51 C 49/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce:(název žalobce), IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného t.č. Věznice Příbram, obec a číslo , PSČ obec zastoupený ustanoveným zástupcem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1.525 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 525 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 1 525 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 635 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 525 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 8. 2019 v 9.25 hodin žalobcem pověřená osoba při kontrole ve voze tramvajové linky 1 na zastávce [ulice] nádraží ve městě [obec] zjistila, že žalovaný uskutečnil jízdu bez platného jízdního dokladu, o čemž byl vyhotoven zápis o provedené přepravní kontrole č. 28282662. Žalovanému tak vznikla povinnost dle schválených přepravních podmínek a přepravního tarifu zaplatit žalobci částku jízdného ve výši 25 Kč a také přirážku v částce 1 500 Kč (§ 18 odst. 3 zákona o silniční dopravě a § 37 odst. 6 zákona o drahách).

2. Žalovaný se k podanému žalobnímu návrhu vyjádřil mimo jiné tak, že namítl, že došlo ke zneužití jeho občanského průkazu, který v předmětném období neměl vždy zcela pod kontrolou a měly k němu přístup i další osoby. V tom směru např. odkázal na řízení vedené Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Středočeského kraje, územním odborem Příbram, Obvodním oddělením Příbram – venkov, pod sp. zn. KRPS -123019-9/ČJ-2021-011123, kde je prověřováno podezření ze zneužití osobních údajů žalovaného. Žalovaný tedy navrhl zamítnutí žalobního návrhu.

3. V průběhu řízení bylo žalovanému usnesením č.j. 51 C 49/2020-57 ze dne 21. července 2021 ustanoven podle § 30 odst. 1 a 2 o.s.ř. zástupce z řad advokátů Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa].

4. V daném případě soud nařídil jednání na den 3. května 2022 s tím, že k tomuto jednání se dostavili právní zástupci obou účastníků a soud prováděl dokazování.

5. Soud prováděl dokazování jednak zápisem o provedené přepravní kontrole č. 28282662 ze dne 21. 8. 2019, dále průkazkou s fotografií a jménem žalovaného a datem narození - kód průkazky [číslo], dále kupóny k této průkazce v předchozím i v inkriminovaném období, tedy srpen 2019 až po období únor 2017, dále zprávou Policie ČR ze dne 4. 12. 2020, č.j. KRPB-461-22/ČJ-2020-0602PR, zprávou Magistrátu města Brna – odboru správních činností – oddělení evidence obyvatel ze dne 8. 12. 2020, prohlášením žalovaného ohledně údajů ve zdravotní pojišťovně ze dne 16. 8. 2021 v rámci řízení vedeného Policií ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (územní odbor Příbram – obvodní oddělení Příbram – venkov), č.j. KRPS-123019-9/ČJ-2021-011123, přípisem Všeobecné zdravotní pojišťovny žalovanému ze dne 27. 5. 2021, přípisem Policie ČR, Krajské policie Středočeského kraje, územního odboru Příbram, Obvodní oddělení Příbram – venkov ze dne 26. 10. 2021, č.j. KRPS-123019-17/P -2021-011123, smluvními přepravními podmínkami Integrovaného dopravního systému [územní celek] platnými od 25. 5. 2018, předžalobní upomínkou, výzvou k plnění ze dne 18. 10. 2019 a potvrzení České pošty o podání zásilky s datem 22. 10. 2019.

6. Z účastníky předložených listinných důkazů má soud za prokázáno, že žalobce jakožto dopravce zajišťuje dopravní obslužnost ve městě [obec] a přilehlých obcích při přepravě cestujících veřejnou linkovou dopravou, provozovanou podle podmínek stanovených v rozhodnutí o udělení licence nebo povolení, schváleného jízdního řádu, smluvních přepravních podmínek a tarifu (§ 18 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě v platném znění, dále jen„ zákon o silniční dopravě“). Žalobce je povinen spojem uvedeným v jízdním řádu přepravit každého cestujícího, jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a tarif (§ 18 písm. d) zákona o silniční dopravě). Žalobce je oprávněn prostřednictvím pověřené osoby kontrolovat, zda cestující má platný jízdní doklad, případně uložit cestujícímu zaplatit přirážku k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobním dokladem a sdělil osobní údaje (§ 18a, odst. 1, písm. c) zákona o silniční dopravě). Cestující, který se při kontrole neprokáže platným jízdním dokladem, je povinen zaplatit dopravci jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky (§ 18a, odst. 2, písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě). Žalobce ve schválených smluvních přepravních podmínkách stanovil výši základního jízdného částkou 25 Kč a výši přirážky částkou 1 500 Kč (§ 18a, odst. 3) zákona o silniční dopravě). Bylo zjištěno, že žalovaný dne 21. 8. 2019 v 9.25 hod. cestoval bez platného jízdního dokladu na tramvajové lince [číslo] o čemž byl sepsán protokol o provedené přepravní kontrole č. 28282662.

