49 C 44/2015

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících PhDr. et Mgr. Dagmar Hrabincové a Míly Málaské v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem v  obec , ulice číslo zastoupená titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo PSČ , obec proti žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo o 17.000,00 Kč s úroky z prodlení,

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně původně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 17.000 Kč za dobu od 4. března 2013 do 20. března 2013.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17.000 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 17.000 Kč za dobu od 21. dubna 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 17.000 Kč za dobu od 21. března 2013 do 20. dubna 2013.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši, jež bude určena samostatným usnesením soudu, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou - doplněnou k výzvě soudu a změněnou se souhlasem soudu - se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 17.000 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedla. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že byla zaměstnancem žalované podle pracovní smlouvy od 3. 1. 2011, že dne 21. 12. 2013 jí žalovaná doručila výpověď z pracovního poměru (z důvodu likvidace provozovny), dne 19. 2. 2013 žalobkyně doručila žalované okamžité zrušení pracovního poměru„ z důvodu nevyplacených mezd“, následně žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě rozvazuje pracovní poměr„ pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“. Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalované ze dne 20. 2. 2013 byla pravomocně určena soudem (řízení sp. zn. [spisová značka] u [anonymizována tři slova] [obec]), neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně ze dne 19. 2. 2013 nebyla soudem určena (žaloba na určení neplatnosti byla pravomocně odmítnuta v řízení vedeném u [anonymizována tři slova] [obec] pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se proto v projednávané věci domáhala náhrady mzdy ve výši 17.000 Kč (vycházela přitom z toho, že sjednaná měsíční mzda byla ve výši 8.500 Kč) s úroky z prodlení z této částky.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Podle jejího názoru je celá věc„ vykonstruovaná a založená na lži“, žalobkyně podle ní výplatu vždy dostala včas,„ dokonce s předstihem, pouze za dva poslední měsíce nepodepsala doklady o převzetí, čehož se teď snaží využít“. Podle žalované je okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2013 ze strany žalobkyně neplatné a naopak je platné okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobkyni dala žalovaná. Žalobkyně tedy podle žalované„ nemá nárok na nic“.

3. Při jednání ve věci dne 20. 8. 2020 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ve vztahu k úrokům z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 17.000 Kč za dobu od 4. 3. 2013 do 20. 3. 2013.

4. Soud tedy postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. (když žalovaná proti tomuto částečnému zpětvzetí ničeho nenamítala) v rozsahu částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil (výrok I.).

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně ze dne 19. 2. 2013 bylo žalované doručeno dne 4. 3. 2013 (srov. jejich vyjádření při jednání dne 20. 8. 2020).

6. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

7. Z pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2011 soud vzal za prokázané, že ji účastníci uzavřeli dne 3. 1. 2011, že v ní sjednali druh práce (kosmetička a rekondiční pracovnice), místo výkonu práce (sídlo zaměstnavatele) a den nástupu do práce (3. 1. 2011). Dále si v této smlouvě sjednali mj. mzdu ve výši 8.500 Kč měsíčně se splatností k 20. dni v měsíci následujícího po měsíci, za nějž mzda náleží.

8. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 7. 2011 soud zjistil, že se účastníci dohodli na kratší pracovní době v rozsahu 30 hodin týdně při zachování mzdy ve výši 8.500 Kč měsíčně.

9. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 30. 3. 2012 soud zjistil, že si v něm účastníci sjednali úpravu pracovní doby tak, že„ fond pracovní doby lze upravovat dle potřeb zaměstnavatele, tedy i zkrátit, a za to zaměstnanci patří odměna ve výši 70 Kč na odpracovanou hodinu“. Tento dodatek soud hodnotí jako absolutně neplatný z důvodů uvedených níže.

10. Z okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2013 soud zjistil, že jím žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr se žalovanou, neboť jí žalovaná nezaplatila mzdu za listopad a prosinec 2012. Tímto přípisem zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení„ odstupného“ ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Mezi účastníky bylo nesporné, že tato listina byla žalované doručena dne 4. 3. 2013.

11. Z kopie knihy docházky za říjen – prosinec 2012 soud nevzal za prokázané žádné skutkové tvrzení žalobkyně. Jde o kopie poznámek, které psala sama žalobkyně, částečně nečitelné, především však nekorespondující s obsahem výplatních pásek ve vztahu k odpracované době (srov. níže).

