod položkou 18 v žalobě. Svědkyně totiž výslovně uvedla, že ke zničení vysavače došlo v roce 2017. Pokud byl v roce 2017 fyzicky zničen vysavač, nepochybně byl účetně vyřazen v roce 2017. K účetnímu vyřazení vysavače uvedeného pod položkou 18 v žalobě však podle žalovaných mělo dojít až k 31. 12. 2018. Podle svědkyně [příjmení]. [příjmení] nicméně v období 2018 – 2019 žalovaní žádný vysavač u nich opravovat nenechali. Právě uvedené vede soud k závěru, že došlo-li ke zničení vysavače v roce 2017 (o čemž svědkyně hovořila), zřejmě se muselo jednat o vysavač jiný.

28. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento svědek pracoval pro žalované v období let 2010 – 2017, nicméně k movitým věcem, o něž v řízení jde, svědek neuvedl ničeho podstatného. Svědek uvedl mj., že pokud dojde k poškození vysavače, okamžitě se kupuje nový, neboť nemá cenu jej opravovat. Nový přístroj se podle svědka kupuje okamžitě,„ nebyl tam čas na prostoje“.

29. Výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Tato svědkyně pro žalované pracovala ve společnosti [právnická osoba], na žádnou konkrétní věc ze seznamu uvedeného v žalobě si nepamatovala, nepamatovala se, zda některá z nich byla zničena apod. Výslechem této svědkyně tedy soud nevzal za prokázané žádné tvrzení žalovaných.

30. Na dotaz soudu, zda existuje ještě jakýkoli další důkaz o faktickém zničení věcí nad rámec svědeckých výpovědí a listin, které žalovaní k důkazu navrhli, žalovaní při jednání ve věci dne 22. 9. 2020 sdělili, že nikoli, pouze navrhli k důkazu výslech dalšího svědka, a to Bc. [jméno] [příjmení], a to k prokázání tvrzení o tom, že„ vystavovala doklady o účetním vyřazení majetku a zakládala je do účetnictví společnosti [právnická osoba]“. Vzhledem k tomuto vyjádření žalovaných soud již nadbytečně žalované nepoučoval podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., když z vyjádření žalovaných bylo zřejmé, že není důkazu, kterého by dále mohli označit. Pokud pak jde o důkaz výslechem svědkyně [příjmení], tento soud neprovedl, neboť tvrzení, jež jím mělo být prokázáno (pomine-li soud, že tento důkaz žalovaní navrhli poté, co řízení bylo koncentrováno podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř.), tj. otázka účetního vyřazení majetku, nebylo určující pro rozhodnutí ve věci.

31. Navrhovali-li pak žalovaní k důkazu svůj účastnický výslech při jednání dne 15. 4. 2021, takový důkaz soud neprovedl, neboť byl navržen v rozporu s ustanovením § 118b odst. 1 o. s. ř., aniž k tomu byla dána jakákoli z výjimek uvedených v tomto ustanovení.

32. Navrhovali-li žalovaní dále provedení důkazu výpisem z účtu společnosti [právnická osoba] za období listopad 2018 a prosinec 2018 k prokázání tvrzení, že v tomto období se společnosti„ dařilo, příjmy (…) převyšovaly jeho výdaje a dlužník dosahoval kladný měsíční cash flow“ a společnost„ neměla důvod (…), aby na konci roku 2018 pochybovala o své solventnosti či na sebe podávala insolvenční návrh, tyto důkazy soud neprovedl, neboť tvrzení, jež jimi měla být prokázána, nepovažuje za určující pro rozhodnutí v projednávané věci.

33. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

34. Přede dnem 25. 4. 2019 společnost [právnická osoba] nabyla do svého vlastnictví movité věci uvedené v bodě I. tohoto rozsudku, a to ve dnech uvedených v bodě II. žaloby (nesporné mezi účastníky). Obvyklá hodnota těchto věcí ke dni 25. 4. 2019 byla celkem 103.100 Kč (nesporné mezi účastníky). Sporné mezi účastníky je, zda do dne 25. 4. 2019 došlo k fyzickému zničení těchto věcí. Kde dni 25. 4. 2019 nastaly účinky prohlášení konkursu na majetek společnosti [právnická osoba], insolvenčním správcem k tomuto dni byl ustanoven žalobce. Žalovaní jsou jedinými jednateli a společníky této společnosti. Později žalovaní založili novou společnost [právnická osoba], která se rovněž zabývá podlahářskými pracemi (stejně jako [právnická osoba], k tomu srov. důkaz výpisem z obchodního rejstříku [právnická osoba], (k činnosti [právnická osoba] výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], kteří v ní pro žalované dosud pracují). Poté, co byl prohlášen konkurs na majetek [právnická osoba], žalovaní se žalobcem zjevně nespolupracovali, nepředali mu mj. úplné účetnictví (o tom svědčí výzva Krajského soudu v Brně, srov. shora), poté, co fakticky ukončili činnost, nevyklidili sami skladové prostory, které dříve k podnikání používali (srov. výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení]), tyto prostory byly vyklizeny až na opakované výzvy pronajímatele insolvenčním správcem. Podstatné pro posouzení v projednávané věci je to, že žalovaní neprokázali, že by kdykoli před 25. 4. 2019 došlo k faktickému zničení věcí uvedených v bodě I. tohoto rozsudku, a netvrdili ani neprokazovali ani žádný jiný důvod pozbytí vlastnického práva k těmto věcem společností [právnická osoba] Z vyjádření svědka [příjmení]. [příjmení] je navíc zřejmé, že některé věci, které používala [právnická osoba], byly následně převezeny do sídla nové společnosti [právnická osoba]

35. Pokud jde o doklady o účetním vyřazení majetku, tyto svědčí pouze o tom, že byl majetek účetně vyřazen (což má význam pro daňové účely), nedokládá to však nijak to, že by věci byly zničeny. Doklady o účetním vyřazení majetku (i kdyby byly pravé – zde soud poukazuje na námitku nepravosti vznesenou žalobcem, přičemž pro nadbytečnost se otázkou pravosti soud nezabýval) soud nevzal za prokázané tvrzení žalovaných o zničení věcí.

36. Pokud jde o výslechy svědků, které žalovaní navrhli k důkazu k prokázání tvrzení o zničení věcí, svědci [příjmení] [příjmení], J. [příjmení] a V. [příjmení] k tomu neuvedli zcela ničeho, o zničení konkrétních věcí uvedených na seznamu v bodě II. žaloby (resp. ve výroku I. tohoto rozsudku) jim nebylo známo zcela ničeho. Pokud si svědkyně [příjmení]. [příjmení] vybavila nějaký zničený vysavač, nelze jej ztotožnit s položkou pod bodem 18 na seznamu věcí uvedeném v žalobě, a zejména je nepravděpodobné, že by vysavač zničený v roce 2017 (na jehož zničení si svědkyně vzpomněla) byl účetně vyřazen až v následujícím kalendářním roce a účetním období (k 31. 12. 2018). Svědkyně přitom uvedla, že žádný zničený vysavač v letech 2018 a 2019 si nepamatuje (podrobně srov. shora skutková zjištění soudu u svědkyně [příjmení]. [příjmení]). Svědek [příjmení]. [příjmení] rovněž zničení žádné konkrétní věci uvedené na seznamu v žalobě nepopsal, ve spojení s jeho výpovědí (ale též samu o sobě a dále ve spojení s listinnými důkazy) pak soud považuje za zcela nevěrohodnou výpověď svědka [příjmení]. [příjmení], která zjevně byla ovlivněna jeho zaměstnaneckým a kamarádským poměrem k oběma žalovaným. Popisoval-li tento svědek zničení fotoaparátu a příslušenství při zakázce v [obec], tomuto soud neuvěřil z důvodů podrobně popsaných shora (zejména soud poukazuje na tyto nesrovnalosti: k této události ve spojení s výpovědí svědka [příjmení]. [příjmení] mělo dojít v roce 2017, avšak k účetnímu vyřazení všech věcí došlo až dne 31. 12. 2018, je krajně nepravděpodobné, že by se v nivelační stěrce, která slouží k vyrovnání nerovností povrhu a je tenká,„ utopil“ např. stativ, že by pro snímání vylévání podlahy bylo současně použito veškeré do té doby pořízené příslušenství fotoaparátu, že by k této akci byly tyto věci použity poprvé a nikdy více již nebyly potřeba (nové pořízeny nebyly, nikdo ze svědků žádný další fotoaparát nikdy neviděl atd.), k těmto nesrovnalostem soud v podrobnostech odkazuje na skutková zjištění uvedená shora u výslechu svědka [příjmení]. [příjmení] a D. [příjmení]).

37. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že věci uvedené v žalobě žalovaní žalobci na jeho výzvy nevydali. Podle žalovaných jsou tyto věci v současné době zničeny, žalovaní je nemají (negativní tvrzení žalovaných, z povahy věci je zřejmé, že žalobce nemá informace o opaku, proto jej soud ani nevyzýval k doplnění tvrzení či označení důkazů k prokázání tvrzení, že žalovaní věci mají fyzicky u sebe).

38. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

39. Podle ustanovení § 205 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ i. z.“) jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil k okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

40. Podle ustanovení § 206 odst. 1 písm. b) i. z. není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména věci movité.

41. Podle ustanovení § 210 odst. 1 i. z. dlužník je povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběžnému správci při zjišťování majetkové podstaty všestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předběžného správce.

42. Podle ustanovení § 210 odst. 2 i. z. je-li dlužníkem právnická osoba, mají povinnosti podle odstavce 1 její statutární orgány a jejich členové nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci. Jestliže postavení statutárního orgánu má více osob oprávněných jednat samostatně, lze splnění těchto povinností požadovat od kterékoli z nich. Uvedené osoby mají tuto povinnost i v případě, že jejich postavení zaniklo v posledních 3 měsících před zahájením insolvenčního řízení.

43. Podle ustanovení § 210 odst. 3 i. z. insolvenční soud může vyžadovat splnění povinností podle odstavců 1 a 2 také od osob, které jsou společníky, zaměstnanci nebo členy právnické osoby, a to v rozsahu jejich oprávnění jednat za právnickou osobu.

44. Podle ustanovení § 244 i. z. konkurs je způsob řešení úpadku spočívající v tom, že na základě rozhodnutí o prohlášení konkursu jsou zjištěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpeněžení majetkové podstaty s tím, že neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.

45. Podle ustanovení § 245 odst. 1 i. z. účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí o prohlášení konkursu v insolvenčním rejstříku.

46. Podle ustanovení § 246 odst. 1 i. z. prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dlužníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajišťuje provoz dlužníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.

47. V projednávané věci došlo prohlášením konkursu na majetek společnosti [právnická osoba] k přechodu oprávnění nakládat s majetkovou podstatou společnosti na žalobce (srov. ustanovení § 246 odst. 1 i. z.), a to ke dni 25. 4. 2019. Žalobce jako insolvenční správce společnosti měl mj. zpeněžit majetkovou podstatu a výtěžek rozdělit mezi věřitele společnosti (srov. ustanovení § 244 i. z.). [příjmení] tuto povinnost mohl splnit, byli žalovaní jako jednatelé společnosti povinni mu poskytnout potřebnou součinnost, mj. byli povinni mu vydat věci, které do majetkové podstaty patří (srov. ustanovení § 210 i. z.).

48. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal, že součástí majetkové podstaty jsou věci uvedené v bodě I. tohoto rozsudku, byla žaloba důvodná, domáhal-li se žalobce jako insolvenční správce vydání těchto věcí. Vzhledem k tomu, že však žalovaní podle svého tvrzení tyto věci u sebe nemají (srov. shora), soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vydání věcí (výrok I.) a vyhověl žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení jejich peněžité náhrady (eventuální petit). Peněžitá náhrada za nevydané věci je svou podstatou náhradou škody ve smyslu ustanovení § 2894 an. o. z. Porušením povinnosti součinnosti podle ustanovení § 210 i. z. ze strany žalovaných vznikla škoda spočívající ve snížení hodnoty majetkové podstaty o hodnotu nevydaných věcí, a tuto škodu jsou žalovaní povinni nahradit (srov. ustanovení § 2910 o. z.) společně a nerozdílně (srov. ustanovení § 2915 odst. 1 o. z.; k postupu podle ustanovení § 2915 odst. 2 o. z. soud neshledal žádný důvod) žalobci jako insolvenčnímu správci (srov. ustanovení § 246 odst. 1 i. z.). Vzhledem k tomu, že obvyklá cena věcí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku ke dni, k němuž přešlo na žalobce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, byla mezi účastníky nesporná, soud uložil žalovaným zaplatit žalobci částku v této výši (tedy v částce 103.100 Kč). O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.).

49. Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok III.).

50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy dovodil, že žalobce měl ve věci plný úspěch, neboť ve vztahu ke všem věcem uvedeným v žalobě byla žaloba důvodná. Primární petit byl zamítnut výlučně z toho důvodu, že žalovaní tvrdili, že věci fyzicky u sebe nemají, což nelze klást k tíži žalobce jako insolvenčního správce. Náhrada nákladů řízení žalobce sestávala z odměny zástupce žalobce v částce celkem 44.710 Kč podle ustanovení Kč podle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za osm úkonů právní služby po 5.260 Kč (příprava a převzetí věci, podání ve věci samé – žaloba, účast u jednání dne 25. 6. 2020, dne 22. 9. 2020 a dne 15. 4. 2021 vždy po dvou úkonech, neboť ve všech případech délka jednání přesáhla dvě hodiny) a jeden právní úkon po 2.630 Kč (prostá předžalobní výzva), dále za devět náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za shora uvedené úkony právní služby, a dále náhradu za náklady znaleckých posudků vč. jejich doplnění v částce celkem 31.440 Kč (znalecké posudky žalobce navrhl k prokázání tvrzení o obvyklé ceně věcí uvedených pod položkami 17 – 20 poté, co žalovaný tvrzení o obvyklé ceně neoznačil za nesporné; následně žalobce znalecké posudku nechal vyhotovit, předložil je soudu a tyto byly provedeny k důkazu. Nakonec z nich soud neučinil skutková zjištění výlučně z toho důvodu, že poté, co byly provedeny k důkazu, se účastníci shodli na obvyklé ceně věcí uvedených pod položkami 17 – 20 a tuto označili za nespornou. To však nic nemění na tom, že žalobce byl v důsledku postupu žalovaných nucen prostředky na znalecké posudky vynaložit, a proto je namístě je nahradit postupem podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř.).

51. Jak shora uvedeno, soud dospěl k závěru, že žalobce byl ve věci zcela úspěšný, proto mu náhradu nákladů řízení přiznal, odměnu zástupce žalobce přitom počítal z tarifní hodnoty, která odpovídá součtu obvyklých cen věcí, na nichž se účastníci řízení shodli a označili je za nesporné, tzn. z tarifní hodnoty 103.100 Kč.

52. Žalovaní jsou povinni na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 78.850 Kč žalobci zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok IV.

53. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v řízení od soudního poplatku osvobozen (srov. ustanovení § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a žalovaní byli v řízení zcela neúspěšní (srov. shora), soud jim podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil solidární povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2.000 Kč (srov. položka 4 odst. 1 písm. c) Sazebníku, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok V.).