50 C 322/2014

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o zrušení rozhodčího nálezu

I. Žaloba, aby soud zrušil rozhodčí nález [číslo jednací] ze dne 30.6.2014 vydaný rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.626,50 Kč k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 29.9.2014 domáhal zrušení rozhodčího nálezu vydaného dne 30.6.2014 rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení]. Současně požádal o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu s tím, že výkon rozhodčího nálezu by pro žalobce znamenal závažnou újmu, neboť žalovaná vůči žalobci zahájila exekuční řízení. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 30.1. 2014 byla mezi účastníky řízení uzavřena rozhodčí smlouva, na základě které měly být veškeré spory ze smlouvy o úvěru ze dne 30.1.2014, na základě které byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 40.000,00 Kč, řešeny v rozhodčím řízení, kdy pravomoc k řešení má rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], advokát, sídlem [adresa]. Žalobce uvedl, že mu obsah uzavřené rozhodčí smlouvy nebyl vysvětlen, nevěděl, že jejím podpisem se zříká pravomoci obecných soudů. Osobu rozhodce navrhla žalovaná, která s rozhodcem spolupracuje, neboť dlouhodobě své pohledávky vymáhá prostřednictvím rozhodčího řízení. Žalobce osobu rozhodce neznal. Žalobce tedy namítal, že způsob určení rozhodce v projednávané věci nebyl nestranný a transparentní a vzbuzuje pochybnosti o nezaujatosti rozhodce. Zde žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/2010 či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1621/2012. Žalobce měl za to, že rozhodčí doložka je neplatná podle ust. § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, kdy sjednaná rozhodčí smlouva tedy založila pravomoc rozhodce, který byl jednostranně určen žalovanou, dále založila řízení toliko jako písemně a která navíc vyloučila možnost přezkumu rozhodčího nálezu v rámci rozhodčího řízení, tj. nevyhovuje požadavkům, které formuloval Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud ČR. Dle rozhodčí smlouvy bylo stanoveno, že rozhodčí řízení bude jednoinstanční a písemné s tím, že písemnosti se doručují na uvedené adresy (odst. 2.4.1, popř. na adresu bydliště či sídla) a že se považují za doručené, a to i tehdy, jestliže adresát odmítne písemnost převzít nebo si ji nevyzvedne, a to i v případě změny adresy (odst. 2.4.2 až 2.4.6). Žalobce ke způsobu doručování uvedl, že tento se odchyluje od právní úpravy doručování obsažené v občanském soudním řádu, a nelze jej v rámci spotřebitelských smluv vůbec akceptovat. Dále žalobce uvedl, že rozhodčí nález by měl být přezkoumán s ohledem na rozpor s dobrými mravy, kdy rozhodce spor rozhodl ve zjevném rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, kdy neposoudil skutečnosti, že žalobce byl sankcionován částkou ve výši 106.915,00 Kč, což je 268% dlužné jistiny, kdy žalobci byl na dobu 6 let tj. 72 měsíců poskytnut úvěr ve výši 40.000,00 Kč, který se zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhla její zamítnutí, neboť má za to, že samotná rozhodčí smlouvy ze dne 30.1.2014 uzavřená mezi účastníky řízení tj. žalovanou jako věřitelem a žalobce jako spotřebitelem obsahuje transparentní pravidla pro určení osoby rozhodce, kdy se obě strany mimo jiné shodně dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů, který by mohly vzniknout v souvislosti se smlouvou o spotřebitelkám úvěru ze dne 30.1.2014 bude svěřena a tyto budou řešeny rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení]. Dále žalovaná odkázala na ust. § 19 odst. 3 zákona o rozhodčím řízení, kdy je zřejmé, že se strany mohou dohodnout na odlišnému způsobu vedení řízení tj. jiném než ústním, tedy mohou si sjednat písemnou formu, tak jak to bylo učiněno i v tomto případě, jak vyplývá z č.l. I. odst. 1,2 rozhodčí smlouvy.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z níže uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu.

5. Z rozhodčího nálezu [číslo jednací] ze dne 30.6.2014 bylo zjištěno, že jej uvedeného dne vydal rozhodce [titul] [jméno] [příjmení], [IČO], se sídlem [adresa], kdy žalobce byl zavázán zaplatit žalované částku ve výši 105.511,00 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 147.596,00 Kč od 11.4.2014 do 23.4.2014, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 145.511,00 Kč od 24.4.2014 do 29.4.2014 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 105.511,00 Kč od 30.4.2014 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 34.122,00 Kč. Dále bylo zjištěno, že dlužná částka vyplývá z toho, že mezi účastníky řízení byla dne 30. 1. 2014 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 40.000,00 Kč, kdy se žalobce se dostal do prodlení se zaplacením splátky úvěru ve výši 1.585,00 Kč, na základě čehož žalovaná vůči žalobci zesplatnila úvěr dopisem ze dne 10.4.2014 a vyzvala jej k úhradě celkové částky ve výši 147.596,00 Kč, skládající se z dlužné jistiny ve výši 39.881,00 Kč, úroků ve výši 72.673,00 Kč, sankce za upomínky ve výši 800,00 Kč a smluvní pokuty ve výši 34.242,00 Kč.

6. Z rozhodčí smlouvy ze dne 30.1.2014 bylo zjištěno, že dle č.l. 1 se účastníci řízení dohodli, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nárocích, které vznikly či v budoucnu vzniklou ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřeli dne 30.1.2014 a na základě které byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 40.000,00 Kč, budou řešeny v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení, kdy zvoleným rozhodcem byl [titul] [jméno] [příjmení], advokát.

7. Ze seznamu přihlášený pohledávek ze dne 28.1.2015 bylo zjištěno, že žalovaná do insolvenčního řízení dlužníka – žalobce vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích sp. zn. [insolvenční spisová značka] přihlásila pohledávku v celkové výši 124.614,07 Kč s tím, že tato představovala nedoplatek úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 30.1.2014, pro který byl vydán rozhodčí nález č. [] [] ze dne 30.6.2014, který nabyl právní moci dne 14.7.2014. Pohledávka nebyla insolvenčním správcem popřena, co do pravosti, výše ani pořadí.

8. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl, a to s ohledem na následující skutečnosti, kdy v projednávané věci bylo zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 12. 2014, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo v insolvenční věci dlužníků [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] rozhodnuto o úpadku žalobce, kdy bylo následně oběma povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře. Jedním z přihlášených věřitelů, kteří byli následně v předmětném insolvenčním řízení uspokojeni, byla i žalovaná. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 6. 2020, č. j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení dlužníků (výrok č. I.), schválil odměnu insolvenčního správce (výrok č. II.), zprostil funkce insolvenčního správce (výrok č. III.) a osvobodil dlužníky tj. žalobce a jeho manželku od placení pohledávek věřitelům zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, placení pohledávek věřitelům, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a placení pohledávek věřitelům, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, tj. do 2. 1. 2015, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu (výrok č. IV.). Výrok č. IV. shora uvedeného rozhodnutí insolvenčního soudu nabyl právní moci dne 6. 8. 2020. S ohledem na uvedenou skutečnost, jakož i závazný právní názor v rozhodnutím Krajského soudu v Brně č.j. 28 Co 12/2015-98 ze dne 31.5.2021 (ust. § 226 odst. 1 o.s.ř.) soud žalobu pro provedeném dokazování jako nedůvodnou zamítl, neboť se stala bezpředmětnou z důvodu, že žalobce byl po splnění oddlužení osvobozen od placení zbývající části pohledávky, kterou žalovaná na základě vydaného rozhodčího nálezu sp. zn. [] [] ze dne 30.6.2014 vydaného rozhodcem [titul] [jméno] [příjmení] do shora specifikovaného insolvenčního řízení přihlásila.

9. Vzhledem k uvedenému se soud podrobně nezabýval argumentací žalobce ve smyslu ust. § 31 písm. b) a g) zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, neboť řízení o podané žalobě ztratilo svůj účel a smysl předvídaný cit. zákonem.

10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy plně úspěšnému žalovaného byly přiznány náklady ve výši 5.626,50 Kč, které se sestávají z odměny za zastoupení žalovaného advokátem dle § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] (§ 9 odst. 1 a.t.), a to z částky 1.500,00 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 750,00 Kč za sepis odvolání ze dne 21.10.2014 dle § 11 odst. 2 písm. c) a.t., z částky 1.500,00 Kč za sepis vyjádření ze dne 18.11.2014 dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300,00 Kč dle § 13 odst. 3 a.t. a 21% DPH ve výši 976,50 Kč.

11. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.