12. Z výplatní pásky za říjen 2012 soud zjistil, že žalobkyně v říjnu 2012 odpracovala 23 pracovních dní, nečerpala dovolenou.

13. Z výplatní pásky za listopad 2012 soud zjistil, že žalobkyně v listopadu 2012 odpracovala 12 pracovních dní.

14. Výplatní pásku za prosinec 2012 soud neměl k dispozici, neboť žalobkyně ji podle svého tvrzení od žalované nikdy nedostala, žalovaná sice tvrdila, že ji žalobkyně dostala, avšak soudu ji žalovaná ani na jeho žádost nepředložila.

15. Co se týká výplatních pásek za říjen a listopad 2012, soud neměl důvod pochybovat o správnosti údajů o odpracované době, neboť jde o listiny vyhotovené žalovanou, jejichž obsah navíc částečně svědčí o pravdivosti tvrzení žalobkyně (srov. např. údaj o odpracovaných 23 dnech v říjnu 2012 a tvrzení žalobkyně, že nečerpala žádnou dovolenou).

16. Co se týká odpracované doby za prosinec 2012, soud vycházel z toho, že žalobkyně prokázala vznik pracovního poměru, tvrdila, že (mj.) v období říjen – prosinec 2012 u žalované skutečně pracovala, přitom žalovaná netvrdila a neprokazovala, že by tomu bylo jakkoli jinak, zejména nepředložila zcela žádnou evidenci pracovní doby žalobkyně, z níž by plynulo cokoli jiného, nepředložila dokonce ani výplatní pásku za prosinec 2012, ač ji podle svého tvrzení vyhotovila, tedy ji musela mít k dispozici (k tomu srov. též závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). Za této situace a s přihlédnutím ke všemu právě uvedenému soud vycházel z toho, že v prosinci 2012 žalobkyně odpracovala 18 pracovních dní.

17. Výši zúčtované mzdy za období říjen – prosinec 2012 z výplatních pásek soud za prokázanou nevzal, neboť má za nepochybně prokázanou nesprávnost těchto údajů ve výplatních páskách (k tomu srov. též rozsudek ve věci sp. zn. 49 C 43/2015 níže).

18. Z rozsudku [anonymizována tři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], soud vzal za prokázané, že za říjen 2012 a prosinec 2012 měla být žalobkyni zúčtována mzda ve výši 8.500 Kč a že za listopad 2012 byla žalobkyni mzda zúčtována nesprávně.

19. Správnou výši mzdy, jež měla být žalobkyni zúčtována za listopad 2012 soud zjistil takto: Mezi účastníky byla sjednána mzda ve výši 8.500 Kč měsíčně, podle výplatní pásky za listopad 2012 žalobkyně v tomto měsíci odpracovala 12 dní, tzn. zúčtována měla být mzda ve výši 4.636 Kč (8.500 Kč/22 pracovní dní v listopadu 2012 x 12 skutečně odpracovaných dní).

20. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz zvlášť i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

21. Dne 3. 1. 2011 žalobkyně a žalovaná uzavřely pracovní smlouvu o shora uvedeném obsahu. Dodatkem ze dne 1. 7. 2011 pak nově sjednaly pracovní dobu v rozsahu 30 hodin týdně a mzdu ve výši 8.500 Kč měsíčně. Dne 30. 3. 2012 účastníci podepsali nový dodatek (který soud hodnotí jako absolutně neplatný z důvodů, které jsou rozvedeny níže). Dne 4. 3. 2013 (nesporné mezi účastníky) bylo žalované doručeno okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalobkyně jako zaměstnance z důvodu nevyplacení mzdy za listopad a prosinec 2012. Žaloba na určení neplatnosti tohoto okamžitého zrušení byla pravomocně odmítnuta v řízení sp. zn. [spisová značka] u [anonymizována tři slova] [obec] (skutečnost známá soudu z vlastní činnosti, k níž proto nevedl dokazování, srov. ustanovení § 121 o. s. ř.). Za říjen 2012 měla být žalobkyni zúčtována mzda ve výši 8.500 Kč za 23 odpracovaných dní (k výši mzdy srov. ujednání v pracovní smlouvě ve znění dodatku ze dne 1. 7. 2011, k odpracované době srov. výplatní pásku), za listopad 2012 měla být žalobkyni zúčtována mzda ve výši 4.636 Kč za 12 odpracovaných dní (k výši mzdy srov. ujednání v pracovní smlouvě ve znění dodatku ze dne 1. 7. 2011 a výpočet soudu shora, k odpracované době srov. výplatní pásku), za prosinec 2012 měla být žalobkyni zúčtována mzda ve výši 8.500 Kč za 18 odpracovaných dní (k výši mzdy srov. ujednání v pracovní smlouvě ve znění dodatku ze dne 1. 7. 2011, k odpracované době srov. závěry soudu shora a též závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011). Za období říjen – prosinec 2012 tedy žalobkyni měla být zúčtována mzda v celkové výši 21.636 Kč, v tomto období žalobkyně celkem odpracovala 53 dní, tj. 318 hodin (v dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1. 7. 2011 byla sjednána šestihodinová pracovní doba).

