49 C 47/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících Ing. Zdeňka Macha a PhDr. et Mgr. Dagmar Hrabincové v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce, narozený dne datum, bytem v anonymizováno – obec, obec číslo zastoupený titul jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, ulice číslo, proti žalované: anonymizováno, IČO, se sídlem v obec, obec číslo, zastoupená titul jméno příjmení, titul, advokátem se sídlem v obec, ulice číslo o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru,

I. Určuje se, že výpověď z pracovního poměru ze dne 12. února 2018 je neplatná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 13.552 Kč k rukám titul jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec, ulice číslo, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Přípisem ze dne 12. 2. 2018 žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí, neboť zjistila, že žalobce„ jako svědek potvrdil nepravdivé údaje“ uvedených v záznamu o pracovním úrazu ze dne 13. 12. 2017 a v záznamu v knize úrazů ze dne 10. 12. 2017, obou vztahujících se k úrazu řidiče žalované jméno příjmení, k němuž podle záznamů mělo dojít dne 10. 12. 2017 přibližně v 14.20 hodin, podle žalované však k úrazu nedošlo, úraz byl předstírán, čímž došlo k útoku na majetek žalované (zaměstnavatele), a žalobce, který se v záznamech podepsal jako svědek, se na tomto útoku podílel, neboť„ jeho očité svědectví bylo možné považovat za jediný přímý důkaz na oporu tvrzení pana příjmení o pracovním úrazu“ a„ bez tohoto svědectví by pan příjmení svůj údajný nárok nemohl podvodně uplatnit“.

2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti shora uvedené výpovědi z pracovního poměru. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se nedopustil žádného úmyslného jednání, jímž měl kolegovi jméno příjmení„ umožnit »podvodně zinscenovat« pracovní úraz“ a z něj uplatnit nároky vůči zaměstnavateli. Žalobce popsal skutkově nehodový děj, kdy s kolegou jméno příjmení vykládali pacientku ze sanitky, žalobce byl k jméno příjmení otočen zády, přitom vnímal lehký propad nosítek, neboť„ jejich kolečka zřejmě správně nezaaretovala“ a kolega příjmení„ je mohl při tomto pohybu rukou zachytit, aby nedošlo k jejich úplnému propadnutí“. Poté„ již žalobce viděl, jak kolega příjmení nadává, že nosítka zase nedocvakla, kroutí rukou a stěžuje si na bolest“. Kolega příjmení se nechal následně ošetřit v ordinaci, kam původně vezli pacientku, zde dostal elastické obinadlo a domluvil se na dalším ošetření, pokud se stav nezlepší. Po skončení pracovní doby kolega příjmení zapsal do knihy úrazů záznam o svém úrazu, žalobce připojil svůj podpis jako svědek. Kolega příjmení následně žalobci ukázal lékařské zprávy ze dne 10. 12. 2017, podle nichž se téhož dne podrobil dalším vyšetřením (chirurgická ambulance, neurologie). Žalobce neměl podle svého tvrzení žádný důvod usuzovat, že k úrazu nedošlo,„ zvláště když k úrazům při manipulaci s nosítky u žalované běžně docházelo“.

3. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl, neboť výpověď z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2018 je důvodná. Žalobce podle žalované po celou dobu vykládání pacientky stál ve vztahu k řidiči jméno příjmení čelně, řidič příjmení„ byl neustále v jeho zorném poli“, což podle žalované dokládá kamerový záznam z vozidla. Žalovaný vyloučil, že by„ nedocvakla“ („ nezaaretovala“) kolečka s nosítky, na kamerovém záznamu podle žalované není patrný žádný náznak zadrhnutí, trhavého pohybu či dokonce pádu nosítek, který by byl projevem špatně zajištěné západky. Za nepravdivé žalovaná označila tvrzené žalobce, který měl podle svého tvrzení vidět, jak kolega příjmení nadává, kroutí levou rukou a stěžuje si na bolest, neboť nic takového podle žalované není na kamerovém záznamu patrné. Žalovaná poukazovala dále na to, že na pozdějším záběru z téhož dne je vidět, jak řidič příjmení zametá, postiženou ruku přitom zapojuje do práce, aniž přitom jeví známky bolesti a aniž ji má obvázanou obvazem apod. Namítala též, že k úrazům při manipulaci s nosítky u ní běžně nedocházelo. Zdůraznila, že žalobce musel vidět, že„ se nosítka nepropadla, že nedošlo k jejich pádu“, že„ pan příjmení nenadává“ a„ nekroutí levou rukou“, ani„ že si nestěžuje na bolest“, že se řidič příjmení„ nenechal hned ošetřit na chirurgii“ a že„ si neodnesl obvaz s elastickým obinadlem na levé ruce“.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce pracoval u žalované podle pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2001, uzavřené s tehdejší anonymizována čtyři slova obec, že do 12. 2. 2018 nebyl učiněn žádný rozvazovací právní úkon, resp. právní jednání, že dne 12. 2. 2018 žalobci byla doručena výpověď z pracovního poměru z téhož dne, že žalobce následně sdělil žalované, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2001 soud neučinil žádné skutkové zjištění nad rámec toho, co bylo mezi účastníky nesporné.

7. Z výpovědi z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2018 soud zjistil, že ji žalovaná adresovala žalobci, že ji zdůvodnila, jak shora uvedeno, tj. že žalobce podpořil svým svědectvím„ útok na majetek zaměstnavatele“ ze strany řidiče jméno příjmení, který předstíral pracovní úraz dne 10. 12. 2017. Závěr o tom, že k pracovnímu úrazu řidiče příjmení nedošlo, žalovaná zjevně učinila po zhlédnutí kamerových záznamů, na něž ve výpovědi poukazovala.

8. Z přípisu žalobce ze dne 7. 3. 2018 a připojené dodejky soud neučinil žádné skutkové zjištění nad rámec toho, co bylo mezi účastníky nesporné.

9. Z mailu jméno příjmení ze dne 30. 4. 2018 adresovaného žalobci soud zjistil, že žalobci nebyly vypsány služby na květen 2018. Toto skutkové zjištění nebylo pro posouzení věci rozhodné.

