49 C 20/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících Věry Kadlecové a Ing. Zdeňka Macha v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem v  obec , ulice číslo zastoupený titul jméno jméno , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo proti žalovanému: ; anonymizováno , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo zastoupený titul jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. října 2020, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10.164 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Přípisem ze dne 15. 10. 2020, který žalobce dne 22. 10. 2020 odmítl na pracovišti převzít, žalovaný sdělil žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr, neboť podle příkazu ředitele žalovaného ze dne 15. 10. 2020 došlo s účinností od 1. 1. 2021 ke snížení poštu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce, konkrétně ke snížení počtu pracovních úvazků u pracovního místa„ dirigent opery“, a v důsledku tohoto rozhodnutí žalovaného se žalobce stal nadbytečným.

2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti této výpovědi. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že výpověď„ nesplňuje zákonem vymezený účel organizační změny, tj. úspory“, neboť v rozpočtu žalovaného ze dne 18. 11. 2020 je pro rok 2021 počítáno se stejným počtem zaměstnanců jako pro rok 2020, v rozpočtu žalovaného ze dne 18. 11. 2020 je pro rok 2021 počítáno se mzdovými náklady ve výši 233,6 mil Kč, s ohledem na mzdu žalobce (ve výši 33.785 Kč měsíčně, tj. 405.420 Kč ročně hrubého) je z hlediska ekonomického propuštění žalobce jen zcela marginální (v rozsahu 0,17 % mzdových nákladů žalobce), žalovaný mohl – pokud chtěl úvazek u dirigentů snížit o 0,75 – sjednat se všemi šesti dirigenty snížení úvazku (poměrně u všech tak, aby dosáhl požadovaného snížení o 0,75), žalovaný i nadále informoval veřejnost o budoucím uměleckém výkonu žalobce u žalovaného, a konečně, s rozvázáním pracovního poměru žalobce výpovědí projevila zásadní nesouhlas Umělecká rada orchestru [anonymizováno] opery žalovaného. Dále žalobce uvedl, že rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 10. 2020„ nedošlo ke zvýšení efektivnosti práce“, zdůraznil, že propouštění zaměstnanců nebylo požadováno zřizovatelem žalovaného, výpadek v příjmech žalovaného byl kompenzován dotacemi v rámci programu covid. Žalobce zdůrazňoval, že chtěl-li žalovaný ušetřit, mohl ušetřit jinde (na inscenacích, nemusely být zvány hostující soubory, jimž byly vypláceny vysoké částky, zatímco zaměstnanci žalovaného práci, za niž byli placeni, nevykonávali, nemusely být vypláceny dvojí příjmy řediteli žalovaného [příjmení] [příjmení] a uměleckému šéfovi opery [titul] [jméno] (kteří jsou jednak odměňováni z titulu své funkce, jednak s nimi žalovaný běžně uzavírá smlouvy o vytvoření režie inscenace, podle nichž jim pak vyplácí řádově statisícové částky). Dále žalobce zdůraznil, že sám je dirigentem s třicetiletou praxí, přesto žalovaný rozhodl o jeho propuštění, ač zároveň stejným rozhodnutím (ze dne 15. 10. 2020) rozhodl o navýšení počtu hráčů druhých houslí o 0,5 úvazku, přičemž podle žalobce nelze dovozovat nižší důležitost hráče druhých houslí než dirigenta. Žalobce byl navíc jediný dirigent přijatý na základě konkurzu, ostatní dirigenti byli přijati výlučně na základě uvážení ředitele žalovaného, [titul] [příjmení], a uměleckého šéfa opery [titul] [jméno]. V [obec] tradičně bývali tři dirigenti, žalobci není zřejmé, proč nyní jich je šest a proč pracovní poměr byl rozvázán právě s tím nejzkušenějším. Postup žalovaného byl podle žalobce v rozporu s dobrými mravy a ve skutečnosti šlo o obcházení, nikoli naplnění hypotézy ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce.

3. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl přitom, že dne 15. 10. 2020 přijal rozhodnutí směřující ke zvýšení efektivnosti práce snížením počtu zaměstnanců, v důsledku tohoto rozhodnutí se žalobce stal nadbytečným a žalovaný s ním rozvázal pracovní poměr výpovědí. Žalovaný doplnil, že rozhodnutím ze dne 15. 10. 2020 došlo k úspoře cca 6.000.000 Kč ročně, z čehož plat žalobce a související platby byly cca 500.000 Kč ročně. Žalovaný poukazoval na to, že žaloba ve své podstatě směřuje k přezkumu správnosti manažerského vedení žalovaného, a zdůraznil, že podle judikatury Nejvyššího soudu je výběr konkrétního zaměstnance, s nímž zaměstnavatel rozváže pracovní poměr výpovědí postem podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, výlučně věcí zaměstnavatele.

4. Mezi účastníky bylo nesporné (tato skutková tvrzení tedy soud vzal za svá skutková zjištění a nevedl k nim dokazování, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.), že dne 6. 10. 1997 žalobce a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu, sjednaným druhem práce byl dirigent opery, úvazek byl 0,75, že dne 15. 10. 2020 ředitel žalovaného vydal příkaz o snížení stavu zaměstnanců, téhož dne požádal odbory o jeho projednání, odbory tento příkaz projednaly. Dne 15. 10. 2020 dále ředitel žalovaného požádal odbory o projednání výpovědi z pracovního poměru dané žalobci, tuto odbory také projednaly a ředitel vyhotovil téhož dne výpověď z pracovního poměru adresovanou žalobci. Dne 22. 10. 2020 se žalovaný pokusil výpověď předat na pracovišti žalobci, žalobce ji odmítl převzít. Dne 23. 11. 2020 žalobce písemně sdělil žalovanému, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Z příkazu ředitele žalovaného ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že jím bylo rozhodnuto„ za účelem zvýšení efektivnosti práce“ tak, že – mimo jiné – v uměleckém souboru opery byl snížen počet úvazků dirigenta (o 0,75 úvazku) a sólisty opery (o 1,25 úvazku). Vyjma snižování úvazků je v rozhodnutí patrné též navyšování úvazků (např. žalobcem poukazované navýšení počtu členů opera o 0,5 úvazku, což mělo být navýšení o 0,5 úvazku pro hráče druhých houslí). Celkově byl počet zaměstnanců z 643,9 snížen na 634,65, tj. došlo ke snížení o 9,25 úvazků.

7. Ze žádosti o projednání příkazu ředitele žalovaného ze dne 15. 10. 2020 a ze žádosti o projednání rozvázání pracovního poměru výpovědí neučinil soud žádná skutková zjištění nad rámec toho, co bylo mezi účastníky nesporné.

8. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že byla po skutkové stránce zdůvodněna tím, že„ v souvislosti s příkazem ředitele ze dne 15. 10. 2020 dojde s účinností od 1. 1. 2021 ke snížení počtu pracovních úvazků u pracovního místa„ dirigent opery“, v důsledku toho se žalobce stává nadbytečným a žalovaný s ním rozvazuje touto výpovědí pracovní poměr. Žalobce byl ve výpovědi poučen o výpovědní době a o odstupném, byl též informován o tom, že rozhodnutí o organizační změně i výpověď byla projednána s odborovou organizací.

9. Z korespondence mezi účastníky, resp. jejich zástupci, ze dne 25. 11. 2020, ze dne 23. 11. 2020, ze dne 22. 12. 2020 a připojených doručenek soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

10. Z článku z webu české televize (ct24.ceskatelevize.cz) ze dne 6. 11. 2020 soud zjistil, že jím byla veřejnost informována o snížení výdajů na kulturu v [obec] a o tom, že v rámci úspor mj.„ po třiceti letech skončil i dirigent [celé jméno žalobce]“. Z obsahu článku je zřejmé, že [územní celek]„ dalo“ svým příspěvkovým organizacím, mj. též žalovanému, za úkol„ snížit provozní výdaje“, konkrétně žalovanému mělo být pro rok 2021 poskytnuto o 30 milionů Kč méně než v roce 2020, proto žalovaný přistoupil k řadě úsporných opatření, tj. zrušení řady inscenací, snížení počtu představení, rozvázání pracovních poměrů s osmi zaměstnanci, přičemž u dalších čtyř, kde„ dobíhaly smlouvy“, místa zůstanou již neobsazená. Ředitel žalovaného v této souvislosti vyjádřil naději, že v budoucnu, po zlepšení situace, se„ bude (žalovaný) chtít vracet zpátky na množství úvazků“, tedy počítal s tím, že jde o přechodná opatření. Žalobce v článku vyjádřil svůj zármutek nad tím, že po třiceti letech spolupráci s ním žalovaný rozvazuje pracovní poměr tímto způsobem, a varoval, že pokud v minulosti žalovaný přistoupil ke snižování počtu uměleckých pracovníků, šlo o nesprávný postup. Z článku soud nezjišťuje cokoli nemravného ve vztahu k žalobci, je z něj patrná nelibost jak žalovaného (s ohledem na snížení příjmů), tak žalobce (s ohledem na způsob řešení nedostatku příjmů žalovaným).