7. Podle ustanovení § 18a odst. 2, písm. c), zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a podle ustanovení § 37 odst. 5, písm. b), c), zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, Přepravního řádu, Smluvních přepravních podmínek a Tarifu Integrovaného dopravního systému [územní celek], tak žalobci vznikla vůči žalovanému pohledávka z nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, kterou žalovaný dosud neuhradil.

8. Pokud jde o námitku žalovaného, že neměl plně v gesci svůj občanský průkaz a že jeho údaje a jeho občanský průkaz mohly být třetí osobou zneužity, pak soud dodává nad rámec výše uvedeného, že žalovaný nikterak nespecifikoval, které případné osoby by mohly tímto způsobem disponovat s občanským průkazem žalovaného. Dále z předložených listin zcela jednoznačně vyplývá, že žalovaný v inkriminované době nehlásil žádnou ztrátu občanského průkazu a ani jeho odcizení. Dále z předloženého zápisu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že osoba, která prováděla kontrolu, měla k dispozici jednak občanský průkaz žalovaného a jednak také průkazku se zfalšovanými předplatnými kupóny, přičemž na tomto dokladu bylo jednoznačně uvedeno, že podoba žalovaného z předloženého cestovního průkazu odpovídá a souhlasí s dokladem totožnosti. Pokud žalovaný namítal, že docházelo a dochází ke zneužívání jeho osobního dokladu občanského průkazu a mimo jiné k důkazu označil šetření v rámci neoprávněného přihlášení k veřejnému zdravotnímu pojištění, pak z provedených důkazů se zcela jednoznačně podává, že v řízení před Policií ČR neznámý pachatel dne 7. 7. 2020, tedy bezmála rok poté, co se měla uskutečnit inkriminovaná jízda na černo (21. 8. 2019) vyplnil přihlášku pojištěnce jménem žalovaného a tuto vložil do sběrného boxu pobočky VZPZ v [obec]. Na této přihlášce uvedl nesprávné číslo občanského průkazu a shodně uvedl pouze jméno žalovaného, jeho příjmení a rodné číslo. Nebyl tedy použit občanský průkaz žalovaného tak, jak se mylně domníval. Naopak Policie ČR svým přípisem ze dne 4. 12. 2020 č.j. KRPB-461-22/ČJ-2020-0602PA jednoznačně sdělila soudu, že žalovaný má v evidenci obyvatel uveden [číslo obč. průkazu], vydaný dne 12. 6. 2019 a platný až do dne 12. 6. 2029 a nebyla hlášena žádná ztráta či zcizení tohoto občanského průkazu. Magistrát města Brna, odbor správních činností, oddělení evidence obyvatel pak přípisem ze dne 8. 12. 2020 soudu sdělil, že žalovaný si osobně požádal o vydání občanského průkaz v červnu 2019, tedy 2 měsíce před inkriminovanou jízdou a tento si také řádně převzal. Je tedy zcela zřejmé, že to byl nepochybně žalovaný, který se dopustil jízdy bez platného cestovního dokladu, a proto soud podanému žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl včetně požadovaného příslušenství, které je plně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přiznal soud náhradu nákladů potřebných účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě představují náklady řízení na straně úspěšného žalobce jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak náhrada nákladů za právní zastoupení dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva se skutkovým a právním základem a sepis žalobního návrhu po 200 Kč, 3x paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč a dále pak náhrada nákladů za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 1 000 Kč (účast u jednání soudu dne 3. 5. 2022 a vyjádření žalobce ze dne 28. 4. 2022) a 2x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Soud přiznal také DPH zákonem v stanovené výši, když právní zástupce žalobce je plátcem DPH ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení ve výši 4 635 Kč soud uložil žalovanému zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

10. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení byl žalobci na náklady státu ustanoven zástupce z řad advokátů a bylo rozhodnuto o samostatné odměně tohoto ustanoveného advokáta, pak by stát měl s poukazem na ust. § 148 odst. 1 právo na náhradu nákladů řízení, které platil vůči účastníku řízení, který byl v řízení neúspěšný, pakliže u něho nejsou předpoklady pro osvobození soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byly shledány důvody pro osvobození od soudních poplatků a byl mu ustanoven zástupce, pak s ohledem na ustanovení § 138 odst. 3 o.s.ř. bylo rozhodnuto tak, že se České republice náhrada nákladů řízení vůči žalovanému nepřiznává.