49 C 203/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce proti žalovanému: ; název žalované , IČO: osobní údaje žalovaného se sídlem v  obec , ulice číslo zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo o 99.346,74 Kč s úroky z prodlení a o vydání věci,

I. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 85.900 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85.900 Kč za dobu od 8. února 2020 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 11.147,74 Kč.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2.299 Kč.

IV. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal vydání veškerých faktur vystavených [právnická osoba], [IČO] či jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky [číslo] v budově v [obec], [ulice] [číslo] která stojí na pozemku p. [číslo] vše v [obec], katastrálním území Židenice, a to za zúčtovací období let 2009 – 2017.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35.090 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku v celkové výši 99.346,74 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl, a dále vydání faktur, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný v 70. letech 20. století„ realizoval výstavbu“ domu na adrese [adresa] [číslo], v rámci této výstavby byly za členy žalovaného přijati i budoucí uživatelé bytů, po dokončení byly byty přenechány k užívání družstevníkům, kteří se podíleli na výstavbě. Většina z nich dosud v domě žije. Ke dni 8. 7. 1996 bylo přijato Prohlášení vlastníka budovy, jímž byly v domě vymezeny jednotky, následně bylo vlastnictví k jednotkám převedeno jednotlivým družstevníkům, to však s výjimkou nebytové jednotky [číslo] jejímž vlastníkem je žalovaný a je užívána [anonymizováno]. Žalobce vznikl ke dni 17. 6. 2003. Po převodu vlastnictví k jednotlivým jednotkám bylo mezi vlastníky a žalovaným dohodnuto, že žalovaný bude i nadále vykonávat běžnou správu budovy. Dne 25. 1. 2006 pak byla uzavřena smlouva [číslo] o zajišťování správy společných částí budovy (…). V ustanovení čl. 2 odst. 1 písm. a) a c) se žalovaný mj. zavázal provádět pro žalobce vedení technické a provozní dokumentace domu a zajišťovat pro žalobce„ agendu spojenou s poskytováním služeb spojených s nájmem“, tedy„ zejména vybírání záloh na tyto služby a jejich vyúčtování“. Správu domu tak fakticky nikdy nevykonával jiný subjekt než žalovaný. V březnu 2019 žalobce (prostřednictvím místopředsedy výboru, JUDr. [jméno] [příjmení]) provedl kontrolu vyúčtování tepla a TUV, v této souvislosti požádal žalovaného o doložení podkladů ke kontrole správnosti vyúčtování. Takto žalobce zjistil, že se dochovalo pouze„ torzo původní dokumentace“, dochovaná dokumentace podle žalobce navíc nereflektuje skutečný stav (není v ní např. zohledněno, že v rámci výstavby domu bylo prodlouženo východní křídlo budovy atp., v podkladech pro vyúčtování nejsou náležitě zakreslena otopná tělesa). Zároveň takto žalobce zjistil, že dodávky tepla do nebytové jednotky č. 26 (užívané [anonymizováno]) jsou realizovány podle samostatné smlouvy uzavřené s [právnická osoba], a že tato jednotka je osazena samostatným fakturačním měřidlem. Žalobce vyzval žalovaného k vyhotovení nového pasportu stavby, který„ by byl způsobilým podkladem pro vyúčtování dodávek tepla a TUV do jednotlivých jednotek“, marně. Proto si žalobce nechal na svůj náklad