11. Z návrhu rozpočtu žalovaného pro rok 2021 ze dne 18. 11. 2020 soud zjistil, že skutečně mzdové náklady pro rok 2021 byly vykázány v částce 233.622 Kč (zatímco v roce 2020 v částce 250.300 Kč), nicméně počet pracovníků byl v obou letech uveden jako shodný (643,9).

12. Ze schváleného rozpočtu žalovaného ze dne 11. 2. 2021 soud zjistil, že jsou v něm mj. uvedeny mzdové náklady pro rok 2020 v částce 251.374 Kč a pro rok 2021 v částce 233.622 Kč, a počet pracovníků pro rok 2020 v počtu 643,9 a pro rok 2021 v počtu 634,7. Oproti návrhu rozpočtu tedy došlo k úpravě počtu„ pracovníků“ pro rok 2021.

13. Z platového výměru žalobce ze dne 12. 12. 2018 sodu zjistil, že počínaje dnem 1. 1. 2019 byl žalobci stanoven plat ve výši 33.785 Kč měsíčně.

14. Z přípisu vedoucí odboru kultury Magistrátu města Brna ze dne 1. 3. 2021 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

15. Z informací o žalobci uvedených na webových stránkách žalovaného (žurnalizováno na č. l. 14 – 16) soud zjistil, že žalovaný na svých webových stránkách uváděl informace o tom, že žalobce bude účinkovat v představeních dne 20. 3. 2021, dne 26. 3. 2021, dne4. 4. 2021, dne 8. 4. 2021 a dne 24. 4. 2021.

16. Z Prohlášení členů umělecké rady, prvních hráčů a vedoucích nástrojových skupin orchestru [anonymizováno] opery ze dne 25. 10. 2020 soud zjistil, že jím jmenovaní vyjádřili svůj nesouhlas s postupem žalovaného, a to s jeho rozhodnutím snížit počet úvazků u dirigentů a rozvázat pracovní poměr výpovědí pro nadbytečnost se žalobcem. Zdůraznili přitom, že toto rozhodnutí a postup měl s nimi být konzultován. Sami navrhli snížení úvazků všech dirigentů tak, aby úspora činila požadovaných 0,75 úvazku. Tato listina byla žalovanému doručena v podepsané verzi (tvrzení žalovaného při jednání dne 27. 5. 2021).

17. Z organizačního řádu žalovaného ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že podle něj je statutárním orgánem žalovaného ředitel (srov. čl. VIII.), a tento je oprávněn jednat jménem žalovaného ve všech věcech (čl. IX. odst. 1), že poradním orgánem ředitele je mj. umělecká rada (čl. X. odst. 2), která ovšem není oprávněna zasahovat do personální agendy (srov. čl. X. odst. 3).

18. Ze zřizovací listiny žalovaného ze dne 26. 2. 2016 (ve znění pozdějších dodatků) soud zjistil, že statutárním orgánem žalovaného je ředitel (srov. čl. IV. odst. 1), který mj. řídí činnost žalovaného (…), zastupuje žalovaného navenek, jedná jeho jménem, odpovídá za jeho činnost a za celkovou personální politiku, uzavírá a rozvazuje pracovní poměr se všemi zaměstnanci žalovaného, ustanovuje je do funkcí, stanoví jim plat a náplň pracovní činnosti (čl. IV. odst. 2). Organizační struktura žalovaného je podle zřizovací listiny upravena organizačním řádem a pracovním a provozním řádem žalovaného, které vydává ředitel žalovaného (čl. V. odst. 1).

19. Pro nadbytečnost s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud neprovedl další důkazy, tj. neprovedl důkaz výslechem svědka [příjmení] [jméno].

20. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), s přihlédnutím k nesporným tvrzením účastníků, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

21. Dne 6. 10. 1997 žalobce a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu, podle níž žalobce vykonával u žalovaného práci dirigenta v rozsahu 0,75 úvazku. Dne 15. 10. 2020 žalovaný rozhodl o organizační změně (Příkaz ředitele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce), kdy rozhodl mj. o snížení počtu úvazků u dirigentů opery o 0,75 úvazku. Následně přípisem datovaným téhož dne žalobci sdělil, že s ním rozvazuje pracovní poměr, neboť přijal shora uvedené rozhodnutí o organizační změně a v důsledku tohoto rozhodnutí se žalobce pro žalovaného stal nadbytečným. Tento postup (přijetí rozhodnutí o organizační změně i výpověď z pracovního poměru) žalovaný projednal s odbory. Žalobce výpověď z pracovního poměru dne 22. 10. 2020 odmítl převzít, následně prostřednictvím svého zástupce sdělil žalovanému, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání.

22. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

23. Po zjištění, že žaloba byla podána včas (ve dvouměsíční lhůtě podle ustanovení § 72 zák. práce) se soud zabýval její důvodností.

24. Podle ustanovení § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zák. práce“) zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

25. V projednávané věci podle názoru soudu byly splněny všechny předpoklady pro rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce.

26. Dne 15. 10. 2020 vydal ředitel žalovaného (jako jeho statutární orgán, který k tomu byl oprávněn podle zřizovací listiny žalovaného, srov. shora) rozhodnutí o organizační změně (Příkaz, resp. rozhodnutí ředitele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce), podle něhož došlo mj. ke snížení počtu úvazků u dirigenta opery o 0,75 úvazku. Následně žalovaný rozhodl, že zaměstnancem, s nímž v důsledku toho rozváže pracovní poměr, bude žalobce, a výpověď z pracovního poměru ze shora popsaných důvodů mu také adresoval. Je zde tedy rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně (o snížení počtu zaměstnanců), v jehož důsledku se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným. Podle názoru soudu tedy ve věci byl skutkově dán výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce.

27. Výpověď pak soud neshledává neplatnou ani z žádného jiného důvodu (pro neurčitost skutkového vymezení výpovědního důvodu apod.), ostatně ani žalobce žádný jiný důvod výpovědi neuváděl.

28. Soud tedy žalobu zamítl (výrok I.).

29. K jednotlivým námitkám žalobce pak pro přehlednost soud uvádí následující:

30. Nezohledňuje-li návrh rozpočtu žalovaného pro rok 2021 rozhodnutí o organizační změně v části, kde je uveden počet„ pracovníků“, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že by žalovaný neměl v úmyslu ve skutečnosti počet zaměstnanců snížit apod. Jak je zřejmé již z tohoto návrhu, žalovaný počítal s výrazným snížením mzdových nákladů (srov. částku 250.300.000 Kč pro rok 2020 a částku 233.622.000 Kč pro rok 2021), již z toho lze předpokládat, že sotva mohl být zachován počet zaměstnanců, spíše lze usuzovat, že jde (pokud jde o počet zaměstnanců pro rok 2021) o administrativní pochybení v návrhu rozpočtu. Zejména však ze schválené verze rozpočtu (ze dne 11. 2. 2021) je již zřejmé, že skutečně šlo o administrativní nedopatření, neboť ve schváleném rozpočtu je již uveden správný počet zaměstnanců (a tento počet odpovídá též tomu, co je uvedeno v rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 15. 10. 2020). V tomto administrativním pochybení, písařské chybě, tedy soud nespatřuje ani důvod neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 15. 10. 2020, ani cokoli jiného, z čeho by bylo lze usuzovat na to, že úmysl žalovaného byl jiný než vyjevený v rozhodnutí ze dne 15. 10. 2020.

