49 C 87/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Moniky Schön, Ph.D., a přísedících Míly Málaské a Věry Kadlecové v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum , bytem v  obec , ulice číslo zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo proti žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo o 40.320 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40.320 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21.120 Kč za dobu od 16. července 2021 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19.200 Kč za dobu od 16. srpna 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12.403 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 40.320 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pro žalovanou podle pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2020 odváděl práci dělníka ve stavebnictví, řidiče, že mzda žalobce byla stanovena platovým výměrem v částce 120 Kč/hodina a že její splatnost byla sjednána k 15. dni v měsíci. Žalovaná žalobci nezaplatila mzdová plnění za červen a červenec 2021. V červnu 2021 žalobce odpracoval ve všech pracovních dnech osmihodinovou pracovní dobu, v červenci 2021 čerpal osm dní dovolené, ve zbytku odpracoval ve všech pracovních dnech osmihodinovou pracovní dobu. Žalovaný žalobci nezúčtoval mzdu, resp. nevydal mu mzdové lístky za období duben – červenec 2021, žalobce tak nemohl doplnit skutková tvrzení o tom, jaká mzda mu byla zúčtována za období duben – červen 2021, a nemohl ani tyto listiny označit k důkazu k prokázání tvrzení o odpracované době v měsících červen – červenec 2021 (žalobce tvrdil, že s výjimkou osmi dní, kdy čerpal dovolenou v červenci 2021, odpracoval všechny pracovní dny).

2. Žalovaný na výzvu soudu uvedl, že„ se necítí pasivně legitimován ohledně žalobou vzneseného nároku“. K otázce mzdových plnění žalobce za období červen – červenec 2021 se nijak nevyjádřil, nevyvracel ani nijak skutková tvrzení žalobce o odvedené práci a nevyplacení mzdy, případně náhrady mzdy. Ve stručném vyjádření ze dne 3. 6. 2022, doručeném soudu dne 5. 6. 2022, uvedl v obecné rovině, že„ poslední dobou (…) žalobce pracoval velmi nezodpovědně a ke svěřenému nákladnímu automobilu se nechoval s patřičnou pečlivostí, což vedlo k tomu, že bylo vozidlo neustále předmětem oprav“, dále žalobce podle tvrzení žalovaného měl žalovanému způsobit škodu tím, že způsobil prasklinu nosného rámu nákladního vozidla. V červenci 2021,„ po projednání této záležitosti“, jednatel sdělil žalobci, že„ se bude muset na škodě finančně podílet, jelikož šlo evidentně o jeho vinu“.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 9. 8. 2022. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 12. 7. 2022. Dne 2. 8. 2022 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání, zdůvodněná nepříznivým zdravotním stavem jediného jednatele žalovaného. K žádosti byla přiložena lékařská zpráva ošetřujícího lékaře jednatele žalovaného ze dne 20. 2. 2022, tj. z doby cca před půl rokem. Ve zprávě je uvedeno, že se jednatel žalovaného dne 18. 1. 2022 pro zhoršení zdravotního stavu musel podrobit vyšetřením, která byla dále popsána. Tato zpráva nijak nedokládá aktuální zdravotní stav žalobce (a vyjma toho nedokládá ani to, že ke dni jejího vyhotovení, tj. k 20. 2. 2022, by zdravotní stav jednatele žalovaného neumožňoval jeho přítomnost při jednání soudu). Dotazem u ošetřujícího lékaře jednatele žalovaného dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že v poslední době nebyl lékař ze strany jednatele žalovaného kontaktován, nebyl informován o zhoršení jeho zdravotního stavu, že tak, jak lékař viděl jednatele žalovaného, byl jednatel žalovaného schopen se fyzicky dostavit k jednání soudu, byť obtížemi. Podstatné je též to, že nelze očekávat zlepšení zdravotního stavu jednatele žalovaného v tomto směru. Za této situace soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro odročení jednání ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žádost nebyla ani včasná (nepříznivý zdravotní stav jednatele žalovaného trvá přinejmenším od 20. 2. 2022, předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 12. 7. 2022, žalovaný požádal o odročení teprve dne 2. 8. 2022), ani důvodná (zdravotní stav jednatele žalovaného je sice nepříznivý, avšak nevylučuje jeho osobní účast u jednání soudu), a žádosti o odročení jednání nevyhověl. O tom byl žalovaný navíc včas soudem informován. K jednání dne 9. 8. 2022 se nicméně nedostavil, a soud tedy věc projednal a rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. S ohledem na svou absenci při jednání ve věci pak žalovaný zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