provést pasport stavby, za to zaplatil částku ve výši 85.900 Kč, jejíhož zaplacení se domáhal vůči žalovanému spolu s úroky z prodlení odvozenými od doručení výzvy k zaplacení této částky žalovanému (první bod žaloby). Druhá část žaloby (zaplacení částky ve výši 11.147,74 Kč) byla podle žalobce nedoplatkem žalovaného na dodávkách tepla a TUV do nebytové jednotky [číslo] za zúčtovací období roku 2018 (podrobnosti k výpočtu nedoplatku soud nerozvádí s ohledem na to, že částka byla žalovaným dobrovolně zaplacena, a z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta, srov. níže). Dále se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 2.299 Kč, což je částka, kterou žalobce zaplatil [právnická osoba] a. s. za provedení opravného vyúčtování (rovněž tuto částku soud dále nerozvádí s ohledem na to, že částka byla žalovaným dobrovolně zaplacena, a z tohoto důvodu byla žaloba v této části zamítnuta, srov. níže). Konečně, žalobce se vůči žalovanému domáhal vydání„ veškerých faktur vystavených [právnická osoba], případně jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky [číslo] (…), za zúčtovací období 2009 – 2017“.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Pokud jde o druhý a třetí bod žaloby (zaplacení částek ve výši 11.147,74 Kč a ve výši 2.299 Kč), tyto byly žalovaným zaplaceny po podání žaloby, dříve, než soud vyhlásil rozhodnutí. Pokud jde o první bod žaloby (zaplacení částky ve výši 85.900 Kč s úroky z prodlení), podle žalovaného k zaplacení této částky není právní důvod. Povinnost zajistit pasport stavby na vlastní náklad neplyne žalovanému ze smlouvy o správě ze dne 25. 1. 2006, ani z jiného právního důvodu. Žalovaný nebyl stavebníkem domu, investorem a stavebníkem bylo [ulice] [anonymizována dvě slova] při n. p. [anonymizována dvě slova] [obec], žádný právní předpis pak neukládá žalovanému uchovávat původní dokumentaci ke stavbě, případně na vlastní náklad zajišťovat novou. Žalovaný odmítl, že by se dochovalo pouze„ torzo dokumentace“, poukázal na její rozsáhlost. Vyúčtování tepla a TUV žalovaný řádně provádí, vychází přitom z Prohlášení vlastníka, které žalobce přijal (a které podle žalovaného zohledňuje mj. žalobcem vzpomínané prodloužení východního křídla budovy), a z náměrů na měřičích v jednotlivých jednotkách v domě. Rozhodl-li se žalobce pro vyhotovení nového pasportu stavby, šlo o jeho rozhodnutí, nikoli nutný podklad pro řádné vyúčtování tepla a TUV. Žalovaný se rovněž vyjádřil ve vztahu k požadavky na zaplacení částek ve výši 11.147,74 Kč a ve výši 2.299 Kč, vzhledem k zaplacení těchto částek zde jeho argumentaci soud nerozvádí. Pokud jde o žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vydání faktur za období 2009 – 2017 ve vztahu k jednotce [číslo] žalovaný uvedl, že tato jednotka byla odpojena od společných rozvodů tepla a teplé vody v roce 1999, od té doby je do této jednotky dodáváno teplo a TUV samostatně podle samostatně uzavřené smlouvy, není proto žádný důvod pro předkládání faktur v této souvislosti vystavených žalobci. Tyto faktury nejsou způsobilými podklady pro vyúčtování dodávek tepla a TUV do ostatních jednotek v domě, žalobce je pro vyúčtování nijak nepotřebuje. Z opatrnosti žalovaný vznesl námitku promlčení, a to jak ve vztahu k částce 85.900 Kč (I. bod žaloby), tak ve vztahu k povinnosti vydat faktury (IV. bod žaloby).

3. Mezi účastníky byla nesporná tato skutková tvrzení, jež vzal soud za svá skutková zjištění a nevedl k nim dokazování (srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.):

4. Výstavba domu a jeho kolaudace proběhla v 70. letech 20. století. Ke dni 8. 7. 1996 bylo přijato prohlášení vlastníka, ke dni 17. 6. 2003 byl žalobce zapsán do rejstříku společenství vlastníků jednotek, dne 25. 1. 2006 byla uzavřena smlouva o správě mezi účastníky řízení, v roce 2019 žalobce vyzval žalovaného k vyhotovení nového pasportu stavby, tento byl vyhotoven a žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 85.900 Kč, kterou za pasport zaplatil. Dne 1. 11. 2021 žalovaný zaplatil žalobci částku ve výši 11.147,74 Kč a 2.299 Kč podle bodu II. a III. žaloby. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný jako vlastník jednotky č. 26 má vlastní odběrné místo, měřič a samostatně uzavřenou smlouvu na dodávku tepla s [anonymizováno] [obec].

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy ze dne 2. 5. 1975 soud zjistil, že ji uvedeného dne uzavřel [jméno] [příjmení] (jako člen žalovaného) a žalovaný, že podle ní se [jméno] [příjmení] zavázal k zaplacení peněžité částky a k provedení prací, jež byly rozvedeny, a to při výstavbě domu Boettingerova – [ulice].

7. Z rozhodnutí ONV IV v [obec] ze dne 26. 11. 1975 soud zjistil, že jím byl udělen souhlas s provedením změny stavby budovy s 19 bytovými jednotkami a poštou, která byla povolena rozhodnutím o přípustnosti stavby ze dne 9. 10. 1972, a že tato změna byla doložena projektovou dokumentací vypracovanou družstvem [anonymizováno] [obec], závod [anonymizováno] [obec].

8. Z přípisu ze dne 8. 6. 1976, adresovaného Městskému národnímu výboru, finančnímu odboru, soud zjistil, že jím žalovaný požádal o úpravu státního příspěvku na výstavbu domu, zohledňující povolenou změnu stavby.

9. Ze žádosti o potvrzení užitkových ploch ze dne 3. 5. 1976 soud zjistil, že jej podal žalovaný [příjmení] národnímu výboru [obec] IV uvedeného dne.

10. Z listiny označené jako„ potvrzení užitkových ploch ze dne 8. 6. 1976“ soud neučinil žádné skutkové zjištění relevantní pro právní posouzení věci.

11. Z projektové dokumentace vztahující se k danému domu soud zjistil, že původně v dokumentaci jako investor bylo označeno„ [ulice] bytové družstvo při n. p. [anonymizována dvě slova] [obec]“, a to v nejstarších dokumentech z roku 1965 ([ulice] zpráva z února 1965, vypracovaná R. [příjmení]) a dále, přinejmenším do období roku 1972 (kdy podle listin předložených žalobcem byla výstavba povolena, k tomu srov. odkaz na rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne 9. 10. 1972 v rozhodnutí [anonymizováno] IV v [obec] ze dne 26. 11. 1975). V této nejstarší části dokumentace je stavba označena jako„ [anonymizováno] a 19 bytových jednotek“, jako investor je uveden„ [anonymizováno] při n. p. [anonymizována dvě slova] [obec]“, místo stavby„ [obec], ul. [ulice] – [anonymizováno]“, jako projektová organizace je uvedena„ [anonymizováno] [obec], stř. [anonymizováno] [obec]“.

12. Z později datované dokumentace (dokumentace označená jako„ Jednostupňový projekt“,„ Teplovodní kanál, přípojky vody a kanalizace, elektropřípojka“, dokladová část z roku 1974) soud zjistil, že jako investor je zde již uveden„ Investprojekt [obec]“. V této části je již zmíněn též žalovaný, a to s označením„ Dodavatel stavby“ (srov. stranu 3 Technické zprávy z května 1975, zpracované Ing. [příjmení]). Dokumentace dále obsahuje zápis z jednání ze dne 22. 5. 1975 v [anonymizováno] [obec], jehož se účastnili zástupci [anonymizováno] [obec],„ [anonymizováno]“ (není zcela zřejmé, zda [anonymizováno] při n. p. [anonymizována dvě slova] [obec], či žalovaný, nicméně z ostatních listin a časové souslednosti soud dovozuje, již šlo o žalovaného) a Ingpros [obec]. Jako investor je„ Investprojekt [obec]“ označen též v další části dokumentace.

13. Ze smlouvy o dílo ze dne 19. 1. 1999 soud zjistil, že se jí zhotovitel – [právnická osoba] – zavázal mj. k odpojení topných těles instalovaných v prostorách pošty od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu, k instalaci patního měřidla tepla, k dodávce a montáži příslušných nutných uzavíracích a vypouštěcích armatur, filtru, nátěrů a izolace, a to v domě na adrese [ulice] [číslo].

14. Z montážního protokolu ze dne 18. 2. 1999 soud vzal za prokázané, že v domě [ulice] [číslo] byl uvedeného dne namontován vodoměr typu [jméno] a měřidlo typu Supercal, jehož označení odpovídá označení zařízení ve smlouvě o dílo ze dne 19. 1. 1999.