31. Poukazoval-li žalobce na zanedbatelnost významu svých mzdových nákladů z hlediska výše rozpočtu žalovaného, soud zdůrazňuje, že v řízení o neplatnost výpovědi z důvodů podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce mu nepřísluší hodnotit racionalitu či správnost manažerského postupu zaměstnavatele. Není věcí soudu, ale zaměstnavatele (a v případě zaměstnavatele, který je příspěvkovou organizací, pak případné též jeho zřizovatele), aby před přijetím rozhodnutí o organizační změně zvážili racionalitu takového postupu. Totéž pak nutno uvést k námitce žalobce, že žalovaný měl – při potřebě snížit úvazek u dirigenta – snížit poměrně úvazky u všech dirigentů a nerozvazovat pracovní poměr se žalobcem výpovědí, k námitce žalobce, že výpadek v příjmech žalovaného byl kompenzován dotacemi v rámci programu„ covid“, že žalovaný mohl prostředky na mzdu žalobce ušetřit jinde (zařazením jiných inscenací, neangažováním externistů, nevynakládání vysokých částek na duplicitní příjmy ředitele žalovaného a uměleckého šéfa opery žalovaného apod.), případně k námitce, že žalovaný mohl zvolit jiného dirigenta, s nímž mohl pracovní poměr rozvázat (nikoli žalobce, který byl podle svého názoru nejzkušenějším). Jde opět o věc manažerského rozhodnutí zaměstnavatele, které nepodléhá přezkumu soudu (ale mělo by být podrobeno kontrole ze strany zřizovatele a s ohledem na charakter žalovaného, tj. příspěvkovou organizaci placenou mj, z veřejných rozpočtů, případně též veřejnosti, případně publikum divadla). Jinými slovy, sama okolnost, že zaměstnavatel, který hodlá provést úsporná opatření, zvolí jiné než zaměstnancem preferované řešení, nezpůsobuje neplatnost výpovědi z pracovního poměru. Není věcí soudu, aby přezkoumával, zda zaměstnavatelem zvolená možnost a jeho postup jsou ideální z hlediska ekonomického a manažerského.

32. Poukazoval-li žalobce na to, že i po doručení výpovědi z pracovního poměru žalovaný inzeroval na svých webových stránkách, že žalobce bude účinkovat v několika představeních v budoucnu, ani tato okolnost nemůže způsobit neplatnost výpovědi z pracovního poměru a nesvědčí ani nic o případném úmyslu žalovaného obcházet zákon, jak žalobce snad dovozoval. Je všeobecně známo, že žádná představení u žalovaného (stejně jako v jakémkoli jiném divadle) v zimě a na jaře 2020 2021 s ohledem na nepříznivou epidemickou situaci v České republice a ve světě realizována nebyla. Je tedy též zřejmé, že na nich nemohl účinkovat žalobce, a z uvedení jeho jména u představení, o nichž bylo zřejmé, že nebudou realizována, nelze ničeho (rozumně) dovozovat.

33. Pokud žalobce namítal, že byl rozhodnutím ze dne 15. 10. 2020 snížen úvazek dirigentů o 0,75 úvazku, zatímco úvazek u druhých houslí byl navýšen o 0,5 úvazku, je to z hlediska posouzení v projednávané věci zcela irelevantní. Žalobce vykonával práci dirigenta, nikoli houslisty, a ke snížení úvazku u dirigentů došlo. Práce dirigenta a houslisty je zcela odlišná, nelze dovozovat, že by žalovaný přijal na tutéž pozici, z níž propouštěl žalobce, jiného zaměstnance (ostatně ani nic takového žalobce netvrdil).

34. Konečně, z toho, jak žalobce po skutkové stránce vymezil žalobu, soud nedovodil ani žádný důvod, pro nějž by bylo lze spatřovat rozpor postupu žalovaného s dobrými mravy. Z ničeho, co žalobce uváděl, ani co jinak vyšlo v rámci dokazování najevo, nelze dovodit, že by sledovaným cílem žalovaného bylo cokoli jiného než úspora. Naopak, z předložených listin, zejména z článku (z webových stránek České televize) předloženého žalobcem je zcela zřejmé, že skutečně došlo ke snížení příjmu žalovaného pro rok 2021 a na tuto situaci žalovaný reagoval přijetím rozhodnutí ze dne 15. 10. 2020, v jehož důsledku se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným. Soud tedy nemá žádný důvod pochybovat o tom, že rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 15. 10. 2020 sledovala deklarovaný cíl, tj. snížení počtu zaměstnanců a úspora mzdových nákladů (v tomto směru je též nepřípadný odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená v žalobě, mj. ve věci sp. zn. 21 Cdo 2204/2003 a sp. zn. 21 Cdo 4568/2017, na něž žalobce opakovaně poukazoval též při jednání ve věci).

35. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalobce ve výši 7.500 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 2.500 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 27. 5. 2021, a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 1.764 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

36. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 10.164 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).