5. Z pracovní smlouvy ze dne 30. 11. 2020 soud vzal za prokázané, že ji uvedeného dne uzavřeli účastníci řízení, že sjednali den nástupu do práce (1. 12. 2020), druh práce (dělník ve stavebnictví, řidič) a místo výkonu práce ([obec]), čtyřicetihodinovou pracovní dobu a splatnost mzdy měsíčně pozadu s výplatním termínem k 15. dni v měsíci.

6. Z platového výměru soud vzal za prokázané, že žalovaný dne 30. 11. 2020 stanovil žalobci„ tarifní mzdu (garantovanou část mzdy)“ v částce 120 Kč/hodina.

7. Z přípisu ze dne 13. 9. 2021 soud vzal za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby. Z připojeného podacího lístku soud vzal za prokázané, že přípis byl žalovanému odeslán dne 14. 9. 2021.

8. Z výpisu z účtu žalobce soud vzal za prokázané, že dne 16. 2. 2021 žalovaný zaplatil žalobci na mzdových plněních částku 19.573 Kč, dne 14. 5. 2021 částku 22.005 Kč a dne 16. 6. 2021 částku ve výši 20.652 Kč.

9. Z výplatního lístku žalobce za leden 2021 soud zjistil, že žalobci byla za leden 2021 zúčtována mzda ve výši 16.320 Kč, tato byla účtovaná jako hodinová (136 hodin po 120 Kč), dále byla žalobci zúčtována náhrada mzdy (překážky v práci na straně zaměstnavatele) a diety. Částka k proplacení je uvedena ve výši 19.573 Kč, což také bylo žalobci – podle výpisu z účtu – reálně proplaceno.

10. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemní souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 30. 11. 2020 spolu účastníci uzavřeli pracovní smlouvu o obsahu, jak shora uvedeno, mj. v ní sjednali výplatní termín 15. dne v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla práce odvedena. Mzda byla žalobci stanovena platovým výměrem z téhož dne, a to ve výši 120 Kč/hodina. Žalobce v červenci 2021 čerpal dovolenou v rozsahu osmi pracovních dní, vyjma toho v červnu a červenci 2021 pro žalovaného řádně odpracoval ve všech pracovních dnech plnou (osmihodinovou) sjednanou pracovní dobu (zde soud vychází z toho, že v uvedeném období pracovní poměr mezi účastníky trval a žalovaný netvrdil, že by žalobce dovolenou nečerpal a práci neodvedl; bylo totiž na žalovaném – zaměstnavateli - aby případně – za situace, kdy žalobce prokázal, že v rozhodné době pracovní poměr trval – tvrdil a prokázal, že žalobce v této době pro žalovaného žádnou práci neodvedl). Žalovaný žalobci nezaplatil za červen a červenec 2021 žádné mzdové plnění. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky přípisem odeslaným dne 14. 9. 2021, žalovaný mu nezaplatil ničeho.

11. Pokud jde o tvrzení žalovaného o poškození automobilu aj., šlo o velmi obecná tvrzení, k jejichž prokázání nebyly ani označeny žádné důkazy, vyjma toho ani ze strohého vyjádření žalovaného nelze dovodit nic, z čeho by bylo lze usuzovat na zánik žalobcovy pohledávky na mzdu, případně náhradu mzdy, či jejich část.

12. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

13. Podle ustanovení § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

14. Žalobce pro žalovaného odvedl práci v červnu 2021 v rozsahu 22 pracovních dní, tj. 176 hodin. Při mzdě ve výši 120 Kč/hodinu mu tak za červen 2021 měla být zúčtována mzda přinejmenším ve výši 21.120 Kč (tato částka mohla být navýšena o nenárokové složky mzdy, nic takového ovšem ve věci nebylo tvrzeno, a soud se takovou otázkou proto nezabýval). Splatnost částky ve výši 21.120 Kč nastala dne 15. 7. 2021 (srov. sjednaný výplatní termín podle pracovní smlouvy), ode dne 16. 7. 2021 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením této částky.

