50 C 132/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o 746.268 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku ve výši 746.268 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně, a to: - z částky 8.068 Kč ode dne 21. 5. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 6. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 7. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 8. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 9. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 10. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 11. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 12. 2014 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 1. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 2. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 3. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 4. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 5. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 6. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 7. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 8. 2015 do zaplacení, - z částky 35.200 Kč ode dne 21. 9. 2015 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 10. 2015 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 11. 2015 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 12. 2015 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 1. 2016 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 2. 2016 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 3. 2016 do zaplacení, - z částky 25.000 Kč ode dne 21. 4. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit na náhradě nákladů částku ve výši 119.511,43 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19.6.2016 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit částku ve výši 867.683 Kč, následně po částečném zpětvzetí žaloby částku ve výši 746.268 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným jako nájemcem a právním předchůdkyní žalobce [celé jméno původní účastnice] jako pronajímatelkou byla uzavřena dne 15.8.2012 nájemní smlouva na nebytové prostory, který byly situovány v domě na ulici [ulice a číslo] v [obec], kdy v těchto prostorách byla provozována hostinská činnost, a to restaurace [název] []. Předmětem žaloby je nedoplatek na nájemném, kdy (dle změny žaloby ze dne 22.9.2021) nájemné za měsíce srpen 2012 až duben 2014 je zcela uhrazeno, nedoplatek za měsíc květen 2014 činí 8.068 Kč a za měsíce červen 2014 až duben 2016 nebylo uhrazeno ničeho, kdy nájemné činilo za období od května 2014 do září 2015 částku ve výši 35.200 Kč a za období od října 2015 do dubna 2016 částku ve výši 25.000 Kč. V č.l. III. bod 4 byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky. Dlužné částky žalovaný nezaplatil ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 8.3.2016.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že uvedl, že dlužné nájemné již bylo žalobci uhrazeno v plné výši, a to postupnými splátkami a investicemi, a to po dohodě s původním pronajímatelem, žalovaný žalobci tedy ničeho nedluží.

3. Usnesením č.j. 50 C 132/2017-45 ze dne 11.9.2017, které nabylo právní moci dne 4.10.2017, bylo řízení částečně zastaveno dne ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. v rozsahu částky 62.683 Kč na úhradu vodného a stočného, částky 11.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 2. 2014 do zaplacení na úhradu nájemného za únor 2014, částky 30.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 3. 2014 do zaplacení na úhradu nájemného za březen 2014, částky 30.200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 4. 2014 do zaplacení na úhradu nájemného za duben 2014 a částky 12.132 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 21. 5. 2014 do zaplacení na částečnou úhradu nájemného za květen 2014. A usnesením č.j. 50 C 132/2017-49 ze dne 5.10.2017, které nabylo právní moci dne 28.10.2017 bylo v souladu s ust. § 95 o.s.ř. rozhodnuto o změně žaloby, kdy došlo k rozšíření žaloby o požadavek na úhradu dlužného nájemného za duben 2016 ve výši 25.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % od 21. 4. 2016 do zaplacení.

4. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně č.j. 50 C 132/2017-91 ze dne 16.3.2018, který ve výroku I. nabyl právní moci dne 21.4.2018, kdy řízení bylo v části požadovaného úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18.068 Kč od 21. 5. 2014 do zaplacení, částky 25.200 Kč od 21. 6. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 7. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 8. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 9. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 10. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 11. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 12. 2014 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 1. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 2. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 3. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 4. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 5. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 6. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 7. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 8. 2015 do zaplacení, částky 35.200 Kč od 21. 9. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 10. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 11. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 12. 2015 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 1. 2016 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 2. 2016 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 3. 2016 do zaplacení, částky 25.000 Kč od 21. 4. 2016 do zaplacení v souladu s ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. zastaveno. Dále soud žalobě výrokem II. v rozsahu zbývajícího nároku ve výši 746.268 Kč vyhověl, kdy obranu žalovaného shledal nedůvodnou. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

