51 C 133/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Zdeňkem Sýsem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 131,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 4 100 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 031,90 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 714,51 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 3 053 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025,- zákonného úroku z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 8 031,90 Kč od 14. 8. 2024 do zaplacení,- úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen doplatit na soudním poplatku České republice – Městskému soudu v Brně částku 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 131,90 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 11. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 20 071 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 10 900 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 byla následně postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 28. 4. 2025. Dopisem ze dne 29. 7. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje z této úvěrové smlouvy zaplacení částky 12 131,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 714,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 053 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze zákaznické karty ze dne 11. 5. 2022, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu, kde uvedl, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodný, pracuje na plný úvazek, jeho příjmy činí 20 100 Kč. Jako odhadované měsíční výdaje žalovaný uvedl částku 7 000 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 731 Kč v 78 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný uhradil celkem částku 10 900 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 28. 4. 2025, kdy následně dne 29. 7. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. V rámci předžalobní upomínky pak žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění do 13. 8. 2025.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

12. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvy o úvěru, na základě kterých předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí v pravidelných splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při ověřování schopnosti žalovaného úvěry splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Pokud jde o příjem žalovaného, tento činil dle zákaznické karty 20 100 Kč. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl, že má odhadované výdaje 7 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že bydlí s rodiči, je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči jedné osobě a další čisté příjmy domácnosti jsou 0 Kč. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze zákaznické karty je zřejmé, že žalovaný má příjem ve výši 20 100 Kč. Pokud jde o ověřování žalovaným uvedených skutečností, žalobce uvedl, že právní předchůdce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a potvrzení o příjmu. Pokud pak jde o uvedené výdaje ve výši 7 000 Kč, z uvedených údajů nevyplývá, jaké jsou náklady žalovaného na bydlení, jídlo, na dopravu a další základní potřeby. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto právní předchůdce žalobce nikterak neověřoval. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

14. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“15. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Předchůdce žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoké náklady spotřebitelského úvěru. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele. Je naprosto nepřiměřené požadovat při zapůjčení částky 15 000 Kč náklady za poskytnutí úvěru ve výši 17 731 Kč, kdy je pak dlužník povinen uhradit dvojnásobek zapůjčené částky.

16. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatné od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

17. Pokud jde o smlouvu o úvěru č. , hodnota, , předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, žalovaný uhradil celkem částku 10 900 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 4 100 Kč.

18. Žalovaný doposud částku 4 100 Kč žalobci neuhradil, soud proto žalobě v této části vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 29. 7. 2025 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do 13. 8. 2025, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 14. 8. 2025. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 14. 8. 2025. K prvnímu dni prodlení činily úroky z prodlení 11,50 % ročně, proto byly žalobci přiznány pouze v této výši. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 8 031,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 714,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 053 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do 13. 8. 2025, zákonný úrok z prodlení ve výši 3,50 % ročně z částky 8 031,90 Kč od 14. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 15 % ročně z částky 12 131,90 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou ve výši 4 100 Kč s příslušenstvím, neúspěch je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 8 031,90 Kč s příslušenstvím. V tomto případě tak byl procesně úspěšnější žalovaný, ten však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.

21. Pokud jde o výrok IV. rozsudku, bylo postupováno dle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Soudní poplatek za žalobu činí podle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Poplatník na tomto poplatku dosud zaplatil pouze 800 Kč a zbývá tedy doplatit 200 Kč, a to na bankovní účet soudu u ČNB, č. ú. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .