49 C 250/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO, se sídlem v obec, ulice číslo zastoupená JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem se sídlem tamtéž, proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum, bytem v obec, ulice číslo o 27.607,25 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15.500 Kč za dobu od 6. února 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 12.107,25 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.342,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.884,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.500 Kč za dobu od 21. ledna 2020 do 5. února 2021, úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 15.500 Kč za dobu od 6. února 2021 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 15.500 Kč za dobu od 21. ledna 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 27.607,25 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se žalovaným dne 9. 4. 2018 uzavřela společnost právnická osoba, smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovaný čerpal v hotovosti 16.000 Kč a tuto se zavázal spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky, které žalobce dále rozvedl, zaplatit v 60 týdenních splátkách po 500 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil pouze částku v celkové výši 500 Kč, jinak ničeho. Smlouvou ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. O postoupení byl žalovaný informován přípisem. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky (přípisem odeslaným dne 29. 1. 2021), marně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z jejího projevu v jednací síni (při jednání ve věci dne 17. 3. 2022) bylo zřejmé, že si je vědoma toho, že převzala částku 16.000 Kč, kterou v plné výši nevrátila, podrobnosti však neznala, nebyla si jista ani výší splacené částky. Nutno dodat, že žalovaná je hluchoněmá a soud se s ní dorozumíval prostřednictvím osob, které ji k jednání doprovodily. Již to samo o sobě (a rovněž úroveň komunikace se žalovanou) vzbuzují zásadní otázky ohledně jejích kontraktačních schopností. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy ze dne 9. 4. 2018 z jiných důvodů (srov. níže) se však soud již touto otázkou pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení dále nezabýval.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 17. 3. 2022. Žalobce se jednání neúčastnil, svou neúčast omluvil. Uvedl-li žalobce v podání ze dne 10. 3. 2022, že„ pro případ, že soud shledá, že žalobcem dosud tvrzené, resp. dokládané skutečnosti nejsou dostatečné pro to, aby bylo žalobnímu návrhu zcela vyhověno (…), žádá žalobce, aby byl vyzván soudem k jejich doplnění a jednání bylo odročeno“, nutno uvést, že takový postup jednak o. s. ř. nezná, přičemž úpravou v o. s. ř. je soud vázán, jednak k této žádosti žalobce jako k podmíněnému úkonu vůbec nelze přihlížet (srov. ustanovení § 41a odst. 2 o. s. ř.). Svou neúčastí u jednání pak žalobce soudu zabránil v postupu podle ustanoven í § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 9. 4. 2018 soud zjistil, že ji uvedeného dne podepsali jméno příjmení za právnická osoba, a žalovaný, že podle ní právnická osoba, žalovanému při podpisu smlouvy poskytl částku ve výši 16.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit poplatek v souhrnné výši 13.967 Kč (sestávající z poplatku za administrativní činnost ve výši 6.388 Kč, úroku ve výši 2.862 Kč a„ částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 4.717 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 500 Kč, poslední splátku ve výši 467 Kč.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že podle ní žalovaná v době podpisu smlouvy o zápůjčce bydlela s rodiči, byla svobodná, jako důvod půjčky uvedla„ rodinné události“, jako zdroj příjmů uvedla invalidní důchod (srov. část„ údaje o zaměstnání“, příjem uvedla v částce 10.119 Kč, dále uvedla„ ostatní příjmy“ v částce 1.200 Kč a„ další čisté příjmy domácnosti“ v částce 30.000 Kč, v rozporu s tím (resp. bez jakékoli logické souvislosti) je v téže části uveden„ počet zdrojů příjmu žadatele“ jeden. Měsíční výdaje jsou pak uvedeny v částce 5.000 Kč měsíčně. Ověření údajů uvedených v této kartě soud nevzal za prokázané, žalobce je ničím nedokládal. Vyjma toho nutno uvést, že již samy o sobě tyto údaje budí pochybnost o jejich reálnosti (srov. poměrně vysoké příjmy, u nichž není nijak definován jejich zdroj, a naopak extrémně nízké výdaje, kdy částka 5.000 Kč měsíčně se při zvážení, že se má jednat přinejmenším o náklady na bydlení v obec, stravu, ošacení a jiné základní potřeby, dopravné atp., jeví jako zcela nereálná).

