51 C 110/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupeného advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 36 542,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 970 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 156,67 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 002,52 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 9 378,78 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 126,67 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,- úroku 25,77% ročně z částky 17 126,67 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 830 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se co do částky 12 915,15 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 368,75 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 5 954,89 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 745,15 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,- úroku 20,74% ročně z částky 14 745,15 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,zamítá.

V. Žaloba se co do částky 4 670,39 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 193,54 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 2 936,12 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 670,39 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,- úroku 24,6% ročně z částky 4 670,39 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 4.8.2023 domáhal po žalované zaplacení částky 36 542,21 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobce v návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 37 800 Kč (tj. jistina ve výši 21 000 Kč a náklady spojené s úvěrem ve výši 16 800 Kč), v pravidelných týdenních splátkách po 630 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila celkem pouze částku 16 030 Kč, smlouva byla ukončena uplynutím sjednané doby splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 byla následně postoupena pohledávka žalované ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 24.11.2022. Ke dni podání žaloby žalobce po žalované z této smlouvy požaduje zaplacení jistiny ve výši 17 126,67 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 378,78 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 002,52 Kč, úroků ve výši 25,77% ročně z částky 17 126,67 Kč od 2.11.2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 126,67 Kč od 2.11.2022 do zaplacení. Dopisem ze dne 10.3.2023 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

3. Žalobce v návrhu dále uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 38 800 Kč (tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady spojené s úvěrem ve výši 18 800 Kč), v pravidelných týdenních splátkách po 485 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila celkem pouze částku 18 170 Kč, smlouva byla ukončena uplynutím sjednané doby splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 byla následně postoupena pohledávka žalované ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 24.11.2022. Ke dni podání žaloby žalobce po žalované z této smlouvy požaduje zaplacení jistiny ve výši 14 745,15 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 954,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 368,75 Kč, úroků ve výši 20,74% ročně z částky 14 745,15 Kč od 2.11.2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 745,15 Kč od 2.11.2022 do zaplacení. Dopisem ze dne 10.3.2023 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

4. Žalobce v návrhu dále uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 36 000 Kč (tj. jistina ve výši 20 000 Kč a náklady spojené s úvěrem ve výši 16 000 Kč), v pravidelných týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když uhradila celkem pouze částku 30 245 Kč, smlouva byla ukončena uplynutím sjednané doby splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 byla následně postoupena pohledávka žalované ze společnosti , právnická osoba, na žalobce, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 24.11.2022. Ke dni podání žaloby žalobce po žalované z této smlouvy požaduje zaplacení jistiny ve výši 4 670,39 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 936,12 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 193,54 Kč, úroků ve výši 24,60% ročně z částky 4 670,39 Kč od 2.11.2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 670,39 Kč od 2.11.2022 do zaplacení. Dopisem ze dne 10.3.2023 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

5. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze zákaznické karty ze dne 4.8.2019, smlouvy o úvěru ze dne 4.8.2019 a sdělení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, dne 4.8.2019 o úvěr, kdy v zákaznické kartě uvedla, že žije v nájmu, nemá děti, její příjem činí 21 200 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 2 200 Kč, osobní výdaje ve výši 3 800 Kč a splátky úvěru ve výši 4 880 Kč. V rámci zákaznické karty není zaškrtnuto žádné políčko ohledně předložených dokumentů k ověření finanční situace žadatele. Dne 4.8.2019 pak došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 21 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 16 800 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 630 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaná na tuto smlouvu uhradila pouze částku 16 030 Kč.

8. Ze zákaznické karty ze dne 20.5.2019, smlouvy o úvěru ze dne 20.5.2019 a sdělení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, dne 20.5.2019 o úvěr, kdy v zákaznické kartě uvedla, že žije v nájmu, nemá děti, její příjem činí 21 000 Kč a má výdaje na bydlení ve výši 2 600 Kč, osobní výdaje ve výši 3 800 Kč a splátky úvěru ve výši 1 800 Kč. V rámci zákaznické karty je zaškrtnuto políčko „výplatní pásky“ jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele. Dne 20.5.2019 pak došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 18 800 Kč, v pravidelných 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaná na tuto smlouvu uhradila pouze částku 18 170 Kč.