15. Z protokolu k předání a převzetí dokončeného díla ze dne 2. 3. 1999 soud vzal za prokázané, že zhotovitel ([právnická osoba]) dokončila práce:„ odpojení topných těles instalovaných v prostorách pošty od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu“ a„ instalace patního měřidla typu Sontex Supercal“. Na protokolu jsou připojeny podpisy zástupců zhotovitele i přejímajícího (žalovaného v projednávané věci).

16. Z faktury [číslo] soud vzal za prokázané, že byla vystavena za„ dodávku a montáž měřidla (…) dle smlouvy o dálo (…) v objektu [ulice a číslo]“ dne 3. 3. 1999.

17. Z přílohy notářského zápisu ze dne 31. 3. 2003 (prezenční listiny) soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

18. Ze smlouvy [číslo] ze dne 25. 1. 2006 soud zjistil, že se jí žalovaný mj. zavázal„ jménem (žalobce) a na jeho náklady provádět a zabezpečovat“ mj. zajišťování administrativní a operativně technické činnosti spojené se správou domu a pozemku a vedení příslušené technické a provozní dokumentace k domu (srov. čl. 2 odst. 1 písm. a) první odrážka smlouvy). V žádné části smlouvy není sjednána povinnost žalovaného zajistit pasport stavby či jinou obdobnou dokumentaci na vlastní náklad. Rovněž ve smlouvy není sjednána povinnost žalovaného (jako vlastníka jednotky [číslo]) předkládat k vyúčtování faktury za dodané teplo a TUV do nebytové jednotky [číslo].

19. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

20. Dům na adrese [adresa] 49 byl vystavěn v 70. letech 20. století. Původním„ investorem“ stavby bylo [ulice] bytové družstvo při n. p. [anonymizována dvě slova] [obec]. Povolení ke stavbě bylo vydáno [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] při n. p. [anonymizována dvě slova] [obec] dne 9. 10. 1972 (o tom svědčí obsah zachovalé části projektové dokumentace ve spojení s dokumentací předloženou žalobcem, a to rozhodnutí Obvodního národního výboru IV v [obec] ze dne 26. 11. 1975). Následně se do pozice investora dostal„ [anonymizováno] [obec]“ a ještě později pak žalovaný. Otázka, kdy, jak, případně z jakého důvodu se uvedené subjekty staly investory, zůstala v řízení neobjasněná (non liquet), nicméně pro rozhodnutí ve věci ji soud nepovažoval za určující, proto k ní dále dokazování nevedl. Dne 8. 7. 1996 bylo přijato Prohlášení vlastníka, jímž byly vymezeny jednotky v domě, následně byly jednotlivé jednotky převáděny do vlastnictví tehdejších uživatelů – členů družstva (nesporné mezi účastníky). V období let 1998 – 1999 byla samosprávou žalovaného pro [ulice] [číslo] diskutována mj. otázka odpojení nebytové jednotky [číslo] (užívané Českou poštou s. p.) od společného topného systému domu (srov. zápis ze schůze samosprávy ze dne 3. 9. 1998 v 18.00 hodin), dne 19. 1. 1999 bylo odsouhlaseno„ odpojení pošty od společných rozvodů ÚT a TUV (samostatné fakturační měření)“ (srov. zápis ze schůze samosprávy ze dne 19. 1. 1999). Téhož dne (19. 1. 1999) byla uzavřena smlouva o dílo, jíž se [právnická osoba] jako zhotovitel zavázal mj. k odpojená topných těles instalovaných v prostorách pošty od společných rozvodů a jejich samostatné dopojení do napojovacího uzlu. Toto odpojení bylo realizováno, jak nade vší pochybnost plyne z dalších listin (montážní protokol ze dne 18. 2. 1999, protokol o předání a převzetí dokončeného díla ze dne 2. 3. 1999, faktura ze dne 3. 3. 1999). Jestliže je mezi účastníky sporné, zda odpojení bylo řádně schváleno k tomu oprávněnou osobou či orgánem, tato otázka pro posouzení věci určující není. Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že k odpojení jednotky [číslo] od společných rozvodů tepla a TUV reálně došlo a že od té doby (tj. od roku 1999) je do této jednotky teplo a TUV dodáváno samostatně, podle samostatně uzavřené smlouvy a samostatně a nezávisle na ostatních jednotkách je také účtováno. Dne 17. 6. 2003 pak byl zapsán žalobce do rejstříku společenství vlastníků jednotek (nesporné mezi účastníky), dne 25. 1. 2006 byla uzavřena smlouva o zajišťování správy společných částí budovy o obsahu, jak shora uvedeno, podle níž žalovaný vykonával pro žalobce činnost správce. V roce 2019 se žalobce obrátil na žalovaného se žádostí o předložení podkladů, podle nichž je vyhotovováno vyúčtování tepla a TUV, následně žalobce vyzval žalovaného k vyhotovení nového pasportu stavby.

