49 C 22/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., v právní věci žalobce: Anonymizováno , narozený dne Anonymizováno , bytem v Anonymizováno , zastoupený Anonymizováno , advokátem se sídlem v Anonymizováno , proti žalovanému: Anonymizováno , IČO Anonymizováno , se sídlem v Anonymizováno , Anonymizováno , Anonymizováno IČO Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno , zastoupený Anonymizováno , advokátkou se sídlem Anonymizováno , o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době žalovaným ze dne 29. listopadu 2023 je neplatné, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.993 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátky se sídlem v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Přípisem ze dne 29. 11. 2023 žalovaný sdělil žalobci, že s ním ruší pracovní poměr ve zkušební době.

2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti tohoto zrušení pracovního poměru. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným podepsal pracovní smlouvu se sjednaným dnem nástupu do práce ke dni 9. 10. 2023 poté, co byl žalovaným osloven s nabídkou práce. Kvůli novému pracovnímu poměru rozvázal předchozí pracovní poměr (u společnosti , právnická osoba, , kde vykonával „nadprůměrně finančně ohodnocenou manažerskou pozici“). Žalovaný žalobce po dobu šesti měsíců oslovoval se svou nabídkou dlouhodobé spolupráce, naléhal na něj a jeho potřebnost pro žalovaného, „čímž v žalobci vyvolala klamný dojem potřebnosti“. Dne 29. 11. 2023 však žalovaný zrušil pracovní poměr se žalobcem ve zkušební době z důvodu interní restrukturalizace, která měla být součástí širší změny strategie. Podle žalobce je restrukturalizace „zásadně výsledkem dlouhodobého procesu rozhodování“, „nejedná se o rozhodnutí ze dne na den“ a žalovaný „uvedl žalobce v omyl, když mu opakovaně činil nabídky na dlouhodobou spolupráci, které nemínil vážně“. Žalobce byl podle svého názoru „záměrně nalákán k přijetí zdánlivě výhodnějších podmínek zaměstnání (…), ačkoli žalovanému muselo být s ohledem na očekávanou interní restrukturalizaci zřejmé, že tuto svou nabídku a podmínky spolupráce není schopna splnit“. Zrušení pracovního poměru „v krátkém časovém sledu po učiněné nabídce dlouhodobé spolupráce“ je podle žalobce v rozporu se zásadou poctivosti, s dobrými mravy a naplňuje též znaky nekalosoutěžního jednání. Při jednání dne , datum, pak doplnil, že se jej velmi dotklo, že jiným zaměstnancům žalovaného, kteří bylo současně se žalobcem propuštěni, byly v této souvislosti vyplaceny vyšší částky než žalobci (sedminásobek průměrné mzdy). V tom žalobce spatřoval diskriminační jednání ze strany žalovaného.

3. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že žaloba je zcela nedůvodná, neboť pracovní poměr byl rozvázán zrušením ve zkušební době řádně. Nesouhlasil s tvrzením žalobce o tom, že byl uveden v omyl, naopak uvedl, že žalobce přijal nabídku žalovaného, v níž bylo výslovně uvedeno, že pracovní poměr bude uzavřen se zkušební dobou v délce tří měsíců, téhož si žalobce byl vědom i při podpisu pracovní smlouvy, v níž je to uvedeno. Již při podpisu nabídky práce a dále též při podpisu pracovní smlouvy tedy žalobce věděl, že mu žalovaný „nezaručuje trvalou spolupráci bez ohledu na vnější okolnosti“. Vyjma toho případné uvedení žalobce v omyl by mělo za následek (relativní) neplatnost pracovní smlouvy, nikoli neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Rovněž není podle žalovaného pravdivé tvrzení žalobce o tom, že by mu žalovaný opakovaně činil nabídky práce, případně že by na něj dokonce naléhal, aby nabídku práce pro žalovaného přijal s tím, že mu měla být slibována dlouhodobá spolupráce. Z korespondence z 8. 1. 2023 je zřejmé, že to byl žalobce, kdo oslovil žalovaného s poptávkou práce u něj, tj. zájem o nabízenou pozici u žalovaného projevil primárně žalobce. Z následné interní komunikace mezi zaměstnanci žalovaného je zřejmé, že žalovaný žalobce hodnotil jako vhodnou osobu, která ovšem má určité nedostatky (které žalovaný rozvedl), avšak žalovaný mu hodlá „dát šanci“, hodlá do něj „investovat čas“ a „mentorovat ho v mezerách, které má“. Žalobce tak podle žalovaného „nebyl pro obsazovanou pozici plnohodnotně vybaven a jeho zapracování vyžadovalo úsilí dalších zaměstnanců“. O restrukturalizaci u žalovaného bylo rozhodnuto na zasedání managementu dne 22. 11. 2023, žalovaný je „mezinárodní firmou“ a je u něj běžné, že „obdobná rozhodnutí jsou exekuována v řádu jednotek dní“. Žalovaný odmítl, že by se žalobcem jednal klamavě či že by zrušení pracovního poměru bylo v rozporu s dobrými mravy, odmítl též že by se jednalo o nekalosoutěžní jednání.

4. Soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Z mailové korespondence soud zjistil, že dne 8. 1. 2023 žalobce poptával pracovní místo (zaměstnání) u žalovaného (srov. mail žalobce ze dne 8. 1. 2023). Následovala interní korespondence mezi zaměstnanci žalované ohledně zaměstnání žalobce, žalobce evidentně absolvoval pracovní pohovor a zaměstnanec žalovaného, pan , jméno FO, , jej pak hodnotil částečně pozitivně (skvělé komunikační schopnosti, správné postoje), částečně zdrženlivě či negativně (nedostatečné znalosti v oblasti vývoje softwaru, omezené teoretické znalosti agilních postupů, neznalost nástrojů pro vývoj software). Celkově byl žalobce hodnocen jako potencionální „čerstvý vítr v (…) kanceláři, ochotný učit se, tvrdě pracovat a inspirovat lidi, aby věci dělali jinak“. , jméno FO, konstatoval, že mu „rád dá šanci/investuje do něj čas a bude jej mentorovat v mezerách, které má“.

6. Z dohody o skončení pracovního poměru ze dne 17. 8. 2023 soud zjistil, že jí žalobce rozvázal svůj pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, ke dni 14. 9. 2023 „z důvodu přijetí nové pracovní příležitosti“.

7. Z korespondence ze dne 22. 6. 2023 soud zjistil, že tímto přípisem žalovaný učinil pracovní nabídku žalobci, v nabídce byly popsány základní podmínky, za nichž žalovaný byl ochoten uzavřít pracovní smlouvu se žalovaným, mj. je zde uvedena podmínka tříměsíční zkušební doby. Totéž pak plyne z přípisu žalovaného datovaného dne 24. 8. 2023. Obě listiny žalobce převzal, o tom svědčí jeho podpis s uvedením data na každé z listin.

8. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že účastníci si v ní sjednali druh práce (Delivery Manager), místo výkonu práce (, adresa, ) a den nástupu do práce (9. 10. 2023), že pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a že si sjednali tříměsíční zkušební dobu, v níž je kterákoli ze stran oprávněna rozvázat pracovní poměr z jakéhokoli důvodu či bez jeho uvedení (srov. čl. 2.3 smlouvy). Mezi účastníky bylo nesporné, že tato smlouva byla podepsána dne 4. 10. 2023.

9. Ze mzdového výměru soud zjistil, že jím byla žalobci vyměřena mzda ve výši 170.000 Kč měsíčně. Listina je datována dne 4. 10. 2023, téhož dne byla žalobcem převzata (srov. podpis žalobce s uvedením tohoto data).

10. Ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době soud zjistil, že jím žalovaný sdělil žalobci, že s ním ruší pracovní poměr ve zkušební době podle § 66 zákoníku práce ke dni 29. 11. 2023, a to z důvodu „interní restrukturalizace a jako součást širší změna strategie“. Mezi účastníky bylo nesporné, že tuto listinu žalobce převzal dne 29. 11. 2023 a že v souvislosti se zrušením pracovního poměru byla žalobci zúčtována částka ve výši 170.000 Kč (ve zrušení pracovního poměru označené jako „odměna“).

11. Z korespondence ze dne 29. 1. 2024 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Otázka, zda žalobce sdělil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání (jde o tvrzení, které podle žalobce mělo být touto listinou prokázáno), je z hlediska posouzení projednávané věci zcela irelevantní.

12. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

13. V lednu 2023 žalobce poptával pracovní místo u žalované. V červnu 2023 mu žalovaný zaslal nabídku práce, v níž mj. bylo uvedeno uzavření pracovní smlouvy s tříměsíční zkušební dobou. Smlouvou ze dne 17. 8. 2023 žalobce rozvázal pracovní poměr u společnosti , právnická osoba, „z důvodu přijetí nové pracovní příležitosti“. Dne 4. 10. 2023 žalobce a žalovaný podepsali pracovní smlouvu o obsahu, jak shora uvedeno, mj. sjednali den nástupu do práce 9. 10. 2023 a tříměsíční zkušební dobu. Dne 29. 11. 2023 bylo žalobci doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době o obsahu, jak rovněž shora uvedeno. Žalobci byla vyplacena mzda za práci odvedenou v období 9. 10. 2023 – 29. 11. 2023 a dále mu byla zúčtována částka 170.000 Kč v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru.

14. Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že jde o zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 29. 11. 2023 – třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 27. 12. 2023 (dále jen „zák. práce“).

15. Podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. a) zák. práce je-li sjednána zkušební doba, nesmí být delší než tři měsíce po sobě jdoucí ode dne vzniku pracovního poměru (§ 36).

16. Podle ustanovení § 35 odst. 3 zák. práce zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce, nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

17. Podle ustanovení § 35 odst. 5 zák. práce zkušební doba nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru.

18. Podle ustanovení § 35 odst. 6 zák. práce zkušební doba musí být sjednána písemně.

19. Z pracovní smlouvy ze dne 4. 10. 2023 soud zjistil, že ujednání o zkušební době bylo její součástí, zkušební doba byla sjednána na dobu tří měsíců [je tedy splněna podmínka uvedená v ustanovení § 35 odst. 1 písm. a) zák. práce], byla sjednána v den předcházející dni sjednaného nástupu do práce (zkušební doba sjednaná dne 4. 10. 2023, den nástupu do práce 9. 10. 2023; je tedy splněna podmínka uvedená v ustanovení § 35 odst. 3 zák. práce), nebyla sjednaná v délce delší než polovina sjednané doby trvání pracovního poměru (zkušební doba sjednaná v délce tří měsíců, pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou; je tedy splněna podmínka uvedená v ustanovení § 35 odst. 5 zák. práce) a byla sjednána písemně (srov. ustanovení § 35 odst. 6 zák. práce). Soud neshledal žádný důvod neplatnosti ujednání o zkušební době. Zkušební doba byla tedy mezi účastníky platně sjednána a oba účastníci tímto ujednáním byli vázáni (srov. mj. zásadu pacta sunt servanda).

20. Podle ustanovení § 66 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel i zaměstnanec mohou zrušit pracovní poměr ve zkušební době z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Zaměstnavatel nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény) zaměstnance.

21. Podle ustanovení § 66 odst. 2 zák. práce pro zrušení pracovního poměru ve zkušební době se vyžaduje písemná forma, jinak se k němu nepřihlíží. Pracovní poměr skončí dnem doručení zrušení, není-li v něm uveden den pozdější.

22. Smyslem a účelem zkušební doby je poskytnout zaměstnanci i zaměstnavateli možnost poznat blíže zaměstnance, resp. zaměstnavatele, a zvážit, zda mají zájem na dalším trvání pracovního poměru (shodně srov. též M. Bělina In Bělina, M. a kol. Zákoník práce. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 219).

23. Možnost poměrně jednoduše a rychle rozvázat pracovní poměr ve zkušební době zrušením podle ustanovení § 66 zák. práce je dána jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli. Jde nejenom o oprávnění (ve vztahu k oběma účastníkům), ale současně o jisté riziko (opět ve vztahu k oběma účastníkům), že druhá strana z jakéhokoli důvodu dospěje k závěru, že v pracovním poměru nechce setrvat, a postupem podle ustanovení § 66 zák. práce pracovní poměr rozváže. Rozvázání pracovního poměru zrušením ve zkušební době podle ustanovení § 66 zák. práce může být učiněno z jakéhokoli důvodu či bez udání důvodu. Žádný z účastníků tak není povinen své rozhodnutí nepokračovat v pracovním poměru zdůvodňovat.

24. V projednávané věci nelze hovořit o jakémkoli uvedení žalobce v omyl. Žalobci bylo již v červnu 2023 známo, že žalovaný je ochoten s ním uzavřít pracovní smlouvu za podmínky tříměsíční zkušební doby (srov. přípis, resp. návrh ze dne 22. 6. 2023, který žalobce osobně převzal), o tomtéž byl žalobce informován přípisem ze dne 24.8. 2023. Již v době, kdy rozvazoval pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele (dohoda podepsaná dne 17. 8. 2023), tedy žalobce věděl, za jakých podmínek s ním žalovaný je ochoten uzavřít pracovní smlouvu (mj. věděl o tříměsíční zkušební době). Mohl a měl si přitom být vědom rizika, které je s tím spojeno, totiž riziko, že zaměstnavatel v průběhu zkušební doby projeví vůli nepokračovat v pracovním poměru. Mohl a měl si zvážit, zda za těchto podmínek skutečně chce předchozí pracovní poměr rozvázat a zda chce uzavřít novou pracovní smlouvu se žalovaným s tříměsíční zkušební dobou. Za této situace pak žalobce pracovní poměr u předchozího zaměstnavatele rozvázal a dne 4. 10. 2023 podepsal pracovní smlouvu se žalovaným o obsahu, jak shora rozvedeno, mj. včetně ujednání o zkušební době.