5. K odvolání žalovaného byl shora cit. rozsudek ve výroku II., III. zrušen usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 49 Co 4/2019-158 ze dne 24.6.2020, které nabylo právní moci 7.9.2020, kdy v souladu s ust. § 226 odst. 1 o.s.ř. je právní závěr v daném rozhodnutí pro soud prvního stupně závazný. Odvolací soud uvedl, že ze shodných skutkových tvrzení účastníků vyplývá, že nájemné za období od měsíce září 2012 do měsíce dubna 2014, resp. května 2014, bylo uhrazeno, avšak soud I. stupně přesto nájemné i za toto období v plné výši žalobci přiznal, aniž by jakkoli tento rozpor vysvětlil a své závěry blíže odůvodnil, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné (bod 12 usnesení). Odvolací soud k postupu soudu v projednávané věci dále uvedl, že soud I. stupně měl nejprve rozhodnout o změně žaloby a závazně vymezit předmět řízení, a teprve poté měl věc projednat, přičemž v projednávané věci změna žaloby, na jejímž základě byl vymezen předmět řízení, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, byla žalobcem uplatněna na začátku přípravného jednání dne 23. 2. 2018, tuto změnu žaloby však soud I. stupně připustil až usnesením vydaným po skončení přípravného jednání. Změnou žaloby v daném případě došlo k zásadní změně předmětu řízení jak ve vztahu k jednotlivým měsícům, za které bylo nájemné požadováno, tak ve vztahu ke konkrétním dlužným částkám připadajícím na jednotlivé měsíce. Soud I. stupně však tímto způsobem nepostupoval, v důsledku čehož na přípravném jednání nebyly projednávány nároky žalobce, které byly vymezeny změnou žaloby a o kterých bylo následně rozhodnuto napadeným rozsudkem. Stejný závěr platí i pro poučení poskytnutá soudem I. stupně při přípravném jednání (včetně poučení o nedostatku skutkových tvrzení na straně žalovaného), která se vztahovala k nárokům plynoucím z původní žaloby, nikoli však k nárokům, které byly vymezeny změnou žaloby. Pokud se soud I. stupně nezabýval obranou žalovaného pro nedostatek skutkových tvrzení, aniž by jej předtím o nedostatku skutkových tvrzení řádně poučil, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost napadeného rozsudku. Obdobné se vztahuje i k tvrzení žalovaného, že zaplatil právní předchůdkyni žalobce kauci, kdy k tomuto tvrzení soud nepřihlížen s ohledem na to, že bylo učiněno až po koncentraci řízení (bod 13, 16, 17 usnesení). Dle bodu 19 cit. rozhodnutí odvolacího soudu lze závěr o neurčitosti právního jednání tj. ústní dohody uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, na základě které žalovaný zaplatí předchozímu nájemci částku 200.000 Kč lze učinit pouze tehdy, je-li řádně proveden výklad právního jednání, ze samotného jazykového (ústního) vyjádření projevu vůle nelze závěr o neurčitosti právního jednání nikdy učinit. V daném případě došlo po uzavření nájemní smlouvy opakovaně k situaci, kdy bylo třeba řešit otázku, na které nájemné je třeba použít plnění žalovaného (nepravidelné platby nájemného, vypořádání kauce), v těchto případech žalobce vždy příslušné plnění na dlužné nájemné použil – není tedy zřejmé, proč by se podle stejných pravidel nemohla použít i platba, která byla (dle tvrzení žalovaného) poskytnuta za účelem úhrady nájemného namísto žalobci jiné osobě. Konečně, i v případě, že by daná otázka nebyla stranami v dohodě upravena, nemělo by to mít vliv na platnost dohody. Soudní praxe v době platnosti minulého občanského zákoníku zformulovala pravidla, podle kterých je třeba postupovat při použití plnění, které nebylo poskytnuto na konkrétní dluh (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 21 Cdo 326/2004, a ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1696/2004), z těchto pravidel lze v případě absence jiného ujednání účastníků vycházet.

6. Usnesení č.j. 50 C 132/2017-172 ze dne 24.9.2021, které nabylo právní moci dne 29.10.2021, bylo rozhodnuto o změně žaloby – viz výrok I. tohoto rozsudku. Ke změně žaloby se žalovaný nevyjádřil.

7. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

8. Dne 15. 8. 2012 uzavřela [celé jméno původní účastnice] jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce smlouvu o nájmu nebytových prostor. Předmětem této smlouvy byl nájem provozovny„ [název] []“, který se nacházel v [obec] na ulici [ulice] číslo orientační [anonymizováno] a dále nájem věcí movitých – vybavení a zařízení provozovny. Předmětem nájmu byly prostory, které se nacházely v prvním nadzemním podlaží a zahrnovaly prostory výčepní místnosti (nálevny), kuchyně, 3 místností pro hosty a sociální zařízení (o celkové výměře asi 157 m2), a to se všemi součástmi a příslušenstvím. Dále předmětem nájmu byly prostory, které se nacházely v prvním podzemním podlaží (o celkové výměře asi 31 m2). Dále předmětem nájmu byl soubor věcí movitých, které tvořilo zařízení a vybavení pronajatých prostor. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 15. 8. 2012 do 15. 8. 2017. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni nájemné za pronájem nebytových prostor a nájem movitých věcí v celkové částce 35.200 Kč měsíčně – č.l. III. bod 1. Nájemné bylo splatné v měsíčních splátkách vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce bezhotovostně poukázáním na bankovní účet uvedený ve smlouvě o nájmu nebytových prostor. Dále bylo mezi účastníky ujednáno, že žalovaný jako nájemce zajišťuje a hradí běžnou údržbu a drobné opravy pronajaté části objektu a pronajatých věcí movitých v obdobném rozsahu, jak je stanoveno pro nájemce bytů v § 5 a § 6 nařízení vlády č. 258/1995 Sb. Žalovaný jako nájemce nebyl oprávněn provádět v pronajatém majetku úpravy ani změny bez předchozího souhlasu pronajímatele. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 15. 8. 2012.

9. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že v době uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor dne 15.8.2012 byla výlučným vlastníkem budovy [adresa], stojící na pozemku p. [číslo] stavba občanského vybavení, to vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], [obec] u [katastrální úřad], k.p. [část obce], jakož i zařízení a vybavení restauračního zařízení nacházejícího se v předmětných nebytových prostorách. Právní předchůdkyně žalobce [celé jméno původní účastnice] (č.l. I. bod 2 smlouvy o nájmu).

10. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobce a žalovaný uzavřeli ústní dohodu o změně výše nájemného tj. mezi účastníky řízení bylo nesporné, že nájemné činilo za období od května 2014 do září 2015 částku ve výši 35.200 Kč měsíčně a za období od října 2015 do dubna 2016 částku ve výši 25.000 Kč.

11. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že nájemní vztah byl ukončen výpovědí ze dne 21.4.2016.

12. Dne 8.3.2016 byl žalovaný vyzván k úhradě částky ve výši 840.589,60 Kč, která představovala dlužné nájemné vyplývající ze smlouvy o nájmu nebytových prostor a movitých věcí uzavřené dne 15.8.2012 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobce [celé jméno původní účastnice], a to do 18.3.2016. Žalovaný byl poučen o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů. Uvedené bylo zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 8.3.2016 vč. poštovního podacího archu.

13. Dne 22. 5. 2017 uzavřela [celé jméno původní účastnice] s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou žalobkyně postoupila pohledávky, které jsou předmětem tohoto řízení. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2017.

14. Žalovaným byla žalobci uhrazena celkem částka ve výši 731.132 Kč, kdy se tato částka skládá z 692.400 Kč jako plateb za nájemné a v části 38.732 Kč jako neodbydlené kauce. Tato částka byla započtena na nájemné v celkové výši 704.000 Kč za výše zmíněné měsíce a částečně i za měsíc květen. Uvedené zjištěno z tabulka plateb u změny žaloby ze dne 22.9.2021.

15. Mezi účastníky řízení je nesporné, že dne 13.8.2012 byla žalovaným na účet právní předchůdkyně žalobce uhrazena kauce ve výši 105.000,00 Kč s tím, že kauce ve výši 66.268,00 Kč byla započtena na neuhrazenou částku za vodné a stočné a ve výši 38.732,00 Kč byla započtena na neuhrazené nájemné za měsíce duben a částečně květen 2014, o uvedeném byl žalovaný informován dopisem ze dne 19.5.2016, na vodném a stočném tedy žalovaný nedluží ničeho.

16. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, kdy důkazy: přehled úhrad, vodného, stočného a odvodu srážkových vod za období od 15.8.2012 do 30.4.2016, vyúčtování vodného od 11.2 do 30.4.2016 byly nadbytečné, žalovaný žalobci na vodném a stočném žádnou částku nedluží, v rozsahu tohoto nároku byla žaloba vzata částečně zpět, dále pro nadbytečnost nebyl proveden důkaz výpověď z nájmu ze dne 21.4.2016, neboť tato skutečnost o ukončení nájemního vztahu byla mezi účastníky řízen nesporná, pokud jde o přehled plateb za období od 15. 8. 2012 do 29.2.2016, ze dne 13.3.2016, za období 15. 8. 2012 do 31.1.2016, ze dne 16.2.2016 s dodejkou, za období 15.8.2015 do 30.6.2014 a období 1.8. 2014 - 31.12.2015, ze dne 18.1.2016 s dodejkou, za období 15. 8. 2012 do 30.9.2015, ze dne 19.10.2015, podepsán žalovaným, výzvu ze dne 19.10.2015, výzvu ze dne 18.1.2016, výzvu ze dne 16.2.2016 s dodejkou, výzvu ze dne 13.3.2016 provedení těchto důkazu je rovněž nadbytečné s ohledem na nesporná tvrzení a přehled plateb - změna žaloby ze dne 22.9.2021, jakož i neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalovaného. Soud dále k důkazu neprovedl výslech [jméno] [příjmení], [celé jméno původní účastnice], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] vzhledem k tomu, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ke své obraně, kdy nelze nedostatek skutkových tvrzení nahrazovat dokazováním.

17. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

18. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014.

19. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o nájmu nebytových prostor ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 116/1990 Sb. V tomto závazkovém vztahu vystupovala právní předchůdkyně žalobce jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce. Žalobce je právním nástupcem [celé jméno původní účastnice] ve smyslu ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný porušil svoji povinnost platit pronajímateli nájemné ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 116/1990 Sb. Žalovaný doposud nezaplatil žalobci celkem částku 746.268 Kč, která se sestává z nedoplatku nájemného za měsíc květen 2014 činí 8.068 Kč a za měsíce červen 2014 až duben 2016 nebylo uhrazeno ničeho, kdy nájemné činilo za období od května 2014 do září 2015 částku ve výši 35.200 Kč (16 měsíců x 35.200 – 563.200 Kč) a za období od října 2015 do dubna 2016 částku ve výši 25.000 Kč (7 měsíců x 25.000 Kč - 175.000 Kč) tj. 8.048 Kč + 563.200 Kč + 175.000 Kč. S ohledem na výše uvedené soud proto žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky 746.268 Kč, která představuje dlužné nájemné za výše uvedené období.

20. Pro provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že obrana žalovaného je nedůvodná, kdy žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Ve věci bylo na den 14.2.2022 nařízeno jednání, ke kterému byl žalovaný řádně předvolán. K jednání se bez omluvy nedostavil. Při tomto jednání by soud vyzval žalovaného dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání, a to: jakou konkrétní částku na nájemném zaplatil, kdy tuto částku zaplatil, jakou formou a zda určil, na co má být konkrétně plněno - zde soud uvádí, že žalovaný na svoji obranu nejprve uvedl, že dlužné nájemné již žalobci, popř. jeho právní předchůdkyni zaplatil - s ohledem na nekonkrétnost tohoto skutkového tvrzení měl být tedy žalovaný vyzván k doplnění skutkových tvrzení, tak aby tvrdil, jakou konkrétní částku žalovaný na nájemném žalobci zaplatil, kdy tuto částku zaplatil, jakou formou a zda případně určil, na co má být konkrétně plněno. na jaké konkrétní nájemné byly tvrzené investice jednotlivě použity, v jaké částce a jakou formou, zda určil, na co má být konkrétně plněno, kdy současně k výslovné výzvě soudu je tvrzeno, že k započtení nedošlo, jaké konkrétní ústní dohody byly mezi žalovaným a [celé jméno původní účastnice] jako původním pronajímatele, co konkrétně bylo jejich obsahem a kdy byly uzavřeny, kdy a jak pronajímatelka [celé jméno původní účastnice] s provedenými opravami souhlasila, zda to bylo ústně či písmeně – zde soud uvádí, že nedostatek těchto tvrzení nelze nahradit provedením dokazování, kdy k uvedenému byl navržen výslech původní pronajímatelky paní [celé jméno původní účastnice], kdy a za jakých okolností a proč byly finanční prostředky ve výši 200.000 Kč předány [jméno] [příjmení] s tím, že uvede, jaké je postavení [jméno] [příjmení] v projednávané věci k pronajatým nebytovým prostorám či pronajímatelce [celé jméno původní účastnice], jaké konkrétní opravy, výměnu vybavení a kdy provedl [jméno] [příjmení], zda [jméno] [příjmení] provedl veškeré tvrzené„ investice“ – viz shora, kdy, jak bylo ze strany žalovaného za tyto provedené„ investice“ [jméno] [příjmení] zaplaceno tj. zda žalovaný tvrzené finanční prostředky vůbec vynaložil a že byly vůbec provedeny, jakých konkrétních jednání měla být přítomna [jméno] [příjmení] (uvedení všech ujednání týkajících se nájmu nebytových prostor je neurčité), a kdy, co bylo konkrétně obsahem těchto jednání a mezi kým měla být tato jednání vedena. Ke shora uvedeným tvrzení by žalovaný byl povinen označit důkazy, kdy pro případ, že by žalovaný na uvedenou výzvu nereagoval, vystavil by se neúspěchu ve věci svého tvrzení, kdy neunese břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Dále v souladu s ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. by byl žalovaný dále vyzván k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení tj. že shora uvedené investice provedl, a že jejich hodnota činila uvedené vyčíslené částky. Rovněž by byl poučen o tom, že pokud důkazy neoznačí, bude mít soud za to, že tato tvrzená skutková tvrzení nejsou prokázána.

