51 C 14/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , Anonymizováno o zaplacení částky 30 217,46 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 306,63 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 387,98 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 110,59 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 2 995,08 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 25 306,63 Kč od 4.3.2025 do zaplacení,- úroku 22,32% ročně z částky 25 306,63 Kč od 4.3.2025 do zaplacení,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29.11.2024 domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 217,46 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobce – společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne 29.12.2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky v minimální výši, kdy výše každé splátky měla být zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ měl být zákazníkovi dostupný́ online na účtu , Anonymizováno, . Žalovaný celkem vyčerpal částku 116 578,01 Kč, kdy do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 136 183,46 Kč a následně poté ještě uhradil částku 5 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.4.2024 byla postoupena pohledávka žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 29.4.2024. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požadoval zaplacení částky 25 306,63 Kč jako jistiny, částky 4 910,83 Kč jako kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění dne 19.11.2023, částky 3 251,70 Kč jako kapitalizovaného úroku za období od 20.11.2023 do 29.4.2024, částky 2 246,02 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku za období od 20.11.2023 do 29.4.2024, částku 203,97 Kč jako kapitalizovaných úroků od 30.4.2024 do 12.5.2024 a částku 141,95 Kč jako kapitalizovaných zákonných úroků od 30.4.2024 do 12.5.2024.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že dne 3.3.2025 uhradil částku 5 000 Kč a dne 28.2.2025 uhradil částku 5 000 Kč. Dále žalovaný namítal absolutní neplatnost smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy a dále z důvodu nesplnění povinnosti prověřit spotřebitele, zda je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný ke svým tvrzením doložil výpis z bankovního a nebankovního registru ohledně své osoby, ze kterého je zřejmé, že má finanční závazky vůči různým společnostem poskytujícím úvěry.

3. Podáním doručeným soudu dne 19.3.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 10 000 Kč, kterou žalovaný po podání žaloby uhradil, soud proto řízení co do této částky usnesením ze dne 10.6.2025, č.j. 51 C 14/2025-50 zastavil.

4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny tyto skutečnosti.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.12.2021 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše 50 000 Kč s možností opakovaného čerpání, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, jejichž výše mu bude sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který́ bude dostupný́ online na účtu Creditea.

7. Z výplatních pásek za měsíce září 2021, říjen 2021 a listopad 2021, a výpisu z portálu péče o zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný měl v měsíci září 2021 příjem 21 537 Kč, v měsíci říjnu 2021 měl příjem 21 328 Kč a v měsíci listopadu 2021 měl příjem 30 707 Kč. Dle výpisu z portálu péče o zákazníky měl mít žalovaný čistý příjem 21 000 EUR, životní náklady 13 500 EUR a ostatní úvěry 3 200 EUR. Jako celkové měsíční závazky je pak uvedena částka 12 003 EUR. Totožnost žalovaného byla ověřena na základě předložené kopie občanského průkazu.

8. Z přehledu provedených plateb bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 116 518,01 Kč a celkem do dne postoupení pohledávky uhradil částku 136 183,46 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem ze dne 29.4.2024. Dopisem ze dne 31.10.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka. Z předžalobní upomínky bylo dále zjištěno, že po postoupení pohledávky žalovaný dále uhradil částku 5 000 Kč.

10. Ze společného výpisu z bankovního a nebankovního registru žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný má nebo měl u několika různých společností sjednanou nějakou formu úvěru. U společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, má sjednaný osobní úvěr, který byl zahájen dne 5.11.2021, dále má u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, sjednaný úvěr, který byl zahájen dne 21.5.2020, u společnosti , Anonymizováno, měl osobní úvěr, který byl zahájen 29.3.2021 a ukončen 10.5.2021, u společnosti , právnická osoba, měl osobní úvěr, který byl zahájen 26.3.2021 a ukončen 28.4.2021, u společnosti , právnická osoba, . měl osobní úvěr, který byl zahájen 13.4.2022 a ukončen 13.4.2022, u společnosti , právnická osoba, měl úvěr zahájen dne 15.8.2022 a ukončen 23.1.2024, u společnosti , právnická osoba, má úvěr zahájen dne 11.1.2024, u společnosti , právnická osoba, měl úvěr zahájen 28.12.2021 a ukončen 5.1.2024, u společnosti , právnická osoba, měl úvěr zahájen 9.5.2022 a ukončen 7.12.2022 a u společnosti , Anonymizováno, má úvěr zahájen 18.7.2022.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému opakovaně částku až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet v pravidelných měsíčních minimálních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z interních databází a externích registrů, zejména ověřoval žalovaného v bankovním a nebankovním registru, dále vycházel posouzení sociálních a demografických dat, a výplatních pásek žalovaného. Soud má však v tomto ohledu za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť měl doložený pouze příjem na základě předložených výplatních pásek, ale neměl již nijak doloženy jakékoliv výdaje žalovaného, aby si mohl udělat kompletní představu o jeho finanční situaci. Také pokud by předchůdce žalobce opravdu zkoumal žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, musel si všimnout, že v době poskytnutí úvěru žalovaný měl již sjednáno několik dalších úvěrů u jiných společností, tím se tedy tak jeho závazky značně navyšovaly. Předchůdce žalobce však neměl žádné informace o skutečnosti, v jakém typu bydlení žalovaný žije, zda je ženatý, má děti, případně další jiné závazky, nemohl tak provést ani posouzení na základě porovnání se statistickými daty. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 116 578,01 Kč, kdy žalovaný uhradil do podání žaloby celkově částku 141 183,46 Kč, žalovaný tak hradil dokonce nad rámec bezdůvodného obohacení, proto soud žalobu ve zbývajícím nároku po částečném zpětvzetí v celém rozsahu zamítl, i pokud jde o další nároky, které žalobci s ohledem na neplatnost smlouvy jako celku nevznikl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. V projednávané věci byl žalobce procesně úspěšný pouze v částce 10 000 Kč, kterou žalovaný po podání žaloby uhradil, kdy byl neúspěšný v celém zbytku nároku, žalovaný byl tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, kdy ani sám žalovaný žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval. S ohledem na uvedené proto rozhodl soud o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.