51 C 112/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 20 600 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 268,74 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 200 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 578,08 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 15 400 Kč a -) zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 700 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, -) úroku 10,25% ročně z částky 10 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5.1.2021 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 22 100 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) s žalovanou dne 22.8.2018 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr v hotovosti ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdci žalobce vrátit celkem částku 18 600 Kč (tj. jistina ve výši 10 000 Kč a náklady úvěru ve výši 8 600 Kč), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, kdy celkem dle sdělení žalobce uhradila pouze částku 4 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2020 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalované na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána v rámci dopisu dne 24.7.2020. Ke dni podání žaloby žalobce po žalované požadoval zaplacení částky 22 100 Kč, tj. jistina ve výši 10 000 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutého úvěru ve výši 1 900 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 500 Kč. Na příslušenství pak žalobce požadoval uhrazení částky 846,82 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 11 900 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a úrok 10,25% ročně z částky 10 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení. Dopisem ze dne 18.12.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Podáním doručeným soudu dne 10.3.2021 vzal žalobce žalobu co do částky 1 500 Kč na smluvní pokutě zpět, soud proto řízení usnesením ze dne 27.4.2021, č.j. EPR 2766/2021-8, co do této částky zastavil.

3. Podáním doručeným soudu dne 17.2.2022 vzal žalobce žalobu co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 268,74 Kč zpět, soud proto řízení co do tohoto nároku v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela dne 22.8.2018 se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s náklady úvěru ve výši 8 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč.

7. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu neurčitou s měsíčním příjmem ve výši 6 908 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije ve společné domácnosti s další osobou, kdy však celkové příjmy domácnosti jsou 6 908 Kč. Jako výdaje pak žalovaná uvedla částku 6 200 Kč na nájem a 3 000 Kč na stravování. V kolonce výdaje žadatele je pak uvedena částka 9 200 Kč, kdy jako průměrné výdaje celé domácnosti je uvedena částka 4 600 Kč. K žádosti o úvěr byla přiložena listina s názvem nájemní smlouva, kde je pouze uvedeno, že je žalované a další osobě – [jméno] [příjmení] - pronajímán byt, kdy však není uveden žádný údaj ohledně výše nájmu. Z příjmového pokladního dokladu bylo zjištěno, že byl osobou [jméno] [příjmení] uhrazen nájem ve výši 6 200 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná má nárok na hrubou měsíční mzdu ve výši 7 763 Kč.

8. Z listiny s evidencí transakci vyhotovenou žalobcem bylo zjištěno, že byly provedeny tři platby v hotovosti v celkové výši 3 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba])., postoupila pohledávku žalované na žalobce.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24.7.2020 bylo zjištěno, že byla žalovaná vyrozumívána o postoupení pohledávky, kdy byla současně vyzvána k úhradě dluhu.

11. Z předžalobmí upomínky ze dne 18.12.2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 2.1.2021.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala předchůdci žalobce vrátit částku 18 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr, kdy k těmto doložila také doklady. Z předložených listin dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice částečně úvěruschopnost žalované zkoumal, nicméně její schopnost úvěr splácet značně nadhodnotil tak, aby jí mohl být úvěr poskytnut. V rámci žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že její příjmy činí 6 908 Kč, kdy příjem celé domácnosti činí 6 908 Kč. Z toho lze usuzovat, že jediné příjmy plynou právě od žalované. Jako výdaje je pak uveden nájem ve výši 6 200 Kč (tento byl ověřen potvrzením o nájmu a dokladem o zaplacení nájmu) a dále náklady na stravu ve výši 3 000 Kč Celkem tak výdaje činí 9 200 Kč. V rámci kolonky měsíční výdaje žadatele celkem je pak uvedena částka 9 200 Kč, kdy v kolonce měsíční výdaje celé domácnosti je uvedena částka 4 600 Kč. Z takto zjištěných informací, kdy příjem celé domácnosti činí 6 908 Kč a výdaje žadatele činí 9 200 Kč (výdaje celé domácnosti nejsou nijak specifikovány a jsou nižší než samotné výdaje žadatele), nelze dojít k závěru, že by byla žalovaná schopna vůbec ještě hradit jakoukoliv splátku, natož splátku ve výši 1 300 Kč. Předchůdce žalobce tedy nemohl očekávat, že žalovaná bude schopna takovýto úvěr dlouhodobě splácet. Naopak jednání předchůdce žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované i celková konstrukce smlouvy, která je značně nevyvážená v neprospěch spotřebitele, má za následek pouze fakt, že poskytne úvěr i za situace, kdy klient není schopen úvěr dlouhodobě splácet, což ve výsledku vede ke vzniku ještě hlubšího zadlužení klienta, kdy dle smlouvy je pak povinen hradit další sankce v podobě smluvních pokut a poplatků.

19. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z prokázaných příjmů žalované a části výdajů, kdy navíc přehlížel zjevnou neschopnost žalované splácet, nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalované, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Předchůdce žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoké náklady spotřebitelského úvěru, kdy samotné náklady jsou téměř stejně vysoké jako samotná jistina. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele 21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč, kdy žalovaná dle sdělení žalobce uhradila celkem částku 4 800 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 5 200 Kč. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou této částky, má žalobce nárok také na zákonné úroky z prodlení z této částky v souladu s ust. § 1970 obč. zák., jejichž výše je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

22. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 15 400 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 700 Kč od 21.5.2020 do zaplacení a úroku 10,25% ročně z částky 10 000 Kč od 21.5.2020 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 142 odst. 2 o.s.ř. V tomto případě byla částečná zastavení řízení zaviněna na straně žalobce, který vzal žalobu co do těchto nároků zpět, kdy ve věci samé byla procesně úspěšnější žalovaná, která by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovaná zůstala po celou dobu řízení zcela pasivní, a dle obsahu spisu jí žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.