51 C 120/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: ; titul celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 4.000 Kč

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21.2.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 4 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] a žalovanou dne 19.5.2016. Žalovaná neplatila řádně poplatky za poskytnuté služby, předchůdce žalobkyně proto odstoupil od smlouvy. Podle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek dále jen„ VOP“ byla žalovaná povinna vrátit dočasně poskytnuté zařízení předchůdci žalobkyně nejpozději do 14 dnů ode dne ukončení smlouvy. Podle čl. 7 VOP jestliže žalovaná nevrátí zařízení předchůdci žalobkyně, je předchůdce žalobkyně oprávněn účtovat jednorázovou smluvní pokutu dle ceníku. Žalovaná nevrátila předchůdci žalobkyně zařízení – [právnická osoba] PVR HDD USB READY identifikovatelný výrobním [číslo] MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA identifikovatelný výrobním číslem DC537CFF9203, předchůdce žalobkyně jí proto vyúčtoval smluvní pokutu ve výši 4000 Kč. Žalovaná smluvní pokutu neuhradila, pohledávka byla poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozumívána v rámci dopisu ze dne 2.4.2019. Dopisem ze dne 20.1.2020 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne 19.5.2016 uzavřel předchůdce žalobkyně s žalovanou podle zákona č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Z všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že pokud účastník smlouvy nevrátí pronajaté Přijímací zařízení včas a v pořádku (7.4 a 7.6 Podmínek) je poskytovatel oprávněn požadovat smluvní pokutu dle ceníku. Žalované byla na základě smlouvy pronajata výše označená zařízení. Dopisem ze dne 7.12.2017 předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy z důvodu neplacení plateb za dodávané služby, zároveň byla žalovaná vyzvána k vrácení zařízení ve lhůtě 14 dnů od ukončení smlouvy tj. do 3.1.2018 s tím, že pokud zařízení do uvedeného data nevrátí, bude po ní předchůdce žalobkyně požadovat smluvní pokutu. Žalovaná ve lhůtě požadovaná zařízení nevrátila, předchůdce žalobkyně si tak naúčtoval smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení, tj. celkem 4 000 Kč, kdy tuto pohledávku postoupil žalobkyni v rámci smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2019. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 2.4.2019, předžalobní upomínka byla zasílána dopisem ze dne 20.1.2020.

5. V daném případě uzavřeli účastníci smlouvu adhezním způsobem (§ 1798 an. zák. 89/2012 Sb. – dále jen o.z.), přičemž se jednalo o formulář (včetně ceníku a všeobecných obchodních podmínek) předložený žalované ze strany předchůdce žalobkyně. Zákon tak klade zvýšený důraz na to (§ 1800 o.z.), aby se spotřebitel jako slabší strana před podpisem smlouvy fakticky seznámil se všemi podmínkami, za kterých se stává účastníkem smluvního vztahu. Jak bylo ze smlouvy zjištěno, poznámka o tom, že součástí smlouvy je ceník a všeobecné podmínky (ani jeden z těchto dokumentů není žalovanou podepsán), je uvedena v dolní části smlouvy extrémně malým a velmi obtížně čitelným písmem. Z ceníku navíc nelze ve vztahu k označení zařízení ze smlouvy vyčíst, jaká smluvní pokuta se vztahuje k tomu kterému zařízení, neboť tak, jak jsou zařízení označena ve smlouvě, nejsou označena v žádné z kolonek, určujících smluvní pokutu. Jedná se tak o ujednání neurčité (spotřebitel nemůže dovodit, jaká smluvní pokuta se vztahuje k zařízení), uzavřené navíc v rozporu s § 1800 odst. 1 o.z. Mimoto je ujednání o smluvní pokutě neplatné i pro rozpor s ust. § 1813 o.z. (v návaznosti na nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11). Ujednání o smluvní pokutě by nemělo být obsaženo pouze v obchodních podmínkách a velmi obtížně dohledatelné v ceníku (s výše uvedenými výhradami, že ani z ceníku nelze dovodit, že by zde byla smluvní pokuta, vztahující se právě k zařízení označenému tak, jak je uvedeno ve smlouvě). Navíc povinnost vrátit přenechané zařízení, dodané při založení smluvního vztahu až do bydliště spotřebitele, poštou na zcela odlišnou adresu než je sídlo předchůdce žalobkyně jako druhé smluvní strany, je možné dohledat pouze v obchodních podmínkách, přičemž tato povinnost, resp. její nesplnění, má být sankcionováno výraznou smluvní pokutou. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíš uniknou, např. ujednání o povinnosti odevzdat po skončení smluvního vztahu zařízení v místě zcela odlišném od sídla druhé smluvní strany, a navíc v poměrně krátké lhůtě sedmi dnů od zániku smluvního vztahu. Je přitom zcela zřejmé, že se v daném případě jedná o smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 o.z., když předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy jednal v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti, zatím co žalovaná nikoli. V samotné smlouvě bylo sice dohodnuto právo předchůdce žalobkyně v případě nevrácení pronajatého přijímacího zařízení účtovat smluvní pokutu, ale její výše nebyla konkrétně určena a smlouva pouze odkazovala na ceník, z něhož však bez dalšího nebylo možné dovodit, jaká smluvní pokuta se k tomu kterému zařízení uvedenému se smlouvě vztahuje, neboť zařízení uvedená v ceníku se svým označením neshodují s označením zařízení dle smlouvy. S ohledem na shora uvedené považoval soud ujednání o smluvní pokutě pro jeho neurčitost za absolutně neplatné a žalobu z uvedených důvodů zamítl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci byla úspěšná žalovaná, která však zůstala po celou dobu řízení zcela nečinná a žádné náklady řízení jí dle obsahu spisu nevznikly, soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku II. uvedeno.

7. Rozsudek obsahuje stručné odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.