22. Co se týká dodatku k pracovní smlouvě ze dne 30. 3. 2012, ujednání, které obsahuje, soud považuje za absolutně neplatné a nepřihlíží k němu. Podle tohoto dodatku totiž měla být pracovní doba upravena tak, že„ fond pracovní doby lze upravovat dle potřeb zaměstnavatele, tedy i zkrátit a za to zaměstnanci patří odměna ve výši 70 Kč za odpracovanou hodinu“.

23. Podle ustanovení § 79 odst. 1 zákoníku práce délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně.

24. Podle ustanovení § 80 zákoníku práce kratší pracovní doba pod rozsah stanovený v § 79 může být sjednána pouze mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají sjednané kratší pracovní době.

25. Sjednání kratší pracovní doby podle ustanovení § 80 zákoníku práce předpokládá sjednání konkrétní kratší pracovní doby (zdůraznění soudu), tzn. že si zaměstnanec a zaměstnavatel sjednají určitou kratší pracovní dobu, jejíž rozsah bude předem znám zaměstnanci i zaměstnavateli. Práce vykonávaná v pracovním poměru je závislou prací, zaměstnanec je povinen ji vykonávat podle pokynů zaměstnavatele osobně a ve sjednané době. Z povahy věci je tak vyloučeno, aby předem zaměstnanci nebyl znám přesný rozsah pracovní doby. Ponecháním rozsahu pracovní doby zcela v dispozici zaměstnavatele by ostatně bylo možné obejít též ta ustanovení zákoníku práce, která zaměstnance chrání v souvislosti s překážkami práce na straně zaměstnavatele (srov. ustanovení § 207 – § 210 zákoníku práce). Konečně, též s ohledem na základní zásady pracovněprávních vztahů, mj. zásadu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance (srov. ustanovení § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce), soud ujednání, jímž by bylo umožněno zaměstnavateli jednostranně podle jeho potřeb měnit rozsah pracovní doby, za zcela nepřípustné. Ze všech těchto důvodů soud ujednání v dodatku k pracovní smlouvě ze den 30. 3. 2012 hodnotí jako absolutně neplatné a vychází výlučně z ujednání v pracovní smlouvě ze dne 3. 1. 2011 a dodatku ze dne 1. 7. 2011. Ostatně, nelze přehlédnout, že sama žalovaná i nadále účtovala žalobkyni mzdy v částce 8.500 Kč měsíčně při šestihodinové pracovní době (srov. například výplatní pásky za leden – březen 2012, kdy je zúčtovaná mzdy vždy v částce 8.500 Kč a odpracovaná pracovní doba odpovídá sjednaným šesti hodinám).

26. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

27. Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne 4. 3. 2013 – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 7. 2013 (dále též„ zák. práce“).

28. Podle ustanovení § 56 odst. 2 zák. práce zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 3.

29. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobkyně okamžitě zrušila pracovní poměr se žalovanou přípisem ze dne 19. 2. 2013, doručeným žalované dne 4. 3. 2013. Otázkou platnosti tohoto právního jednání (resp. právního úkonu) se soud v projednávané věci nezabýval ani jako otázkou předběžnou, neboť tuto otázku lze řešit výlučně v samostatném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, a soud je vázán tím, že ve věci sp. zn. [spisová značka] u [anonymizována tři slova] [obec] byla žaloba na takové určení pravomocně odmítnuta. Soudu tedy – byť je mu znám nesouhlas žalované s tímto hodnocením – nezbývá než vycházet z toho, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2012 je platné a že jím byl pracovní poměr účastníků rozvázán.