21. Pro úplnost výslovně k obraně žalovaného, že mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla uzavřena ústní dohoda o tom, že žalovaný zaplatí předchozímu nájemci částku 200.000 Kč a tato částka bude započítána na nájemné žalovaného, které měl žalovaný právní předchůdkyni žalobce zaplatit podle uzavřené nájemní smlouvy soud ve vazbě na bod 19 usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 49 Co 4/2019-158 ze dne 24.6.2020 soud uvádí, že vzhledem k tomu, že se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, k nařízenému jednání nedostavil, nemohl jej soud v souladu s ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. výslovně poučit o tom, že je třeba doplnil skutková tvrzení, kdy a za jakých okolností a proč byly finanční prostředky ve výši 200.000 Kč předány [jméno] [příjmení] s tím, že bylo třeba – s ohledem na stanovisko žalobce uvést, jaké je postavení [jméno] [příjmení] v projednávané věci k pronajatým nebytovým prostorám či pronajímatelce [celé jméno původní účastnice] a k uvedenému označit důkaz. Bez doplnění těchto podstatných skutkových zjištění nebylo možno právně posoudil obsah a výklad tvrzeného právního jednání.

22. Obdobně, pokud žalovaný na svoji obranu tvrdil, že provedl v předmětu nájmu investice, a to kompletní výměnu odpadů v domě za částku 40.000 Kč, vyklizení půdy za 15.000 Kč, výměnu vodovodních baterií za 12.000 Kč, výměnu vchodových dveří za částku 60.000 Kč, opravu sporáku a trub na pečení v částce 10.000 Kč, opravu stolů a židlí v částce 20.000 Kč, opravy plynu a revize v částce 32.000 Kč a opravy elektro a plynu v částce 10.000 Kč a dále provedl opravy omítek a stropů v částce 50.000 Kč, bylo třeba, aby ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. tato svá neúplná skutková tvrzení doplnil a k jejich prokázání označil důkazy. Dále v souladu s ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. byl žalovaný povinen označil důkazy k prokázání svého tvrzení, že shora uvedené investice provedl, a že jejich hodnota činila uvedené vyčíslené částky. S ohledem na nepřítomnost žalovaného toto učiněno nebylo. Dále žalovaný přes poučení soudu nedoplnil skutková tvrzení, kdy konkrétně právní předchůdkyně žalobce s opravami souhlasila. Pokud žalovaný ze shora uvedeným tvrzením toliko navrhl výslech původní pronajímatelky či [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], tyto soud provést nemohl, neboť nelze nedostatek skutkových tvrzení nahrazovat provedením důkazů. Nejprve je třeba tvrdit rozhodující skutková tvrzení a teprve poté je možno k těmto skutkovým tvrzením provádět důkazy. Opačný postup je zcela nepřípustný, neboť by to byl soud, kdo prováděním důkazů doplňuje skutková tvrzení za účastníka řízení. Dále je třeba uvést, že na výslovný dotaz soudu žalovaný dne 23.2.2018 výslovně uvedl, že k započtení„ investic“ na nájemné nedošlo. Lze tedy uzavřít, že pokud tedy k započtení nedošlo, tak nemohlo ani dojít k zániku povinnosti žalovaného platit nájemné. I tato část obrany je tedy nedůvodná.

23. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném roku (jednání), nařízeném podle ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002).

24. S ohledem na shora uvedené soud tedy podané žalobě vyhověl a zavázal žalovaného výrokem k úhradě částky ve výši 746.268 Kč s tím, že podané žalobě bylo vyhověno i v části požadovaného příslušenství, kterým byly smluvní úroky z prodlení dle § 517 občanského zákoníku ve výši dle č.l. III. bod 4 smlouvy o nájmu nebytových prostor ve výši 0,1% z dlužné částky, a to z každé jednotlivé dlužné částky, ode dne následujícího po její splatnosti do zaplacení.

25. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 119.511,43 Kč.

26. Náklady řízení představují částku ve výši 165.988,10 Kč, a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 29.851 Kč a odměny advokáta za zastoupení žalobce v této věci z tarifní hodnoty 867.683 Kč ve výši 11.780 Kč za přípravu a převzetí zastoupení dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve výši 5.890 za sepis jednoduché výzvy k plnění ze dne 8.3.2016 dle ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve výši 11.780 Kč za sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 11.780 Kč za sepis částečného zpětvzetí žaloby ze dne 31.5.2016 pro částku 121.415 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 11.780 Kč za opravu návrhu částečného zpětvzetí pro částku 146.415 Kč a rozšíření návrhu o 25.000 Kč ze dne 4.8.2017 doručený soudu dne 28.8.2017 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, dále odměny advokáta za zastoupení žalobce v této věci z tarifní hodnoty 746.268 Kč ve výši 11.300 Kč za účast na přípravném jednání dne 23.2.2018 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve výši 11.300 Kč za účast na jednání dne 16.3.2018 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ve výši 11.300 Kč za sepis vyjádření k odvolání žalovaného doručené soudu dne 30.12.2018 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 11.300 Kč za sepis změny žaloby ze dne 22.9.2021 dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 11.300 Kč za účast u jednání dne 14.2.2022 dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, k tomu se vážících 10 režijních paušálu po 300,00 Kč dle ust. § 13 odst. 3 advokátního tarifu tj. 3.000 Kč a daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu ve výši 112.510 Kč ve výši 23.627,10 Kč. Žalobce byl úspěšný v rozsahu výroku I. tj. částky ve výši 746.268 Kč, což představuje úspěch ve výši 86 % a neúspěch je představován částkou 121.415 Kč (tj. částečné zpětvzetí pro částku 146.415 Kč při současném rozšíření návrhu o 25.000 Kč – rozhodnuto usnesením č.j. č.j. 50 C 132/2017-45 ze dne 11.9.2017, které nabylo právní moci dne 4.10.2017 a usnesením č.j. 50 C 132/2017-49 ze dne 5.10.2017, které nabylo právní moci dne 28.10.2017), což přestavuje neúspěch ve výši 14 %. V případě, že bylo řízení zčásti zastaveno musel soud přihlédnout k tomu, zda a kdo zavinil, že k zastavení muselo dojít tj. co bylo důvodem, že řízení muselo být zčásti zastaveno. Z částečného zpětvzetí ze dne 31.5.2017 ve spojení s podáním ze dne 4.8.2017 však nevyplývá, že by částečné zpětvzetí bylo učiněno z důvodu, že by žalovaný po podání žaloby uvedenou částku uhradil (tj. že by zavinil zastavení řízení). S ohledem na uvedené to byl žalobce, kdo zavinil zastavení řízení v daném rozsahu ve výši 121.415 Kč, proto tato částka představuje jeho neúspěch ve věci. S ohledem na shora uvedené má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 72 % (rozdíl mezi 86 % - 14%), tj. částky ve výši 119.511,43 Kč.

27. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.