49 C 15/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO, se sídlem v obec, ulice číslo zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem se sídlem tamtéž, proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, bytem v obec, ulice číslo o 17.036,17 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12.331 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.331 Kč za dobu od 21. března 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 4.705,17 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.291,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.539,92 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.281,06 Kč za dobu od 15. června 2018 do 20. března 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 897,14 Kč za dobu od 21. března 2020 do zaplacení, úroku ve výši 28 % ročně z částky 9.281,06 Kč za dobu od 15. června 2018 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.031,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.872,86 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7.755,11 Kč za dobu od 15. června 2018 do 20. března 2020, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.808,03 Kč za dobu od 21. března 2020 do zaplacení a úroku ve výši 27 % ročně z částky 7.755,11 Kč za dobu od 15. června 2018 do zaplacení.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 17.036,17 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 28. 9. 2016 uzavřela společnost právnická osoba smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 10.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 1.616,08 Kč, jinak ničeho. Dále uvedl, že se žalovaným dne 4. 5. 2016 uzavřela společnost právnická osoba smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 12.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 15 měsíčních splátkách po 1.388 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 8.052,92 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 14. 6. 2018 byly obě pohledávky za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. Jednání ve věci bylo nařízeno na 28. 4. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žádný z nich se ovšem k jednání soudu nedostavil. Žalobce svou nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoli. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobce zároveň svou absencí znemožnil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (Žádal-li žalobce v podání ze dne 21. 4. 2022, aby soud – pro případ,„ že shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti, nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno (…), vyzval žalobce k jejich doplnění a jednání bylo odročeno“, nutno zdůraznit, že takový postup o. s. ř. nezná, a s ohledem na ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř. v této části k podání žalobce soud nepřihlížel).

2. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 9. 2016 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali jméno příjmení za právnická osoba a žalovaný, že podle ní právnická osoba žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku ve výši 10.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit poplatek v souhrnné výši 8.807 Kč (sestávající z„ úroku“ v částce 1.724 Kč,„ částky za zpracování a doručení“ v částce 1.250 Kč a„ částky za komfortní a flexibilní splácení“ v částce 5.833 Kč“), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 314 Kč, poslední splátku ve výši 281 Kč.

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 5. 2016 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali jméno příjmení za právnická osoba a žalovaný, že podle ní právnická osoba žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku ve výši 12.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit poplatek v souhrnné výši 8.809 Kč (sestávající z„ úroku“ v částce 2.356 Kč,„ administrativní činnost“ v částce 1.833 Kč a„ hotovostní režim splátek“ v částce 4.620 Kč“), to vše v pravidelných 15 měsíčních splátkách po 1.388 Kč, poslední splátku ve výši 1.377 Kč.

5. Z potvrzení o zaměstnání a výši příjmu soud zjistil, že ke dni 28. 9. 2016 byl žalovaný zaměstnán jako„ dělník“ u fyzické osoby, jméno příjmení, IČO, a to od 8. 8. 2016, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, zkušební doba sjednána nebyla, v době vydání potvrzení neplynula výpovědní lhůta. Průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce byl uveden v částce 14.500 Kč.

6. Z karty zákazníka ze dne 28. 9. 2016 soud zjistil, že podle ní žalovaný bydlel s rodiči, je zde uveden příjem v částce 14.000 Kč měsíčně, běžné měsíční výdaje v částce 6.615 Kč (v této části je výslovně uvedeno, že jde o odhad, tzn. nebylo nijak ověřeno, zda má tato částka odraz v realitě).

7. Z karty zákazníka ze dne 4. 5. 2016 soud zjistil, že podle ní žalovaný bydlí jako„ spolubydlící“, zápůjčku hodlá použít„ na nákup automobilu“, je zde uvedeno, že žalovaný je„ nezaměstnán + DOPP“, pracovní zařazení je uvedeno„ stavební dělník“, zaměstnavatel je uveden„ celé jméno žalovaného“, příjem je uveden v částce 23.000 Kč měsíčně. Běžné měsíční výdaje: nájem v částce 4.000 Kč, telefon v částce 600 Kč a výdaje na domácnost v částce 3.000 Kč, dál je ručně (nečitelně) připsán další výdaj v částce 1.200 Kč, celkem měsíční výdaje v částce 8.800 Kč.

