51 C 1/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupenému advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 23 243 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 243 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 23 243 Kč od 4.5.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 25 397 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4.12.2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 243 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uzavřela dne 6.11.2022 s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni úvěrový rámec až do výše 20 000 Kč a žalobkyně se zavázala poskytnutý úvěr splatit nejpozději do dne 6.12.2022. Žalobkyně byla oprávněna úvěr čerpat opakovaně. Žalobkyně uvedla, že celkem vyčerpala částku 55 000 Kč, přičemž celkem uhradila částku 78 243 Kč. Žalobkyně má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalovaný řádně nezkoumal schopnost žalobkyně úvěr splácet, tak jak mu předepisuje zákon. S ohledem na neplatnost smlouvy tak došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, kdy žalobkyně hradila nad rámec poskytnuté částky, kdy přeplatek tedy činí 23 243 Kč. Dopisem ze dne 24.4.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že s žalobkyní uplatňovaným nárokem nesouhlasí, kdy má za to, že řádně ověřil schopnost žalobkyně poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný v rámci uzavírání smlouvy vycházel z předložených výpisů z účtu žalobkyně a dále provedených lustrací v rámci insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, NRKI a jiných. Žalovaný tedy pracoval s příjmovými transakcemi na bankovním účtu žalobkyně, přičemž prostřednictvím autorizovaného systému byly vyselektovány relevantní příchozí platby, a naopak byly eliminovány nerelevantní příchozí platby, například od společnosti , právnická osoba, , transakce od rodinných příslušníků a transakce sázkových kanceláří. Žalovaný dále uvedl, že součtem relevantních příjmových transakcí byl prověřen příjem žalobkyně, který se prakticky shodoval s částkou jí uvedenou v žádosti o poskytnutí úvěru. Pokud jde o výdaje, žalovaný opět pracoval s platbami provedenými na bankovním účtu žalobkyně, kdy po sečtení těchto částek došel k závěru, že tento nepřekročil částku uvedenou žalobkyní v žádosti o poskytnutí úvěru. Z výpisu nebylo ani zjištěno, že by žalobkyně platila vyšší náklady na bydlení, než jaké uvedla jako výši pravidelných měsíčních výdajů.

3. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření upřesnila, že mezi účastníky byly uzavřeny celkem dvě úvěrové smlouvy, a to smlouva o úvěru ze dne 6.11.2022 na částku 20 000 Kč, kdy k této smlouvě probíhaly platby ze strany žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, , a smlouva o úvěru ze dne 13.12.2022, na částku 30 000 Kč, kdy na tuto smlouvu probíhaly platby žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, . Ani u jedné z těchto smluv žalovaný dle žalobkyně nezkoumal schopnost žalobkyně, poskytnutý úvěr splácet, žalobkyně má tak za to, že obě smlouvy jsou neplatné a žalovaný se bezdůvodně obohatil.

4. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl stejně jako žalobkyně, že došlo k uzavření dvou smluv o úvěru, kdy na základě smlouvy o úvěru ze dne 6.11.2022 byla žalobkyni zaslána částka 5 000 Kč a 15 000 Kč, a na základě smlouvy o úvěru ze dne 13.12.2022 byla žalobkyni zaslána částka 30 000 Kč a 5 000 Kč.

5. Soud provedl dokazování čtením podstatného obsahu listinných důkazů, kdy byly zjištěny následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6.11.2022 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni úvěr až do výše 20 000 Kč, a žalobkyně se zavázala tento úvěr vrátit v celkové výši 25 310 Kč, a to do dne 6.12.2022. Dle čl. VI smlouvy je dlužník povinen hradit veškeré platby na úvěr ve prospěch bankovního účtu věřitele a platby označit variabilním symbolem dle čl. VIII. V čl. VIII byl ujednán variabilní symbol pro platby z této smlouvy 23303784.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 13.12.2022 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni úvěr až do výše 30 000 Kč, a žalobkyně se zavázala tento úvěr vrátit v celkové výši 37 610 Kč, a to do dne 18.2.2023. Dle čl. VI smlouvy je dlužník povinen hradit veškeré platby na úvěr ve prospěch bankovního účtu věřitele a platby označit variabilním symbolem dle čl. VIII. V čl. VIII byl ujednán variabilní symbol pro platby z této smlouvy 23412537.

