49 C 224/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO, se sídlem v obec, ulice číslo zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem se sídlem tamtéž, proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, bytem v obec – část obce, ulice číslo o 6 000 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 6.000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.548,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.589,82 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení a úroku ve výši 23. 72 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 7. prosince 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovaného se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 6.000 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (částečně přitom úroky i úroky z prodlení kapitalizoval. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovanému podle smlouvy o půjčce ze dne 22. 8. 2015 společnost právnická osoba, poskytla (v hotovosti) částku 6.000 Kč, již se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem, který žalobce dále specifikoval, v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, to vše v hotovosti. V rozporu s tímto ujednáním žalovaný vrátil pouze částku v celkové výši 1.940 Kč, jinak ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 6. 12. 2019, postoupení bylo oznámeno žalovanému přípisem z téhož dne. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně. Žalovaný se ve věci – ač k tomu byl soudem vyzván – nevyjádřil. K projednání věci soud nařídil jednání na den 5. 4. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žádný z nich se ovšem k jednání soudu nedostavil. Žalobce svou nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoli. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalobce zároveň svou absencí znemožnil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Po provedeném dokazování soud především nevzal za prokázané, že by jakákoli pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 nelze takové tvrzení žalobce vzít za prokázané, neboť touto smlouvou byl postoupen žalobci soubor pohledávek, který měl být uveden v „ Seznamu pohledávek“, který ovšem žalobce k žalobě ani jejímu doplnění nepřiložil. Přiložil-li tabulkový přehled, na němž je mj. uvedeno jméno žalovaného, nelze z ničeho dovodit, že by se mělo jednat právě o část seznamu postupovaných pohledávek (jde o tabulkový přehled bez nadpisu, bez autorizace atd.), navíc je u něj datum 5. 12. 2019, což neodpovídá datu uvedenému na smlouvě o postoupení pohledávek (6. 12. 2019). Odkazoval-li žalobce na oznámení o postoupení pohledávky, z něhož by bylo lze vzít postoupení za prokázané, takovou listinu soudu nepředložil. Z žádné další listiny pak žalobcovo tvrzení o postoupení pohledávky vzít za prokázané nelze (předžalobní výzva obsahuje toliko tvrzení žalobce, je učiněna žalobcem, nikoli jeho tvrzeným právním předchůdcem). S ohledem na absenci žalobce pak soud nemohl při jednání žalobce poučit a vyzvat k označení důkazů k prokázání tvrzení o postoupení pohledávky postupem podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy nelze dovodit, že osobou oprávněnou by byl žalobce, se soud pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení již nezabýval otázkou, zda byla uzavřena smlouva, zda byla platná, zda podle ní bylo plněno, zda a co žalovaný plnit má, a žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.). Pro úplnost soud dodává, že žádal-li žalobce v podání ze dne 30. 3. 2022„ pro případ, že soud shledá, že žalobcem tvrzení (…) skutečnosti nejsou dostatečné (…), žádá žalobce, aby byl vyzván soudem k jejich doplnění a jednání bylo odročeno“, takový postup o. s. ř. (jímž je soud při svém postupu vázán) nezná. Vzhledem k tomu, že se jedná o úkon podmíněný, soud k němu v souladu s ustanovením § 41a odst. 2 o. s. ř. nepřihlíží. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci zcela neúspěšný, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.