49 C 212/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; název žalobkyně, IČO, se sídlem v obec a číslo, ulice číslo zastoupená titul jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, ulice číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, bytem v obec, ulice číslo, o 675 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 60,29 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 600 Kč k rukám titul jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice číslo do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 60,29 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný je přihlášen k odběru elektrické energie, tedy se považuje též za poplatníka televizního poplatku, pokud neprokáže opak – a žalovaný na výzvu žalobce v tomto směru nijak nereagoval. Je proto povinen platit televizní poplatek v částce 135 Kč měsíčně. Žalovaný tento poplatek nezaplatil za období září 2019 – leden 2020, tj. celkem v částce 675 Kč. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl toliko to, že„ má už řadu let kabelovou televizi anonymizována dvě slova), kde platí vcelku dost za televizi (…), tak nechápe, proč by měl platit dvakrát“. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. V dané věci dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Žalovaný nereagoval na výzvu žalobce a nedoložil, že není vlastníkem ani neužívá televizní přijímač apod. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedostál své povinnosti, stanovené zákonem č. 348/2005 Sb. (§ 7 odst. 2) a nesplnil svoji povinnost nejpozději vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce zaplatit televizní poplatek, když nesplnil svou poplatkovou povinnost za období září 2019 – leden 2020, dluží tak žalobci částku ve výši 675 Kč. Vzhledem k tomu, že dluh nebyl uhrazen ve lhůtě splatnosti, je žalovaný povinen platit úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce se domáhal zaplacení úroku z prodlení pouze v kapitalizované částce, jak uvedeno v žalobě soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal úrok z prodlení pouze v této výši. Soud z uvedených důvodů žalovaného zavázal k povinnosti dle výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů. Namítal-li žalovaný, že platí platby smluvnímu partnerovi (anonymizováno, případně anonymizováno), jde o námitku zcela irelevantní. Využívání placených služeb poskytovatele vysílání je zcela nezávislé na povinnosti platit televizní poplatky podle zákona č. 348/2005 Sb. Stejně tak je zcela bez významu na posouzení povinnosti žalovaného platit televizní poplatek jeho tvrzení o tom, že je příjemcem sociálních dávek. Je-li tomu tak, měl žalovaný tuto skutečnost žalobci sdělit, resp. odhlásit se (srov. účinky osvobození podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, a náhradě hotových výdajů za dva úkony – předžalobní výzva k plnění, podání ve věci samé – žaloba, po 100 Kč, tj. celkem v částce 200 Kč podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 600 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). K nákladům za zastoupení žalobce advokátem soud dodává, že náklad vynaložený žalobcem na zastoupení advokátem v projednávané věci nepovažuje za účelně vynaložený (k tomu srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť žalobce je subjektem financovaným z veřejných rozpočtů a předmětem řízení v projednávané věci je naprosto typová záležitost – zaplacení televizních poplatků. Soud zde rovněž odkazuje na závěry Ústavního soudu uvedené v odůvodnění nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

I. ÚS 3344/2012, který dovodil, že u subjektu typu žalobce lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musel využívat právní pomoci advokátů. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobci náhradu nákladů za právní zastoupení nepřiznal, neboť nejde o náklady potřebné k účelnému uplatňování práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.