49 C 60/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba se sídlem právnická osoba jméno anonymizována dvě slova příjmení jméno příjmení zastoupená JUDr. jméno příjmení, advokátem se sídlem v obec, ulice číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum, bytem v obec, ulice číslo o 35.000 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20.890 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 5. srpna 2015 do 31. prosince 2017, s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. ledna 2018 do 30. června 2018, s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. července 2018 do 31. prosince 2018, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. ledna 2019 do 30. června 2020, s úroky z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. července 2020 do 30. června 2021, s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. července 2021 do 31. prosince 2021, s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. ledna 2022 do 30. června 2022, a s úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, nejvýše však ve výši 8,05 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. července 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24.360 Kč, úroku z prodlení z částky 14.110 Kč za dobu od 2. července 2015 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 2. července 2015 do 4. srpna 2015, úroku z prodlení ve výši 0,7 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. ledna 2019 do 30. června 2019, úroku z prodlení ve výši 0,95 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. července 2019 do 30. června 2020, úroku z prodlení ve výši 2,7 % ročně z částky 20.890 Kč za dobu od 1. ledna 2022 do 30. června 2022 a dále úroku z prodlení z částky 20.890 Kč za dobu od 1. července 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, kdy výše úroků z prodlení je závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to v části, v níž výše úroku z prodlení přesahuje výši 8,05 % ročně, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce es domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 35.000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10.250 Kč a úrok z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný podle smlouvy o půjčce uzavřené dne 12. 6. 2007 s právnická osoba čerpal částku ve výši 35.000 Kč (v hotovosti), podle této smlouvy měl tuto částku vrátit spolu se„ souhrnným poplatkem“ v částce 24.360 Kč v 53 pravidelných týdenních splátkách. Celkem měl zaplatit částku ve výši 59.360 Kč. Žalovaný zaplatil částku ve výši 14.110 Kč, jinak ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla pohledávka za žalovaným postoupena právnická osoba anonymizováno, smlouvou ze dne 24. 8. 2018 potom byla postoupena žalobci. Žalovaný byl o obou postoupeních informován a byl vyzván k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.

2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil.

3. K jednání soudu nařízenému na 17. 8. 2023 se nedostavil ani žalobce (který svou neúčast omluvil, současně svou absencí však znemožnil soudu, aby jej poučil a vyzval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas. Soud tedy za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 6. 2007 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne podepsali žalovaný a zástupce právnická osoba (paní příjmení), že uvedeného dne žalovaný převzal částku 35.000 Kč v hotovosti a tuto měl podle smlouvy spolu se souhrnným poplatkem v částce 24.360 Kč vrátit v 53 týdenních splátkách po 1.120 Kč.

6. Z listiny žurnalizované na č. l. 6 spisu soud neučinil žádné skutkové zjištění, není zřejmé, o jakou listinu se jedná.

7. Z formuláře zákaznické karty soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jedná se o prostý formulář bez zřejmé vazby k projednávané věci, neobsahuje žádné informace vážící se k osobě žalovaného.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 6. 2007 byla postoupena právnická osoba anonymizováno. Dále z této listiny soud zjistil, že se nejednalo o jedinou pohledávku za žalovaným. Z listiny je zřejmé, že žalovaný již dříve (srov. nižší číslo smlouvy) uzavřel s právnická osoba smlouvu o půjčce a na tuto smlouvu neplatil, jak bylo sjednáno. V oznámení o postoupení ze dne 25. 6. 2015 je dluh žalovaného z předchozí smlouvy vyčíslen v částce 10.230 Kč„ bez příslušenství“. Poskytovateli půjčky (právnická osoba) tedy v době čerpání částky 35.000 Kč (ke dni 12. 6. 2007) bylo známo, že přinejmenším u ní má žalovaný dosud nesplacený dluh z předchozí smlouvy o půjčce.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2018 soud vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne 12. 6. 2007 byla postoupena žalobci.

10. Dne 29. 7. 2015 byla žalovanému odesláno oznámení o prvním postoupení a současně výzva k zaplacení. Doručení této listiny žalobce netvrdil ani neprokazoval, soud tedy vychází z domněnky dojití třetí pracovní den po odeslání podle ustanovení § 573 o. z., tj. ke dni 3. 8. 2015.

11. Z ostatních listin soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

12. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanoven § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

13. V blíže nezjištěné době před 12. 6. 2007 žalovaný čerpal prostředky od společnosti právnická osoba Výše těchto prostředků ani výše toho, co vrátil, není zřejmé, nicméně žalovaný nezaplatil vše, co bylo ujednáno, a ke dni 25. 6. 2015 ji anonymizována dvě slova s..r o. vyčíslil v částce 10.230 Kč (srov. oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015). Dne 12. 6. 2007 s ním právnická osoba přesto uzavřel další smlouvu o půjčce, přenechal žalovanému částku 35.000 Kč v hotovosti, kterou měl žalovaný splácet v 53 týdenních splátkách po 1.120 Kč týdně, tzn. v částce číslo – 5.600 Kč měsíčně (v závislosti na počtu týdnů v měsíci). Poskytovatel půjčky přitom nijak nezjišťoval, zda částky v této výši žalované je schopen splácet, a zjišťoval-li to, žalobce v tomto směru nic relevantního ani netvrdil, ani neprokazoval. Svou neúčastí při jednání pak soudu zabránil v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalovaný vrátil celkem částku 14.110 Kč (tvrzené žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více). Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve právnická osoba anonymizováno (srov. oznámení ze dne 25. 6. 2015), následně žalobci (srov. oznámení ze dne 1. 10. 2018).

14. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

15. Smlouvu o půjčce ze dne 12. 6. 2007 soud hodnotí jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. ustanovení § 3028 odst. 3 o. z.), dále jen „obč. zák.“, neboť poskytovatel půjčky (právnická osoba) zjevně před poskytnutím půjčky nijak nezjišťoval a neověřoval schopnost žalovaného reálně splnit to, co bylo ve smlouvě sjednáno. Poskytovateli půjčky bylo známo, že žalované v té době měl již předchozí nesplacený závazek (srov. oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015). Prostředky, které měl, nepostačovaly k pokrytí jeho potřeb, proto čerpal dne 12. 6. 2007 další půjčku (k nezjištěnému účelu), a právnická osoba mu ji poskytl, aniž zkoumal, zda další zatížení žalovaného je možné s ohledem na jeho majetkové poměry, příjmy, výdaje apod. Nezabýval se výší příjmů, výdajů žalovaného, otázkou, zda žalovaný případně nemá i u jiných osob nesplacené závazky ze smluv o půjčce, o úvěru apod. Zde soud zdůrazňuje, že důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence (k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ze všech uvedených důvodů soud smlouvu o půjčce ze dne 12. 6. 2007 hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal částku 35.000 Kč bez právního důvodu, došlo u něho k bezdůvodnému obohacení podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák., a toto obohacení je povinen vydat podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomu, že dosud zaplatil částku ve výši 14.110 Kč, zbývá vydat 20.890 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, je oprávněným k vydání bezdůvodného obohacení žalobce. První výzva k zaplacení (u níž žalobce prokázal její odeslání), byla odeslána dne 29. 7. 2015 a byla doručena dne 3. 8. 2015 (domněnka doby dojití podle ustanovení § 573 o. z., srov. shora). Splatnost tedy nastala následujícího dne, tj. 4. 8. 2015 (srov. ustanovení § 563 obč. zák.) a od následujícího dne (5. 8. 2015) je žalovaný v prodlení. Žalobci proto ode dne 5. 8. 2015 náleží i úrok z prodlení (srov. ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák.) ve výši podle nařízení vlády č. 142/1992 Sb., tj. ve výši 8,05 % ročně. Vzhledem k tomu, že za část období žalobce požadoval úrok z prodlení v nižší výši, soud mu – vázán žalobním petitem – přiznal úrok z prodlení maximálně v žalované výši. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

16. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.