30. Žalobkyni tedy podle ustanovení § 56 odst. 2 zák. práce vzniklo právo na náhradu mzdy za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Výpovědní doba je přitom dvouměsíční (srov. ustanovení 51 odst. 1 zák. práce), tedy žalobkyni náleží náhrada mzdy za dva měsíce.

31. Podle ustanovení § 67 odst. 3 zák. práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

32. Podle ustanovení § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

33. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

34. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

35. Podle ustanovení § 356 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

36. Podle ustanovení § 356 odst. 2 zák. práce má-li být uplatněn průměrný hrubý měsíční výdělek, přepočítá se průměrný hodinový výdělek na 1 měsíc podle průměrného počtu pracovních hodin připadajících na 1 měsíc v průměrném roce; průměrný rok pro tento účel má 365,25 dnů. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4,348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

37. Podle shora uvedených ustanovení zákoníku práce soud výši náhrady mzdy vypočetl takto: Rozhodným obdobím pro zjištění průměrného výdělku je v projednávané věci říjen – prosinec 2012, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno dne 4. 3. 2012 (srov. ustanovení § 354 odst. 1 zák. práce). Průměrný hodinový výdělek v rozhodném období činil 68,04 Kč za hodinu (výši soud vypočetl následovně: v rozhodném období byla či měla být zúčtovaná mzdy ve výši celkem 21.636 Kč, počet odpracovaných dní byl 53, počet odpracovaných hodin tedy 318; 21.636 Kč/318 odpracovaných hodin = 68,04 Kč průměrný hodinový výdělek). Průměrný měsíční výdělek tedy činil 8.874,80 Kč (výši soud vypočetl následovně: průměrný hodinový výdělek 68,04 Kč x 6 hodin sjednaná denní pracovní doba x 5 dní v týdnu x 4,348 koeficient podle ustanovení § 356 odst. 1 zák. práce = 8.874,80 Kč). Náhrada mzdy za dva měsíce tedy činí 2 x 8.874,80 Kč = 17.749,60 Kč. Na zaplacení této částky podle názoru soudu žalobkyni vzniklo právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhala zaplacení pouze částky 17.000 Kč, soud jí – vázán žalobním petitem – přiznal pouze tuto částku (první část výroku II.).

38. Náhrada mzdy je splatná stejně jako mzda. Mezi účastníky byla sjednána splatnost mzdy k 20. dni v měsíci. Náhrada mzdy žalovaná v projednávané věci – vzhledem k tomu, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalované doručeno dne 4. 3. 2013 – byla tedy splatná k 20. 4. 2013. Vzhledem k tomu, že k tomuto dni žalovaná náhradu žalobkyni nevyplatila, je od 21. 4. 2013 v prodlení s jejím zaplacením a žalobkyně má dále právo na zaplacení úroku z prodlení (srov. ustanovení § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) z této částky za dobu od 21. 4. 2013 do zaplacení. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Soud proto vyhověl žalobě též v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení za dobu od 21. 4. 2013 do zaplacení (druhá část výroku II.).

39. Za dobu od 21. 3. 2013 do 20. 4. 2013 žalovaná podle názoru soudu nebyla v prodlení se zaplacením peněžité částky, proto žalobkyni za toto období právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo. V této části proto soud žalobu zamítl (výrok III.).

40. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v projednávané věci osvobozena od zaplacení soudního poplatku a byl jí k zastupování ustanoven zástupce z řad advokátů, soud výrokem IV. uložil žalované, která byla ve věci zcela neúspěšná, aby zaplatila soudní poplatek za žalobu podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výše soudního poplatku je stanovena v částce 1.000 Kč podle položky 1 odst. 1 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

41. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle ustanovení § 148 o. s. ř., kdy uložil žalované, která byla ve věci neúspěšná ve zcela převažující části, nahradit státu náklady, jež mu v řízení vznikly v souvislosti s ustanovením zástupce žalobkyně, tj. náklady na odměnu ustanoveného zástupce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že v době vyhlášení rozsudku není známa výše těchto náklad., bude výše stanovena samostatným usnesením soudu (výrok V.).

42. Pariční třídenní lhůta byla u všech výroků ukládajících plnění (tj. výrok II., IV. a V.) stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.