25. Jestliže mu následně v průběhu zkušební doby (dne 29. 11. 2023) bylo doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době, jednalo se o postup předvídaný pracovní smlouvou (srov. ujednání o zkušební době) a zcela v souladu s ustanovením § 66 zák. práce, jak shora citováno. Bylo učiněno v písemné formě a v době, kterou si účastníci sjednali jako dobu zkušební. Žalobce neuvedl nic, ani z obsahu spisu nevyplývá cokoli, z čeho by bylo lze dovozovat neplatnost tohoto právního jednání.

26. Namítal-li žalobce, že zrušení pracovního poměru bylo v rozporu s dobrými mravy, či že nebylo poctivé, takové námitce přisvědčit nelze. Na postupu žalovaného soud nic nepoctivého ani nemravného neshledal. Žalovaný realizoval své právo rozvázat pracovní poměr postupem podle ustanovení § 66 zák. práce, což samo o sobě není ani nemravné, ani nepoctivé.

27. Namítal-li žalobce, že žalovaný nepostupoval dostatečně opatrně a profesionálně, když přijal do zaměstnání žalobce a následně rozhodl o restrukturalizaci, která vedla mj. k rozvázání pracovního poměru se žalobcem, taková námitka naprosto nemá vliv na rozhodnutí ve věci. Není věcí soudu, aby posuzoval racionalitu manažerských rozhodnutí a postupů zaměstnavatele, či dokonce aby dovozoval z případně iracionality postupu zaměstnavatele neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Důsledkem nesprávného manažerského rozhodnutí zaměstnavatele mohou být následky v rovině ekonomické, nikoli však neplatnost právního jednání.

28. Ze strany žalovaného pak nejde o žádné „schovávání se za mezery v zákonech“, jak o tom hovořil žalobce. V projednávané věci nespatřuje soud žádnou „mezeru v zákonech“, naopak jde o zcela jasnou a jednoznačnou právní úpravu zkušební doby (ustanovení § 35 zák. práce) a možnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným právním jednáním kterékoli ze stran v této době (ustanovení § 66 zák. práce), která v praxi nevzbuzuje žádné pochybnosti. Nelze uvažovat o jakémkoli zneužití práva apod., jak zřejmě dovozuje žalobce. Ostatně ani není zřejmé, jaký důvod by žalovaný k nepoctivosti měl. Žalovaný žalobci v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru zúčtoval částku odpovídající jednonásobku sjednané mzdy, což je částka odpovídající výši odstupného, které by žalobci – s ohledem na délku trvání pracovního poměru - náleželo, kdyby s ním byl pracovní poměr rozvázán výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce (srov. ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) zák. práce). Rovněž tvrzená disproporce ve výši částky vyplacené jednotlivým zaměstnancům žalovaného nemá vliv na platnost zrušení pracovního poměru žalobce ve zkušební době, o které v projednávané věci jde.

29. Soud tak uzavírá, že na postupu žalovaného neshledává ničeho nečestného, nepoctivého či nemravného. Jestliže žalobce akceptoval podmínku tříměsíční zkušební doby (což vyjádřil podpisem pracovní smlouvy), musel počítat s tím, že v této době může pracovní poměr být postupem podle ustanovení § 66 zák. práce rozvázán. V opačném případě by sjednání zkušební doby postrádalo smysl.

30. Vzhledem k tomu, že zkušební doba byla sjednána platně a rovněž zrušení pracovního poměru ze dne 29. 11. 2023 splňuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 66 zák. práce, nezbylo soudu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající z odměny zástupce žalovaného ve výši 7.500 Kč podle ustanovení § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 2.500 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění, dále náhrada za promeškaný čas v částce 1.000,- Kč podle ustanovení § 14 odst. 3 advokátního tarifu (deset započatých půlhodin za cestu k jednání soudu a zpět, tj. z , adresa, a zpět), a jízdné vynaložené zástupcem žalobce na cestu k jednání soudu a zpět v částce 593 Kč, jak zástupce doložil předloženými jízdenkami.

32. Náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nenáleží, neboť zástupce žalobce, advokátka , tituly před jménem, , jméno FO, , v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb. neprokázala, že je plátcem této daně (shodně srov. též například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1227/2012).

33. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 9.993 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).