49 C 28/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících jméno příjmení a JUDr. jméno příjmení v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem v  obec a číslo , anonymizováno ulice číslo proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec – část obce , ulice číslo o 5.780 Kč,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.740 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 2.040 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 5.780 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že reagovala na nabídku práce u žalovaného (inzerované místo kuchaře na hlavní pracovní poměr za mzdu [číslo] – 45.000 Kč měsíčně), pracovala u něj ve dnech 13. 11. – 16. 11. 2021, celkem 34 hodin, a domáhá se proto zaplacení částky 5.780 Kč, již vypočetla takto: Nejnižší inzerovaná mzda byla 30.000 Kč, v listopadu 2021 bylo 176 pracovních hodin, tzn. při mzdě 30.000 Kč je to 170 Kč za hodinu. Žalobkyně podle svého tvrzení odpracovala 34 hodin x 170 Kč = 5.780 Kč. Žalovaná navrhl, aby soud žalobu zamítl. Připustil, že žalobkyně u něj práci odvedla, nicméně nikoli v kvalitě, kterou žalovaný předpokládal (vyžadoval), navíc u žalovaného přestala pracovat náhle bez předchozího upozornění, což žalovanému způsobilo problémy, když tento narychlo musel shánět jiného kuchaře. Dále žalobkyně byla u žalovaného ubytovaná, žalovaný jí vyúčtoval za ubytování po dobu pěti dnů částku 4.525 Kč a chtěl ji započíst vůči pohledávce žalobkyně, chtěl se se žalobkyní dohodnout. K projednání věci soud nařídil jednání na den 31. 5. 2022. K tomuto jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, žalobkyně se však k jednání nedostavila, čímž soudu zabránila v postupu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. (soud hodlal při jednání žalobkyni poučit a vyzvat k označení důkazů k prokázání tvrzení o odpracované době ve dnech 15. 11. a 16. 11. 2021). Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Žalovaný inzeroval pracovní místo kuchaře na hlavní pracovní poměr za mzdu 30.000 – 45.000 Kč, jako zaměstnanecké benefity uváděl„ jídlo zdarma, využití bazénu pro rodinu zdarma, možnost přespání přes směny“. Na tuto nabídku reagovala žalobkyně a následně u žalovaného pracovala. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně odvedla práci ve dnech 13. 11. 2021 a 14. 11. 2021, celkem v rozsahu 22 hodin. O tom svědčí mj. obsah korespondence mezi účastníky. Sporné zůstalo, zda odvedla práci též ve dnech 15. 11. 2021 a 16. 11. 2021. Okolnost, že žalovaný jí účtoval za ubytování za pět dnů, nasvědčuje tomu, že skutečně žalobkyně byla u žalovaného i v jiné dny než jen 13. 11. 2021 a 14. 11. 2021, avšak ničeho to nesvědčí o tom, zda pro něj odvedla práci, případně v jakém rozsahu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zabránila soudu, aby učinil výzvu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. a tato otázka zůstala nezjištěná. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli pracovní smlouvu podle ustanovení § 33 an. zákoníku práce (to bez ohledu na to, že žalobkyně měla pracovat !na živnostenský list“ a odvedenou práci žalovanému fakturovat; podstatou ujednání účastníků bylo sjednání pracovního poměru, plynuly z něj práva a povinnosti předvídané zákoníkem práce, srov. ustanovení § 38 zákoníku práce, jednalo se o závislou práci konanou žalobkyní podle pokynů žalovanému, nikoli jiný vztah, např. smlouvu o dílo apod.; jestliže tuto úpravu chtěl jeden či oba účastníci obcházet, neshledává soud důvod pro ochranu takového postupu). Žalobkyně odvedla pro žalovaného práci v rozsahu 22 hodin v listopadu 2021, za to jí náleží mzda (srov. ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce), a to přinejmenším ve výši 170 Kč za hodinu. Soud v tomto směru musí přisvědčit žalobkyni, pokud jde o výpočet mzdy. Jestliže žalovaný inzeruje mzdu ve výši přinejmenším 30.000 Kč, nemůže přitom počítat již s přesčasy apod., jak uváděl při jednání ve věci dne 31. 5. 2022 (srov. ustanovení § 93 zákoníku práce o výjimečném připuštění konání práce přesčas, omezení doby přesčasů apod.). Pokud v listopadu 2021 bylo 22 pracovních dní, je to – při standardní osmihodinové pracovní době (srov. ustanovení § 79 odst. 1 zákoníku práce o čtyřicetihodinové týdenní pracovní době) – celkem 176 hodin, tzn. mzda je ve výši 170 Kč za hodinu. Žalobkyně prokázala odpracování 22 hodin, tedy jí náleží mzda ve výši 3.740 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.). O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně, která měla převažující úspěch ve věci, na náhradu nákladů řízení nemá právo, neboť nedoložila, že by žalovaného ve lhůtě nejméně sedm dní před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky. Žaloba byla podána dne 1. 12. 2021, žalobkyně žalovanému odeslala fakturu a vyzvala jej k zaplacení dne 26. 11. 2021, tj. méně než sedm dní před podáním žaloby.