9. Ze zákaznické karty ze dne 2.3.2019, smlouvy o úvěru ze dne 2.3.2019 a sdělení žalobce bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost , právnická osoba, dne 2.3.2019 o úvěr, kdy v zákaznické kartě uvedla, že žije v nájmu, nemá děti, její příjem činí 21 000 Kč z hlavní pracovní činností a příjem 5 000 Kč jako vedlejší činnost a má výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 3 800 Kč a splátky úvěru ve výši 4 880 Kč. V rámci zákaznické karty je zaškrtnuto políčko „výplatní pásky“ a „potvrzení o příjmu od zaměstnavatele“ jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele. Dne 2.3.2019 pak došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , na základě které společnost , právnická osoba, poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 16 000 Kč, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Dle sdělení žalobce žalovaná na tuto smlouvu uhradila pouze částku 30 245 Kč.

10. Ze smlouvy postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24.11.2022 a předžalobní upomínky ze dne 10.3.2023 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávky žalované ze smlouvy č. , hodnota, , smlouvy č. , hodnota, a smlouvy č. , hodnota, na žalobce, o čemž žalovanou informovala v dopise ze dne 24.11.2022. Dopisem ze dne 10.3.2023 pak byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých předchůdce žalobce poskytl žalované dne 2.3.2019 částku 20 000 Kč, dne 20.5.2019 částku 20 000 Kč a dne 4.8.2019 částku 21 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí v pravidelných týdenních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, kdy si ověřil její příjem na základě dokumentů uvedených v zákaznické kartě. Pokud jde o výdaje tyto předchůdce žalobce neověřoval a vycházel pouze ze sdělení žalované, která uvedla, že žije v nájmu, nemá žádné děti a výdaje na bydlení se pohybují od 2 200 Kč do 3 000 Kč měsíčně a osobní výdaje pak činí 3 800 Kč měsíčně. Žalovaná pak v každé jednotlivé žádosti uvedla jiné údaje ohledně splátek jiných úvěrů, kdy v žádosti ze dne 2.3.2019 neměla žádnou splátku úvěru, v žádosti ze dne 20.5.2019 již měla splátky ve výši 1 800 Kč měsíčně a v žádosti ze dne 4.8.2019 měla splátky úvěru ve výši 4 880 Kč měsíčně. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalované zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalované úvěr splácet. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná měla celkem příjem 21 000 Kč. Pokud pak jde o uvedené výdaje ve výši 2 200 Kč až 3 000 Kč za bydlení, inkaso a energie, tyto jsou naprosto podhodnocené, neboť taková částka nemůže tyto náklady zcela pokrýt. Předchůdce žalobce si navíc žádný z výdajů nijak neověřil a spokojil se pouze s tvrzením žalované, ačkoliv tato mohla své výdaje doložit například nájemní smlouvou, výpisem z bankovního účtu, či přehledem záloh za služby. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“21. Pakliže soud dospěl k závěru, že všechny smlouvy byly absolutně neplatné od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

22. Předchůdce žalobce poskytl žalované v rámci úvěrové smlouvy č. , hodnota, peněžní prostředky v celkové výši 21 000 Kč, kdy žalovaná uhradila celkem částku 16 030 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení z této smlouvy tak zbývá částka 4 970 Kč. Žalovaná doposud tuto částku neuhradila, soud proto žalobě, pokud jde o tento nárok vyhověl.

23. V rámci úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytl předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaná uhradila celkem částku 18 170 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení z této smlouvy tak zbývá částka 1 830 Kč. Žalovaná doposud tuto částku neuhradila, soud proto žalobě, pokud jde o tento nárok také vyhověl.

24. V rámci úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytl předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaná uhradila celkem částku 30 245 Kč, žalovaná tak hradila dokonce nad rámec bezdůvodného obohacení, kdy z této smlouvy žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo.

25. Pokud jde o výše uvedené přiznané nároky, lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

26. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 12 156,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 002,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 378,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 17 126,67 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, úrok 25,77% ročně z částky 17 126,67 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, částku 12 915,15 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 368,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 954,89 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 14 745,15 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, úrok 20,74% ročně z částky 14 745,15 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, a částku 4 670,39 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 193,54 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 936,12 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 670,39 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, a úrok 24,6% ročně z částky 4 670,39 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost výše uvedených smluv o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smluv o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

28. V projednávané věci byl žalobce úspěšný pouze v částce 6 800 Kč, kdy tak převážně úspěšnější byla žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.