50 C 80/2015

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o 6.142,00 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 4.840,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% měsíčně z částky 4.840,00 Kč od 17.12.2013 do 16.1.2014 a dále částku ve výši 1.302,00 Kč, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů nepřiznává. Žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení částky 4.840,00 Kč s tím, že žalovaná se žalobcem elektronicky prostřednictvím internetových stránek dne 25. 11. 2013 uzavřela smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí žalobce poskytl půjčku ve výši 4.000,00 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci do 16. 12. 2013 částku 4.840,00 Kč. Žalobce dále požadoval smluvní pokutu ve výši 2 % měsíčně z částky 4.840,00 Kč za dobu od 17. 12. 2013 do 16. 1. 2014 a neuhrazený zůstatek smluvní pokuty ve výši 1.302,00 Kč. Žalovaná uznala žalobní nárok co do jistiny ve výši 4.840,00 Kč a ve zbytku navrhla žalobu zamítnout. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalovaná uzavřela se žalobcem dne 25. 11. 2013 prostřednictvím formuláře na webovém portálu [webová adresa] smlouvu o půjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 4.000,00 Kč a žalovaná se zavázala jistinu půjčky spolu s poplatkem za půjčku ve výši 840,00 Kč vrátit do 16. 12. 2013. Dle čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek si strany sjednaly povinnost klienta zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 2 % denně z dlužné částky a to po dobu 30 dní. Dle čl. 9 těchto podmínek je klient v případě prodlení se splacením půjčky po dobu delší než 30 dnů povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5.000,00 Kč. Dne 25. 11. 2013 byla žalované bankovním převodem poskytnuta částka 4.000,00 Kč. Dopisem ze dne 28. 2. 2014 žalobce žalovanou vyzval k úhradě částky ve výši 11.546,00 Kč. Dále bylo zjištěno, že dne usnesením [název soudu] [anonymizováno] v [obec] č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 23. 3. 2016 byl zjištěn úpadek žalované a povoleno řešení úpadku žalované oddlužením. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku, tedy dne 23. 3. 2016. Dále bylo z usnesení [název soudu] [anonymizováno] v [obec] č.j. [insolvenční spisová značka] [anonymizováno] ze dne 13.7.2021 bylo zjištěno, že soud vzal na vědomí splnění oddlužení (výrok I. nabyl právní moci dne 13.7.2021) a žalovaná byla osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek (výrok IV. nabyl právní moci dne 13.8.2021) tj. žalovaná byla osvobozena od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu. Ze seznamu přihlášených pohledávek bylo zjištěno, že žalobce svoji pohledávku nepřihlásil. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Na základě shora uvedeného má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 ve spojení s ustanovením § 52 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, na jejímž základě žalobce bezhotovostní formou poskytl půjčku ve výši 4.000,00 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala do 16. 12. 2013 vrátit spolu s poplatkem za půjčku. Žalovaná však tomuto svému závazku nedostála a z titulu uzavřené smlouvy o půjčce zůstala žalobci dlužna částku 4.000,00 Kč. Současně však bylo prokázáno, že s účinností od 23.3.2016 byla žalovaná v úpadku, kdy do dne 13.8.2021 bylo řízení v projednávané věci ze zákona přerušeno, přičemž žalovaná splnila podmínky oddlužení, a proto byla osvobozena od placení dosud neuspokojených pohledávek, a to v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Z uvedeného vyplývá, že podané žalobě nebylo možno vyhovět, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobu v plném rozsahu zamítl. Pro úplnost a nad rámec odůvodnění soud dále uvádí, že co se týče požadované smluvní pokuty ve výši 1.302,00 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 4.840,00 Kč za dobu od 17. 12. 2013 do 16. 1. 2014, byla by žaloba nedůvodná, a to pro absenci písemných ujednání o této pokutě ve smlouvě, jak vyžadovalo ust. § 544 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 s přihlédnutím ke spotřebitelskému charakteru smlouvy. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn.

I. ÚS 351/11 znamená ujednání o smluvní pokutě obsažené v obchodních podmínkách v rozporu s požadavkem dobré víry, tj. k újmě spotřebitele, značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Takové ujednání je dle § 55 odst. 2 ve spojení s § 56 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 neplatné. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty, zamítl. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., žalované, která byla ve věci plně úspěšná by náležela náhrada nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalované se náhrada nákladů nepřiznává.