15. V červenci 2021 žalobce odvedl pro žalovaného práci v rozsahu 12 pracovních dní, tj. 96 hodin. Při mzdě ve výši 120 Kč/hodinu mu tak za červenec 2021 měla být zúčtována mzda přinejmenším ve výši 11.520 Kč (tato částka mohla být navýšena o nenárokové složky mzdy, nic takového ovšem ve věci nebylo tvrzeno, a soud se takovou otázkou proto nezabýval).

16. Dále žalobci vzniklo právo na náhradu mzdy za čerpanou dovolenou.

17. Podle ustanovení § 222 odst. 1 zák. práce zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

18. Podle ustanovení § 352 zák. práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

19. Podle ustanovení § 353 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

20. Podle ustanovení § 353 odst. 2 zák. práce za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat.

21. Podle ustanovení § 354 odst. 1 zák. práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

22. Podle ustanovení § 356 odst. 1 zák. práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

23. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal žalobci mzdové lístky za období duben – červenec 2021 mzdové lístky a k jednání soudu se nedostavil, takže jej soud nemohl k jejich předložení vyzvat, vychází soud – též při zohlednění zásady hospodárnosti řízení - při výpočtu částky náhrady mzdy z osm dní čerpané dovolené v červenci 2021 z ustanovení § 136 o. s. ř.

24. Jestliže žalobce měl sjednanou čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu, za duben 2021 měl takto odpracovat dvacet dní, za květen 2021 dvacet jedna dní a za červen 2021 dvacet dva dní, tj. celkem 63 dní. Při osmihodinové pracovní době tedy celkem 504 hodin. Za to mu měla být zúčtována základní mzda přinejmenším (bez zohlednění případných nenárokových složek) ve výši 60.480 Kč (120 Kč/hodinu; za duben 2021 tedy ve výši 19.200 Kč, za květen 2021 ve výši 20.160 Kč a za červen 2021 ve výši 21.120 Kč; z výpisu z účtu žalobce je přitom zřejmé, že za duben i květen 2021 mu vyplacena vyšší částka, tedy je možné, že průměrný výdělek žalobce byl ještě vyšší; z hlediska rozhodnutí v projednávané věci je to však irelevantní, neboť nelze žalobci přiznat více, než čeho se žalobou domáhá). Průměrný výdělek žalobce za duben – červen 2021 (tj. čtvrtletí, které předchází měsíci červenci 2021, v němž byla čerpána dovolená) tak byl 120 Kč za hodinu.

25. Jestliže žalobce čerpal v červenci 2021 osm dní dovolenou, náleží mu náhrada mzdy za tuto dobu ve výši 7.680 Kč (8 dní x 8 hodin x 120 Kč).

26. Splatnost mzdy za červenec 2021 ve výši 11.520 Kč i náhrady mzdy za červenec 2021 ve výši 7.680 Kč, tj. částky v celkové výši 19.200 Kč, nastala dne 15. 8. 2021 (srov. sjednaný výplatní termín podle pracovní smlouvy), ode dne 16. 8. 2021 je tak žalovaný v prodlení se zaplacením této částky.

27. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěr, že žaloba je důvodná ve vztahu k žalované mzdě i náhradě mzdy, celkem ve výši 40.320 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se zaplacením peněžité částky, je pak žaloba důvodná též ve vztahu k úroku z prodlení. Právo žalobce na zaplacení úroku z prodlení je dáno ustanovením § 1970 o. z., výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci náleží úrok z prodlení z částky 21.120 Kč (mzda za červen 2021) ode dne 16. 7. 2021 (den následující po splatnosti mzdy) a z částky 19.200 Kč (mzda a náhrada mzdy za červenec 2021) ode dne 16. 8. 2021 (den následující po splatnosti), v obou případech do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud plně úspěšnému žalobci (který doložil, že ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. žalovaného před podáním žaloby písemně vyzval k plnění) přiznal náhradu nákladů, které mu v řízení vznikly, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.613 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 9.590 Kč podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby po 2.740 Kč a jeden právní úkon po 1.370 Kč, dále za čtyři náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění.

29. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 12.403 Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok II.