7. Z výzvy k plnění soud vzal za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že výzva byla žalované odeslána dne 29. 1. 2021.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Soud nevzal za prokázané, že tato písemnost byla žalovanému odeslána (o tom nesvědčí ve spise obsah žádné listiny; předložil-li žalobce podací lístek datovaný dne 14. 2. 2020, z něj nelze dovodit, že by zásilka obsahovala též oznámení o postoupení pohledávky; oznámení o postoupení pohledávky je datováno dnem 20. 1. 2020 a autorem je právnická osoba, připojený podací lístek je datovaný 14. 2. 2020 a je na něm uveden odlišný odesílatel – žalobce v projednávané věci). Z oznámení o postoupení proto soud vzal za prokázané toliko to, že pohledávka byla postoupena žalobci, nikoli však již to, že by toto oznámení bylo odesláno žalované a žalovaná by jím byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a připojeného přehledu postoupených pohledávek pak již soud neučinil žádné další skutkové zjištění nad rámec toho, co bylo zjištěno z ostatních listin.

10. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 9. 4. 2018 právnická osoba, a žalovaný podepsali smlouvu o zápůjčce o shora uvedeném obsahu a žalovaný od právnická osoba, převzal v hotovosti částku 16.000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by právnická osoba, jakkoli (reálně) před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Z karty klienta – u níž navíc nelze vzít za prokázané, že by údaje v ní uvedené byly reálné, tj. že je poskytovatel půjčky jakkoli skutečně ověřoval – je zřejmé, že tvrzené, neověřené příjmy a výdaje žalovaného byly takové, že od počátku muselo být zřejmé, že pravděpodobnost řádného splácení po dobu pěti let ze strany žalovaného je nízká až mizivá. O tom svědčí též okolnost, že žalovaný zaplatil pouze první splátku, tj. celkem částku 500 Kč, jinak ničeho (tvrzení žalobce, které žalovaný nijak nezpochybňoval). Dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci (smlouvou o postoupení pohledávek). První výzva k zaplacení dlužné částky, u níž soud vzal za prokázané její odeslání žalovanému (takže vůči němu mohla vyvolat právní účinky), byla žalovanému odeslána dne 29. 1. 2021. Vzhledem k tomu., že žalobce netvrdil a neprokazoval nijak reálné doručení této výzvy, soud vychází z domněnky dojití třetí pracovní den, tj. ke dni 3. 2. 2021 (srov. ustanovení § 573 o. z.).

11. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o zápůjčce ze dne 9. 4. 2018 soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť právní předchůdce žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18).

12. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne 9. 4. 2020 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení poplatků, smluvního úroku či smluvní pokuty, jejichž zaplacení se domáhal.

13. Protože však žalovaný čerpal částku 16.000 Kč, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. a toto obohacení je povinen žalobci vydat podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z.

14. Vzhledem k tomu, že dosud mu zaplatil (podle tvrzení žalobce, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 500 Kč, zbývá vydat 15.500 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení přípisem odeslaným dne 29. 1. 2021. Žalobce netvrdil a neprokazoval, kdy byl tento přípis žalovanému skutečně doručen. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 3. 2. 2021. Dne 3. 2. 2021 byla středa, za dobu„ bez zbytečného odkladu“, v níž je dlužník povinen splnit (srov. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z.) za této situace soud považuje následující pátek, tj. 5. 2. 2021 (nelze předpokládat, že žalovaný hned ve středu reálně mohl stihnout zadat bankovní příkaz k úhradě; pokud jej zadal následující den, tj. ve čtvrtek 4. 2. 2021 a v pátek 5. 2. 2021 mohla být částka připsána na účet žalobce). Ke dni 5. 2. 2021 tedy podle názoru soudu nastala splatnost částky 15.500 Kč a od následujícího dne, tj. od 6. 2. 2021, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 15.500 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 6. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení (8,25 % ročně) je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

15. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný v převažující části, náhrada nákladů nepřísluší, a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v převažující části, v řízení žádné náklady nevznikly, resp. náhradu nepožadoval (výrok III.). Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.