49 C 82/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících Míly Málaské a Mgr. Michaely Malinové v právní věci žalobce: anonymizováno , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum , bytem v  obec , ulice číslo o 1.802 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1.802 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.802 Kč za dobu od 2. února 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a náhradě nákladů řízení 1.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 1.802 Kč s úroky z prodlení ve výši, a z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný byl u něj zaměstnán podle pracovní smlouvy ze dne 31. 3. 2017 v době od 1. 4. 2017 do 31. 3. 2018 jako ruční pracovník veřejně prospěšných prací. V průběhu pracovního poměru„ přečerpal“ dovolenou (v důsledku neomluvených absencí) v částce 1.802 Kč. Je tak povinen tuto částku žalobci vydat, k čemuž ho žalobce vyzval před podáním žaloby, avšak marně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu soudem vyzván. Za podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 31. 3. 2017 žalobce a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu na dobu určitou do 31. 3. 2018. Přípisem ze dne 1. 2. 2018 žalovaný požádal žalobce o rozvázání pracovního poměru dohodou ke dni 1. 2. 2018, téhož dne žalobce vyjádřil se žádostí souhlas (srov. podpis pověřeného zaměstnance žalobce na listině ze dne 1. 2. 2018). Podle výplatní pásky za únor 2018 byla žalovanému zúčtována„ záporná výplata“ v částce 1.802 Kč, a to jako„ přečerpaná dovolená“, resp. neomluvená absence. Přípisem ze dne 25. 5. 2020 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení této částky, výzvu odeslal dne 27. 5. 2020 na adresu žalovaného, tento si zásilku nepřevzal a tato se vrátila žalobci jako nedoručená (srov. obálku). Po právní stránce soud posoudil takto: Žalovaný je povinen vrátit žalobci náhradu platu za dovolenou, na niž ztratil právo, resp. na niž mu právo nevzniklo, podle ustanovení § 222 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Žaloba je proto důvodná. Právo žalobce na zaplacení úroků z prodlení je dáno ustanovením § 1970 o. z., výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O pariční třídenní lhůtě soud rozhodl podle ustanoven § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.). O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému, aby nahradil žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný a který doložil, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení žalované částky, náklady, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a náhrady nezastoupeného účastníka za dva úkony po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy celkem 1.000 Kč O pariční lhůtě bylo rovněž rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.