8. Z výpisu z účtů předložených žalobkyní bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně, byla dne 17.2.2023 odepsána platba 9 120 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 7.11.2022 byla přijata platba ve výši 5 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 9.11.2022 byla přijata platba ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 6.12.2022 byla odepsána platba 1 733 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 13.12.2022 byla odepsána platba ve výši 25 310 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 23.1.2023 byla připsána platba ve výši 5 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 23.1.2023 byla odepsána platba ve výši 15 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 13.12.2022 byla připsána platba ve výši 30 000 Kč po variabilním symbolem , var. symbol, , dne 12.1.2023 byla odepsána platba ve výši 2 500 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , dne 19.1.2023 byla odepsána platba 4 580 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a dne 19.1.2023 byla odepsána platba 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně bylo zjištěno, že žila v domácnosti, kde hospodaří 5 a více členů, kdy příjem mají dva členové domácnosti. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 7 500 Kč, pravidelné výdaje na bydlení činí 7 700 Kč, další nezbytné výdaje činí 15 000 Kč, ostatní výdaje činí 500 Kč. Ověřený příjem pak měl činit 37 862 Kč a výše čistého příjmu uvedeného spotřebitelem 37 800 Kč. Ve výpisu je dále uvedeno, že disponibilní příjem činí 10 900 Kč a minimální výdaje 18 920 Kč.

10. Z výpisů z účtu žalobkyně předložených žalovaným u , právnická osoba, a banky , právnická osoba, bylo zjištěno, že za měsíc srpen 2022 žalobkyně obdržela od Úřadu práce částku 42 331 Kč, za měsíc září 2022 obdržela od Úřadu práce částku 32 331 Kč, a za měsíc říjen 2022 obdržela od Úřadu práce částku 32 331 Kč. Z výpisu je dále zřejmé, že si žalobkyně brala další úvěry, jsou zde následně platby v lékárnách a za potraviny, nelze však zjistit, které výdaje mají pokrývat bydlení a náklady spojené s bydlením.

11. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení, a to do sedmi dnů ode dne zaslání výzvy, kdy dle doručenky byla výzva doručena žalovanému dne 26.4.2023.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

19. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých žalovaný poskytl žalobkyni částku dle smlouvy ze dne 6.11.2022 až do výše 20 000 Kč a částku dle smlouvy ze dne 13.12.2022 až do výše 30 000 Kč, a žalobkyně se zavázala žalovanému vrátit částku 25 310 Kč do 6.12.2022 a částku 37 610 Kč do 18.2.2023. Charakter smluvních ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalovaný v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovaný uvedl, že úvěruschopnost žalobkyně ověřoval na základě poskytnutých informací od žalobkyně, z výpisů z běžných účtů žalobkyně a dále kontrolou veřejných registrů. Takovéto zjišťování se však po provedeném dokazování soudu jeví jako zcela nedostatečné, neboť žalovaný nezískal celkový přehled o schopnosti žalobkyně poskytnutý úvěr splácet. Z výpisů z běžného účtu je zřejmé, že žalobkyně pobírá několik různých druhů státní sociální podpory, jako jsou příspěvky na dítě, příspěvky na mobilitu, příspěvek na poskytování péče, aj. Ze zjišťování úvěruschopnosti však není zřejmé, kolik dětí žalobkyně má, na koho konkrétně příspěvky pobírá, ani jaké má náklady spojené s péči o závislé osoby. Pokud pak jde o výdaje, z výpisů jsou zřejmé pouze platby za potraviny, platby v lékárnách a případně splátky jiných úvěrů. Není tak zcela zřejmé, jaké má žalobkyně výdaje na bydlení a péči o jiné osoby. Naopak je z výpisu zřejmé, že si žalobkyně opakovaně brala další úvěry u jiných společností, z čehož lze dovodit, že nebyla schopna finančně vyjít. Žalovaný tak úvěruschopnost částečně zkoumal, avšak takovým způsobem, že neměl řádně doloženy všechny výdajové stránky, aby si mohl udělat kompletní přehled o finanční situaci žalobkyně. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalovaný dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalobkyně poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Neověřoval-li si žalovaný řádně příjmy a výdaje žalobkyně, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalobkyně úvěr splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouvy byly absolutně neplatné od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne 6.11.2022 poskytl žalobkyni částku 20 000 Kč (tj. dne 7.11.2022 částku 5 000 Kč, a dne 9.11.2022 částku 15 000 Kč) a žalobkyně uhradila na tento úvěr celkem částku 27 043 Kč (tj. dne 6.12.2022 částku 1 733 Kč a dne 13.12.2022 částku 25 310 Kč), k úhradě na bezdůvodném obohacení z této smlouvy tak zbývá částka 7 043 Kč. Na úvěrovou smlouvu ze dne 13.12.2022 poskytl žalovaný žalobkyni částku 35 000 Kč (tj. dne 23.1.2023 částku 5 000 Kč, a dne 13.12.2022 částku 30 000 Kč) a žalobkyně uhradila na tento úvěr celkem částku 51 200 Kč (tj. dne 17.2.2023 částku 9 120 Kč, dne 23.1.2023 částku 15 000 Kč, dne 12.1.2023 částku 2 500 Kč, dne 19.1.2023 částku 4 580 Kč a dne 19.1.2023 částku 20 000 Kč), k úhradě na bezdůvodném obohacení z této smlouvy tak zbývá částka 16 200 Kč. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni doposud nevrátil, soud proto žalobě vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, tyto byly přiznány s poukazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku ode dne 4.5.2023, neboť žalobkyně v rámci předžalobní upomínky stanovila žalovanému lhůtu k úhradě 7 dnů od zaslání výzvy, která byla žalovanému doručena dne 26.4.2023. Lhůta k úhradě tak uplynula dnem 3.5.2023, kdy se tak žalovaný dostal dne 4.5.2023 do prodlení. Výše úroku z prodlení stanovená dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 15 %.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

24. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1163 Kč, dála náhrada nákladů za právní zastoupení za 6 úkonů právní pomoci ve výši 2060 Kč dle § 7 a § 11 odst 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žalobního návrhu, vyjádření ze dne 4. 7. 2025 a účast u jednání dne 24. 6. 2025 a 22. 7. 2025). Dále přiznal paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 citované vyhlášky a to 3 x 300 Kč a 3 x 450 kč. Současně soud přiznal také náhradu za ztrátu času dle § 14 citované vyhlášky za cestu , adresa, – , adresa, a zpět na jednání soudu dne 24. 6. 2025 a 22. 7. 2025 a to za 8 půlhodin, tedy 8 x 150 kč, tedy 1200 za jednu cestu, celkem tedy 2 400 Kč. Rovněž přiznal náhradu cestovních výdajů za cestu , adresa, – , adresa, a zpět osobním automobilem Škoda Kodiaq, registrační značky , SPZ, v celkové délce 194 km při spotřebě 5,7 l nafty na 100 km a ceně nafty dle vyhl. č. 475/2024 Sb 34,70 kč/l a paušální náhradě 5,80 kč za jeden kilometr, tedy 1508,91 Kč za cestu na jednání 24. 6. 2025 a 1508,91 kč za cestu na jednání 22. 7. 2025. Ke všem shora uvedeným částkám (vyjma soudního poplatku) soud připočetl také DPH v zákonem stanovené výši 21%, když právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkové náklady řízení ve výši 25 397 kč pak soud uložil žalovanému zaplatit žalobce k rukám jeho právního zástupce ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.