49 C 98/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudcem JUDr. Monikou Schön, Ph.D., v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem v Adresa žalobkyně, proti žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, bytem v Adresa žalované, o 131.026,20 Kč s úroky a úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 70.645 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1.626 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 60.381,20 Kč, úroku ve výši 12,99 % ročně z částky 102.812,70 Kč za dobu od 14. prosince 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 102.812,70 Kč za dobu od 14. prosince 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 131.026,20 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne datum žalovanému poskytl částku ve výši 110.000 Kč, kterou žalovaný čerpal převodem na účet dne datum, tuto se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými úroku ve splátkách ve výši 1.874 Kč měsíčně. V rozporu s ujednáním ve smlouvě však zaplatil pouze částku v celkové výši 39.279 Kč (naposledy splátku ve výši 2.000 Kč měsíčně zaplatil dne 17. 12. 2023), jinak ničeho. Žalobce jej upomínal o zaplacení, marně. Před podáním žaloby jej vyzval k zaplacení, opět marně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, ač k tomu byl soudem vyzván.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na 28. 8. 2025. K tomuto jednání se nedostavil žalobce (který svou neúčast omluvil), ani žalovaný (který svou neúčast neomluvil). Uvedl-li žalobce v podání ze dne 26. 8. 2025, doručenému soudu dne 27. 8. 2025, že „pokud by soud měl za to, že z tvrzení uvedených v žalobě nelze zjistit pravý skutkový stav věci, popř. že předložené důkazy nárok žalobce dostatečně neprokazují, pak zdvořile žádáme o odročení jednání na jiný vhodný termín“, vzhledem k tomu, že se jedná o podmíněný úkon, soud k němu v souladu s ustanovením § 41a odst. 2 o. s. ř. a též s ohledem na zásadu rovnosti účastníků a jejich práva na spravedlivý proces nepřihlížel.

4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich tato skutková zjištění:

5. Z listiny „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že jde o listinu vyhotovenou žalobcem, svým charakterem tedy – bez ohledu na samostatnost listiny – jde o skutková tvrzení žalobce, nikoli důkazní prostředek. Bez hledu na právě uvedené je třeba říci, že podle této listiny žalobce před poskytnutím úvěru vycházel z toho, že žalovaný měl příjem 18.453 Kč (tento žalobce ověřil), neměl záznam v insolvenčním rejstříku, žalobce „z CBCB ověřil předchozí splátkovou morálku“ žalovaného a ve své interní evidenci zjistil, že v ní žalovaný neměl „žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam o exekučním řízení apod.“. Žalovaný v žádosti „uvedl výdaje ve výši 0 Kč“, žalobce výdaje „stanovil (…) na základě dat sdělených klientkou (…) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení“ v částce 9.008 Kč měsíčně. Zatímco žalovaný na žádosti „uvedl splátky ve výši 0 Kč“, žalobce „dotazem do CCB a vlastních systémů zjistil“, že žalovaný měl v době žádosti předchozí nesplacené úvěry, kdy splácel částku ve výši 6.354 Kč a 773 Kč měsíčně, tj. celkem 7.127 Kč měsíčně. Z listiny není zřejmé, že by žalobce zjišťoval a ověřoval reálné (nikoli odhadované) výdaje žalovaného, jeho bytové poměry a reálné náklady na bydlení, vyživovací povinnosti apod.

6. Z výpisu z účtu žalovaného ze leden 2022 soud zjistil, že dne datum žalobce žalované poskytl částku ve výši 71.679,29 Kč (částka připsaná na účet č. ú. č. účtu), částku 37.333,61 Kč a částku 911,10 Kč (částky uvedené jako „mimořádná splátka jistiny“ na úvěrovém účtu č. č. účtu). Z výpisu z účtu č. ú. č. účtu nelze zjistit, zda a jaký měl žalovaný náklad na bydlení (na výpise není patrna položka s označením „nájemné“, „příspěvek do fondu oprav“, „záloha na služby“ apod.). Dne 21. 1. 2022 je připsána částka 18.017 Kč s popisem „jméno FO“, kdy výše částky rámcově odpovídá tvrzenému příjmu žalovaného, lze tedy předpokládat, že se jednalo o jeho příjem ze zaměstnání. Vyjma toho je na účtu patrný další příjem (dne 2. 1. 2022 částka 10.000 Kč od tituly před jménem jméno FO s popisem „na domácnost“, dne 3. 1. 2022 částka 2.700 Kč od jméno FO, bez popisu, dne 13. 1. 2022 částka 1.100 Kč od jméno FO, bez popisu; u těchto částek bez dalšího není zjevné, z jakého důvodu byly žalovanému zaplaceny). Dne 19. 1. 2022 byla připsána částka 5.000 Kč od jméno FO s popisem „wise payments limite“. Ani u této platby nelze z výpisu z účtu zjistit její důvod, nicméně nelze vyloučit (jeví se jako poměrně pravděpodobné), že se jednalo o nebankovní půjčku či úvěr. V každém případě počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl 4.357,70 Kč, konečný zůstatek 65.236,13 Kč, a to za situace, kdy žalovaný měl připsán tvrzený příjem ze zaměstnání, vyjma toho měl další příjem z neznámého důvodu (srov. shora) a zejména, čerpal úvěr v částce 71.679,29 Kč. Z toho je evidentní, že reálné výdaje žalovaného byly takové, že je nemohl pokrýt svými příjmy bez čerpání úvěru od žalobce (i kdyby měl pravidelně každý měsíc další příjem vyjma příjmu ze zaměstnání, jak shora uvedeno). Toto zjištění mělo nepochybně vést k obezřetnosti žalobce, který je profesionálem (bankou).

7. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že ji uzavřeli účastníci dne datum, že v ní byla sjednána výše úvěru 110.000 Kč, výše měsíční splátky 1.874 Kč, úroková sazby ve výši 12,99 % ročně (zvýhodněná sazba 10,57 % ročně), poslední splátka byla splatná dne 20. 12. 2029. Jednalo se o účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení a splácený pravidelnými splátkami.

8. Z dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne datum soud zjistil, že jí byla sjednána nižší výše splátek (v částce 1.626 Kč měsíčně), a v důsledku toho prodloužení konečné splatnosti úvěru (poslední splátka ve výši 282 Kč splatná dne 22. 12. 2031).

9. Z přípisů ze dne 11. 10. 2023, 14. 11. 2023, 2. 12. 2023 soud zjistil, že jimi žalobce upozorňoval žalovaného na prodlení se zaplacením splátky a vyzýval jej k zaplacení.

10. Z přípisu ze dne 3. 1. 2024 soud zjistil, že jím žalobce sdělil žalovanému, že „rozhodl o okamžité splatnosti celkového dluhu“ a vyzval jej k zaplacení částky 103.641 Kč.

11. Z přípisu ze dne 19.9 .2 024 soud zjistil, že jím žalobce vyzval žalovaného k zaplacení před podáním žaloby.

12. Z poštovních podacích archů soud zjistil, že žalobce odeslal žalovanému písemnosti dne 5. 12. 2023, 8. 1. 2024 a dne 26. 9. 2024.

13. Ze smlouvy o účtu (resp. z části, kterou žalobce soudu předložil), z dohody o vedení osobního účtu, z listiny označené jako „Shrnutí nejdůležitějších informací k úvěru“, „Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací“, „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, „Zoznam splátok úverov“, „aktuální stav úvěru“, „přehled poplatků – pokut“, „Anuitní splátky“, „Přehled úroků“, „výpis z knih právnická osoba“, „Podklady pre súdne konanie“ soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění. Jde-li o Zoznam splátok úverov“, „aktuální stav úvěru“, „přehled poplatků – pokut“, „Anuitní splátky“, „Přehled úroků“, „výpis z knih právnická osoba“, „Podklady pre súdne konanie“, jedná se o listiny – přehledy vytvořené žalobcem. Je-li například na listině „Podklady pre súdne konanie“ uvedeno dne datum čerpání úvěru v částce 71.679,29 Kč a v částce 38.320,71 Kč, tyto údaje neodpovídají výpisu z účtu žalovaného, soud tedy předpokládá, že se jedná o chybu v psaní žalobce, a – při absenci žalobce při jednání a nemožnosti vysvětlit tuto disproporci - vychází z údajů uvedených ve výpisech z účtů žalovaného (k čerpaným částkám srov. skutková zjištění soudu shora).

14. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

15. Žalovaný požádal žalobce o poskytnutí úvěru. Žalobce při zvažování úvěruschopnosti žalovaného měl k dispozici informace o reálných příjmech a výdajích žalovaného, alespoň tu část, která byla patrná z pohybů na běžném účtu žalovaného, neboť pro něj běžný účet vedl. Takto zjistil pravidelný příjem ze zaměstnání v částce 18.453 Kč měsíčně. Není však zřejmé, zda a jaké zjistil reálné výdaje žalovaného, jeho případné vyživovací povinnosti apod. Žalobci bylo známo též to, že žalovaný v žádosti uvedl nepravdivé informace (uvedl, že nemá jiné splátky, žalobce zjistil splátky v celkové výši 7.127 Kč), a z dostupných informací mu muselo být zřejmé, že reálné příjmy žalovaného jsou takové, že dlouhodobě nepokrývají jeho reálné výdaje, neboť žalovaný měl opakovaně potřebu nedostatek finančních zdrojů řešit pomocí půjček či úvěrů (srov. dva předchozí úvěry, nový úvěr v lednu 2022). Přesto dne datum žalobce se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru o obsahu, jak shora uvedeno, a téhož dne mu poskytl částku ve výši 71.679,29 Kč, částku 37.333,61 Kč a částku 911,10 Kč, tj. celkem 109.924 Kč. Následně měl žalovaný podle původního ujednání účastníků (srov. obsah původní smlouvy o úvěru ze dne datum) splácet částku ve výši celkem 8.228 Kč (výpočet srov. „Posouzení úvěruschopnosti klienta“), což byla takřka polovina jeho příjmu ze zaměstnání. Splácet takto vysoké částky evidentně dlouhodobě nebylo v jeho silách, když dodatkem ze dne datum, tj. ani ne po roce od uzavření smlouvy o úvěru, byla dohodou účastníků snížena výše splátek o 248 Kč měsíčně (nově byla sjednána splátka ve výši 1.626 Kč). Rovněž okolnost, že žalovaný má potřebu snižovat měsíční splátku – za cenu výrazného prodloužení doby splácení, a tím i „prodražení“ úvěru – o částku ve výši 248 Kč měsíčně, svědčí o dosti nepříznivé finanční situaci žalovaného. Ani takto snížené splátky ovšem nebyl žalovaný schopen dlouhodobě splácet, poslední splátku zaplatil dne 17. 12. 2023, následně již ničeho. Též toto (neschopnost dlouhodobě splácet sjednané splátky) nade vší pochybnost vedou k závěru o tom, že žalovaný v žádném případě nebyl „úvěruschopný“, tj. nebyl schopen dlouhodobě (po sjednanou dobu) plnit své závazky ze smlouvy o úvěru. Žalobce poté žalovaného opakovaně upomínal o zaplacení, žalovaný nezaplatil již ničeho. Celkem žalovaný žalobci vrátil částku ve výši 39.279 Kč (tvrzení žalobce, žalovaný netvrdil a neprokazoval, že by zaplatil více).

16. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne datum soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když reálně nezjišťoval, případně adekvátně neposoudil majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje atp. Tím porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku řádného neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pro úplnost soud dodává, že nahrazení zákonem vymezeného účelu zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele paušálními částkami životního minima atp. nelze akceptovat. Žalobce jako profesionální poskytovatel úvěrů (banka) měl požadovat doložení reálných výdajů žalovaného, především výdajů spojených s bydlením a dalšími životními náklady (shodně srov. též rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, sp. zn. 74 Co 74/2021). Z informací, které měl žalobce k dispozici (výrazně vyšší měsíční náklady než tvrzený pravidelný příjem v částce 18.453 Kč měsíčně), mohl a měl žalobce jako profesionál učinit závěr, že žalovaný nebude dlouhodobě schopen úvěr splácet. K tomuto závěru mělo vést též zjištění, že splátky úvěrů dosahují takřka 50 % tvrzeného příjmu žalovaného.

17. Ze všech shora uvedených důvodů soud smlouvu o úvěru ze dne datum hodnotí jako absolutně neplatnou, tedy z ní právo nelze přiznat. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na zaplacení smluvního úroku či jiných plnění ze smlouvy.

18. Protože však žalovaný čerpal částku v celkové výši 109.924 Kč, je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen tuto čerpanou jistinu žalobci vrátit. Vzhledem k tomu, že dosud mu vrátil částku 39.279 Kč (srov. tvrzení žalobce), zbývá vrátit 70.645 Kč. Splatnost této částky pak soud – v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) – uložil žalované plnění ve splátkách po 1626 Kč měsíčně, když tuto částku považuje soud za maximální možnou s přihlédnutím k finančním možnostem žalovaného, jak jsou zřejmé z obsahu spisu (srov. poslední ujednání účastníků o výši splátek v částce 1.626 Kč měsíčně, dále skutková zjištění soudu o příjmu cca 18.000 Kč měsíčně, jak vyplývá z výpisu z účtu, přičemž tato částka musí pokrýt náklady na bydlení a další, alespoň základní, životní potřeby žalovaného). Při úvaze o splatnosti měsíčních splátek soud vycházel z toho, že výplata je žalovanému připisována 21. dne v měsíci (srov. výpis z účtu). Ze všech shora uvedených důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I. uvedeno.

19. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl, jak ve výroku III. uvedeno, neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení, kdy byl neúspěšný v převažující části, na náhradu nákladů řízení nemá právo (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario) a žalovanému, který byl v převažující části úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly, tedy není co nahrazovat. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.