49 C 45/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobce: ; právnická osoba , reg. číslo se sídlem v  anonymizována dvě slova číslo země , zastoupený titul . jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec a číslo , ulice číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem v  obec , ulice číslo zastoupený opatrovníkem územní celek , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo o 55.901,02 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 55.901,02 Kč s úroky ve výši 13,99 % ročně z částky 54.901,02 Kč za dobu od 22. června 2017 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54.901,02 Kč za dobu od 22. června 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.571,64 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.393,50 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se – žalobou podanou dne 19. 12. 2019 a doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 55.901,02 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (část příslušenství přitom kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 9. 3. 2015 žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru se [právnická osoba], podle této smlouvy téhož dne čerpal částku 70.000 Kč (částka byla připsána na účet, který žalobce rozvedl) a tuto částku se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně v šedesáti pravidelných měsíčních splátkách po 1.718 Kč. V rozporu s ujednáním účastníků žalovaný zaplatil celkem 28.697,01 Kč (žalobce přitom podrobně rozvedl, jak byla tato částka započtena na jistinu, příslušenství a pojištění), jinak ničeho. Přípisem doručeným žalovanému dne 9. 12. 2016 byl úvěr ve zbývající části„ prohlášen za splatný“ ke dni 24. 12. 2016. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 20. 6. 2017 s účinností ke dni 21. 6. 2017. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, marně.

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Namítl přitom zejména, že pohledávka je promlčena, neboť zbývající část úvěru byla„ zesplatněna“ ke dni 9. 12. 2016 a žaloba byla podána dne 19. 12. 2019, tj. po uplynutí promlčecí lhůty. Dále namítal, že smlouva o úvěru nebyla vůbec uzavřena, neboť žalovanému nebyl nikdy doručen akceptační dopis ze dne 9. 3. 2015, a i kdyby uzavřena byla, je neplatná, neboť žalovaný ji podepsal ve stavu, kdy nebyl schopen posoudit následky svého jednání (pro duševní onemocnění, pro něž byl následně hospitalizován a též omezen ve svéprávnosti), namítal, že žalovaný částku 70.000 Kč nikdy fakticky nepřevzal, osud této částky žalovanému, resp. opatrovníkovi, nebyl znám.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 9. 12. 2016 byla žalovanému doručena výzva k zaplacení nesplacené části úvěru ze dne 8. 12. 2016, že žalovaný podle smlouvy o úvěru zaplatil celkem 28.698,01 Kč, jednotlivé splátky byly strhávány z jeho bankovního účtu (tzn. žalovaný splátky nikam sám aktivně neposílal), žalovaným byl omezen ve svéprávnosti rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 15. 3. 2017. V tomto rozsudku vzal soud nesporná tvrzení účastníků za svá skutková zjištění (srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.) a nevedl k nim dokazování.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 3. 2015 soud zjistil, že žalovaný podepsal předvyplněný formulář žádosti, že v žádosti bylo mj. uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí„ u rodičů“, počet osob v domácnosti je jedna, žalovaný je zaměstnaný u [právnická osoba] jako„ manuální pracovník“ pod 1. 9. 2014, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem ve výši 21.350 Kč, jiný příjem vykázán není, výdaje jsou vykázány pouze na„ nájem/údržbu nemovitosti“ ve výši 500 Kč. Z obsahu podání i vyjádření žalobce při jednání ve věci je zřejmé, že údaje uvedené v tomto formuláři právní předchůdce žalobce nijak neověřoval, nezjišťoval, zda výše jediného tvrzeného výdaje odpovídá realitě.

6. Z akceptačního dopisu ze dne 9. 3. 2015 soud zjistil, že jím [právnická osoba] sdělila žalovanému, že akceptuje jeho návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 3. 2015. Doručení této listiny žalovanému soud nevzal za prokázané, nicméně pro nadbytečnost (srov. níže) a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se touto otázkou dále nezabýval.

7. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne 31. 3. 2015 soud zjistil, že dne 9. 3. 2015 byla na bankovní účet žalobce připsána částka 70.000 Kč a že dne 10. 3. 2015 byla vybrána částka 68.000 Kč.

8. Z přípisu [právnická osoba] ze dne 8. 12. 2016 soud zjistil, že jím banka sdělila žalovanému, že s ohledem na neplacení sjednaných splátek podle smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2015 a podle článku VIII. úvěrových podmínek pro spotřebitelské smlouvy (podle něhož je banka pro případ prodlení klienta po dobu nad 14 dní„ s okamžitou platností prohlásit celou zbývající část úvěru za splatnou“),„ prohlašuje celou zbývající část úvěru k dnešnímu dni za splatnou“ a vyzvala žalovaného k zaplacení částky (vyúčtované ve výši 58.941,16 Kč)„ nejpozději v termínu do patnácti dní ode dne převzetí“ přípisu. Mezi účastníky bylo nesporné, že tento přípis byl žalovanému doručen dne 9. 12. 2016.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 6. 2017 soud zjistil, že jím byl žalovaný informován o postoupení pohledávky žalobci. Doručení této listiny žalovanému soud nevzal za prokázané, nicméně pro nadbytečnost (srov. níže) a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení se touto otázkou dále nezabýval.

10. Ze znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 3. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaný podle závěrů znalkyně trpěl trvalou a nevyléčitelnou poruchou, psychózou, paranoidní schizofrenií, je ovlivnitelný, manipulovatelný, zneužitelný. Tato porucha byla diagnostikována za hospitalizace v Psychiatrické nemocnici [obec] v roce 2016 a v jejím důsledku žalovaný mj. není schopen porozumět následkům uzavření (…) smlouvy aj.

11. Z lékařské zprávy [titul]. [jméno] [příjmení] ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný je pacientem dlouhodobě léčeným pro závažnou duševní poruchu (schizofrenii), první hospitalizace byla v období 23. 6. 2015 – 5. 8. 2015, následovaly dvě další hospitalizace 9. 11. 2015 – 14. 1. 2016 a 24. 1. 2016 – 8. 4. 2016. Psychotické onemocnění, kterým žalovaný trpí, se rozvíjí velmi„ plíživě, pozvolna a okolí nemusí ihned poznat, že pacientovy kognitivní funkce, jeho schopnosti se ovládat a rozhodovat jsou nemocí ovlivněny“ a podle lékařky„ je vysoce pravděpodobné, že (u žalovaného) se onemocnění rozvíjelo minimálně půl roku předtím, než došlo k exarbaci a hospitalizaci“.

12. Z listiny označené jako„ Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta při schvalování žádosti o úvěr“ ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že uvedeného dne [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyhotovili potvrzení o tom, že podle jejich názoru bylo možné dne 9. 3. 2015 žalovanému poskytnout jím požadovaný úvěr. Vzhledem k tomu, že se jedná o subjektivní hodnocení těchto osob, navíc provedené zpětně (ke dni 22. 1. 2021), nejde o hodnocení provedené před poskytnutím úvěru, soud z této listiny nevzal za prokázané, že by poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru dostatečně ověřil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z obsahu listiny a též ve spojení s ostatními listinami, jejichž obsah s touto otázkou souvisí, je naopak zřejmé, že poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru sice ověřil výši příjmu žalovaného (bez ohledu na to, zda tento příjem byl reálným příjmem žalovaného, což podle obsahu jiných listin a vyjádření žalovaného, resp. jeho opatrovníka, je sporné; pro nadbytečnost se však soud touto otázkou nezabýval), nijak však nezjišťoval a neověřoval tvrzené výdaje žalovaného (kdy jediným žalovaným tvrzeným výdajem byly náklady na bydlení u rodičů v částce 500 Kč, což vzbuzuje pochybnosti samo o sobě, natož ve spojení s dalším tvrzením žalovaného o tom, že v takové domácnosti žije žalovaný jako jediná osoba – srov. žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 9. 3. 2015; tvrzení o jediné osobě je podle názoru soudu neslučitelné s tvrzeným bydlením„ u rodičů“). Pokud jde o výdaj ve výši 9.800 Kč uvedený v Protokolu o prověření úvěruschopnosti klienta ze dne 22. 1. 2021, jde o částku vypočtenou poskytovatelem úvěru podle jím používaného vzorce, tzn. jde o předpoklad poskytovatele úvěru, nikoli o žalovaným reálně vynakládanou částku, jejíž vynaložení by žalovaný jakkoli dokládal (srov. vyjádření zástupce žalobce při jednání dne 23. 2. 2021).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2017, dodatku č. 1 k této smlouvě a z připojeného seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že jimi byla postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2015 žalobci.

14. Z listiny„ standardní informace o spotřebitelském úvěru“, z úředního záznamu ze dne 8. 2. 2021, z výzvy k úhradě dluhu a připojeného poštovního podacího archu, z Úvěrových podmínek pro spotřebitelské úvěry [název] a z Všeobecných obchodních podmínek [název] účinných od 1. 1. 2014 neučinil soud žádné skutkové zjištění určující pro rozhodnutí ve věci.

15. Nad rámec shora uvedeného soud pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení další dokazování neprováděl. Skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn tak, aby o věci bylo možné rozhodnout, shora uvedenými důkazy.

16. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

17. Dne 9. 3. 2015 žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru [právnická osoba] Téhož dne mu banka na jeho účet připsala částku 70.000 Kč. Před poskytnutím úvěru bance byl doložen příjem žalovaného, nikoli však výdaje. Žalovaný v žádosti uvedl (avšak nedoložil) výlučně výdaj na bydlení v částce 500 Kč měsíčně, banka vycházela z předpokladu, že měsíční výdaje žalovaného jsou 9.800 Kč, jednalo se však výlučně o očekávání, předpoklad banky, nemající žádný vztah k realitě (banka reálné výdaje žalovaného nijak nezjišťovala). Po čerpání částky 70.000 Kč byly z účtu žalovaného po určitou dobu strhávány splátky (celkem v částce 28.697,01 Kč), později však žalovaný neměl na účtu dostatek prostředků k zaplacení splátek. Banka jej přípisem ze dne 8. 12. 2016, doručeným žalovanému dne 9. 12. 2016, informovala, že„ celou zbývající část úvěru prohlašuje k dnešnímu dni za splatnou“ a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 58.941,16 Kč do patnácti dnů od doručení výzvy. Pohledávka za žalovaným byla žalobci postoupena smlouvou ze dne 20. 6. 2017 ve znění dodatku č. 1.

18. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

19. Dne 9. 3. 2015 [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 an. o. z. a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

20. Namítal-li žalovaný, že mu nebyl doručen akceptační dopis banky, a dovozoval-li z toho, že smlouva vůbec nebyla uzavřena, s tímto názorem souhlasit nelze. Ač smlouva o spotřebitelském úvěru má být uzavřena písemně (srov. ustanovení § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), není nedodržení formy stíháno sankcí neplatnosti smlouvy apod. Nedostatek formy má vliv pouze na výši smluvního úroku (srov. ustanovení § 8 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný banku o úvěr požádal a banka jeho žádost akceptovala (přinejmenším poskytnutím částky 70.000 Kč), byla uzavřena smlouva o úvěru. Zda byla uzavřena v písemné formě, zůstalo nezjištěno (žalobce tvrdil, že akceptační dopis žalovanému doručen byl, pouze nevěděl, kdy, a žádal v tomto směru o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání; soud této žádosti nevyhověl pouze z toho důvodu, že případné doručení akceptačního dopisu nemá vliv na posouzení a rozhodnutí ve věci).

21. Smlouvu o úvěru ze dne 9. 3. 2015 (dne 9. 3. 2015 žalovaný podal žádost a téhož dne ji banka vyplacením částky na jeho účet akceptovala) soud hodnotí jako neplatnou, neboť banka (právní předchůdce žalobce) zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala (neověřovala) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Tím právní předchůdce žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ke dni 5. 11. 2015). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

22. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy ze dne 9. 3. 2015 se soud pro nadbytečnost nezabýval otázkou, zda není dán jiný důvod její neplatnosti (např. žalovaným tvrzený nepříznivý duševní stav v době uzavření smlouvy). Protože žalovaný částku 70.000 Kč čerpal bez právního důvodu, byl by dán důvod pro vrácení dosud nesplacené částky podle ustanovení § 2991 an. o. z., tedy z titulu bezdůvodného obohacení.

23. Vzhledem ke vznesené námitce promlčení se soud dále zabýval otázkou, zda je právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení promlčeno.

24. Podle ustanovení § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

25. Podle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

26. Podle ustanovení § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

27. V projednávané věci bylo pro posouzení toho, zda došlo k promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, určující posouzení, kdy došlo ke splatnosti dluhu.

28. Vzhledem k tomu, že soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 2015, nelze pro posouzení splatnosti uplatnit případná (neplatná) smluvní ujednání včetně obchodních a úvěrových podmínek, které jsou s nimi spojeny, a je třeba vycházet výlučně z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. Při posuzování obsahu výzvy pak soud přihlédl zejména k tomu, že ji učinila banka ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli, tj. slabší straně. Ve výzvě ze dne 8. 12. 2016 banka jednoznačně konstatovala, že úvěr„ prohlašuje za splatný k dnešnímu dni“, tj. ke dni vyhotovení výzvy. Byť podle názoru soudu tato výzva mohla mít vůči žalovanému právní účinky teprve okamžikem doručení (srov. ustanovení § 570 odst. 1 o. z.), tj. ke dni 9. 12. 2016, nikoli ke dni vyhotovení, podstatné je, že splatnost měla podle jasně vyjádřeného projevu vůle banky okamžitě, nikoli až s časovým odstupem (poskytnutím lhůty k plnění). Je-li v téže listině dále uvedeno, že vyúčtovanou částku má žalovaný zaplatit do patnácti dnů od doručení výzvy, považuje tuto bankou poskytnutou dobu jako určitou„ dobu hájení“, po niž má žalovaný možnost částku zaplatit a žalobce po tuto dobu nebude podávat žalobu apod. Vzhledem k tomu, že banka jednoznačně konstatovala splatnost„ okamžitě“, nelze podle názoru soudu dovozovat, že by bylo jejím úmyslem stanovit delší dobu splatnosti. Pokud by nicméně byly pochybnosti o výkladu jejího projevu vůle ve výzvě ze dne 8. 12. 2016, pak nutno s ohledem na zásadu contra proferentem (srov. ustanovení § 557 o. z.) opět dovodit splatnost ke dni doručení výzvy, tj. k 9. 12. 2016. Ode dne 9. 12. 2016 je pak také nutno odvíjet počátek běhu promlčecí lhůty (srov. ustanovení § 619 o. z.).

29. Vzhledem k tomu, že žaloba v projednávané věci byla podána dne 19. 12. 2019, byla podána po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, došlo k promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení a žalovaný není povinen plnit (srov. ustanovení § 609 odst. 1 o. z.).

30. Soudu tedy nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.).

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení vynaložil, a to náhrada za jeden úkon nezastoupeného účastníka (účast u jednání dne 23. 2. 2021) ve výši 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Náhradu žádných jiných nákladů žalovaný nepožadoval.

32. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 300 Kč žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).