8. Za povšimnutí nepochybně stojí, že adresa výběru v obou zákaznických kartách neodpovídá adrese trvalého pobytu žalovaného, v každé z karet (ač je od sebe dělí necelých pět měsíců) je uvedena nejenom odlišná adresa výběru (ulice a číslo v obec a ulice číslo v obec), ale též odlišná„ náhradní kontaktní adresa“ (ulice číslo v obec a ulice číslo v obec) žalovaného. Dále nelze přehlédnout, že během pěti měsíců žalovanému klesl (tvrzený, přinejmenším v případě první smlouvy neověřený) příjem žalovaného o cca 9.000 Kč, že výdaje ani v jednom případě nebyly zjevně nijak ověřovány a na první pohled je evidentní, že jsou nereálné. Přinejmenším nesrovnalosti v údajích, pokles příjmu a časté změny adres bydlištěm výběru, případně dalších kontaktů žalovaného u bdělého poskytovatele zápůjčky nepochybně měly vzbudit pochybnosti ve vztahu k žalovanému a měly být důvodem jeho bližší lustrace.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně její přílohy ze dne 14. 6. 2018 soud vzal za prokázané, že obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny žalobci.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky soud již neučinil žádné další skutkové zjištění určující pro rozhodnutí ve věci.

11. Z výzvy ze dne 12. 3. 2020 soud vzal za prokázané, že jí žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalovaných částek. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 13. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byla výzva žalovanému reálně doručena, vychází soud ohledně doručení z domněnky podle ustanovení § 573 o. z., tzn. má ji za doručenou ke dni 18. 3. 2020.

12. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 28. 9. 2016 právnická osoba a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce o shora uvedeném obsahu a žalovaný od právnická osoba převzal v hotovosti částku 10.000 Kč. Podle této smlouvy žalovaný vrátil částku ve výši 1.616,08 Kč. Dne 4. 5. 2016 právnická osoba a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce o shora uvedeném obsahu a žalovaný od právnická osoba převzal v hotovosti částku 12.000 Kč. Podle této smlouvy žalovaný vrátil částku ve výši 8.052,92 Kč. Soud nemá za prokázané, že by právnická osoba jakkoli (reálně) před uzavřením smluv ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že tvrzené, neověřené příjmy a výdaje žalovaného byly takové, že od počátku muselo být zřejmé, že pravděpodobnost řádného splácení ze strany žalovaného je velmi nízká. Žalovaný zaplatil částku 1.616,08 Kč a 8.052,92 Kč, tj. celkem 9.669 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybňoval). Smlouvou ze dne 14. 6. 2018 byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení přípisem ze dne 12. 3. 2020, odeslaným dne 13. 3. 2020. Jak shora uvedeno, soud vychází z domněnky dojití třetí pracovní den, tj. ke dni 20. 3. 2020.

13. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Obě smlouvy o zápůjčce soud hodnotí jako absolutně neplatné, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). K povinnosti poskytovatele zápůjčky (úvěru) ověřovat údaje tvrzené žalovaným a nemožnosti spolehnout se na prohlášení žalovaného, vycházet z částek životního minima, statistických údajů apod. srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 74 Co 74/2021-94.

14. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 4. 5. 2016 a ze dne 28. 9. 2016 hodnotí jako absolutně neplatné, tedy z nich právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

15. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 22.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

16. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 9.669 Kč, zbývá vydat 12.331 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 13. 3 2020. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 18. 3. 2020. Dne 18. 3. 2020 byla středa, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pátek, tj. 20. 3. 2020 (nelze předpokládat, že žalovaný hned ve středu reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. ve čtvrtek 19. 3. 2020, v pátek 21. 3. 2020 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 21. 3. 2020 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 12.331 Kč a od následujícího dne, tj. od 21. 3. 2020, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 12.331 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 21. 3. 2020 do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

17. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části (poměr úspěchu a neúspěchu přitom soud posuzoval nejenom ve vztahu k jistině, ale též ve vztahu k příslušenství, tj. úrokům a úrokům z prodlení, které soud v souladu s ustanovením § 154 odst. 1 o. s. ř. kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku), náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.