21. Nad rámec shora uvedeného další dokazování soud neprováděl, neboť to shledal nadbytečným. Důkazy, jejichž provedení účastníci navrhovali, avšak soud je neprovedl, měla být prokázána skutková tvrzení, která nebyla určující pro rozhodnutí ve věci (např. skutková tvrzení vztahující se k vyúčtování za rok 2018 u nebytové jednotky [číslo] tj. k žalobním bodům II. a III., skutková tvrzení vztahující se k průběhu stavebního řízení, resp. kolaudaci domu).

22. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto:

23. Nejprve se soud zabýval prvním žalobním nárokem, tj. otázkou, zda žalovanému vznikla (z jakéhokoli právního důvodu) povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 85.900 Kč s úroky z prodlení (částka zaplacená žalobcem za pasport budovy).

24. V této části je nutno věc – zejména ve vztahu k vznesené námitce promlčení - posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. ustanovení § 3028 odst. 2 o. z.), dále jen „obč. zák.“, a podle zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006 (srov. ustanovení § 190 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona).

25. Žalobce své právo na zaplacení částky ve výši 85.900 Kč spatřoval v tom, že podle jeho názoru žalovaný porušil svou povinnost vést pro žalobce dokumentaci k domu (potřebnou k řádnému vyúčtování), v důsledku porušení této povinnosti byl žalobce nucen nechat vyhotovit nový pasport stavby, a na to vynaložil žalovanou částku. Zaplacení částky ve výši 85.900 Kč se žalobce domáhal z titulu náhrady škody.

26. Podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

27. Obdobně též nová soukromoprávní úprava ukládá povinnost k náhradě škody způsobené úmyslným porušením dobrých mravů (srov. ustanovení § 2909 o. z.), porušením zákona (srov. ustanovení § 2910 o. z.) či porušením smluvní povinnosti (srov. ustanovení ů 2913 o. z.).

28. Soud neshledal v projednávané věci podmínky pro vznik povinnosti žalovaného k náhradě škody ve vztahu k částce 85.900 Kč.

29. Soud neshledal žádnou povinnost žalovaného – smluvní ani danou obecně závazným právním předpisem – nechat na svůj náklad na žádost žalobce vyhotovit pasport stavby. Dovozoval-li žalobce takovou povinnost z ujednání ve smlouvě o správě ze dne 25. 1. 2006, pak především přehlíží, že žalovaný se v této smlouvě zavázal„ jménem (žalobce) a na jeho (tj. žalobcovy, pozn. soudu) náklady“ provádět a zabezpečovat mj. vedení příslušné technické a provozní dokumentace k domu (srov. čl. 2 odst. 1 písm. a) třetí odrážka smlouvy). Žalovaný se v žádném případě nezavázal zajišťovat novou technickou dokumentaci k domu na svůj„ vlastní náklad“ (zdůraznění soudu). Ve smlouvě ze dne 25. 1. 2006 se tedy žalovaný nezavázal zajišťovat dokumentaci na svůj náklad a nestíhá jej podle této smlouvy povinnost platit náklady na vyhotovení dokumentace stavby.

30. Žalobce dále dovozoval povinnost žalovaného z ustanovení § 103 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006.

31. Podle ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, vlastník stavby je povinen dokumentaci skutečného provedení stavby uchovávat po celou dobu jejího užívání; při změně vlastnictví stavby ji odevzdá novému nabyvateli a při odstranění stavby stavebnímu úřadu.

32. Povinnost uchovávat po celou dobu stavby dokumentaci zachycující skutečné provedení stavby je vlastníkovi stavby uložena stavebním zákonem (nyní zákon č. 183/2006 Sb., předtím zákon č. 50/1976 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2006). Jde o povinnost stíhající vlastníka stavby ve vztahu ke stavebnímu úřadu, nikoli povinnost, která by měla důsledky v soukromoprávní rovině (ve vztazích mezi vlastníky jednotek v domě navzájem). Soukromoprávní vztahy mezi vlastníky jednotek v domě jsou upraveny prohlášením vlastníka a stanovami společenství vlastníků jednotek. Porušení této povinnost má proto také své důsledky v rovině veřejnoprávní (ve vztahu mezi stavebním úřadem a vlastníkem stavby), nikoli soukromoprávní.

33. Nelze přehlédnout, že (pomine-li soud shora uvedenou okolnost, že jde o veřejnoprávní povinnost vlastníka stavby ve vztahu ke stavebnímu úřadu, nikoli o povinnost mající význam v soukromoprávních vztazích, k tomu srov. též základní východiska nové soukromoprávní úpravy, zde ustanovení § 1 odst. 1 věta druhá o. z.), jde o povinnost stíhající vlastníka. Žalobce se v projednávané věci v této části žaloby domáhá plnění jako osoba sdružující vlastníky (společenství vlastníků) vůči žalovanému jako předchozímu vlastníku jednotek. Žalovaný jako předchozí vlastník jednotek v domě byl povinen nabyvatelům jednotek projektovou dokumentaci předat v době, kdy bylo převáděno vlastnictví k jednotkám, tj. v 90. letech 20. století (žalobce vznikl 17. 6. 2003), k tomu srov. ustanovení § 103 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 1976. Pokud tuto svou povinnost tehdy nesplnil, je právo jednotlivých vlastníků jednotek, které této povinnosti žalovaného odpovídá, dávno promlčeno (srov. ustanovení § 100 an. obč. zák.). Stejně tak by bylo dávno promlčeno případné právo na náhradu škody, která by teoreticky vznikla nesplněním takové povinnosti (srov. ustanovení § 106 obč. zák.). Vzhledem k žalovaným vznesené námitce promlčení by pak takové právo nebylo lze žalobci přiznat již z tohoto důvodu (srov. ustanovení § 100 obč. zák.).

34. Jestliže žalobce neuchovával dokumentaci o skutečném provedení stavby, jak mu nyní ukládá ustanovení § 154 odst. 1 písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, dříve ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2006, a jestliže ji nechal na svůj náklad vyhotovit, plnil v současné době (resp. v roce 2019) již výlučně svou vlastní povinnost uloženou mu právě uvedeným ustanovením § 154 odst. 1 písm. e) stavebního zákona, nikoli povinnost cizí.

35. Soud tedy neshledal žádný důvod k tomu, aby bylo lze vyhovět žalobě v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 85.900 Kč s úroky z prodlení. Povinnost žalovaného k zaplacení takové částky nelze dovodit ze smluvního ujednání ani ze zákona. Soud ve věci neshledal podmínky ke vzniku povinnosti žalovaného k náhradě škody, případně vydání bezdůvodného obohacení, a i kdyby splněny (dříve) byly, nelze nyní právo přiznat s ohledem na žalovaným úspěšně vznesenou námitku promlčení. Žádný jiný právní důvod k vyhovění žalobě v této části soud neshledal. Ze všech uvedených důvodů tedy soud žalobu co do částky 85.900 Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok I.).

36. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že pasport stavby (dokumentaci zachycující skutečné provedení stavby) žalovaný nepotřebuje ke své činnosti správce, jak se zřejmě mylně domnívá žalobce. Vyjma toho, i kdyby jej potřeboval, nebyl by žalovaný povinen jej opatřit vlastním nákladem, ale naopak by bylo na žalobci, aby pasport nechal zpracovat a žalovanému jej předložil tak, aby žalovaný mohl řádně vykonávat správu. Při vyúčtování tepla a teplé vody v domě správce vychází z obsahu Prohlášení vlastníka budovy a z údajů na měřících zařízeních v jednotlivých jednotkách. Jestliže obsah Prohlášení vlastníka neodpovídá skutečnému stavu, jak uváděl žalobce, je věcí žalobce, aby tento nesoulad odstranil. Pokud jde o rozúčtování tepla a teplé vody, vyhl. č. 269/2015 Sb., která tyto otázky upravuje, v tomto směru vychází z údajů získaných na měřičích v jednotce a z plochy jednotky (srov. ustanovení § 3 vyhl. č. 269/2015 Sb.). Mezi účastníky bylo nesporné, že jednotlivé jednotky mají osazeny vlastní měřiče. Jde-li o výměry jednotek, správce domu musí při vyúčtování vycházet z Prohlášení vlastníka (ostatně za tímto účelem je mj. Prohlášení vlastníka přijímáno), nikoli z případně později vyhotoveného pasportu stavby. Pro úplnost pak soud dodává, že rovněž další rozúčtovávané položky jsou rozúčtovávané – nestanoví-li stanovy či usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek jinak – podle náměrů na vnitřních měřičích v jednotkách, podle počtu využívaných vyústění do komínů, podle počtu kabelových zásuvek, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování (srov. ustanovení § 5 odst. 2 vyhl. č. 67/2013 Sb.), nikoli však podle obsahu pasportu stavby. Je tedy zřejmé, že žalovaný jako správce domu k vyúčtování služeb v domě žalobce nepotřebuje pasport stavby. Jak již shora uvedeno, jestliže se žalobce domnívá, že údaje v prohlášení vlastníka neodpovídají skutečnosti, je na něm, aby tento nesoulad odstranil (změnou prohlášení vlastníka).

37. Pokud jde o žalobní návrh v části II. (zaplacení částky 11.174,74 Kč) a III. (zaplacení částky 2.299 Kč), soud žalobu výroky II. a III. zamítl, neboť mezi účastníky bylo nesporné, že dne 1. 11. 2021 žalovaný tyto částky žalobci zaplatil a žalobce neuvedl ničeho, z čeho by bylo lze dovozovat jeho právo na zaplacení jakýchkoli dalších částek. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení pak soud již nevedl dokazování ke skutkovým otázkám vztahujícím se k bodu II. a III. žaloby, ani se nezabýval otázkou, zda v tomto směru žaloba byla původně podána důvodně (bez ohledu na dobrovolnou úhradu těchto částek žalovaným). Vzhledem k tomu, že žalované částky ve výši 11.147,74 Kč a 2.299 Kč byly před vyhlášením rozsudku zaplaceny, nezbylo soudu, než v této části žalobu jako zjevně bezdůvodnou zamítnout (srov. též ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení).

38. Konečně, pokud jde o bod IV. žaloby a povinnost vydat faktury vztahující se k jednotce [číslo] dodávkám tepla a teplé vody, zde rovněž soud neshledal žádný právní důvod, pro nějž by bylo lze žalobě vyhovět. V této části je nutno na žalovaného nahlížet jako na vlastníka jednotky, nikoli správce (nicméně ani pokud by bylo na žalovaného nahlíženo jako na správce domu, nebylo by lze dovodit z ničeho jeho povinnost vydat faktury, kterými je vyúčtováváno teplo a teplá voda za předchozí – již historické – období, a to již proto, že správce vůbec nemá povinnost vyúčtování tepla a teplé vody k jednotce, k níž vyúčtování nevyhotovuje, obstarávat a uchovávat).

39. Mezi žalobcem a žalovaným nebyla nikde sjednána povinnost žalovaného předkládat vyúčtování tepla a teplé vody k jednotce č. 26 (nic takového ostatně účastníci ani neuváděli).

40. K vyúčtování tepla a teplé vody pro ostatní jednotky v domě je pak vyúčtování jednotky [číslo] zcela irelevantní. Mezi účastníky je nesporné, že v domě jsou dvě odběrní místa. Jedno (samostatné) odběrní místo je jednotka č. 26, druhé (samostatné) odběrní místo jsou jednotky [číslo] u nichž se pak provádí vyúčtování tepla. Na dodávky tepla a teplé vody do jednotky č. 26 je uzavřena samostatná smlouva, podle ní jsou vystavovány faktury a tyto jsou následně placeny vlastníkem či uživatelem jednotky č. 26, a toto se naprosto nijak nedotýká žalobce. Žalobce se naopak týká výlučně dodávka a vyúčtování tepla a teplé vody do jednotek č. 1 – 25.

41. Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhl. č. 269/2015 Sb. základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Výši základní složky určí poskytovatel služeb. Rozdělení nákladů na základní a spotřební složku se v zúčtovací jednotce provede pro dané zúčtovací období pouze jednou. U všech příjemců služeb je vždy v základní složce rozúčtována na 1 m2 započitatelné podlahové plochy stejná částka.

42. Podle ustanovení § 3 odst. 2 vyhl. č. 269/2015 Sb. při rozdělení spotřební složky nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce mezi příjemce služeb se vychází z náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Přitom se použijí korekce a výpočtové metody zohledňující i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou. Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy však nesmí u příjemců služeb, u kterých jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, překročit v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období (dále jen "limitní hodnota"). Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody takto: a) hodnota spotřební složky se u příjemce služeb, jehož náklady na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy překročily limitní hodnotu, upraví tak, aby se náklady příjemce služeb na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy rovnaly limitní hodnotě, tedy 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případě, že nebyla dodržena spodní hranice alespoň 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případě, že nebyla dodržena horní hranice nejvýše 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, b) hodnota spotřební složky upravená podle písmene a) se odečte od spotřební složky nákladů na vytápění zúčtovací jednotky a zůstatek se rozdělí mezi ostatní příjemce služeb úměrně výši náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou jejich polohou, a c) pokud po rozdělení zůstatku podle písmene b) překračuje u některého z ostatních příjemců služeb hodnota nákladů na vytápění připadajících na 1 m2 limitní hodnotu, upraví poskytovatel služeb výpočtovou metodu obdobně podle písmen a) a b), a to i opakovaně, dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období.

43. Podle ustanovení § 2 písm. a) vyhl. č. 269/2015 Sb. pro účely této vyhlášky se rozumí zúčtovací jednotkou dům nebo jeho část, popřípadě domy nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepla, nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody.

44. Z právě uvedeného je zřejmé, že v domě jsou ve smyslu ustanovení § 2 písm. a) vyhl. č. 269/2015 Sb. dvě samostatné zúčtovací jednotky (jedna zúčtovací jednotka je nebytová jednotka č. 26, druhá zúčtovací jednotka jsou jednotky č. 1 – 25). K provedení vyúčtování pro jednotky č. 1 – 25 jsou zcela irelevantní údaje o spotřebě a vyúčtování jednotky č. 26.

45. Za této situace soud neshledal žádný důvod, pro který by bylo možné uložit žalovanému jako vlastníku jednotky č. 26 (ale ani jako správci domu) povinnost vydat faktury za spotřebované teplo a teplou vodu za období 2009 - 2017. Dodávka a platba za teplo a teplou vodu pro jednotku č. 26 je zcela soukromou záležitostí vlastníka jednotky č. 26, vlastníků ostatních jednotek se – vzhledem k absenci technologickému propojení – naprosto netýká.

46. Vyjma toho nutno dodat, že sotva si lze představit reálné využití takových faktur žalobcem, neboť jde o období let 2009 – 2017, v němž již dávno bylo žalovaným provedeno vyúčtování, toto bylo shromážděním žalobce schváleno a bylo podle něj provedeno vyúčtování přeplatků či nedoplatků. Není tedy ani zřejmé, k čemu by žalobci údaje v jím požadovaných fakturách byly.

47. Ze všech právě uvedených důvodů soud žalobu zamítl též v části, v níž se žalobce domáhal vydání faktur (výrok IV.).

48. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalobce ve výši 27.500 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za pět úkonů právní služby po 5.500 Kč (soud zde sečetl tarifní hodnotu 99.346,74 Kč a tarifní hodnotu 10.000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, k součtu srov. ustanovení § 12 odst. 3 advokátního tarifu), dále za pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 14. 9. 2021 a účast u jednání dne 2. 11. 2021 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny), a náhrady za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 6.090 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

49. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 35.090 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok V.