51 C 164/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 44 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 43 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 000 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 041 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 6 632,01 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení,- úroku 20,79 % ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení,zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 367,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31.5.2024 domáhal po žalované zaplacení částky 44 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Žalobce v návrhu uvedl, že jeho právní předchůdce společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 8.4.2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 49 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 58 943 Kč a pojištěním ve výši 2 509 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 709 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 6 000 Kč, kdy zbytek nároku ve sjednaných lhůtách neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 byla následně postoupena pohledávka žalované na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána dopisem ze dne 29.9.2023. Dopisem ze dne 28.3.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce požaduje zaplacení částky 44 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 041 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 632,01 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení a úroku 20,79% ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze zákaznické karty ze dne 7.4.2021, smlouvy o úvěru č. , hodnota, a tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná vyplnila zákaznickou kartu, kde uvedla, že bydlí ve vlastním bydlení, je vdaná, má jednu vyživovací povinnost, vlastní vozidlo a její příjem činí 18 523 Kč měsíčně. Jako další příjmy domácnosti je pak uvedena částka 50 000 Kč. Dle zákaznické karty byl příjem žalované ověřen na základě potvrzení o příjmu. Jako výdaje pak žalovaná uvedla částku 2 560 Kč. Na základě vyplněné karty zákazníka pak byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 58 943 Kč a pojištěním ve výši 2 509 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 270 Kč. Dle tabulky umoření žalovaná uhradila celkem částku 6 000 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku žalované na žalobce, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem ze dne 29.9.2023, kdy následně dne 28.3.2024 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

13. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované částku 49 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí a pojištěním v pravidelných měsíčních splátkách. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v žalobě uvedl, že při ověřování schopnosti žalované úvěr splácet vycházel jeho předchůdce z tvrzení žalované, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty vyplývá, že si předchůdce žalobce ověřil pouze příjem žalované, na základě potvrzení o příjmu, jiné doklady dle zákaznické karty předloženy nebyly. Pokud jde o další příjmy domácnosti, není zřejmé, o jaké příjmy se má jednat, kdy tyto nebyly ani nijak doloženy. Pokud jde o výdaje, žalovaná uvedla, že má odhadované výdaje 2 560 Kč měsíčně, kdy však ani tyto nijak ověřovány nebyly. Z výše provedených důkazů dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobce sice bonitu žalované zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalované, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalované úvěr splácet. Pokud jde o uvedené výdaje ve výši 2 560 Kč, tyto jsou naprosto podhodnocené, neboť i kdyby se dalo uvažovat o skutečnosti, že se žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, kde nemusí hradit žádné náklady na nájem či splátky hypotéky, pořad by musela hradit náklady na služby spojené s bydlením, jako vlastník vozidla by hradila náklady na pohonné hmoty a dále náklady na stravu a jiné základní potřeby. Dle zákaznické karty měla žalovaná navíc vyživovací povinnost k jedné další osobě, kdy tak uvedená částka 2 560 Kč nemohla pokrýt ani část těchto základních výdajů. Předchůdce žalobce je profesionál na trhu v poskytování úvěrů, kdy si tak musí být těchto skutečností vědom a nemůže poskytovat úvěr osobám, kde zcela jasně nemá prokázanou schopnost úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Soud má tedy za to, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

15. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“16. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalované, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdce žalobce poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci. Předchůdce žalobce v rámci uzavíraných smluv sice vyhoví příslušným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, ale právě v té části, jež nepodléhá zákonné regulaci, naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoký poplatek. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele. Je naprosto nepřiměřené požadovat při zapůjčení částky 49 000 Kč poplatek ve výši 58 943 Kč, kdy je pak dlužník povinen uhradit víc jak dvojnásobek zapůjčené částky.

17. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč, kdy žalovaná uhradila celkem částku 6 000 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 43 000 Kč. Žalovaná doposud tuto částku neuhradila, soud proto žalobě v této části vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 1 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 041 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 632,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, a úrok 20,79 % ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaná zatím nemohla dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

20. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 15.4.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 78 657,61 Kč, tedy žalovaná pohledávka 44 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 8 041 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 632,01 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 799,56 Kč (tj. 8,5% ročně z částky 44 000 Kč od 28.9.2023 do 15.4.2025), a kapitalizovaný úrok ve výši 14 185,04 Kč (tj. 20,79% ročně z 44 000 Kč od 28.9.2023 do 15.4.2025 ).

21. Náklady řízení žalobce činí celkem 3 938 Kč tj. 1 760 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 1 800 Kč tj. 378 Kč (§ 137 odst.1,3 o.s.ř.).

22. Žalobce byl úspěšný v částce 43 000 Kč, tj. 54,67 % a neúspěšný v částce 35 657,61 Kč, tj. 45,33 %, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 9,34 %, což odpovídá částce 367,81 Kč23. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobkyni v této věci zastupoval.