10. Z přípisu zástupce žalovaného ze dne 23. 3. 2018 adresované zástupci žalobce soud zjistil pouze to, že žalovaná jím reagovala na sdělení žalobce ze dne 7. 3. 2018 a že upozornila žalobce na to, že„ má dostatek důkazů o účastenství či pomoci (žalobce) při pokusu o podvod (útok na majetek zaměstnavatele) pana příjmení, jak je skutkově vymezeno v textu výpovědi“ ze dne 12. 2. 2018.

11. Z lékařské zprávy vystavené dne 10. 12. 2017 v 19.28 hodin titul jméno příjmení soud zjistil, že v uvedené době se jméno příjmení dostavil na neurologickou ambulanci nemocnice k vyšetření, přitom uvedl, že v práci manipuloval s nosítky, u nichž selhal mechanismus,„ přetáhl si záda, loket (…)“.

12. Z lékařské zprávy vystavené dne 10. 12. 2017 v 20.53 hodin titul jméno příjmení soud zjistil, že v uvedené době se jméno příjmení dostavil na chirurgickou ambulanci nemocnice k vyšetření, uvedl přitom, že„ došlo k sesunutí lehátka, tak se snažil levou horní končetinou lehátko zachytit a došlo k protažení postranních vazů levého lokte“.

13. Ze záznamu o prošetření pracovního úrazu jméno příjmení ze dne 21. 12. 2017 soud zjistil, že šetření provedly za žalovanou tyto osoby: jméno příjmení, titul (hlavní sestra), titul jméno příjmení, titul (vedoucí inspektor provozu), titul jméno příjmení (vedoucí oddělení PaM), titul jméno jméno (vedoucí právního oddělení). Jmenovaní podle záznamu zhlédli kamerové záznamy a dospěli k závěru, že dne 10. 12. 2017 nedošlo k pracovnímu úrazu popisovaném řidičem jméno příjmení Touto listinou vzal soud za prokázané, že žalovaná se s kamerovými záznamy seznámila nejpozději dne 21. 12. 2017 (nikoli až dne 5. 1. 2018, jak při jednání dne 31. 1. 2019 tvrdila) a nejpozději tohoto dne jmenovaní dospěli k závěru, že je nutné mj. věc ve vztahu k žalobci řešit.

14. Ze záznamu o úrazu a vyjádření žalovaného (které žalobce nijak nezpochybňoval) soud zjistil, že jej dne 12. 12. 2017 sepsal jméno příjmení, bezprostředně nadřízený žalobci, že je v něm popsán úraz, k němuž mělo dojít dne 10. 12. 2017 (podle popisu při vytahování nosítek z vozu nezaaretovala nosítka, došlo k pádu nosítek, pád se pan jméno příjmení snažil eliminovat a zachytil je levou rukou, přitom ucítil bolest, nechal se ihned ošetřit při předávání pacienta na chirurgické ambulanci v nemocnici, směnu pak sice dokončil, ale v průběhu se stupňovala bolest zad, takže po skončení směny se nechal vyšetřit na neurologii a chirurgii, byla mu ordinována analgetika, klidový režim a doporučena návštěva obvodního lékaře). jméno příjmení záznam podepsal dne 12. 12. 2017, jméno příjmení dne 13. 12. 2017 a žalobce jako svědek dne 13. 12. 2017.

15. Ze záznamu v Knize úrazů ze dne 10. 12. 2017 soud zjistil, že uvedeného dne byl zaevidován úraz jméno příjmení, popsaný jako„ při vytahování nosítek s pacientem se nohy nezaaretovaly a došlo k pádu nosítek, která jsem zachytil levou rukou. Při pádu jsem ucítil bolest v zádech a levém lokti“. Jako svědek je uveden žalobce, který připojil svůj podpis.

16. Z kamerového záznamu zachycujícího děj, při němž mělo dojít k úrazu jméno příjmení dne 10. 12. 2017 v cca 14.15 hodin, soud zjistil, že při vykládání pacienta (bezprostředně po vytažení nosítek ze sanitního vozu) došlo k mírnému pohybu nosítek směrem dolů (poklesu) v části u nohou pacienta, v té chvíli stál žalobce u hlavy pacienta, jméno příjmení stál u jeho nohou a nosítka táhl. Při opakovaném přehrávání záznamu se žalobce, žalovaný a jejich zástupci shodli na tom, že na záznamu je patrné, že v momentě, kdy nosítka přejíždějí přes odtokový žlábek, či bezprostředně kolem tohoto okamžiku, dochází k lehkému zhoupnutí, snad o 2 – 3 cm (na přesné hloubce zhoupnutí se účastníci neshodli a přesný údaj z videa, které je pořízeno z horní části sanitního vozu, tzn. jde o pohled shora, zjistit nelze, nicméně přesnou hloubku poklesu nosítek soud nepovažuje za určující pro posouzení v projednávané věci), a následnému navýšení, zvednutí nosítek do původní výšky v oblasti nohou pacientky. Že by bezprostředně po poklesu a narovnání nosítek došlo k jakékoli komunikaci mezi žalobcem a jméno příjmení, že by jméno příjmení jakkoli kroutil s rukou apod., ze záznamu zřejmé není, resp. nic takového v něm zachyceno není.

17. Z kamerového záznamu zachycujícího děj téhož dne v cca 14.29 hodin, tj. o cca čtvrthodinu později, je patrné, že k sanitnímu vozu nejprve přichází žalobce, otevírá zadní dveře, potom přichází jméno příjmení, který veze nosítka, probíhá krátká komunikace mezi žalobcem a jméno příjmení (obsah ze záznamu zřejmý není, video je bez zvuku), žalobce následně odchází mimo dosah kamery za dveře sanitního vozu, přičemž ze záznamu nelze nijak zjistit, zda následně pozoruje jméno příjmení, který vozítka sám dává do sanitního vozu, či nikoli. Naložením nosítek záznam končí. Za podstatné – z hlediska posouzení v projednávané věci - na této nahrávce soud považuje tu okolnost, že ať již se na nahrávce jméno příjmení chová jakkoli (ať při nakládání nosítek vykazuje známky reakce na tvrzené zranění či nikoli), z nahrávky není nijak patrné, že by jej přitom žalobce pozoroval a mohl si učinit úsudek o tom, že případně tvrzení jméno příjmení o utrpěném zranění neodpovídá skutečnosti. Poukazoval-li žalovaný na to, že žalobce nijak jméno příjmení„ neomezil v plnění pracovního úkolu“ a že jej„ nechal pracovat stejně jako dříve“, tato okolnost zcela odpovídá situaci a popisu žalobce (případně popisu úrazového děje jméno příjmení) o tom, že se jméno příjmení nechal v nemocnici ihned prvotně ošetřit, dostal mj. analgetickou mast, která rovněž mohla mít vliv na bolestivost v ruce, a zejména se dohodl na místě s lékařem, že nedojde-li ke zlepšení, vrátí se k dalšímu ošetření. Z této domluvy a z toho, že jméno příjmení dokončil toho dne pracovní směnu, lze dovozovat, že v cca 14.29 hodin, tj. čtvrt hodiny po tvrzeném úrazu a po prvotním ošetření, jméno příjmení situaci vnímal subjektivně tak, že zvládne dokončit práci toho dne. Nejeví se proto nijak překvapivé ani to, že v tu dobu pracuje, ani to, že mu v tom žalobce nijak nebrání. Z ničeho v nahrávce ze dne 10. 12. 2017 v čase cca 14.29 hodin nelze usuzovat na snahu žalobce pomoci krýt simulaci pracovního úrazu jméno příjmení (došlo-li k ní vůbec; touto otázkou se soud nezabýval, neboť z hlediska posouzení v projednávané věci není určující).

18. Ze zvukového záznamu z projednání skutku se žalobcem ze dne 5. 1. 2018 soud zjistil, že uvedeného dne byly okolnosti ze dne 10. 12. 2017 projednány se žalobcem, žalobci byl předložen písemný záznam o úraze, žalobce si jej přečetl, odsouhlasil správnost záznamu, po konfrontaci s videozáznamem sám popisoval mechanismus vykládání nosítek ze sanitního vozu, při zhlédnutí videonahrávky ukazoval, v jakém momentu podle jeho názoru došlo k incidentu s nosítky a kdy jméno příjmení nosítka nadzvedává, poté opětovně popsal, že následně si jméno příjmení stěžoval na bolest atd. Ze záznamu je zcela zřejmé, že žalobce byl zástupci žalovaného směřován k tomu, aby připustil, že k žádnému„ pádu“ nosítek nedošlo, žalobce přesto trval na tom, že při vytahování nosítek došlo k nějakému problému, zhoupnutí (které zaměstnanci žalovaného mají obecně označovat za„ pád“) a že na záznamu je patrné následné nadzvednutí nosítek jméno příjmení.

19. Ze zvukového záznamu z projednání skutku s jméno příjmení ze dne 5. 1. 2018 soud zjistil, že uvedeného dny byly tytéž okolnosti projednány s jméno příjmení, že jméno příjmení rovněž četl záznam o úraze, správnost obsahu tohoto zápisu odsouhlasil, následně se zástupci žalované diskutoval pojem„ pád“ nosítek, uvedl, že nešlo o pád ve smyslu pádu na zem, ale o„ zaaretování o jeden či dva stupně níže“, než předpokládal či než měla být nosítka zaaretována, případně o propadnutí nosítek níž, než nosítka měla správně zůstat. Po konfrontaci s videozáznamem úrazového děje rovněž jméno příjmení setrval na tom, že došlo k propadnutí, poklesu nosítek. Ač k tomu byl opakovaně tázán a veden, nepřipustil a neuvedl nic, z čeho by bylo lze dovodit, že šlo z jeho strany o simulaci pracovního úrazu, a zejména neuvedl nic, z čeho by bylo lze usuzovat na to, že žalobce o takové případné simulaci věděl či s jméno příjmení spolupracoval.

20. Za podstatné soud považuje též to, že žalobci i jméno příjmení bylo v době, kdy mělo dojít k pracovnímu úrazu (ke dni 10. 12. 2017) známo, že na sanitním voze jsou umístěny kamery, které snímají okolí (nesporné mezi účastníky, srov. jejich vyjádření při jednání dne 2. 2. 2021). Tato okolnost sama o sobě budí pochybnost o tom, zda by žalobce chtěl participovat na simulaci pracovního úrazu v zorném poli kamer. Jde nicméně pouze o obecný úsudek, který pouze podporuje skutkový závěr soudu učiněný na základě provedených důkazů.

21. Soud neprováděl důkaz fotografiemi předkládanými žalovaným, jimiž žalovaný chtěl prokazovat tvrzení o tom, že videozáznam z kamer je zrcadlově otočen, neboť toto skutkové tvrzení bylo mezi účastníky nesporné.

22. Soud neprováděl důkaz videozáznamem z večera dne 10. 12. 2017, jímž žalovaný chtěl prokazovat tvrzení, že večer uvedeného dne jméno příjmení nevykazoval známky úrazu a klidně„ jakoby nic“ uklízel a zametal okolí sanitního vozu, neboť takové tvrzení nepovažuje soud za rozhodné z hlediska posouzení v projednávané věci. Jak již shora uvedeno, pro posouzení ve věci je určující, zda žalobce o případné simulaci pracovního úrazu věděl a pomohl v tomto směru jméno příjmení, nikoli to, zda k takové simulaci došlo (to samo o sobě nelze případně klást k tíži žalobce a nelze z toho pro něj vyvozovat nepříznivé důsledky). Jestliže žalobce nebyl ději zaznamenanému na kameru (úklid a zametání okolí sanitního vozu) přítomen (nesporné mezi účastníky, srov. jejich vyjádření při jednání ve věci dne 31. 1. 2019, žurnalizováno na č. l. 66 spisu), nelze ze samotného děje zachyceného dne 10. 12. 2017 ve večerních hodinách učinit úsudek o tom, zda žalobci bylo známo, že jeho kolega jméno příjmení případně pracovní úraz simuloval.

23. Z přípisu titul jméno příjmení ze dne 21. 1. 2019 soud neučinil žádné pro posouzení věci určující skutkové zjištění, s ohledem na zásadu přímosti titul příjmení vyslechl jako svědka při jednání dne 14. 3. 2019.

24. Z knihy evidence úrazů žalované za období 2011 – 2018 soud zjistil, že v uvedeném období byl evidován pouze jeden úraz v souvislosti s vadnými nosítky, a to dne 10. 4. 2017 v případě zaměstnankyně jméno příjmení při nakládání pacienta na nosítka a následném zvedání.

25. Ze zápisu bez data a bez podpisu, doplněného obrázkem (žurnalizováno na č. l. 97 spisu) soud zjistil, že je na něm uvedeno:„ 725 nesklápí se přední náprava při vyndávání z vozu, a když se sklopí, tak i s pacientem padá na zem“. Podle vyjádření žalobce jde o záznam, který vyhotovil on sám.

26. Výslechem svědka jméno příjmení soud zjistil, že byl vedoucím zaměstnancem žalobce i řidiče jméno příjmení, kontroloval záznam o úraze v knize úrazů a sám sepisoval záznam o úrazu (vyplňoval k tomu určený formulář). Svědek si nepamatoval, kdy přesně se o úrazu dozvěděl, pamatoval si však, že ten samý den, kdy sepisoval záznam, byl na pracovišti přítomen inspektor provozu, s nímž svědek záležitost konzultoval a jehož napadlo zajistit kamerový záznam. Zajistili proto kamerové záznamy, svědek si nepamatoval přesně, kdy záznam zhlédl. Tento svědek rovněž za přítomnosti technika, jméno příjmení, kontroloval nosítka, u nichž mělo dojít k závadě, přitom shodně s jméno příjmení nezjistil žádnou závadu. Svědek si nepamatoval, kdy přesně nosítka viděl, nicméně si byl jist, že to bylo předtím, než sepisoval záznam o úraze, možná tentýž den. Z výpovědi svědka bylo zřejmé, že již dne 12. 12. 2017 měl pochybnost o tom, zda a jak se pracovní úraz pana jméno příjmení stal, neboť tohoto dne věc konzultoval s inspektorem provozu a snažil se zjistit skutkové okolnosti, za nichž k úrazu mělo dojít (podle výpovědi svědka tehdy inspektor provozu navrhl zajištění kamerových záznamů). Po zhlédnutí kamerového záznamu zachycující údajný pracovní úraz svědek konstatoval, že žalobce postupoval řádně tak, jak měl při výkonu práce, když stál u hlavy pacienta, sledoval ho, sledoval nosítka a podkopl kolečka pod hlavou pacienta.

27. Výslechem svědka jméno příjmení soud zjistil, že jmenovaný je technikem, který kontroloval odstavená nosítka (byť závada mu postupem, jakým měla být nahlášena, nahlášena nebyla). Ani tento svědek si nepamatoval, kdy přesně nosítka kontroloval, a to ani přibližně. Soud však považuje za velmi pravděpodobné, že svědek nosítka kontroloval hned ráno dne následujícího po údajném úraze, tj. dne 11. 12. 2017, neboť k úrazu došlo (mělo dojít) v neděli 10. 12. 2017, svědek podle svého tvrzení pracuje v pracovní dny a hned ráno po nástupu do práce prochází celé patro, aby zjistil, co všechno je odstaveno. Soud proto považuje za velmi pravděpodobné, že svědek takto postupoval ráno v pondělí dne 11. 12. 2017, což rovněž koresponduje s prvotním tvrzením žalovaného ve vyjádření k žalobě (č. l. 22 verte spisu), který uvedl, že nosítka technik a jméno příjmení zkontrolovali hned následující den, nezjistili žádnou závadu a hned je vrátili do provozu). Tento svědek rovněž velmi podrobně a věrohodně popsal děj na kamerovém záznamu, při němž mělo dojít k pracovnímu úrazu, kdy – jak již shora uvedeno – popsal, že pan příjmení si nechal pacientku na předposlední zarážce, teprve potom ji zvedal, neznámo proč, a když ji následně dával nahoru, musel přitom vyvinout sílu, přitom se pacientka pohnula. Tento svědek jednoznačně konstatoval a popsal pohyb nosítek dolů a zpět (pokles a následné zvednutí) nosítek s pacientem.

28. Výpověďmi svědků jméno příjmení a jméno příjmení soud vzal za prokázaná skutková tvrzení, jak shora uvedeno. Byť je s podivem, že svědci si pamatovali řadu jiných okolností poměrně podrobně, přitom si ani jeden z nich nepamatovali, kdy přesně nosítka kontrolovali apod., nemá soud důvod pochybovat o pravdivosti jejich výpovědi.

29. Výslechem svědka titul jméno příjmení soud zjistil, že tento lékař byl v chirurgické ambulanci ve chvíli, kdy dne 10. 12. 2017 žalobce a jméno příjmení přivezli pacientku, pan jméno příjmení tehdy svědkovi sdělil, že si poranil končetinu, svědek se postaral primárně o pacientku, následně provedl prvotní ošetření jméno příjmení, tehdy naordinoval sestře, aby mu na končetinu aplikovala analgetickou mast a obinadlo, k tomu ani nic nezaznamenal, kompletní vyšetření provedl večer, když se jméno příjmení do ordinace dostavil znovu. Šlo podle svědka o nestandardní situaci, proto si ji svědek pamatoval.

30. Výslechem svědka příjmení jméno příjmení soud zjistil, že jde o zdravotní sestru, která byla v ordinaci s titul jméno příjmení ve chvíli, kdy tam spolu s pacientem přišli žalobce a jméno příjmení, jméno příjmení si přede všemi stěžoval, že mu„ nějak sjela nosítka nebo něco“ a že ho bolí ruka. Jmenovaná sestra mu proto na pokyn lékaře, titul jméno příjmení, ruku namazala mastí a dala bandáž.

31. Výpověďmi svědků titul jméno příjmení a titul jméno příjmení soud vzal za prokázané tvrzení žalobce, že poté, co mělo dojít k pracovnímu úrazu jméno příjmení (dne 10. 12. 2017), jméno příjmení v ordinaci při předávání přivezené pacientky popisoval, že si poranil ruku, lékař provedl prvotní, nijak podrobné vyšetření, následně dal zdravotní sestře pokyn k tomu, aby jméno příjmení dala na ruku analgetickou mast a obvaz (bandáž). Jestliže žalovaný zpochybňoval věrohodnost těchto svědků, zdůrazňoval časový odstup, pro nějž si podle jeho názoru svědci nemohou událost vybavovat apod., pak především nutno zdůraznit, že tito svědci vypovídali o události s naprosto totožným časovým odstupem jako svědci navržení žalovaným (jméno příjmení, jméno příjmení), u nichž ovšem žalovaný žádný podobný nedostatek nespatřoval, tedy se tato jeho námitka jeví jako čistě účelová, jednak nutno uvést, že za klíčové soud považuje zjištění, že dne 10. 12. 2017 v odpoledních hodinách a za přítomnosti žalobce v ordinaci lékaře jméno příjmení deklaroval, že u něj došlo k úrazu, nikoli další podrobnosti. Soud nemá důvod pochybovat o tom, že skutečně k tomuto došlo, stejně jako k prvotnímu ošetření (analgetickou mastí a obinadlem či bandáží). V tomto směru se totiž výpověď svědků titul příjmení a titul příjmení naprosto shoduje a též dále koresponduje s listinnými důkazy (oba svědci hovořili o tom, že se jednalo o jakési prvotní ošetření a že bylo domluveno, že večer bude provedeno ošetření důkladnější, k čemuž skutečně došlo, když jméno příjmení byl ve večerních hodinách ošetřen na chirurgii a neurologii). Soud tedy výpověďmi svědků tvrzení žalobce o průběhu„ prvotního“ ošetření jméno příjmení vzal za prokázané a v tomto rozsahu nemá důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi obou svědků.

32. Z přípisu ředitelky nemocnice, anonymizováno, ze dne 7. 3. 2019, adresované ředitelce žalované, soud zjistil, že žalovaná se v návaznosti na vyjádření titul jméno příjmení obrátila na ředitelku nemocnice s dotazem k pracovnímu úrazu jméno příjmení. Ředitelka nemocnice k tomuto dotazu uvedla, že nezjistila žádné neoprávněné vstupy do zdravotnické dokumentace jméno příjmení, zejména ke dni 10. 12. 2017. Dále uvedla, že záležitost konzultovala s titul jméno příjmení, přičemž rovněž nezjistila žádné porušení jejích pracovních povinností. Touto listinou soud nevzal za prokázané žádné pro posouzení ve věci rozhodné skutkové zjištění. Jestliže touto listinou žalovaný hodlal zpochybňovat písemné vyjádření titul příjmení ze dne 21. 1. 2019, pak především nutno uvést, že o toto vyjádření soud neopřel svá skutková zjištění, když s ohledem na zásadu přímosti jmenovaného lékaře vyslechl jako svědka. Dále nutno uvést, že obsah této listiny podle názoru soudu nezpochybňuje výpověď svědka titul příjmení a soud neshledává jediný důvod revidovat svá skutková zjištění učiněná výpovědí uvedeného svědka (srov. shora).

33. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení soud neprovedl důkaz výpovědí svědka jméno příjmení, jehož výslech žalobce navrhoval k prokázání tvrzení, že mu nijak nepomáhal předstírat pracovní úraz. Tvrzení žalobce totiž byla prokázána jinými důkazy, žalovaný (jehož tvrzení o pomoci žalobce s předstíráním pracovního úrazu naopak prokázáno nebylo) pak výslech tohoto svědka k prokázání svých tvrzení nenavrhoval, při jednání ve věci dne 2. 2. 2021 uvedl, že na výslechu tohoto svědka netrvá. Za této procesní situace soud neměl důvod důkaz výslechem svědka provádět.

34. Soud neprovedl důkaz výslechem svědků jméno příjmení a jméno příjmení k prokázání tvrzení, že na nosítkách docházelo k závadám, neboť skutečnost, že k poruchám na nosítkách docházelo, vzal za prokázanou již výslechem svědka jméno příjmení. Výslech dalších svědků by za této situace byl nadbytečný a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

35. Rovněž soud neprovedl důkaz„ místním šetřením, jakousi rekonstrukcí toho děje výsuvu s nosítky“, jak jej navrhoval žalovaný při jednání dne 14. 3. 2019 a opětovně dne 2. 2. 2021, neboť účel, k němuž měl být proveden („ aby se soud vlastními smysly přesvědčil o tom, jak se manipuluje s nosítky, jaké síly tam působí a jak působí na levou a pravou ruku“), považuje soud za zcela irelevantní z hlediska posouzení v projednávané věci. Pro posouzení věci totiž není určující obecné zjištění o tom,„ jak se manipuluje s nosítky“, ale konkrétní zjištění o tom, jak žalobce subjektivně vnímal děj, k němuž došlo dne 10. 12. 2017, a zda obsah zápisu o pracovním úraze, k němuž připojil svůj podpis, odpovídá tomu, co subjektivně uvedeného dne vnímal, či zda naopak skutečně pomáhal kolegovi v simulaci pracovního úrazu, jak tvrdil žalovaný. K tomu je pak obecné zjištění o tom, jak se manipuluje s nosítky, zcela bez významu, a provádění takového důkazu by bylo nadbytečné a zcela v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Z těchto důvodů soud takový důkaz neprovedl.

36. Vzhledem k tomu, že k dotazu soudu, zda žalovaný má k dispozici jakýkoli další důkaz prokazující zlý úmysl žalobce v souvislosti s údajnou simulací pracovního úrazu jméno příjmení, žalovaný označil pouze důkaz videozáznamem z večerních hodin dne 10. 12. 2017 (na němž měl být zachycen úklid a zametání okolí vozu jméno příjmení, avšak zcela bez účasti žalobce, což bylo mezi účastníky nesporné, tedy z tohoto záznamu nelze učinit žádný závěr ve vztahu k úmyslu a vědomí žalobce, srov. též shora) a důkaz ohledáním – rekonstrukcí úrazového děje (který podle názoru soudu rovněž nemůže vypovídat nic o tom, co žalobce subjektivně při úrazovém ději dne 10. 12. 2017 vnímal, srov. shora), další již nikoli, soud jej pro nadbytečnost nevyzýval k označení dalších důkazů k prokázání tvrzení o tom, že žalobce pomáhal jméno příjmení simulovat pracovní úraz, resp. že mu to umožnil.

37. Navrhoval-li žalovaný provedení důkazu zvukovým záznamem (a jeho přepisem) zachycující vyjádření titul příjmení po vyhlášení ústavního nálezu v projednávané věci, tento důkaz soud neprovedl, neboť nejde o důkazní prostředek, jímž by měla být prokázána skutková tvrzení sporná mezi účastníky.

38. Navrhoval-li žalovaný provedení důkazu listinou označenou jako„ zorné pole v horizontální rovině“, jež měla prokazovat tvrzení žalovaného o tom, že v momentě, kdy došlo k (tvrzenému) úrazovému ději dne 10. 12. 2017, měl žalobce jméno příjmení v zorném poli, důkaz touto listinou soud neprovedl, neboť takové tvrzení z hlediska posouzení v projednávané věci nepovažuje za rozhodné. Z videozáznamu o úrazovém ději soud zjistil, že v momentě, kdy došlo k poklesu a následnému zvednutí nosítek (okolnost, na níž se žalobce i žalovaný po opakovaném zhlédnutí záznamu shodli, že ze záznamu patrná je, byť je mezi nimi sporné, o jak hluboký pokles šlo), žalobce stál na druhé straně nosítek než jméno příjmení (žalobce u hlavy pacienta, jméno příjmení u nohou), žalobce zjevně věnoval pozornost pacientovi, nikoli jméno příjmení, což je zcela adekvátní situaci, neboť péče o pacienta, nikoli o kolegu, byla náplní práce žalobce. Došlo-li v tvrzení žalobce k drobným nesrovnalostem ohledně toho, jak byl v tu chvíli natočen apod., v porovnání se záznamem děje na kameře, nelze to samo o sobě hodnotit jako snahu výpověď zkreslit. Subjektivní vnímání situace ze strany žalobce (stejně jako kohokoli jiného) mohlo být ovlivněno dalšími okolnostmi, např. následným popisem děje ze strany jméno příjmení v ordinaci lékaře, jemuž byl žalobce přítomen, a dalším chování jméno příjmení, a též tím, že ve chvíli, kdy k úrazu mělo dojít, věnoval pozornost pacientovi, nikoli kolegovi. Jak již uvedl též odvolací soud v projednávané věci (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2019, č. j. číslo jednací), jde o typický projev fungování paměti, vyvolání si takzvaných falešných vzpomínek a vštěpování si informací, což nelze nikomu klást k tíži.

39. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

40. Žalobce pracoval u žalovaného podle pracovní smlouvy ze dne 30. 9. 2001 jako diplomovaný zdravotnický záchranář. Dne 10. 12. 2017 byl ve službě s řidičem jméno příjmení. V odpoledních hodinách vykládali ze sanitního vozu pacientku, přitom řidič jméno příjmení byl u lůžka pacientky v části, kde měla pacientka nohy, žalobce na opačné části (u hlavy pacientky). Bezprostředně po vyjetí lůžka (nosítek) z vozu je patrné zhoupnutí (pokles a následné zvednutí nosítek v oblasti nohou pacienta), jak podrobně popsáno shora. Krátce nato se žalobce, řidič příjmení a pacientka dostávají mimo záběr kamery. Pacientka byla následně ošetřena v chirurgické ambulanci v nemocnici ve obec, řidič příjmení přitom popsal bolest v ruce, kdy uváděl, že při vykládání lůžka s pacientkou z vozu u něj došlo k úrazu. Lékař titul jméno příjmení provedl pouze zběžnou kontrolu, zdravotní sestře titul jméno příjmení uložil namazat jméno příjmení ruku analgetickou mastí a obvázat obinadlem, což jmenovaná zdravotní sestra provedla, a domluvili se, že jméno příjmení se dostaví případně večer k podrobnějšímu vyšetření. To se také stalo, po skončení pracovní doby se jméno příjmení vrátil a nechal se ošetřit na neurologii a chirurgii, tyto záznamy následně žalobce viděl. Téhož dne jméno příjmení zapsal do knihy úrazů žalované záznam o úraze, žalobce se podepsal jako svědek úrazu. Nosítka (lůžko) nechali žalobce a jméno příjmení odstavené, nechali na něm žalobcem ručně psaný vzkaz s obrázkem, na němž byla popsána tvrzená závada nosítek. Následující den (k tomu srov. skutková zjištění soudu u výslechu svědka jméno příjmení) technik jméno příjmení nosítka kontroloval, žádnou závadu nezjistil, následně (nezjištěného dne, nejpozději však 12. 12. 2017) nosítka zhlédl za jeho přítomnosti též jméno příjmení, ani on žádnou závadu nezjistil. Soud nepovažuje z hlediska projednávané věci za podstatné, zda závada na nosítkách byla řádně postupem určeným žalovanou nahlášena (proto tuto otázku dokazováním nijak nezjišťoval), ale výlučně to, že nosítka byla„ odstavena“ a žalobce o tom věděl (srov. jeho vzkaz s obrázkem bez uvedení data a podpisu, na němž je zaznamenána tvrzená vada nosítek). Dne 12. 12. 2017 jméno příjmení, přímý nadřízený žalobce i jméno příjmení, podle záznamu v knize úrazů sepsal záznam o úraze (následující den, 13. 12. 2017, k záznamu připojili podpis jméno příjmení a žalobce jako svědek úrazu). Nejpozději dne 12. 12. 2017 žalovaná prostřednictvím nadřízeného žalobce a jméno příjmení, jméno příjmení, získala pochybnosti o tom, zda se skutečně stal pracovní úraz, případně zda se stal tak, jak jméno příjmení uváděl. Tato pochybnost vyplývá již z toho, že dne 12. 12. 2017 jméno příjmení tuto záležitost konzultoval s inspektorem provozu, který následně navrhl zajištění kamerových záznamů z vozidla. S obsahem kamerových záznamů se žalovaná seznámila nezjištěného dne, nejpozději však dne 21. 12. 2017, jak vyplývá ze záznamu o prošetření pracovního úrazu jméno příjmení ze dne 21. 12. 2017, kdy žalovaná v záznamu uvádí, že„ po zhlédnutí záznamu z kamery (…) bylo zjištěno, že se skutek, jak je popisován v záznamu o úrazu (…) nestal“. Dne 8. 1. 2018 žalovaná projednala tuto záležitost s jméno příjmení i se žalobcem. Dne 12. 2. 2018 žalovaná předala žalobci výpověď z pracovního poměru datovanou téhož dne, žalobce výpověď převzal, pouze odmítl potvrdit převzetí (srov. zápis na výpovědi).

41. Posuzovanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2018 a určení dalšího trvání pracovního poměru – třeba posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2018 (dále jen„ zák. práce“).

42. Žalovaná zdůvodnila výpověď z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2018 důvody uvedenými v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.

43. Podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

44. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

45. Žalobce žalobu v projednávané věci podal ve lhůtě uvedené v ustanovení § 72 zák. práce (výpověď byla doručena dne 12. 2. 2018, tedy konec výpovědní doby dne 31. 4. 2018, srov. ustanovení § 51 odst. 1 zák. práce; žaloba podána dne 3. 5. 2018, tedy ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr výpovědí skončit, srov. ustanovení § 72 zák. práce).

46. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalovaná výpověď dala žalobci ve lhůtě uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce.

47. Soud nemohl přehlédnout nesrovnalosti ve vyjádřeních žalované, která nejprve ve vyjádření k žalobě uvedla, že bezprostředně nadřízený žalobce, jméno příjmení, nosítka zkontroloval hned následujícího dne, tj. dne 11. 12. 2017 (tomu ostatně odpovídá též obsah výpovědi svědka jméno příjmení; pokud by jméno příjmení prohlédl nosítka již dne 11. 12. 2017 a zjistil, že nejsou vadná, od čehož mj. odvozoval svou pochybnost o průběhu nehodového děje, pak dne 11. 12. 2017 musel zjistit, že – podle tvrzení žalované – žalobce pomáhal řidiči příjmení předstírat pracovní úraz. V takovém případě by pak výpověď dne 12. 2. 2018 byla podána po dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 58 odst. 1 zák. práce a již z tohoto důvodu by bylo nutné žalobě vyhovět), následně (při jednání dne 31. 1. 2019) však již tvrdil, že nosítka pan příjmení kontroloval až dne 12. 12.2017. Stejně tak soud nemohl přehlédnout nesrovnalosti ve vyjádření žalované a provedených důkazech, kdy žalovaná na jednu stranu tvrdila, že její zástupci kamerové záznamy zhlédli dne 5. 1. 2018, po provedení listinného důkazu (který navíc sama žalovaná do spisu založila) záznamem o prošetření pracovního úrazu ze dne 21. 12. 2017 pak svá tvrzení upravila tak, že s kamerovým záznamem se seznámila nejpozději dne 21. 12. 2017. Bez ohledu na právě uvedené nesrovnalosti nicméně nelze jednoznačně po provedeném odkazování učinit závěr o tom, kdy přesně žalovaný zjistil skutečnosti, v nichž spatřoval skutkový důvod pro výpověď v projednávané věci. Tato otázka zůstala neosvětlenou (non liquet), přičemž soud se jí dále nezabýval s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení, neboť dovodil jiný důvod neplatnosti výpovědi ze dne 12. 2. 2018, pro nějž bylo lze žalobě vyhovět, a nebylo nutno tedy nadbytečně zjišťovat otázku, kdy se žalovaná o důvodech výpovědi dozvěděla.

48. S ohledem na charakter řízení, tj. řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru z důvodů uvedených v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, je na žalované (zaměstnavateli), aby prokázala, že se žalobce (zaměstnanec) dopustil jednání, v němž zaměstnavatel spatřuje důvod rozvázání pracovního poměru.

49. Žalovaná ovšem toto tvrzení (tj. tvrzení o tom, že žalobce pomáhal jméno příjmení předstírat pracovní úraz, v důsledku čehož měly být poškozeny majetkové zájmy žalované) neprokázala.

50. Důkazy, které žalovaná k prokázání tohoto jejího tvrzení navrhla (a které soud všechny provedl) a jež měly podle žalované jasně potvrzovat, že žalobce pomáhal pracovní úraz kolegovi předstírat, o ničem takovém nesvědčí, neprokazují skutková tvrzení žalované (zde soud poukazuje na to, že při úrazovém ději podle videozáznamu provedeného k důkazu žalobce sledoval pacientku, nikoli jméno příjmení, což po zhlédnutí záznamu konstatoval sám od sebe též jemu nadřízený jméno příjmení, dále po zhlédnutí videozáznamu se oba účastníci a též jejich zástupci shodli na tom, že došlo k poklesu nosítek a jejich následnému zdvihnutí – vrácení do původní výšky).

51. Zejména kamerový záznam podle názoru soudu prokazuje tvrzení žalobce, že ve chvíli, kdy k nehodovému ději mělo dojít, věnoval pozornost pacientce, a skutečně mohl vnímat něco, co následně v žalobě popsal jako„ lehký propad nosítek“ (pohyb na záznamu, který soud vnímal, ostatně shodně jako oba účastníci a který pozoroval a podrobně popsal též technik jméno příjmení slyšený jako svědek v projednávané věci).

52. Nic naopak nenasvědčuje tomu, že žalobce měl jakýkoli důvod pochybovat o tom, že se jeho kolegovi postupem, který kolega uváděl, pracovní úraz skutečně stal. V momentě, kdy k úrazu mělo dojít, žalobce kolegu nepozoroval, pozornost věnoval pacientce. Následný průběh svědčil podle názoru soudu o tom, že k úrazu došlo (resp. přinejmenším nic nesvědčilo o opaku, přičemž soud považuje za normální a běžné, že člověk nepojímá apriori podezření ke všemu, co jiná osoba, tím spíše kolega v práci, sděluje, a neověřuje to, zvlášť když se koncentruje na jinou aktivitu, zde výkon práce), když kolega se nechal ošetřit v ordinaci za přítomnosti žalobce, lékař ani zdravotní sestra úraz nezpochybňovali, naopak jméno příjmení poskytli základní ošetření, mast a obinadlo, následně žalobce a jméno příjmení nechali odstavená nosítka se vzkazem o poruše, jméno příjmení pak nahlásil pracovní úraz a večer opětovně vyhledal lékařská ošetření (chirurgie, neurologie), záznamy z těchto ošetření žalobce následně viděl. To vše se stalo za situace, kdy k poruchám nosítek čas od času u žalované docházelo, byť nebyly na denním pořádku a nebyly nijak závažné (srov. výpověď svědka jméno příjmení). Rovněž tato skutečnost mohla přispět k tomu, že žalobce neměl pochybnosti o tom, že kolega jméno příjmení o pracovním úraze vypovídal pravdivě. Zlý úmysl žalobce nelze dovodit z žádného provedeného důkazu, zejména ne z kamerových a zvukových záznamů, jež jej podle žalované naopak prokazovat měla.

53. Opírala-li žalovaná svůj závěr o simulaci pracovního úrazu a o zlém úmyslu žalobce z okolnosti, že podle kamerového záznamu nedošlo k pádu nosítek na zem, tato okolnost byla jméno příjmení i žalobcem při projednání věci dne 5. 1. 2018 upřesněna, oba jmenovaní shodně uvedli, že nešlo o pád ve smyslu pádu na zem, ale o propad nosítek a jejich následné zvednutí. I v tomto směru se soud ztotožňuje se závěry odvolacího soudu (srov. bod 17 odůvodnění rozsudku ze dne 3. 9. 2019, č. j. 15 Co 122/2019-144) v tom směru, že i nepatrný pohyb, který je nečekaný (i mírný pokles nosítek), může vést poškození zdraví. Podle názoru soudu nelze spravedlivě požadovat po žalobci, aby na základě toho, co podle kamerového záznamu zažil v momentě, kdy se věnoval výkonu práce (péči o pacienta), učinil kvalifikovaný závěr o důsledcích pohybu nosítek a jeho vyrovnání do zdravotního stavu jméno příjmení, a to tím spíše, že přesnou kvalifikaci zdravotního stavu při popisu úrazového děje a zhlédnutí jméno příjmení neučinil ani lékař titul příjmení, tj. osoba k tomu nepochybně povolanější a kvalifikovanější než žalobce.

54. Dovozoval-li žalovaný, že ze skutečnosti, že jméno příjmení utrpěl dne 10. 12. 2017 úraz na levé ruce (levém lokti), měl žalobce„ jako diplomovaný záchranář“ učinit závěr o tom, že„ s tou rukou není něco v pořádku a že lze očekávat, až odezní účinky analgetické masti, jedině a pouze nástup zhoršení, tedy bolestivost“, s tímto názorem žalovaného soud nesouhlasí. Nebyl-li další vývoj bolesti znám ošetřujícímu lékaři, titul příjmení (s nímž jméno příjmení zranění konzultoval, který indikoval prvotní ošetření a doporučil podrobnější vyšetření při nezlepšení stavu), tím méně lze kvalifikované posouzení následků úrazu očekávat od žalobce jako diplomovaného záchranáře.

55. Za této situace soud nevzal za prokázané, že by se žalobce dopustil jednání, v němž žalovaná spatřovala důvod pro výpověď z pracovního poměru, a z tohoto důvodu žalobě vyhověl (výrok I.).

56. Jde-li o náklady v řízení do 14. 3. 2019 (kdy byl vyhlášen první rozsudek soudu prvního stupně), soud dospěl k závěru, že za tuto část žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nenáleží, neboť poměr úspěchu obou účastníků v této části řízení byl stejný (žalobce byl podle rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2019, č. j. 49 C 47/2018-115, původně úspěšný v části, v níž se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, avšak současně byl žalobce neúspěšný v části, v níž se domáhal určení, že pracovní poměr trvá). Výrok, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že pracovní poměr trvá, nebyl napaden odvoláním, ani dovoláním, nicméně následně byl celý rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2019, č. j. 49 C 47/2018-115, zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ústavní nález. V reakci na to vzal žalobce se souhlasem žalované žalobu v části, v níž se původně domáhal určení, že pracovní poměr trvá, zpět, v tomto rozsahu bylo řízení usnesením Městského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2021, které nabylo právní moci téhož dne (neboť oba účastníci se shodně odvolání vzdali), zastaveno. V mezidobí mezi vyhlášením rozsudku Městského soudu v Brně dne 14. 3. 2019 a částečným zastavením řízení dne 2. 2. 2021 nedošlo v části, v níž šlo o určení trvání pracovního poměru, k žádnému úkonu účastníků (řízení v této části bylo pravomocně skončeno a mezi účastníky nebylo o výsledku řízení v této části sporu, oba účastníci rozhodnutí soudu v této části akceptovali a„ obnovení“ řízení jim bylo„ vnuceno“ Ústavním soudem, aniž se toho kdokoli z nich domáhal). Za této specifické situace soud dospěl k závěru, že za část řízení do 14. 3. 2019 nenáleží žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení (srov. ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.). V následující části řízení, kdy již bylo rozhodováno výlučně o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 12. 2. 2018 a kdy účastníci činili již úkony výlučně ve vztahu k této části předmětu řízení, však již byl podle výsledku řízení zcela úspěšný žalobce, a v této části mu proto soud náhradu nákladů řízení přiznal postupem podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci v této části náleží náhrada těchto nákladů: odměna zástupce žalobce ve výši 10.000 Kč podle ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů ve výši 1.200 Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a to za tyto čtyři úkony právní služby: vyjádření k odvolání žalované, účast u jednání odvolacího soudu dne 3. 9. 2019, účast u jednání soudu prvního stupně dne 2. 2. 2021 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla dvě hodiny), a náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 2.352 Kč podle ustanovení § 137 odst. 1 o. s. ř., neboť zástupce žalobce doložil, že je jejím plátcem.

57. Žalovaná je povinna na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 13.552 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok II. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.