51 C 71/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 911,05 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 833,81 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 16 577,24 Kč a- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 833,67 Kč,- úroku 8% ročně z částky 13 974,23 Kč od 30.8.2023 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 612,71 Kč od 30.8.2023 do zaplacení,zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2.5.2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 911,05 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal celkem vrátit částku 27 888 Kč (tj. jistina ve výši 15 000 Kč a náhrady úvěru ve výši 12 888 Kč), a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný neuhradil splátky řádně a včas, když celkem uhradil pouze částku 2 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023 byla postoupena pohledávka žalovaného na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 15.8.2023. Ke dni podání žaloby žalobkyně požadovala uhrazení částky 29 911,05 Kč s příslušenstvím, tj. jistina ve výši 13 974,23 Kč, poplatek za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 638,48 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 317 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 928,83 Kč, poplatek za umožnění splátek v hotovosti ve výši 2 121,43 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 931,08 Kč. Dopisem ze dne 19.2.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

2. Podáním doručeným soudu dne 12.9.2024 vzala žalobkyně žalobu co do částky 833,81 Kč zpět soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do této částky zastavil, jak je ve výroku I. uvedeno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z žádosti o úvěr ze dne 29.6.2022, výplatní pásky za měsíc duben 2022 a květen 2022, pracovní smlouvy ze dne 30.12.2021 a poštovní poukázky bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bezdětný a bydlel s rodiči. Jeho příjem činil cca. 24 000 Kč a jako celkové výdaje uvedl částku 8 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má celkovou nesplacenou dlužnou částku u jiných společností ve výši 12 000 Kč, kdy dle poštovní poukázky hradí na exekuce částku 500 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29.6.2022 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal celkem vrátit částku 27 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč.

6. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 2 500 Kč, tj. 2 000 Kč dne 30.6.2022 a 500 Kč dne 2.9.2022.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2.8.2023, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15.8.2023 a předžalobní upomínky ze dne 19.2.2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila pohledávku žalovaného na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 15.8.2023. Dopisem ze dne 19.2.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

15. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal společnosti , právnická osoba, . tento úvěr splatit spolu s náklady za poskytnutí ve výši 12 888 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně uvedla, že její předchůdkyně provedla šetření ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet tak, že provedla lustrace ve veřejných rejstřících a dále ověřila příjmy žalovaného na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, pokud pak jde o výdaje, vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovaným, výpisů z bankovního účtu a dále z poštovní poukázky o platbě exekuce. Pokud jde o výpisy, tyto předloženy soudu nebyly. Z předložených listin je dále zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně neověřovala výdaje na bydlení ani další tvrzené výdaje. Pokud žalovaný uvedl, že má náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, mohl tuto skutečnost doložit nájemní smlouvou, čestným prohlášením rodičů či jiným dokladem o platbách na bydlení. Předchůdkyně žalobkyně tak měla řádně podloženy pouze příjmy, kdy výdaje měla doloženy pouze částečně poštovní poukázkou a tvrzeními žalovaného. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

16. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li předchůdkyně žalobkyně pouze z doložených příjmů a tvrzených výdajů, pak nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“17. Soud dále hodnotil smlouvu o úvěru jako celek, kdy po jejím zhodnocení i za situace, kdy by byla řádně zjištěna úvěruschopnost žalovaného, by byla smlouva neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry jako nebankovní instituce a je zřejmé, že osoby, které o úvěr žádají, by na bankovní produkt nedosáhly. Poskytovány jsou relativně nízké částky a z obojího je zřejmé, že žadatelé o úvěry jsou zpravidla v poměrně tíživé situaci, o čemž vypovídá i skutečnost, že žalovaný hradí celkem 5 dalších dluhů vůči jiným společnostem a dále jsou mu prováděny exekuční srážky. Předchůdkyně žalobkyně v rámci smlouvy o úvěru naprosto nemravným způsobem zahrne do smluvních ujednání povinnost dlužníka platit nepřiměřeně vysoký poplatek, kdy v tomto případě činil celkový poplatek částku 12 888 Kč, což je téměř stejná částka jako samotná jistina. Tímto jednáním tak dochází k ještě většímu zadlužení dlužníka, což vede k zátěži celé společnosti a takové jednaní nemůže požívat ochrany. Nelze dále ani odhlédnout od faktu, že úvěrová smlouva je smlouvou formulářovou, kde v podstatě absentuje jakákoliv možnost úpravy či jednání ze strany spotřebitele.

18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný na tuto částku uhradil 2 500 Kč, k úhradě na bezdůvodné obohacení tak zbývá částka 12 500 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

19. Pokud jde o další uplatňované nároky, které zůstaly předmětem žalobního návrhu po částečném zpětvzetí, a to částku 16 577,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 833,67 Kč, úrok 8% ročně z částky 13 974,23 Kč od 30.8.2023 do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 14 612,71 Kč od 30.8.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonný úrok z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

21. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 11. 2. 2025, kdy tak vycházel z celkové částky 36 994,67 Kč, tedy žalovaná pohledávka 29 911,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 833,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 194,77 Kč (tj. 15% ročně z částky 14 612,71 Kč od 30.8.2023 do 11. 2. 2025) a kapitalizovaný úrok ve výši 3 055,18 Kč (tj. 8% ročně z částky 13 974,23 Kč od 30.8.2023 do 11. 2. 2025).

22. Žalobkyně byla úspěšná pouze v částky 12 500 Kč, tj. 33,8 %, a nespěšná v částce 24 494,67 Kč, tj. 66,2 %, převážně úspěšnější tak byl žalovaný, který by tak měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků.