49 C 62/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci navrhovatelky: ; celé jméno osvojitelky, narozená dne datum, za účasti osvojence: a manžela navrhovatelky: ; celé jméno osvojenkyně, narozené dne datum, jméno příjmení, narozeného dne datum, všech bytem v obec, ulice číslo o osvojení zletilého,

I. Zletilá celé jméno osvojenkyně, narozená dne datum, bytem v obec, ulice číslo dcera matky jméno celé jméno osvojenkyně, rozené příjmení, narozené dne datum, bytem v obec, anonymizováno číslo otce jméno příjmení, narozeného dne datum, bytem v obec, ulice číslo je od právní moci tohoto rozsudku osvojencem manželky otce, celé jméno osvojitelky, rozené příjmení, narozené dne datum, bytem v obec, ulice číslo.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Předmětem řízení bylo osvojení zletilé celé jméno osvojenkyně, řízení bylo zahájeno návrhem osvojitelky – manželky otce, jméno příjmení. Osvojitel v návrhu uvedl, že s osvojencem žije ve společné domácnosti již od dvanácti let osvojence, chová se k ní jako k vlastní dceři, vzájemně si mezi sebou vytvořily standardní vztah, jaký je mezi rodiči a dětmi, a silné citové pouto. Biologická matka se s dcerou nestýkala přibližně od třinácti let věku dcery. Osvojenec a manžel osvojitele, který je otcem osvojence, s osvojením souhlasí (návrh byl podán jako společný návrh všech tří právě uvedených účastníků řízení). Za účelem zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z rodného listu osvojence soud zjistil, že osvojenec se narodil dne datum a je dítětem otce jméno příjmení, narozeného dne datum, a matky jméno celé jméno osvojenkyně, rozené příjmení, narozené dne datum. Narození osvojence je zapsáno ve svazku spisová značka, ročník rok na straně anonymizováno pod čís. řad. rok. Z oddacího listu navrhovatelky a otce osvojence soud zjistil, že jmenovaní uzavřeli manželství dne datum v obec. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, soud zjistil, jím bylo rozvedeno manželství rodičů osvojence a osvojenec byl svěřen do„ výchovy a výživy“ otce, matce bylo stanoveno výživné v částce 400 Kč měsíčně. Výslechem osvojence soud zjistil, že jmenovaná považuje osvojitelku fakticky za svou matku, přeje si být jí osvojena, aby jejich faktický vztah„ byl formalizován“, tj. aby byla za její matku považována též„ úředně“. Se svou biologickou matkou se nestýká od svých asi třinácti let, bezprostředně po rozvodu manželství rodičů chodila k matce na návštěvy, nicméně jí v prostředí rodiny nebylo příjemně, proto s návštěvami přestala, tedy spolu řadu let nejsou v žádném kontaktu. Z projevu osvojence bylo zřejmé, že má k osvojitelce velmi kladný vztah a považuje ji za svou matku. Po poučení soudu o následcích osvojení osvojenec trval na tom, že si přeje být osvojen. Výslechem navrhovatelky soud zjistil, že si přeje osvojence osvojit, mají spolu hezký vztah, považuje ji za svou dceru. Navrhovatelka nemá žádné vlastní biologické děti, k osvojenci se chová tak, jak by se chovala ke svým biologickým dětem, nemá žádné zdravotní, finanční ani jiné obtíže. Výslechem manžela navrhovatelky soud zjistil totéž, co výslechy navrhovatelky a osvojence, tzn. všichni tři uvedení spolu žijí od roku 1989 jako rodina, osvojenec považuje navrhovatelku za svou matku a naopak navrhovatelka považuje osvojence za svou dceru, mají spolu hezký vztah. S biologickou matkou osvojenec v kontaktu není, ač se o to otec, zejména v počátku (v době po rozvodu manželství) snažil. Od výslechu matky osvojence soud upustil, neboť tato mu – po doručení předvolání k jednání – doručila žádost o to, aby ve věci nebyla slyšena jako svědek s ohledem a svůj zdravotní stav. Současně uvedla, že s osvojením své biologické dcery souhlasí, neboť se s ní nestýká již od jejích dvanácti let, kdy dcera vyjádřila přání žít s otcem a biologická matka toto přání respektovala. V důsledku toho došlo k odcizení dcery s biologickou matkou a osvojení dcery biologická matka„ nepociťuje jako újmu na svých právech a oprávněných zájmech“. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud závěr o skutkovém stavu věci shodný, jak uveden v návrhu ze dne 24. 3. 2021, doručeném soudu dne 26. 3. 2021, tedy osvojenec je dcerou jméno příjmení a jeho bývalé manželky jméno příjmení, rozené příjmení, manželství rodičů bylo rozvedeno shora uvedeným rozsudkem Městského soudu v obec, od té doby osvojenec žije v domácnosti s otcem, od roku 1989 též s jeho manželkou celé jméno osvojitelky, dříve příjmení. Mezi navrhovatelkou a osvojencem se vyvinulo pouto a vztah, jaký je obvyklý mezi matkou a dcerou, naopak vztah k biologické matce se vytratil, od konce roku 1989 s ní osvojenec není v kontaktu. Podle ustanovení § 846 o. z. lze zletilého osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 847 odst. 1 o. z. zletilého lze osvojit, jestliže: a) přirozený sourozenec osvojovaného byl osvojen týmž osvojitelem b) v době podání návrhu na osvojení byl osvojovaný nezletilý c) osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti d) osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela Podle ustanovení § 847 odst. 2 o. z. zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů. Podle ustanovení § 847 odst. 3 o. z. ustanovení o osvojení nezletilého, včetně ustanovení o následcích osvojení se použijí s výjimkou § 838 a 839 obdobně. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o osvojení podle ustanovení § 847 odst. 1, písm. c) a d) o. z. Bylo prokázáno, že osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti a osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. S osvojením vyslovil souhlas otec osvojence. Osvojenec a osvojitel tráví spolu volný čas a vznikl mezi nimi vztah matky a dcery. Osvojenec se se svou biologickou matkou nestýká, tento o ni nepečovala od roku 1989, od té doby spolu nejsou v kontaktu. Soud tedy dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro osvojení zletilého podle ustanovení § 846 – 847 o. z. a návrhu vyhověl (výrok I.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 23 z. ř. s. (výrok II.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť se jej po vyhlášení rozsudku všichni účastníci vzdali (srov. ustanovení § 1 odst. 2 z. ř. s. ve spojení s ustanovením § 207 odst. 1 o. s ř.).